Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (Prolog)

21.09.2011 (17:15) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3941×

Prolog

O tři roky dříve:

Skřípění kol… Kvílení brzd…

Náhle se ze zatáčky vyřítilo tmavě modré Porsche, za ním hned oranžový Ford Mustang a ještě o kousek dál ho následovalo žluté Lamborghini. Poslední auto nebylo vidět.

Skupina lidí čekajících na jejich průjezd jen zadržovala dech, protože je moc zajímalo, kdo z nich vyhraje. Nikdo si nevšiml nenápadných tmavých vozidel a tmavých postav stavějících se podél vozovky.

Jakmile projelo oranžové auto, nocí se náhle rozzářili modré blesky, které mířily na ostatní tři auta. Zamrazili jim motory a poté už po dohodnutých signálech se rozeběhli k autům a zatýkali řidiče.

Porsche zastavilo. Otočilo se kolem své osy, aby řidič viděl ten zmatek, který se zde náhle odehrával. Tmavovlasá dívka rychle přiskočila k tomuto auto, vhodila mu jakousi tašku předním okýnkem do auta a křikem ho pobízela, aby jel.

Jeho oči ještě přejely tu scénerii. Viděl, jak ji chytili taky, a nakonec uposlechl její varování. Vyrazil vstříc nové cestě a netušil, že nějakou dobu stráví mimo svůj domov…

*   *   *

Současnost:

Už jen přejet své oblíbené hory. Už cítí tu vůni, vůni domova. Jeho oblíbených lesů. Jeho cest, kde vždy všechny porazil. Náhle spatřil odraz svých světel v oknech černého Mitsubishi.

„No jo, to jsem si mohl myslet,“ zamumlal si pod vousy a projel kolem něj. Černé auto se na něj nalepilo a oba zrychlovali.

Kaňon byl vždy jeho, ale nečekal, že silnice bude uzavřena. Musel zastavit, aby své auto nerozsekal…

*   *   *

„Podívej, koho ti vezu," pochlubil se řidič černého vozu tmavému vysokému mladíkovi, který se ihned otočil. Povytáhl obočí.

„To je ale překvapení. Kde se tu bereš, Edwarde?" posměšně se Jacob ptal. Na řidiče černého vozu jen děkovně kývl a poslal ho pryč.

„Vracím se zpět, Jacobe. Nechci se dívat na to, jak mé město ničíš," zašeptal výhružně Edward a nenávistně ho propaloval očima.

„Ale, snad se na mě nebudeš zlobit, Edwarde. Já s tvým městem nic nedělám, to ty jsi ho opustil a nevrátil se. Já jen převzal otěže," vysvětloval Jacob trpělivě.

„Hm… Spíš se dá říci, že jsi jen využil příležitosti," zapřemýšlel Edward nahlas hledaje v Jacobových myšlenkách nějaké nekalé úmysly, ale buď nic nevěděl anebo se chránil dobře.

„No… I tak se to dá říci, ale doufám, že se nezlobíš. Se vším ti když tak pomohu, pokud mou pomoc přijmeš. Akorát ti musím s politováním oznámit, že auto, ve kterém jsi přijel, bohužel už nemáš. Kohokoliv sem Tyler přiveze, toho auto zničíme. Musíme mít jistotu, že nám nepláchne."

Edward div nezrudnul zuřivostí, i když nebyl člověk. Vztekle zatínal pěsti a z očí mu div nešlehaly plameny.

„Ale nemusíš se bát," pokračoval Jacob, jako by se nechumelilo. „Pro tyhle případy tu máme náhradní auta…" Jeho řeč přerušil příjezd auta. Bouchly dveře a do dílny přišla ta nejkrásnější žena, co kdy Edward spatřil.

Jakmile ho zmerčila i ona, tvář se jí stáhla nenávistí. Beze slova k němu zamířila a pak mu vrazila takovou facku i přes to, že věděla, že je upír.

Natahovala se pro další, když ji Jacob zachytil.

„Ty hajzle, ty parchante, co tu děláš? Jak se opovažuješ sem přijet a přijít mi na oči?" cedila skrz ty své krásné rty, zatímco se snažila dostat z jeho náruče.

„Bello, Bello, uklidni se, a já ti to vysvětlím," říkal Jacob, dokud mu Bella v rukou nepovolila. Pustil ji a postavil za sebe na zem, aby byl mezi ní a Edwardem.

„Vrátil se prý pro své město, aby ho dal zase do pořádku."

„Jo, jasně, kecy v kleci. V jakém pořádku ho opouštěl? Vždyť tu zanechal více bordelů než těch několik part, co se tu teď po ulicích prohání," zasyčela nenávistně a snažila se ho přes Jakea zahlédnout.

„No, já bych mu šanci dal. Co ty na to?" Po těchto slovech se Bella zatvářila naprosto šokovaně.

„J… j… jemu?" hlesla a odstoupila o pár kroků zpět. „To ne, to ne, to ne." Vrtěla bezmocně hlavou.

„Bells, lásko, vždyť se nemáme čeho bát. Prostě to zkusí a uvidíme, kam se dostane." Edwarda zamrazilo z jeho oslovení. Tohle právo měl jen on, ale zřejmě po svém odjezdu o něj přišel. Jako přišel o vše…

„Fajn, Jakeu. Je to na tobě. Ale mě, prosím, do toho nepleť."

„No… Právě jsem tě chtěl požádat, zda-li bys mu nepomohla aspoň v začátcích. Víc po tobě nechci, kotě."

„Fajn, ale je to jediná a poslední věc, co pro něj udělám," vyjela na něj a pak se nenávistně zadívala na Edwarda.

„Pojď se mnou do garáže. Tam si vybereš nového kámoše a pak mi zmizíš z očí! A další věc, ozve se ti jeden můj dobrý pobočník ještě dneska a ten ti zbytek vysvětlí." Více již nebyla ochotná mluvit.

Prošli jsme vraty do další veliké místnosti, kde stálo nespočet aut. V jednom rohu se ale leskla tři taková ještě neoježděna, nepoužita.

Mávla k nim rukou, že si má jedno vybrat a už ji neotravovat.

Edward si vybral Aston Martin. Už ji nechtěl provokovat, tak nasedl a nastartoval. Naštěstí klíčky byly uvnitř.

„Děkuji ti, Bello," zašeptal si pro sebe a vyjel vstříc svým novým zážitkům.

1. kapitola

Byla tu už jedna povídka se stejným jménem, ale musela jsem ji smazat, protože mi došly nápady. Píšu ji teď znova, ale trošku z jiného soudku. Příběh trochu pozměním od hry, ale ne tak o moc... I když... Uvidíme. Doufám, že se vám to bude líbit a snad mi napíšete nějaký ty komenty. Vaše zuzinecckaa

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (Prolog):