Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechtěná 10. kapitola

20.06.2015 (07:30) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2243×

„Potřebuješ pyžamo? Nebo bačkory? Sice nevím, k čemu ti to bude, ale něco doma snad najdu.“ Usmíval se ten ďábel. Nakonec jsem se do toho tedy uvrtala sama. Kdybych radši držela hubu! To sis to zase dala, Bello… Povzdechla jsem si v myšlenkách a nastoupila s Alicí do auta.

„Už jedeme domů, tak se tam nemusíš vracet,“ cvrlikala Alice do telefonu.

„Dobře,“ slyšela jsem z druhé strany Edwardův hlas. Od doby, co jsem ho nechala v té uličce – i když to byla teprve chvíle – se neukázal.

Když jsme dorazili k jejich domu, údivem jsem otevřela pusu. Dům byl nádherný.

„Taky bych takový chtěla.“ Téměř jsem slintala. Najednou mě ale v náručí drtil Emmett.

„Ahoj, Bello!“ vískal a neustále mě držel. „Prý tě Thomas vyhodil z domu.“ Smál se.

„To určitě.“ Poupravila jsem si své minišaty, když mě položil na zem a zmizel opět v domě.

„Tak pojď.“ Tahala mě Alice. „Seznámím tě s našima.“ Zatáhla mě do prostorného obýváku.

„Carlisle, Esmé, tohle je Bella. Bello, tohle je Carlisle a Esmé, naši adoptivní rodiče,“ představila mě Alice.

„Dobrý den.“ Usmála jsem se na ně a potřásla si s nimi.

„Doufám, že neruším. Alice mě donutila.“ Pokynula jsem jejím směrem.

„Vůbec ne, Bello, jsme rádi, že má Alice novou přítelkyni,“ říkala s milým úsměvem Esmé. Přikývla jsem tedy na znamení souhlasu a nechala se Alicí odtáhnout někam do patra. Na schodech jsme se potkaly s Tinou.

„Ahoj,“ zašveholila, „kde je Edward?“

„Nazdar, ten s námi nepřijel. Někam se vypařil,“ odsekla jí Alice. Až jsem se divila, že je na ni tak nepříjemná. Já Tině pouze kývla na pozdrav a pak se nechápavě podívala na tu malou upírku, co mě zatáhla do svého pokoje. Ta vztyčila prstík do vzduchu stylem – počkej, hned ti to vysvětlím – a zaposlouchala se.

„Už,“ oddechla. „Ona je tak neuvěřitelně otravná!“ vztekala se.

„Co to do tebe vjelo?“ Kulila jsem na ni oči.

„Co to do mě vjelo? Když s ní musíš být v jednom domě a poslouchat ty kecy, které jí lezou z té díry, co se tomu u jiných říká pusa? Nechápu, jak s ní může Edward vydržet. Tolerujeme ji jen kvůli němu.“ Máchala ve vzduchu rukama jako smyslu zbavená.

„My?“ nechápala jsem, proč mluví v množném čísle.

„Bože, podívej se na ni! Nikdo z nás ji tu nechce, ale ona je tak blbá, že si toho ani nevšimne,“ prskala dál. Já se jí musela začít smát. „Kdyby si raději sbalila věci a jela do háje!“

„Jak dlouho s vámi už je?“ zajímala jsem se.

„Není to moc dlouho. Pár let. Nechápu, proč s ní vlastně vůbec je. Po Edwardovi se plazí, kde se dá. My ostatní si to aspoň necháváme na doma! Většinou.“ Poslední slovo zašeptala. Opět jsem se začala smát a Alice se ke mně přidala.

„Ale vážně je hrozná,“ dodala ještě Alice. Potom už se o ní nezmínila. Domluvily jsme se, že si hodím sprchu a pak se půjdeme kouknout na nějaký film. Zaplula jsem tedy pod sprchu, jelikož jsem se chtěla zbavit toho pachu z baru. Někde v koutku mysli jsem věděla, že se snažím smýt ze sebe Edwardovy doteky. Nemohla jsem na něj totiž přestat myslet. Bello! okřikla jsem se v duchu, jelikož na něj myslet nesmím. Má přítelkyni!

Pohled Edwarda

Seděl jsem na louce, hlavu složenou v dlaních a nechápal jsem, co se to stalo. Půlka mého já křičela, ať se zvednu a běžím za Bellou, jelikož takový sex jsem ještě v životě nezažil a určitě na něj nikdy nezapomenu. Druhá má část po mě řvala, že jsem totální hovado, jelikož mám Tinu a podvedl jsem ji. Vždycky jsem nevěru celým srdcem odsuzoval, ale asi na tom bude něco pravdy, že když člověk – upír – musí, tak prostě musí. Hlavně když jsem tam venku s ní, tak jsem ji hrozně chtěl. Byl jsem sám na sebe totálně vytočený. Rozhodl jsem se mlčet. Nepřiznám to nikomu a doufám, že Bella si to taky nechá pro sebe. Bella…

Kde jen sakra může být? Zrovna, když mám takovou chuť se pomilovat, se musí zahrabat někam do prdele, abych ho nenašla. Tohle mi dělá schválně! Uslyšel jsem myšlenky Tiny. Na chvíli jsem zaváhal. Utéct, neutéct? Nakonec jsem se jí vydal naproti. Nechtěl jsem, ať najde louku a pak by mi tu chodila. Byla to jenom moje louka, na kterou jsem mohl jenom já. A občas nějaké to zvířátko.

