Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_11. Kapitola

04.12.2009 (14:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3688×

S hlasitým výkřikem jsem se řítila k zemi. Ještě více jsem se přitiskla k větvi a zavřela oči. Ve chvíli, kdy jsem očekávala dopad na zem, jsem zakřičela znovu, ale místo tvrdé země jsem pod sebou ucítila dvě ledové ruce. Přiznávám, že náraz to byl podobný. Bylo to, jako bych dopadla na dvě ocelové tyče s tím rozdílem, že tohle bolelo méně.

Když jsem si uvědomila, že žiju, odhodila jsem větev a otevřela oči. Dívala jsem se do ustarané tváře toho zrádce.

„Okamžitě mě pusť!“ procedila jsem skrz zuby, což jsem neměla dělat. Okamžitě stáhl své ruce za záda a já opět padala k zemi.

„Promiň, Bells, jsi v pořádku?“

„Ne! To si piš, že nejsem! Nejdřív se se mnou vyspíš, pak utečeš a mě tam necháš ležet. Oblečení najdu na stromě, kam nedosáhnu a já musím domů sama a nahá! A ty se tady pak objevíš a tváříš se, jako by se nic nestalo! Jenže ono se stalo a já jsem s tebou skončila!“ řvala jsem na něj, zatímco jsem se zvedala na nohy.

On se na mě stále díval tím starostlivým obličejem, když jsem slyšela, jak se od našeho domu otevírají dveře.

Edward mi podsekl nohy a už mě držel v náručí a utíkal se mnou dál do lesa.

„Bells? Jsi to ty?“ slyšela jsem hlas svého táty.

„Pusť mě!“ řekla jsem naštvaně, když jsem usoudila, že táta zalezl zpět do domu. Edward mě překvapil a pustil mě. Naštvaně jsem se vydala k domu, ale na svém rameni jsem ucítila ledové sevření.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se tentokrát naštvaně.

„Domů.“ Odsekla jsem.

„A jak se tam dostaneš?“ najednou se usmíval.

„Zazvoním.“

„Nahá?“

„Nic jinýho mi nezbyde.“

„Mám nápad. Pojeď k nám. Zavoláme Charliemu, že spíš u nás. Alice tě ráda uvidí.“

„Ani náhodou. Jak už jsem řekla, s tebou už nechci nic mít.“

Stále mě držel za rameno. Jeho stisk povolil a sjížděl níž, dokud nepropletl naše prsty. Přibližoval se ke mně a druhou rukou mě chytil kolem pasu.

„Co to děláš?“ snažila jsem se znít naštvaně.

„Bello, já se ti omlouvám, ale musel jsem pomoct Alici.“ Pošeptal mi do ucha a já myslela, že se mi podlomí kolena.

„To na tom nic nemění.“ Zašeptala jsem nazpět, ovšem moje ovládání bylo minimální. Opět jsem ho chtěla i přesto, co mi udělal, ale to jsem nemohla připustit.

Pustil mou ruku a dal ji také kolem pasu. Využila jsem volnosti mých rukou a zatlačila do jeho hrudi, ale s ním to ani nehlo. Místo toho jen sklonil hlavu a nosem mi přejížděl po bradě.

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, abych nabyla ztracené ovládání. Zbytečně. Alespoň se mi podařilo naklonit hlavu, čímž jsem mu dala najevo, že to nechci.

„Bells.“ Zašeptal a mé ovládání kleslo ještě níž. I tak jsem stále vyvíjela tlak na jeho tělo a snažila se ho odstrčit. Jeho to jen popohnalo. Chtěl mě políbit, ale když jsem mu uhnula, jednou rukou chytil obě mé a uvěznil je za mýmy zády. Přimáčkl si mě blíž k tělu.

„Nech toho, Edwarde.“ Řekla jsem zoufale, protože jsem věděla, že dlouho odolávat už nevydržím a pak bych toho litovala.

Jenže to nevypadalo, že by mě hodlal pustit. Naopak. Polštářky prstů přejížděl přes můj bok. Potom pomalu obkroužil mé ňadro a já už dál nemohla.

Vytušil to a opět se mě pokusil políbit. Tentokrát jsem nebyla schopna uhnout.

„Bello.“ Zašeptal znovu, když mu došlo, že z mé strany nepřichází žádná reakce.

