Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (9)

11.01.2012 (14:30) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1702×

Slíbený trailer by vilinka:

9. kapitola - Drift?

Dva dny se nic nedělo a Emmetta už braly zase roupy. Mě a Setha stále otravoval, že jsem jej musel pořádně okřiknout. Teď tu seděl jako zpráskaný pes a skoro se bál promluvit. Ani jsem se mu nedivil, protože jsem na něj byl už fakt hnusný.

Mě večer čekal další závod. Mí parťáci totiž měli skvělý nápad... Mezitím, co si pojedou své spolu, tak mi hodili drift. Nešlo mi o to, co to má být za závod, ale nebudu tam mít žádnou podporu. To mi vadilo nejvíc.

Povzdechl jsem si a pohlédl Emmovi do očí, které za ty dny, co se mnou je, velice ztmavly.

„Měl bys jít na lov," poznamenal jsem jakoby mimochodem. Na to se ošil a v hlavě mu prolítla myšlenka, že ho vyhazuji. Stále se cítil velice ukřivděně.

„Emmette, neber to zle a netvař se uraženě. Vadilo nám, jak ses choval. Nikdo tě tu nenutí trávit s námi čas, jen prostě... Neprovokuj. Už toho bylo moc. A jdi na lov, jinak na závodech místo jízdy někoho zakousneš." Snažil jsem se ho trochu poškádlit a povedlo se.

Tělo se mu uvolnilo a on se zasmál.

„Tak jo. Ale příště nebuď na mě tak ošklivý." S těmito slovy odcházel.

„Ono na tebe nic jiného neplatí," zamumlal jsem si pod vousy a zaslechl jeho varovný křik, než konečně zmizel ve stínech.

„Konečně," oddechl si Seth a já se uchechtl.

„Kámo, ty máš jediné štěstí, že musíš spát. Představ si, kdybys byl aktivní čtyřiadvacet hodin..."

„Ou..." Začal se hrozně moc smát. V myšlenkách se mi trochu vysmíval, i když to nemyslel zle.

„Ou... Jak výstižné," odfrkl jsem si ironicky a mračil se na šklebícího se parťáka.

„Hm... Koukám, že se čas blíží... Myslím, že pomalu vyrazím... Tak si užij závod," řekl mi asi po další půlhodině. Já jsem také chtěl pomalu vyrazit.

Těsně po odchodu Setha jsem za sebou pozamykal všechny zámky, co šly, a ve svém vozítku jsem dojel k okruhu, který byl přímo k těmto závodům postavený.

Nebylo tam tolik lidí, kolik jsem já sám očekával. Autem jsem se prodral ke startu a pak jen vyčkával.

Závodníci přede mnou měli vcelku dobré časy a i dobré styly jízdy, ale... Nevím, mé zkušenosti z těchto závodů se mi vplížily do vědomí a přely se tam s tím, nač jsem chtěl myslet já sám.

Protože jsem vyrážel předposlední, tak mi náhle někdo zaklepal na okno auta.

„Tu máš, dej si to na palubku," řekl jeden z pořadatelů, když jsem okýnko stáhl, a hned se vzdálil. V ruce jsem držel malou krabičku a pochopil jsem, že ta byla pomocnicí v infrazáření, které bylo rozseto po celé dráze, aby se počítaly body dle smyků a rychlosti... A nárazům.

Tento systém jsem moc neznal, ale musel jsem uznat, že byl mnohem vymakanější než kdysi ten můj. Neřešil jsem rozdíly, pomalu jsem se psychicky připravoval na jízdu.

Odstartoval ten v řadě přede mnou. Díky sledování jeho mysli jsem si s ním projel celou dráhu dvakrát, protože se jela dvě kola.

Jakmile dojel, pomocník na mě mávnul, ať přijedu ke startovní čáře. S ním v hlavě jsem si odpočítal start a pak jsme tu byli už jen já a dráha.

Na první rovince jsem se snažil co nejvíce rozjet, abych měl co nejvíce bodů. Vnímal jsem všechno najednou. Pak už jen byla povinnost přidat plyn, zároveň zatáhnout za ručku a strhnout volant na danou stranu.

Celé první kolo se mě tohle drželo. S úsměvem na tváři jsem projel cílem, když...

To ne, to ne, to není možné..., bědoval jsem v hlavě. Chtěl jsem se ujistit, že jsem se nemýlil, jenže... Stačila chvilka mé nepozornosti a auto mi skončilo v mantinelech.

Zaklel jsem, znova se rozjel a snažil se do toho dát všechno. Bohužel... Čím více jsem byl nervóznější, naštvanější, tím hůř mi to šlo. Proč? Proč tam byli? Co tím chtěli dokázat?

Poslední zatáčku jsem dojel, rád, že mi nic není. Auto asi budu muset přelakovat a trochu ho upravit, ale to bylo to poslední, co mě zajímalo.

Vystoupil jsem z auta a zaslechl jen hučení davu. Posměšné myšlenky ke mně lítaly, ale už jsem na to nehleděl. V tuto chvíli mě nezajímaly osoby, které na mě řičely a posmívaly se. Já... Myšlenky milovaných lidí mě tak rozhodily. Vůbec bych nepředpokládal, že by mohli přijít...

V davu jsem zahlédl chladnou tvář Carlislea, který, jakmile mě zahlédl, se otočil a odcházel. Hruď v místech mého bývalého srdce mě začala nesnesitelně bolet.

Jejich myšlenky... Nebyly zlé. Nebylo v nich nic o nenávisti. Ale to, jak mi nevěřili... Vyčítali mi můj odchod. Měli vysvětlení, která nebyla správná.

Vrátil jsem krabičku pořádajícímu, převzal lísteček o prohře a vyjel rovnou domů. Dnes jsem se na centrálu nechtěl ani podívat. Nechuť ke všemu, co jsem chtěl udělat, co jsem chtěl dokázat...

Auto jsem zaparkoval v garáži a odemkl si. Ti dva ještě nebyli doma, tak taky spolu jeli zřejmě okruh, tak jsem se složil na gauč, zavřel oči a přemýšlel.

Po chvíli mé ruce automaticky objaly hrudník. Chtěl jsem se s nimi setkat, ale... Věděl jsem, jaká bolest tomu bude předcházet. Tušil jsem to, ale... Přál jsem si jim postavit až tehdy, kdy budu držet všechny trumfy ve svých rukou.

Mými úvahami procházelo ledové ostří a snažilo se vymyslet rozumný nápad, když mě vyrušilo dvojí třísknutí dveří a dvoje radostné myšlenky. Aspoň někdo, proběhlo mi hlavou...

8. kapitola <-> 10. kapitola

Ahojte lidičky, odpusťte mi, že to trvalo tak dlouho... Já se zasekla na jednom bodě a nemohla jsem se přes něj dostat. Tak snad se nebudete zlobit.

Dále bych se chtěla omluvit za to, že kapitola je tak krátká, ale právě se mi do ní více nevešlo. Další zvěsti se dozvíte v příští kapitole, kterou pro vás napíšu co nejdelší, určitě budete rádi. :D

Děkuji za komentáře k minulé kapitole, ohromně jste mě překvapili tím, že jste mi opravdu splnili limit... Teď, když ho splníte, do konce týdne bych napsala další kapitolu. Takže zase, když uvidím minimálně deset komentářů, tak nejen, že kapitola bude dlouhá za konpenzaci kvůli této, ale... Budete ji mít dříve.

Děkuji předem za komentáře k této kapitole, vaše zuzinecckaa.

P.S.: Jak se vám líbil trailer? Mně celkem dost. :D Vilinko, tímto ti chci ještě jednou poděkovat!!!

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (9):