„Tady jsem,“ přiřítil jsem se k ní. Ihned po mě skočila a sápala ze mě oblečení. Nechal jsem se. Myslel jsem, že zapomenu na ten úlet, co se stal před chvílí. Bohužel. Mýlil jsem se. Po celou dobu, co po mě Tina hopsala a užívala si sexu semnou, jsem já myslel na to, o kolik jiné to bylo s Bellou. Nejraději bych se za to vyfackoval. Nejprve Tinu podvedu a pak když s ní spím, myslím na Bellu zase. Idiote! řval jsem na sebe.

Když jsme se vrátili domů, ihned mi došlo, že u nás je Bella. Rozhlédl jsem se po obýváku, kde seděla Alice s Jasperem. Bella nikde. Podle sluchu, a hlavně hříšných myšlenek, jsem poznal, kde jsou a hlavně co dělají ostatní. Potom jsem se zaměřil na zvuk tekoucí vody. Ona se sprchuje! Úplně nahá! Jen pár metrů od tebe! řvala po mě ta moje nekalá půlka. Ovládl mě chtíč. Opět jsem začal myslet na sex s ní.

Do hajzlu, Edwarde, přestaň! ječely na mě Jasperovy myšlenky. Vzpamatoval jsem se a podíval se na něj. On mě sledoval ostřížím zrakem a nechápal, co se stalo tak zásadního, že mě to tak rozrušilo – vzrušilo. Jen jsem zakýval hlavou, abych mu dal najevo, že to má nechat být.

„Budete se s námi koukat na film?“ Usmála se na mě Alice. Tinu mezitím v myšlenkách proklínala. Kouknul jsem na ni a čekal, co se z ní vysype. Začala uvažovat nad tím, že mi chtěla povykládat, co zažila na lovu a co má v plánu si koupit a kdesi cosi…

„Jo jasně,“ utnul jsem proto její myšlenky hned v zárodku, jelikož jsem na ni absolutně neměl náladu. V tom se na schodišti objevila Bella s turbanem na hlavě. Musel jsem se pousmát, vypadala roztomile. Když si mě všimla, zaváhala. Nakonec jsme se všichni nějak poskládali na sedačky a začali se dívat. Moc jsem ten film nevnímal, jelikož jsem měl perfektní výhled na Bellu a neustále jsem ji pozoroval. Tina měla položenou hlavu na mém klíně a hltala film, takže jsem si byl jistý, že si ničeho nevšimla. Po nějaké době se Bella ošila a šlehla po mě pohledem. Zadívala se mi do očí a já měl v hlavě najednou prázdno. Prázdno?! Zarazil jsem se a opravdu. Neslyšel jsem ničí myšlenky, pouze ten film. Rty jsem naznačil – děkuju - a usmál se na ni. Ona jen pokrčila rameny a otočila hlavu opět k obrazovce. Bylo to tak uvolňující. Mít v hlavě jen svoje vlastní myšlenky. Zaklonil jsem hlavu a spokojeně zavřel oči. To prázdno v hlavě, které tam bylo teď, mi chybělo po celou dobu toho, co jsem byl upír. Samozřejmě, že když jsem byl někde dost daleko a sám, neslyšel jsem ničí myšlenky. Ale neslyšel jsem je jen kvůli tomu, že nikdo nebyl v mém dosahu. Tohle byl úplně jiný pocit.

Tina se na pohovce překulila tak, že na mě zírala. Nejspíš mi něco sdělovala pomocí myšlenek, ale ty já teď neslyšel. Proto jsem ji objasnil situaci a ona se nasupeně zvedla a odešla pryč. Tak, teď by mě fakt zajímalo, co ji tak naštvalo. Našpulil jsem rty, jak jsem začal přemýšlet.

„Není lehké, když někomu nevidíš do hlavy, co?“ Uchechtla se Bella. Já jen protočil oči, zvednul se a šel se zeptat té kopretiny, co se stalo tak vážného. Přeci jen je to moje přítelkyně, takže si ji musím udobřit. Musel jsem vypadat, jako kdybych šel na popravu, jelikož se mi všichni tři začali smát. Nechápal jsem, jak může být Bella tak v klidu a uvolněná po tom, co se stalo u baru.

Přede dveřmi mého a Tinina pokoje jsem se zastavil a zhluboka se nadechl. Potom jsem jemně zaklepal – jako by to bylo potřeba – a vešel jsem. Ach jo…

Opět můžu jen poděkovat za komentáře z minula. :) Takže děkuju! 

Eviie :))

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nechtěná 10. kapitola: