Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsi ten pravý - 12. kapitola - Zakázané ovoce chutná nejlépe

Nejsi ten pravý - 12. kapitola - Zakázané ovoce chutná nejlépeDalší kapitola je tady, dokonce jste nemuseli ani dlouho čekat. Všichni jste se ptali, kdo to byl v tom křoví, ale já vám to ani v této kapitole neobjasním. Při psaní této kapitoly jsem poslouchala Bryana Adamse a tak vám sem vkládám i jednu jeho písničku, která se nejlépe hodí k některým scénám z kapitoly nazvané: ZAKÁZANÉ OVOCE CHUTNÁ NEJLÉPE.
Co má tento názav znamenat si však už musíte přečíst sami. Snad se vám kapitola bude líbit a necháte nám zde spostu a spoustu komentářů, jak kritických tak pochvalných nebo klidně i s nápadem.
Obě s Hankou vám přejeme příjemně strávená čas s touto kapitolou

logo

stáhnout mp3

 

12. kapitola - Zakázané ovoce chutná nejlíp

 

Bellin pohled:

Edwardovy rty se jako motýlí křídla dotýkala těch mých a já si připadala jako omámená. Cítila jsem jeho zrychlený dech na své tváři, hleděla do jeho zelených očí a připadala si jako pod účinky nějaké drogy, když v tom jsem zahlédla, jak se ve stínu něco pohnulo.

Odstrčila jsem nic netušícího Edwarda od sebe a ten se na mě jenom zmateně díval. Vůbec ničeho si nevšiml a já teď budu muset doplatit na tu osudovou chybu, že jsem se poddala svým poblázněným emocím. Podívala jsem se k těm stromům, ale už jsem zahlédla jenom lístky pohybující se ve večerním vánku. Pak jsem pohled obrátila k Edwardovi a nakonec se bez jediného slova rozběhla zpátky do hradu a utíkala chodbami, seč mi síly stačily a snažila se utéct sama před sebou.

Vpadla jsem do pokoje a celá zadýchaná jsem se opřela o zavřené dveře.

„Kdopak tě honí?“ zaslechla jsem Arův hlas a vyděšeně jsem mžourala do tmy pokoje a snažila se svého muže najít. Seděl na pohovce u okna a přívětivě se na mě usmíval, já však nadále stála připražená u dveří neschopna jakéhokoliv pohybu.

Aro se pomalu postavil a přešel po pokoji, až došel ke dveřím, o něž jsem se stále opírala. Mé myšlenky se pořád vraceli k tomu, že jsem ho málem podvedla s jeho vlastním synem. Ta křehká Bella, kterou jsem se rozhodla vypustit na denní světlo, dostala strach a začínaly ji trápit výčitky svědomí. V tuhle chvíli jsem zatoužila být opět plně ta královská Bella, která se ničeho nebojí a i porážku přijme se vztyčenou hlavou.

„Ne, jenom… jenom jsem se lekla… tam…“ nevěděla jsem co říct a tak jsem se začala až trochu hystericky smát. Aro na mě překvapeně a s otazníky v očích hleděl, ale i přestože jsem neměla důvod se smát, nemohla jsem přestat. „Promiň já jenom… ale to je jedno,“ mávla jsem nad tím rukou a zamířila si to do koupelny. Přece jenom jsem tu starou královskou Bellu úplně nepohřbila, a pokud ten, co byl v zahradě, pomlčí o tom, co viděl, nic se mi nestane.

„Chceš umýt záda?“ zeptal se Aro smyslným hlasem, když jsem stála ve sprchovém koutu a nechala na sebe dopadat konejšivé kapky vody. Rukou jsem si prohrábla mokré vlasy a s lehkým úsměvem na rtech jsem se k Arovi obrátila. Ten to bral jako souhlas a shodil ze sebe župan a vstoupil za mnou do sprchy. Pokusil se mi umýt záda, jak původně plánoval, ale spíš si s mým tělem hrál a snažil se o nějakou smyslnou předehru, ale já v tuhle chvíli měla hlavou plnou jeho syna a tak jsem ani pořádně nevnímala, co přesně dělá.

 

Ráno jsem se probudila v posteli sama. Na rtech jsem měla spokojený úsměv a cítila se víc než dobře, avšak ten pocit mě trochu děsil. Věděla jsem totiž, že to nebylo proto, že jsme se s Arem v noci milovali.

Když jsem se slastně protáhla, zavadily mé prsty a něco, co leželo na druhém polštáři. Posadila jsem se na posteli a obmotali si kolem nahého těla přikrývku. Na polštáři ležela rudá růže a pod ní papírek složený na půl. Vzala jsem tedy růži do ruky a přičichla k jejímu květu a až poté jsem se rozhodla přečíst si ten papírek.

Děkuji za nádhernou noc. Moc tě miluji, Aro

 

Děkoval mi za noc, na kterou si sama ani moc nevzpomínám, poslední nějaké souvislé vzpomínky jsou z chvíle, kdy jsem v zahradě narazila na Edwarda a on mě… Ruka mi vystřelila k ústům a já zalapala po dechu. Skutečně mě políbil. Nebyl to jenom sen, vážně se to stalo!

S širokým úsměvem na tváři jsem vstanula a s dekou omotanou kolem těla jsem se vydala do koupelny, kde jsem v odrazu zrcadla viděla Bellu tak, jak už dlouho ne. Byla spokojená a doslova zářila, ale nebylo se čemu divit, sice ji trochu trápily výčitky svědomí, ale vlastně to možná byla správná věc, Elise říkala, že na tom, se zamilovat není nic špatného, ale i přesto mě to trápilo. Copak já se zamilovala do syna svého muže?

Hřebenem jsem si pročesala pocuchané vlasy, pak se vrátila do pokoje a oblékla na sebe jedny trochu starší šaty v krémové barvě, které mi ladili k světlé pokožce.  Vlasy jsem si nakonec sepnula na temeni hlavy do volného copu a byla se svým vzhledem dokonale spokojená. Pro dnešek jsem se rozhodla vynechat ten černý plášť, k dobré náladě rozhodně nepatří smutné a tmavé barvy a jak jsem si ještě stačila všimnout, Aro si dnes plášť také nebral, tak to nebude zase tak vadit.

 

Hned na to jsem se vydala chodbami do trůnního sálu. Potřebovala jsem mluvit s Edwardem a nějak si udělat pořádky v citech. Tohle se nikdy nesní opakovat! … vážně nesmí? Zaváhalo snad zamilované já a tak mě donutilo zastavit uprostřed chodby a zapřemýšlet nad tím, co vlastně sama chci.

Vážně chci, aby se to, co se stalo včera, už nikdy nestalo? Už nikdy nepolíbit Edwarda na jeho dokonalé rty, nezaplést mu ruce do jeho bronzových vlasů a nezahledět se do jeho nádherných smaragdových očí, které mě tolik učarovaly?

Nemohla jsem se rozhodnout a docela mě to děsilo.

Co blázníš! Budeš věrná Arovi, nebo se ještě něco stane tvému otci! Rozhodlo to za mě starostlivé já a i přesto, že se mi to moc nelíbilo, nemohla jsem si vzít na svědomí, kdyby se otci nebo Elis něco stalo. Zvlášť teď, když mají před svatbou.

S těžkým srdcem jsem se tedy vydala až k sálu, kde mi jeden z gardistů pohotově otevřel dveře a jen, co jsem vstoupila, obdařili mě oba mí muži nádherným úsměvem. Oba mí muži? Zbláznila ses? No, asi jo, ale nějak jsem si nemohla pomoct, ten Arův úsměv byl spokojený a Edwardův zase nejistý, ale jasně prozrazoval, že je i zmatený z mého včerejšího útěku.

„Vyspala ses dobře, drahá? Vypadáš kouzelně,“ zeptal se Aro a hned vstal, aby mě mohla sevřít v náručí a políbit na tvář. Jediní my dva jsme neměli plášť, ale nebylo to třeba, všichni nás znali a věděli, kam až sahá naše moc.

„Vyspala jsem se nádherně, děkuju za tu růži,“ pošeptala jsem mu a po jeho boku jsem došla až k trůnu, kde jsem si stoupla po Arově pravé ruce a čekala, co se bude dít dneska. Předpokládala jsem obvyklou nudu, což jsem se ani moc nemýlila, ale stále mě rozptyloval ten Edwardův pohled, kterým mi propaloval kůži a já mu přitom na to nemohla v tuhle chvíli říct nic, jenom tu dál stát, nechat se jím dál hypnotizovat a neustále přemýšlet nad tím, co je správně.

 

K rozhovoru s Edwardem jsem neměla žádnou příležitost. Arovi by sice nepřišlo divné, že bych chtěla s Edwardem mluvit a Caius by si zase myslel, že na Edwarda šiju nějakou boudu, ale nějak jsem neměla odvahu to konečně rozseknout a tak jsem se po vyřešení nejnutnějších věcí vydala s Arem do našich komnat.

„Nudím se, chtělo by to něco podniknout,“ řekla jsem, když jsme vešli do pokoje. Potřebovala jsem nějak zabavit svou mysl a tak jsem začala přemýšlet nad tím, co bych mohla dělat a nemusela u toho myslet na Edwarda.

„Máš na mysli něco konkrétního?“ zeptal se Aro.

„No, vlastně mě napadlo, že když se tedy otec s Elis zasnoubili, mohli bychom uspořádat takovou menší oslavu. Pořád se tu řeší jenom válka a já mám chuť tančit!“ Poslední slovo jsem div nevykřikla a s rozpaženýma rukama jsem se roztočila po pokoji, až se mi sukně zvedla nad kolena.

„Pokud to mou paní uděláš šťastnou, nevidím v tom sebemenší problém,“ řekl Aro, jedno rukou mě objal kolem pasu a druhé vzal mou dlaň do své a začal se mnou ve valčíkovém rytmu kroužit po pokoji. Aro patřil mezi skvělé tanečníky a moci s ním tančit byla pocta pro všechny ženy a teď nechtěl tančit s nikým jiným než se mnou. Při jedné příležitosti jsme spolu dokonce protancovali celou noc. Když se mi ta vzpomínka vynořila v paměti, zvonivě jsem se rozesmála. „Copak tě pobavilo?“

„Vzpomněla jsem si na naši oslavu prvního roku manželství, kdy jsme spolu protančili celou noc. Nebylo by pěkné, kdyby se ta oslava, co naplánuju pro tátu a Elis také protáhla až do rána?“

„Nechám to celé na tobě,“ odpověděl mi s úsměvem a potom přitiskl své rty na mé a políbil mě. Přestože jsem byla povznesená plány na ples, vzpomněla jsem si na Edwardovi rty a musela uznat, že líbá neskonale lépe.

„Děkuju,“ špitla jsem, když se trochu odtáhl, „ale to znamená, že bych se měla dát do práce. Bude potřeba zařídit spoustu věcí. Mohla bych říct Jane, aby mi pomohla, pokud ji nebudeš na nic potřebovat?“ začala jsem rychle plánovat.

„Jane ti určitě ráda pomůže.“ A jak řekl, tak se také stalo. Jen co odešel z pokoje sedla jsem si k psacímu stolu a s tužkou, kterou jsem zamyšleně kousala, jsem se dala do vypisování, co všechno bude potřeba zařídit, koho pozvat, koho zase raději ne a celá jsem do toho byla tak zapálená, že jsem si skoro nevšimla, že někdo zaklepal na dveře.

 

Do pokoje vešel Edward a já si jeho přítomnosti všimla, až si jemně odkašlal. Trochu jsem se ho vlastně lekla a nadskočila na židli, ale když jsem ho spatřila, zrudla jsem až po kořínky vlasů.

„Tohle mi už neděje,“ řekla jsem trochu přísně, vstala jsem od stolu a přešla k němu. Stál uprostřed pokoje a snad si dodával odvahu, aby mi řekl to, proč přišel, a když ji konečně našel, podíval se na mě. Stála jsem kousek od něho a snažila se dívat jenom na jeho tvář, ale ne do očí, věděla jsem, že bych se pak nedokázala plně soustředit na jeho slova a mohlo by to dopadnout špatně.

„Promiň, já … Víš, to co se stalo večer v zahradě…“ začal Edward, ale já ho umlčela položením prstu na jeho dokonalé rty, které ještě dokonaleji umí líbat.

„To se nemělo stát, byla to chyba, víš,“ řekla jsem se sebezapřením. Opět vyhrálo svědomí, protože jsem tu hodnou a citlivou Bellu vypustila na povrch více, než mi v tuhle chvíli bylo milé. Kdyby byly vyrovnané s tou královskou, necitlivou Bellou, asi by mi to nevadilo a klidně bych se teď vrhla na jeho rty a pokračovala tam, kde jsme včera přestali, ale tak jsem nemohla.

„Ne, to ti nevěřím,“ protestoval Edward a já tušila, že to bude těžší, než jsem čekala. Vlastně, jak jsem mohla čekat, že to bude jednoduché?

„Edwarde, pochop to, jsem žena tvého otce. To, co se stalo včera večer se už nikdy opak nebude. Není to správné,“ řekla jsem potichu a doufala, že nebude dál protestovat, protože jsem neměla vůbec sílu se s ním hádat, navíc vím, že bych mu mohla říct i něco, co bychom oba nesli těžce.

„S tím nesouhlasím, miluji tě, Bello, a nikdo mi nebude říkat, co je správně! Vím, že jsi Arova žena, ale já ho za otce skoro nepovažuju. Za tu krátkou dobu, co jsem ho poznal, jsem nedokázal pochopit, co tě k němu táhne. Proč ses za něj provdala. Proč tedy?“ naléhal na mě a já mu teď chtěla říct celou pravdu, že jsem se neprovdala z lásky, ale z donucení, ale to by ho potom neodradilo.

Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy beznaděje, a v krku se mi tvořil knedlík. Edward mi dneska a právě teď řekl, že mě miluju a já mu musím lhát a říct, že jsem s jeho otcem šťastná a miluju ho. Vlastně, možná mu lhát nebudu, ale rozhodně to, co cítím k Arovi, se nedá rovnat s tím, co cítím k Edwardovi.

„Miluju tvého otce, to ti jako odpověď musí stačit,“ řekla jsem a chtěla odejít, aniž bych si uvědomila, že jsem vlastně ve svém pokoji a ten, kdo by měl odejít je vlastně Edward nikoliv já.

„Bello?“ zašeptal Edward a tím mě donutil zastavit. „Vážně ke mně nic necítíš?“ zeptal se s neskrývanou bolestí v hlase a já s velkým sebezapřením zavrtěla záporně hlavou, protože jsem tušila, že by mě hlas zradil. Znovu jsem se tedy k Edwardovi otočila zády a chystala se odejít, ale jeho ruka, která se octla z čista jasna na mé paži, mi v tom zabránila. Během několika málo okamžiků jsem se octla v jeho náruči a jeho rty se zoufale tiskly na ty mé a já to už nemohla vydržet a po tvářích mi začaly kanout slzy.

Moc dobře jsem věděla, že bych to dělat neměla, ale když jsem opět cítila Edwardovi rty na těch mých, nemohla jsem si pomoct. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a užívala si ten polibek, jako by měl být poslední.

„Miluji tě,“ zašeptal mezi polibky Edward a to mě donutilo se vzpamatovat.

„Ne… to nesmíme,“ snažila jsem se klást aspoň malý odpor, ale ani to nepomáhalo a Edward se po malé chvíli, kterou nám dal na nadechnutí a kdy se věnoval mému krku, vrátil znovu na rty a tiskl si mě k sobě, jako bych se měla každou chvíli rozplynout. „Co když přijde tvůj otec?“ zaprotestovala jsem po chvíli.

„Nepřijde, mají zase poradu ohledně války,“ odpověděl mi bleskově.

„Edwarde… jsem tvá macecha, tohle nemůžeme a hlavně nesmíme dělat,“ snažila jsem se znovu odporovat, když jsme se navzájem opírali o čela a hleděli si do očí.

„Můžeš si říkat, co chceš, ale nemůžeš popřít, že ke mně něco cítíš, tohle nejde popřít,“ zašeptal a znovu se mi přisál ke rtům. Měl pravdu, tohle nešlo popřít, srdce mi splašeně tlouklo a měla jsem pocit, že mi každou chvíli musí vyskočit z hrudi. Tiskla jsem se na Edwardovu hruď a každičkým pórem těla jsem vnímala jeho blízkost, vdechovala jsem jeho omamnou vůni a nedokázala se donutit ho od sebe odstrčit. Slzy mi na tvářích oschly a jenom mé mírně zarudlé oči mohly napovídat, že jsem před chvílí brečela.

 

Možná bychom v tom pokračovali dál, kdybych nezaslechla něčí kroky na chodbě. Stejně jako včera večer jsem od sebe Edwarda odstrčila a ten se na mě jenom zmateně díval. Rukou jsem si setřela obličej a vrátila se k psacímu stolu. Kdyby sem někdo vešel, nesměl poznat ani z nejmenšího náznaku, co se tu děje.

„Dále!“ vyzvala jsem klepajícího a otočila se na židli ke dveřím.

„Drahá švagrová…!“ vešel do dveří Caius a já hned zbystřela, tohle rozhodně nebude jenom tak, rozhodně něco kuje. „Á, dokonce i synoveček, rád tě vidím, dlouho ses v sále nezdržel a přitom pokud to má být jednou tvoje…“ napomenul ho trochu káravě, ale mě neušlo to nepatrné pomrknutí věnované mé osobě.

„Potřebuješ něco? Mám spoustu práce,“ snažila jsem se jeho slovní výlevy ukrátit.

„Na čem tak důležitém pracuješ, že nemáš čas si se mnou promluvit?“ vyzvídal a snažil se mi nahlédnout do papírů, ale ty jsem bleskově schovala a tak snad nic nezahlédl. „Nějaká tajnůstkářka ne? A to jsme jedna rodina,“ řekl trochu pohoršeně.

„Neboj se, všechno se včas dozvíš, ale já už musím jít, tak je mi hrozně líto, že vás musím oba vyhodit, ale určitě si najdete někoho jiného, kdo vaši společnost ocení rozhodně lépe než já,“ vstala jsem ze židle, složené papíry vzala do ruky a decentně jsem jak Caiovi tak Edwardovi naznačila, že už by mohli jít. Chtěla jsem začít pracovat na té oslavě a to zabere hodně času, navíc ještě budu muset sehnat Jane.

 

Edwardův pohled:

Miluji ji, celým svým srdcem jsem se zbláznil do Belly a nedokázal jsem být v místnosti, kde není ona. Když v noci utekla, nechápal jsem to, bál jsem se, jestli jsem ji neurazil, ale rozhodně jsem toho nelitoval. Kdybych to mohl udělat ještě jednou, rozhodně bych neváhal. Cítit její rty na mých, její ruce čechrající mé vlasy i slanou chuť jejích slz. Pro to všechno bych byl ochoten i zemřít.

Proklínal jsem den, kdy se Bella seznámila s mým otcem a on se do ní zamiloval. Dneska ráno vypadal opravdu jako blázen, když přišla Bella do sálu, ale mohl jsem mu to říct, aniž by to nepochopil špatně? On ji prostě miluje, ale já jsem si víc než jistý, že Bella k němu to samé necítí. To, jak mě dneska líbala, jasně vypovídá o tom, že jí nejsem lhostejný, rozhodně ke mně cítí něco víc.

 

Během následujících dvou dnů jsem Bellu viděl jenom párkrát a vždy jenom na malou chvíli a měl jsem i takový trochu procit, že se mi snaží vyhýbat a proto se tak honí aniž by někdo kromě Ara věděl, co plánuje.

„Tati, co to Bella chystá, že je pořád v jednom kole?“ nevydržel jsem to po dvou dnech, kdy jsem na ni marně čekal v zahradě a doufal, že by přece jenom mohla přijít a já bych ji mohl znovu sevřít v náručí. Během té nekonečně dlouhé doby, která přitom trvala jenom dva dny, jsem si připadal jako skutečná chodící mrtvola.

„To ti nepovím, je to tajemství.“ Tak zněla jeho odpověď.

 

Bellin pohled:

Snažila jsem se zařídit ten ples tak, aby táta ani Elis neměli nejmenší podezření, ale stejně si myslím, že to prokoukli. Aro hrál se mnou a tak před všemi tajil, co chystám, ale i tak to tušila víc jak polovina hradu.

S Arem jsem byla domluvená, že den před konáním plesu budu mít k dispozici celý sál, abych to mohla přichystat podle svých představ. S Jane jsme zrovna dolaďovaly takové drobnosti jako byly pozvánky a ozdoby, ale konečně jsme se blížili ke konci a já se cítila celá ztuhlá.

„Vadilo by ti, kdybych ti Demetriho ještě tak na hodinku zabavila? Potřebuju se trochu protáhnout, to zařizování není pro mě a už nad tím sedíme dva dny,“ požádala jsem Jane, když už jsem nevěděla, jak si sednout.

„Jednu hodinu, víc ani ň,“ řekla výhružně a já se na ni vděčně usmála, potom jsem se vydala za Demetrim, abych se mohla aspoň trochu protáhnout, a pak budu tak akorát zralá na postel.

To jsem si tedy jenom myslela. Na postel jsem byla zralá už po půl hodině, kdy jsem se snažila vyhýbat Demetriho útokům a sama jsem se neměla k tomu, abych pořádně zaútočila. Usínala jsem ve stoje a Demetri si ze mě utahoval a tak jsem to tedy rozhodla ukončit dřív, než jsem Jane slíbila.

„Demetri, Bello,“ zaslechla jsem Edwardův melodický hlas, když jsem se vracela pro plášť, který jsem na trénink odložila. „Počkej, pomůžu ti,“ nabídl se mi hned, co jsem se pro plášť sehnula a ten mi zmizel přímo před očima. Edward mi tedy přehodil plášť kolem ramen a já cítila jeho jemné ruce na svém krku, když mi ho zavazoval. Nakonec, jako bych neměla ruce, mi ještě přehodil přes plášť vlasy a hypnotizoval mě pohledem.

„Díky za trénink Demetri, měj se, Edwarde,“ prohodila jsem a vracela se do pokoje. Tak tohle bude ještě těžší, než jsem si představovala. Věděla jsem, že už to dlouho nevydržím, díky spoustě práce jsem neměla čas chodit ani do zahrady a přitom jsem věděla, že tam na mě čekává mnohdy až do rána, ale já jsem přece chtěla být silná a věrná žena.

 

Ani nevím, jestli se večer vrátil Aro do ložnice nebo ne, protože ve chvíli, kdy jsem ucítila polštář pod hlavou jsem usnula a nechala se odnášet do říše snů, abych si vynahradila ty dva dny, kdy jsem oka nezamhouřila.

 

Jen co jsem se probudila letěla jsem do koupelny, trochu se zkulturnit protože dneska jsem hodlala všechno během dne dokončit, aby se večer mohla konat ta oslava. Nemohla jsem se dočkat, co táta řekne na takové „Oficiální“ zasnoubení s Elis, doufala jsem, že se mu to bude líbit.

Jane na mě už čekala v sále a jak Aro slíbil, nikde nikdo nebyl a tak jsme se daly hned do práce. Na pomoc jsme si zavolaly ještě jednoho gardistu, který nám byl kdykoliv po ruce a pomáhal, seč mu síly stačily. S Jane jsme se hodně nasmály, bylo vidět, že se něco z té staré Belly stále drželo na povrchu a nehodlalo se nechat zadupat pod povrch tou pyšnou a marnivou Bellou, jakou jsem se za těch pět let tady stala.

„Je to opravdu pěkné,“ pochválila někdy k pozdnímu odpoledni naše snažení Jane a já jsem musela jenom souhlasit. Kolem sloupů byly pověšeny modré, fialové a zlaté závěsy, na stěnách pověšené zlaté svícny a všechno ostatní bylo zdobeno zlatými stužkami, aby to doplnilo skvělý dojem.

„Tak, teď už bychom se měli připravit jenom my a hlavně, měli bychom připravit Elis. Tátovi jsem vzkázala, že nemá chodit do svého pokoje a pro dnešek jsme mu přidělili jiný, kde má také oblečení na večer. Všechno to musí být dokonalé.“ Nic se nesmí pokazit, všechno musí být perfektní, na tenhle večer nesmí nikdo z přítomných zapomenout.

„Jdeme tedy?“ zeptala se trochu netrpělivě Jane, když už stála u dveří a já ještě byla uprostřed sálu a kontrolovala, jestli je všechno na místě tak, jak má být. Když jsem si tím byla jistá, vydala jsem se s Jane do svého pokoje, kde jsem měla všechny naše šaty a společně jsme se potom vydali za Elis, kterou jsme našli sedět na pohovce s rozečtenou knížkou.

„Carlisle tady není…“ řekla okamžitě, když mě zahlédla.

„Tátu ani nehledám, jsme tu s Jane kvůli tobě. Dneska se pořádá taková malá oslava a tak jsme ti donesly šaty a společně se tu připravíme, co říkáš?“ Navrhla jsem a Elis trochu nejistě přikývla a tak jsme si ji vzaly do parády, Jane vlasy a já malování.

„Co je to za oslavu? Carlisle se mi o žádné nezmínil,“ vyptávala se, když jsem pracovala na dokonalém make-upu, který jí měl ladit k šatům, které jsem jí předem s pomocí Jane vybrala.

„Táta o tom nevěděl, nějak jsem mu to v tom zmatku zapomněla říct,“ vymlouvala jsem se a potom se plně soustředila na nanášení stínů na její víčka. Jane jí zase pečlivě splétala vlasy do předem domluveného účesu a volné pramínky natáčela na kulmu, aby se pěkně vlnily.

„Páni, holky, co jste to se mnou udělaly?“ zeptala se překvapeně, když mohla konečně otevřít oči a prohlédnout se v zrcadle. S Jane jsme měly z naší společné práce opravdu radost, velmi se nám to povedlo a já si byla víc než jistá, že táta nebude moct s Elis pro dnešní večer spustit oči.

„My nic, ty jsi skutečně tak pěkná, jenom to chtělo zvýraznit některé přednosti tvého obličeje,“ vysvětlovala jsem a Jane mě už tlačila na židli, ze které před chvílí Elis vstala. „Víš, co jsme si říkaly, Jane, nic přehnaného,“ udílela jsem jí poslední instrukce a pak se svěřila do jejích rukou. Za chvíli se k ní přidala i Elis, která si začala hrát s mými vlasy přesně tak, jak jí Jane řekla a když jsem byla namalovaná i já, vystřídala mě Jane a celý proces zkrášlování se opakoval.

„Já ale nemám žádné vhodné šaty na tu velkou slávu.“

„Neboj se, máme pro tebe už šaty nachystané,“ odpověděla Elis Jane a už šla k vakům, ve kterých jsme měly všechno potřebné. Elis jsme s Jane po dlouhém přebírání, kdy jsme nebylo schopné vybrat nějaké šaty nakonec vzaly decentní tmavě fialové šaty (pozn. tak si představuju Elis), které se k ní dokonale hodily, a když je teď Elis uviděla, tak jenom zalapala po dechu. „Páni, holky, to jste neměly.“ Zdráhala se šaty přijmout.

„Máš pravdu, neměly, my jsme totiž musely,“ odpověděla jsem jí vesele a už jsem jí šaty podávala, aby si je mohla obléci, a sama jsem si brala svůj vak s hnědými šaty a Jane si ze svého vaku vytáhla červené šaty jemně pošívané perličkami a jako poslední přišly na řadu doplňky.

„Vypadáte krásně, holky,“ pochválila nás Elis a my jí potom společně nastavili velké zrcadlo, aby se mohla prohlédnou i ona. Opětné zalapání po dechu nás utvrdilo v tom, že tohle rozhodně nečekala a že se líbí i ona sama sobě.

„Tak, můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se po chvíli, kdy se Elis vzpamatovala.

„Ale co Carlisle?“ zaváhala.

„Neboj se, Carlisle tam bude, tak běžte, já musím přijít až s Arem, takže se jdu podívat, jestli je už připravený,“ uklidnila jsem Elis, nadzvedla si přední lem šatů a odešla z pokoje. Počáteční úmysl jít se podívat jestli je Aro připravený jsem ale vzdala, když jsem procházela kolem dveří do zahrady a zaslechla odtud tlukot srdce. Jasně jsem věděla, kdo to je a že bych tam chodit neměla, ale tak nějak podvědomě jsem vzala za kliku a vešla do zahrady, kterou zapadající slunce zbarvovalo do ruda.

„Bello…“ vydechl Edward, jen co mě spatřil a já se na něj zamračila.

„Jak to, že ještě nejsi připravený, Edwarde?“ vyjela jsem na něj zostra.

„Já… já nějak jsem zapomněl na čas. Moc ti to sluší.“ Vstal z lavičky a přešel až ke mně. V rukách jsem žmoulala kapesníček a doufala, že se o nic nepokusí. Ne, vlastně já jsem si zoufale přála, aby mě políbil, ale zároveň jsem nemohla vyhnat z hlavy ten dotěrný hlas, že je to zakázané. Slyšela jsem, jak se mi srdce divoce rozbušilo, když stál jenom krok ode mě.

Po chvíli, kdy jsme si oba jenom hleděli do očí, jsem ucítila na své tváři jeho ruku. Pohladil mě po tváři a jeho prsty sklouzly až k mým rtům, zrychlil se mi dech a plně ponořená do jeho hypnotizujícího pohledu, jsem čekala, co bude dělat dál. Prstem mi obkroužil rty, políbil na tvář a se slovy „Jdu se přichystat“, zmizel ze zahrady. Já tam stála dál jako opařená a hleděla na místo, kde ještě před chvílí stál.

 

„Drahá, myslel jsem, že ještě přijdeš do pokoje, než půjdeme na ten ples, ale když jsi nešla, tak jsem se tě vydal hledat a na chodbě jsem potkal Edwarda, který mi řekl, kde tě najdu.“ Přišel do zahrady Aro, objal mě kolem pasu a políbil na tvář.

„Promiň, zamyslela jsem se, ale asi bychom měli jít,“ řekla jsem, vymotala jsem se z jeho objetí a potom s rukou položenou na jeho jsme se vydali ze zahrady do sálu, odkud se už ozývala hudba a tiché hlasy.

„Sluší ti to, lásko, jsi učiněná královna,“ pošeptal, než jsme vešli do sálu a já se na něj vřele usmála. Jsem královna, měl pravdu, ale královna dnešního večera musí být Elis.

„Děkuju, ale nezapomeň, cos mi slíbil.“

 

„Drazí přátelé, nesešlo se nás zde tolik, jako obvykle, ale i to má svůj význam. Význam dnešní malé oslavy je rodina a přivítání nového člena do této rodiny…“ ujal se Aro slova jen, co jsme spolu vyšli po třech schůdkách k trůnu. „…Elis, vítej do rodiny a doufám, že si dnešní večer s Carlislem užijete, jak nejlépe to půjde,“ ukončil svůj proslov Aro a já na Elis viděla, jak je dojatá a i táta měl na krajíčku. Přitiskl si k sobě Elis a políbil ji do vlasů, potom směrem k nám zašeptal tiché „Děkuji“.

Po Arových slovech začala hrát pomalá hudba a tak táta vyzval dojatou Elis k tanci. Kroužili spolu po prázdném parketu a oba se zdáli naprosto spokojení a šťastní. Po nějaké chvíli se Elis začala usmívat jako sluníčko a asi v polovině písničky mě k tanci vyzval i Aro.

„Kde je vůbec Edward?“ zeptal se mě po chvíli Aro, když si uvědomil nepřítomnost svého syna na oslavě. Také jsem se tedy rozhlédla po sále a zjistila, že právě vchází a uhlazuje si ještě vlasy, věnovala jsem mu úsměv a dál se nechala Arem vést po tanečním parketu.

„Už je tu, když si ho potkal, posílala jsem ho připravit.“

„Tak to je dobře, že to nezmeškal. Ta výzdoba je opravdu krásná, lásko,“ pošeptal mi do ucha a já se usmála, když mě jeho ledový dech pošimral na tváři. Byla jsem však velmi potěšena, že se mu moje práce líbí a jak se ukázalo, tak nejen jemu. Hned na další písničku si pro mě přišel táta a Aro tančil s Elis, avšak mám pocit, že to bylo jenom ze zdvořilosti.

 

Celý večer jsem se skvěle bavila. Rozdávala jsem úsměvy na všechny strany, ale někdy kolem půlnoci jsem zjistila, že se v sále nachází někdo, kdo se vůbec nebaví. Ten dotyčný stál v rohu, opřený o stěnu a podmračeně sledoval veselého Ara. Nelíbilo se mi, že se Edward vůbec nebaví a ještě míň se mi líbilo, že se mračil na Ara.

Právě jsem stála vedle Ara a vesele se bavila s tátou a Elis, kteří nám vřele děkovali za tuto nádhernou oslavu, kterou jsem jim uspořádala k jejich zasnoubení a jejich díky nebraly konce.

„… nevím, jak tě to napadlo, ale ještě jednou moc děkujeme, oba dva. Moc nás to potěšilo. Když se mi Felix zmínil o oslavě, ani mě nenapadlo, že by to mohlo být kvůli nám. Děkuju, Bello,“ poděkoval mi táta a dal mi pusu na tvář.

„Rozhodně nemáte za co děkovat, berte to trochu jako omluvu,“ odbyla jsem ho mávnutím ruky a v tom si všimla, jak se Edward odlepil od stěny a přešel celý sál až k naší malé skupince.

„Doufám, že neruším?“ zeptal se taktně.

„Ale jistě, že nerušíš. Právě jsem Belle děkoval za nádhernou oslavu,“ odpověděl táta a vřele se na Edwarda usmál. Ten mu usměv oplatil, ale znovu se podíval na mě.

„Smím ti, táto, ukradnou na jeden tanec Bellu?“ zeptal se hned na to Ara.

„Jen běžte, Bella ráda tancuje a já stejně zahlédl jednoho známého, se kterým bych potřeboval nutně mluvit,“ odpověděl mu Aro a tak jsem vložila svou dlaň do Edwardovi a spolu jsme se vydali na parket.

Jen co si mě Edward otočil čelem k sobě, poklonil se mi a políbil mi hřbet ruky. Jenom ten letmý dotek jeho rtů na mé pokožce ve mně vyvolal vlnu vzrušení. Když si mě pak přitáhl do náruče, cítila jsem, jak mi začínají hořet tváře a srdce se opět dalo do zběsilého sprintu. Věděla jsem přesně, co se mnou Edward děla, ale rozhodně jsem nechtěla, aby to věděli i ostatní.

„Jsi nádherná a já mám hroznou chuť tě políbit,“ zašeptal mi Edward do ucha a já se lekla, že by to opravdu udělal. Tohle přece nemohl myslet vážně, vždyť je zde tolik lidí a určitě by z toho byl skandál. „Neboj se, nehodlám tě ohrozit jenom mi slib, že přijdeš do zahrady, budu tam na tebe čekat, jako každý večer. Vždy mě tam najdeš, když mě budeš chtít vidět. Zahrada bude strážit naše malé tajemství a nikomu jej nepovíme,“ šeptal mi během tance do ucha a já jsem pociťovala touhu ho také políbit. Bylo to takové sladké trápení, když mě teď svíral ve svém náručí a tiskl na své tělo.

„Přijdu…“ odpověděla jsem mu šeptem jako omámená a nechala si dál šeptat zamilované slůvka do ucha zatímco jsem spolu kroužili po parketu.

„Všichni se na nás dívají,“ řekl později trochu nahlas, když písnička pomalu končila. Při jedné otočce jsem se tedy rozhlédla po sálu a zarazila se u Arova usměvavého obličeje. Vůbec ho nenapadlo, že by se tu mohlo dít něco jiného než, že jsme spolu jenom lehce konverzovali.

„Asi bychom měli přestat…“

„Počkej, píseň skoro končí, ale nech mě ještě chvíli vychutnávat tu chvíli, kdy tě smím svírat v náručí,“ zašeptal mi toužebně do ucha a mě se podlomila kolena. Nechala jsem se tedy dál vést po parketu, dokud nedozněly i poslední tóny skladby, která se od té chvíle stala mou a Edwardovou písní.

„Budu na tebe čekat, nezapomeň,“ řekl potichu, když mě pustil ze svého sevření a ještě jednou mi gentlemansky políbil hřbet ruky. Celá rozechvělá jsem se vydala zpátky k Arovi, který stál s nějakým dalším upírem, a zaujatě se spolu bavili o válce, na kterou jsem dneska chtěla přestat úplně myslet.

„Skoro jsem na Edwarda začínal žárlit,“ řekl Aro pobaveně, když mě majetnicky objal kolem pasu a přitiskl k sobě.

„Vážně? To přece nemusíš, není důvod, proč bys měl na Edwarda žárlit…“ začala jsem mluvit rychle a Ara i jeho společníka jsem tak rozesmála a já hned na to celá zrudla. Až pozdě jsem pochopila, že to byl vtip.

„Já ti věřím, lásko, vždyť vím, že bys mě nepodvedla a navíc, Edward je přece můj syn,“ řekl Aro, aby mě uklidnil, ale na mě to mělo přesně opačný vliv, protože teď mi vlastně řekl, že mi věří a já si domluvila něco jako rande s jeho synem, který mě pouhými slovy dokáže dostat do kolen a jen jeho přítomnost mě dokáže celou rozechvět.

Jak tohle proboha vyřešit? Potřebuju na vzdech, tohle totiž nedopadne vůbec dobře, pokud se to provalí a já můžu být vlastně ráda, že se to ještě neprovalilo. Aro bude zuřit, až se dozví, že jsem se do Edwarda zamilovala, že jsem ho zradila a on mi věřil.

„Bude ti vadit, když se na chvíli vzdálím? Musím na vzduch, je tu dusno,“ zeptala jsem se Ara a mile se na něj usmála. Nutně jsem potřebovala na čerstvý vzduch, přítomnost Ara a Edwarda v jedné místnosti není pro mě vůbec dobrá. Oba na mě svým způsobem tlačí a já nemůžu vůbec v klidu přemýšlet a přitom tenhle ples, takhle oslava měla být o klidu a zábavě. Měla jsem se na něm plně odreagovat a přestat myslet na to, komu víc ublížím svým rozhodnutím.

„Ale jistěže mi to nebude vadit, mám tě doprovodit?“ zeptal se mě.

„Ne, to nebude potřeba, potřebuju se jenom trochu nadechnout a hned se vrátím.“ Potřebovala jsem klid a doufala, že ho v zahradě na chvíli najdu.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejsi ten pravý - 12. kapitola - Zakázané ovoce chutná nejlépe:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!