Proč mi tohle dělá? Ptal jsem se sama sebe. To už mé ovládání bylo někde na druhé straně Ameriky a já se poddala jeho políbkům. Pootevřela jsem ústa a on zapojil i jazyk. Vřele jsem mu to oplácela. Když si byl jistý, že už neuhnu, pustil mé ruce, které jsem okamžitě omotala kolem jeho krku. Naše polibky byli stále vášnivější a důreznější. Jednou rukou mi buď přejížděl po boku, nebo objížděl mé prso. Druhou rukou sjížděl stále níž, dokud se nedotýkal vnitřní strany mého stehna, na které truchu zatlačil, čímž mě donutil rozkročit nohy. Když mi došlo, co chce udělat, zavdychala jsem. Rukou se přibližoval k mému podbřišku a já byla stále vzrušenější.

„Ehm, ehm…“ ozvalo se odněkud zpoza stromů. Okamžitě jsem se odtáhla od Edwarda a snažila se v té tmě rozpoznat nějakou osobu.

„Co tady chceš?“ procedil Edward skrz zuby a někam se otočil. Já si uvědomila, že jsem stále nahá, tak jsem se v rychlosti schovala za něj.

„No, říkala jsem si, že se dlouho nevracíš, tak jsem tě šla hledat.“ Podle hlasu jsem poznala Alici.

„Fajn.“ Řekla naštvaně Edward.

„Bells? Něco jsem ti přinesla. Došla k nám a dala mi nějaké kalhoty a košili, které jsem si okamžitě oblékla.

„Děkuju.“ Řekla jsem a objala Alici.

„Tak co? Budeš spát u nás? Vlastně ti nic jiného nezbývá, protože je dost pozdě a už jsem volala tvému tátovi a všechno jsem zařídila. Do jedné hodiny odpoledne máš být doma.“

„Tak to mi nic jiného nezbývá.“ Usmála jsem se na ni a vydaly se dál do lesa.

„Kde je Edward?“ zeptala jsem se, když jsemsi všimla, že tu není.

„No…on jel domů. Trošku jsem ho naštvala.“ Zase, zase mě nechal.

„Díky, Alice.“ Zašptala jsem.

„Za co?“

„Že si nás vyrušila. Já… když mě tam nechal, slíbila jsem si, že už s ním nebudu nic mít. Už ho nechci. Jenže mu se prostě nedá odolat a kdyby to zašlo dál, litovala bych toho. Takže díky.“

„Pro tebe cokoliv.“ Objala mě kolem ramen a došly jsme k silnici, kde už stálo černé BMW. Celá cesta proběhla mlčky. Já se psychicky připravovala na setkání s Edwradem. Budu si s ním muset promluvit.

Překvapilo mě, že když jsme dojeli, bylo teprve půl desáté. Všichni kromě Edwarda seděli v obýváku. S Alicí jsme si sedli k nim. Dlouho jsme si povídali. Dozvěděla jsem se hodně o jejich rodičích. Esme mi dokonce udělala míchaná vajíčka.

„Je čas jít.“ Řekla Alice kolem půlnoci. Se všemi jsem se rozloučila a šla s Alicí do jejího pokoje. Dala mi tu modrou košilku, kterou jsem u ní měla poprvé a já se šla s radostí osprchovat.

Pak jsme si  Alicí lehly a ještě si povídali. Všimla si mé špatné nálady.

„Co je, Bells? Jsi nějaká zamlklá.“

„Štve mě to s Edwardem. Nevím, čím to je, ale vždycky, když je u mě, se nemůžu ovládat.“

„Tak se neovládej.“

„Ne, Alice. Ne po tom, co udělal dnes. Vlastně včera. Vždycky se snažím dát mu jasně najevo, že ho nechci, ale on si nedá pokoj.“

„Tvoje myšlenky tě prozradily.“ Řekla po chvíli váhání.

„Cože?“ když to říkal Edward, brala jsem to jako vtip, ale když to říká Alice, je to něco jiného.

„Neměla bych ti to říkat, ale zároveň nechci, aby ses trápila. Víš, naše rodina je tak trochu zvláštní. Jsme hodně vyjímeční a jediné, co ti k tomu mohu říct je, že Edward opravdu umí číst myšlenky. A čte je úplně všem včetně tebe, mě a celé naší rodiny.“

Panebože! On čte myšlenky? Když si představím, na co všechno jsem před ním myslela.

„A já ti poradím, jak mu nedát znát, na co myslíš. Je to celkem jednoduché. Stačí, když budeš myslet na dcě věci zároveň. Třeba já. Něco se dozvím, a když nechci, aby se to dozvěděl Edward, zpívám si. On vždy zachytí jen ty méně důležité myšlenky. Ale chce to hodně praxe.“

Já nevěděla, co na to říct.

„To snad ne!“ zakřičela Alice a najednou se otevřeli dveře, ve kterých stál velmi naštvaný Edward.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_11. Kapitola: