Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň 2. Kapitola

11.10.2009 (21:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6081×

2. Kapitola – Příjezd

Bella:

Ráno jsem se probudila celá nevyspaná. Stále jsem přemýšlela o Mikovi a o tom, jaké to bez něj bude.

Vstala jsem z postele a šla se osprchovat. Po skvělé studené sprše jsem se nasnídala a šla se obléct. Charlie už byl pryč, takže jsem si mohla obléct cokoliv. Vzala jsem si černé ryfle s dírami na kolenou a modré přiléhavé triko, které bylo tak akorát, aby byla vidět má velká prsa a ploché bříško. Učesala a narovnala dlouhé hnědé vlasy a nanesla make-up. Jako vždy čern´stíny a výraznou rtěnku. Vzala jsem si mikinu a tašku s učením, sedla do auta a jela do školy u nás ve Forks.

Jakmile jsem zastavila na parkovišti školy, přišla ke mně moje parta, včetně mé nejlepší kamarádky Jessici a Mika. Vylezla jsem z auta a políbila Mika tak, jako každý den.

„Bells!“ zavýskla Jess a objala mě, stejně jako ostatní. Nikdy bych na svou partu nedala doputit. Mám je strašně ráda. Už tu bydlím 5 let a od té doby se bez party nikam nehnu.

„Co říkáš? Pojedeme v sobotu do Seattlu na tu pařbu? Prej to má být velikánský.“ Řekla mi Jessica.

„Jasně. Ale pro Charlieho spím u tebe jo?“ i když jak nás znám, ani spát nepůjdeme co?“

I když jsem teprve v druháku, bavila jsem se i se staršíma. Většina třeťáků a čtvrťáků mě zve na různé oslavy a párty. Jsem hodně oblíbená, hlavně kvůli mé povaze. Nezkazím žádnou srandu, ráda se bavím, a když se opiju, tak to stojí za to.

Ještě dlouho jsme si povídali. Já stála opřená o své auto. Mike měl ruku kolem mého pasu a ostatní stáli kolem nás.za deset minut, co jsme tam stáli, se k nám přidala snad celá škola. Teda až na pár šprtů. Přesně dvacet minut před vyučováním přišla moje třídní.

„Isabello, jelikož jsi taková odvážní a oblíbená očekávám, že nové studenty uvítáš a ukážeš jim školu.“ Řekla mi s posměšným úsměvem. Jak já nesnáším tu učitělskou ironii.

„Spolehněte se, paní profesorko.“

„No páni…ty mě poslechneš?“

„Víte, já se ráda seznamuju, a navíc…učení v tom není a vy mi nebudete překážet! Tobude hračka.“ Věděla jsem, jak ji naštvat. Celá rudá odešla zpět do školy. Moje parta se začla smát, a ani se nevšimli, že noví studenti už sem jedou. Viděla jsem jen stříbrné Volvo a červený Cabriolet. Pustila jsem Mika a šla za těmi novými. Zastavila jsem asi deset metrů od nich a zbytek školy si stouplo kousek ode mě.

A pak konečně vystoupili. Bylo jich pět a všichni byli šíleně nádherní. Z červeného auta vystoupila vysoká blondýna a ještě vyšíí a svalnatý kluk. Okamžitě ji objal a políbil. Za sebou jsem slyšela mručení. Z Volva vystoupili tři lidé. Drobná dívka s černými krátkými vlasy, její kluk, který ji taky hned políbil, a nakonec to nejkrásnější stvoření na světě. Měl krásné bronzové vlasy rozcuchané do všech stran. Všichni byli bledí a usmívali se.

Snažila jsem si zachovat chladnou hlavu.

„Ahoj,“ udělala jsem pár kroků k nim, „všechny vás tu pěkně vítám. Já jsem Isabella Swanová, ale všichni mi říkají Bello.“ Řekla jsem s úsměvem.

„Já jsem Edward Cullen.“ Řekl ten krasavec. „Tohle jsou mé sestry Alice a Rosalie a bratři Jasper a Emmet.“ Jak krásný hlas Edward měl!

„Promiňte, že se tak blbě ptám, ale jak spolu můžete chodit,když jste sourozenci?“ nedalo se nezeptat.

„No, my nejsme opravdová rodina. Všichni jsme adoptovaní.“ Odpověděla Alice a divně se při tom usmívala.

„Aha.“ Řekla jsem jen a otočila se na Edwarda. Nahodila jsem svůj svůdný výraz.

„A kde máš přítelkyni ty?“ zeptala jsem se a mrkla na něj. Vedle něj se Emmet začal šíleně smát.

„Já zatím přítelkyni nemám.“ Odmlčel se a já si nemohla nevšimnout důrazu, který kladl na slovo zatím. „A myslím, že ten tvůj kluk zešílí, jestli od nás okamžitě neodejdeš.“ Pošeptal mi do ucha, a mě se málem podlomili kolena, pod jeho chladným dechem. Teď už se smáli všichni Cullenovi a já s nimi.

„Doufám, že se ještě brzy uvidíme.“ Rozloučila jsem se s nimi a šla jsem za Mikem. Ten mě chytil kolem pasu a vášnivě políbil. Žárlil, chudáček. Ale měl proč. Ten božský Edward bude totiž můj!

Edward:

Nasedl jsem do svého stříbrného Volva a čekal na sourozence. Dorazili chvíli po mě, nasedli a já nastartoval. Jeli jsem na střední školu zde ve Forks, kam jsme se přistěhovali před třemi dny. Na stěhování jsme zvyklí a tady ve Forks jsme bydleli už pětkrát. Ptáte se jak je to možné? A proč tu rovnou nezůstaneme? To je jednoduché. Každý by totiž poznal, že nejsme obyčejní lidé. My totiž jako upíři nestárneme, a tak by bylo dost divné, kdybychom po deseti letech vypadali stále stejně. Ano správně, upíři. Snad nejnebezpečnější stvoření na světě. Ale mé rodiny se bát nemusíte. My jsme vegetariáni. Teda pro vás nechápající, neživíme se lidskou krví, ale zvířecí.

„Alice, co přede mnou zase tajíš?“ zeptal jsem se své sestry.

„Nic, Edwarde.“ Řekla nevinně.

„A to nemůžeš myslet na něco jinýho?“ v hlavě si prohlížela Kamasutru a představovala si…nechtějte to vědět. Jakto vím? Někteří upíři mají zvláštní schopnost. Já umím číst myšlenky, komukoliv, kdykoliv a na vzdálenost jednoho kilometru. Alice vidí budoucnost a její kluk a zároveň i můj nevlastní bratr cítí a ovlivňuje emoce.

„Promiň, ale musela jsem něco vymyslet v rychlosti.“

„Proč mi to jednoduše neřekneš?“

„Proto. A neptej se, budeš brzo starej. No dobře, tak to zas ne, ale ostatním to vyptávání vadí.“ Dál jsem nemluvil. A ani Alice.

„Myslím, že tohle období naší věčnosti bude ještě hodně zajímavé.“ Řela Alice těsně předtím, než jsme vystoupili z auta.samozřejmě o nás už celá škola věděla, ale to, co jsem na parkovišti viděl, mě zaskočilo. Obvykle se na nás celá škola vrhne, ale tady ne. Tady k nám nejblíž stála krásná dívka. Měla tmavě hnědé vlasy až po pás, na sobě černé rifle a modrou uplou halenku. A asi dva metry za ní byl zbytek školy.

Páni…ti sou nádherní! A hlavně ten s bronzovýma vlasama. No teda_dobře, Bello, klid. Tohle zvládneš! Nenech se vystresovat. Jsou to jenom lidi. Myslela si…Bella…pěkné jméno.

„Ahoj.“ Řekla nám všem a přišla blíž k nám. , „všechny vás tu pěkně vítám. Já jsem Isabella Swanová, ale všichni mi říkají Bello.“ Řekla s úsměvem. Na to, jak byla vystresovaná, nedávala nic najevo.

„Já jsem Edward Cullen. Tohle jsou mé sestry Alice a Rosalie a bratři Jasper a Emmet.“ Ukazoval jsem jednotlivě na své sourozence.

„Promiňte, že se tak blbě ptám, ale jak spolu můžete chodit,když jste sourozenci?“ zeptala se. Stále se v myšlenkách uklidňovala a přesvědčovala, že jsem normální člověk. Jako každý jiný.

„No, my nejsme opravdová rodina. Všichni jsme adoptovaní.“ Odpověděla za mě Alice. Podíval jsem se na ni a viděl její úsměv.

Promiň, že jsem ti o ní neřekla. Ale ty snahy o to tě dostat budou stát za to! Veř mi! Poslala mi myšlenkami.

„Aha.“ Řekla Bella. Najdenou změnila výraz. Byl krásný. Takový…sexy.

„A kde máš přítelkyni ty?“ zeptala se mě a mrkla na mě jedním okem. Ignoroval jsem Emmeta, který se svíjel na zemi smíchem, a naklonil jsem se blíž k Belle.

„Já zatím přítelkyni nemám.“ Zdůraznil jsem slovo zatím. Napadlo mě, že tahle doba mé věčnosti mohla být sranda. Jestli po mě Bella vyjede, aspoň si to užiju.

Co jí to tam říká? Ona je moje a dokud tady budu, zůstane to tak. Opovaž se na ni jen sáhnout. Doufám, že s ní neflirtuje! Myšlenky nějakého Mika jsem slyšel až moc dobře. Přímo křičel. Řekl jsem to Belle. Teda ne, co si Mike myslí, jen to, že by měla jít za ním. Rozloučila se s námi a šla zpět ke své partě, jak jsem zjistil z myšlenek ostatních. Bellin kluk, Mike Newton, ji objal a políbil. Celá moje rodina se tomu zasmála.

Všichni se rozešli do tříd, ale než se tak stalo, Bella se na mě podívala.

Ten božský Edward bude můj! Jak je ta dívčí mysl pošetilá. I když…není špatný nápad si trochu užít. Trošku ji potrápím. Budu ji ignorovat, potom si s ní užiju tak jak s jinými a zase se odstěhujeme.

Víte, já nejsem žádný svatoušek. Je pravda, že si Carlisle s Esme myslí, že jsem slušně vychovaný. V podstatě taky jsem, ale na světě jsem už přes sto let. Život vás unaví. A tak si občas najdu nějakou dívku, která by stála za hřích. Takový úlet na spestření věčnosti.

Ovšem to jsem ještě nepočítal s tím, co se stane potom.