Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechci tě ztratit - 5. kapitolka

alice and jasper for ever


Nechci tě ztratit - 5. kapitolka„Stůj!“ vykřikl náhle Carlisle a hned se oba zastavili. „Jaspere, teď se musíš otočit a odejít, cítím krev,“ sdělil mu rychle Carlisle a podíval se mu do očí...

Velcí bratři tě vidí

 

Nejzajímavějším zážitkem roku 1998 se stala první březnová středa. Edward toho dne nemohl Bellu vyzvednout ve škole, tak se až příliš nadšeně nabídli Emmett s Jasperem.

Bella s úsměvem vyšla ze školy, a když uviděla Emmetta s Jasperem, jak se ležérně opírají o auto, tak si to rovnou zamířila k nim.

„Děje se něco? Proč tu není Edward?“ ptala se jich hned, aniž by je pozdravila.

„Taky tě rád vidím, Bello,“ odpověděl jí nabručeně Emmett, ale stále se jen díval směrem ke vchodovým dveřím do školy.

„Edward musel ještě zůstat ve škole, přesunuly se mu hodiny a má tam prý mít nějakou písemku. Proto nemohl odejít,“ vysvětlil Jasper, mezitím co Belle otevřel zadní dveře u auta.

„Děkuju Jaspere,“ pípla Bella a nasedla do auta. Jakmile Jasper zavřel dveře, tak Emmett náhle vyrazil směrem ke škole, přesněji řečeno ke skupince dětí, které chodily s Bellou do třídy. Bella se jenom tiše koukala z okna a pozorovala Emmetta, který si ve skupince našel malého Johna Jenkinse a odvedl si ho stranou.

„Co to dělá?“ zeptala se Bella Jaspera, když nasednul na sedadlo spolujezdce.

„Ále, jen mu musí něco vysvětlit. Máme totiž dojem, že John, jen něco ještě nepochopil,“ řekl Jasper jakoby nic a hned poté se uchechtl.

„Co máte zase za lubem? Já se chci taky zapojit… Jde o nějakou hru?“ vyptávala se ho Bella, ale Jasper se jen pořád smál. Bella tedy usoudila, že z něho žádnou kloudnou odpověď nedostane a tak se raději dívala z okna a pozorovala Emmetta s Johnem, který na něho vyděšeně koukal. Pak se Emmett náhle otočil a odešel směrem k autu. John se vyděšeně díval na Emmetta a ten v poklidu nastartoval auto a rozjel se směrem k domu Cullenových.

Celé odpoledne potom vypadalo naprosto poklidně až do chvíle, než ze školy přijeli Alice s Edwardem. Alice se hned rozběhla za Jasperem a místo přívětivého přivítání ho hned začala mlátit a nadávat mu.

„Vy blbci, co jste si jen mysleli? Jak k tomu ten kluk asi přijde? Ta holka má svůj vlastní život! Vždyť to jsou ještě děti a ne nějaký nadržený prasata jako vy!“ křičela na něj a Edward se současně vrhl po Emmetovi a přirazil ho zády ke stěně, až se v ní udělal přesný obrys Emmetova těla.

„Co sis krucinál myslel? To jseš takový idiot? Emmette, víš, že jsem pro každou srandu, ale co je moc, je moc. Tohle si nemůžeš dovolit. Vždyť je to jen dítě!“ křičel na něj a pak se rozmáchl a udělal pěstí díru do zdi přesně vedle jeho hlavy.

„Co se děje?“ zeptala se tichým hláskem Bella, která stála uprostřed schodiště a pozorovala celou scénu, která se tam odehrávala.

„Můžete nám někdo vysvětlit, co se tady stalo? A Edwarde, můžeš se prosím tě uklidnit, než zdemoluješ celý náš dům?“ okřikla je Esme a Bella, která se bála jejího nahněvaného hlasu a jejich chování raději seběhla schodiště a vyběhla ven z domu přímo do lesa. Nikdo si toho však nevšiml, protože Emmett si nic z toho nenechal líbit.

„Kdo si myslíš, že jseš? Myslíš, že máš jediné právo ji chránit? To ani omylem. Vůbec se mi nelíbí, jak na ni ten malý kluk kouká a někdo něco udělat musel!“ rozkřičel se pro změnu Emmett na Edwarda a odstrčil jej od sebe. Edward si to však nenechal líbit a strčil zpátky do Emmetta, zavrčel na něj a postavil se do bojové pozice. Emmett byl v ten moment hned připravený ke skoku, ale překvapivě byl k zemi sražen Rosalií, která mu skočila na záda a přirazila ho k zemi, aby ho mohla uklidnit. Hned se do toho vložil Jasper a vyslal ke všem mohutnou uklidňovací vlnu, která okamžitě začala zabírat, a všichni se postupně postavili.

„Můžete mi konečně laskavě říct, co se stalo?“ zeptala se Esme, když se konečně vše dalo do pořádku. I když Edward stále pohrdavě hleděl na Emmetta, pustil se hned do vysvětlování.

„Tady ti idioti, se rozhodli, že malému Johnovi, který s Bellou chodí do školy, vysvětlí, že na ni nikdy v životě nesáhne a samozřejmě jako svůj způsob srandy k tomu přiložili vysvětlení sexu, až se ten malý kluk tak bál, že běžel ubrečený domů, poté co se tedy vzpamatoval, řekl doma vše své mamince. Takže večer můžeme očekávat návštěvu jeho rodičů. Prostě idioti,“ procedil poslední slova skrze skřípající zuby a Jasper ho udeřil uklidňovací vlnou přímo do žaludku, až Edward trochu zavrávoral a udělal malý krok dozadu.

„Co vás to napadlo? Vždyť je to ještě dítě, to samý Bella. Vy si snad nevzpomínáte, kdy jste dali poprvé nějaké mladé slečně políbení, nebo jen letmou pusu na tvář? Vždyť to je součást života, kluci, musíte ji nechat tohle všechno poznat a hlavně nesmíte toho malého kluka strašit,“ vynadala jim Esme a nevěřícně přitom celou dobu kroutila hlavou.

„Vy jste opravdu idioti,“ konstatovala Rosalie. „Od teďka bude Bellu ve škole vyzvedávat jenom Edward, nebo Esme, vy tam už ani nepáchnete. Jo, uznávám, že mně se ten malý kluk taky nelíbí, ale na to musí Bella přijít sama. Nemůžeme jí zametávat cestičku. O tom je život. Pády a vrcholy a my tu pro ni budeme pořád. Kruci, ten kluk se vás musel tak bát, že už snad ani do tý školy nepřijde…“ zasmála se tiše, ale přitom dala Emmettovi letmý pohlavek.

„No Emmette, ty si opravíš ten tvůj obrys ve zdi a Edward opraví ten otisk své ruky, abyste se nehádali,“ prohlásila po chvilce Esme, když koukala na zničenou zeď. „Hlavně by bylo vhodné, kdybyste to udělali ještě do dnešního večera, než k nám přijde ta nemilá návštěva.“

„Johnův otec dorazí někdy kolem osmý,“ ozvala se Alice, „takže na to máte 5 hodin, to abyste už začali,“ zasmála se jim a posadila se do křesla, které si natočila směrem ke zničené zdi, aby měla dokonalý výhled a hned vedle ní se posadila Rosalie do druhého křesla. Esme zmizela v kuchyni a začala připravovat večeři, i když bylo stále odpoledne.

Edward s Emmettem odešli do garáže, kde byly schované věci přesně pro tyto případy a pustili se hned do práce. Muselo se to jen trochu zasádrovat a vymalovat. Po necelých dvou hodinách to měli hotové, protože si naschvál dávali záležet, aby to dělali lidskou rychlostí. Jasper, který seděl na gauči a díval se na televizi, sebou náhle trhl a televizi okamžitě vypnul.

„Děje se něco?“ zeptala se Alice svého miláčka a ostatní mu začali věnovat pozornost. Edward v tom okamžik zahodil špachtli a zmizel v horním patře.

„Slyšíte Bellu?“ zeptal se jich Jasper a všichni se jak na povel zaposlouchali do dění v domě. Jediné co slyšeli, bylo, jak Edward prásknul dveřmi od Bellina pokoje. Vřítil se za Alicí a popadl ji za ramena.

„Řekni, že víš, kde je. Vidíš ji? Alice, no tak soustřeď se!“ křičel na ni Edward a Esme, která za nima přiběhla z kuchyně, již hned vytáčela nějaké číslo na telefonu.

„Carlisle, Bella se ztratila, okamžitě přijeď domů,“ řekla jen do telefonu a pak ho znovu položila.

„Já… já… já nic nevidím,“ řekla zlomeně Alice a v ten moment Edward vyběhl ven z domu. Stoupnul si na příjezdovou cestu a zhluboka se nadechnul. Jenže nic neucítil. Žádná známá vůně, takže ani nevěděl, kterým směrem se má vydat. Všichni se k němu během dvou vteřin připojili.

„Proč musí krucinál pršet?“ zavrčel Edward a otočil se směrem k ostatním.

„Musím se rozdělit,“ zavelel Jasper.

„Já půjdu na jih,“ řekl Edward, „tam jsem s ní chodil nejčastěji,“ řekl a vzpomněl si na chvíle, kdy spolu často chodili na procházky.

„Dobře, takže Edward jde na jih. Já jdu na západ, Emmett na východ, Rose ty běž na jihovýchod, Alice jihozápad, Esme severovýchod a Carlisle půjde na severozápad, ale někdo tu na něj musí počkat,“ velel Jasper autoritativně a všichni jen přikyvovali.

„Já tady na něj počkám, ale pospěšte si, je zima, prší a může nastydnout,“ strachovala se Esme a pozorovala, jak se všechny její děti rozutekly do lesa a sama čekala na svého manžela.

Všichni se pokoušeli najít nějakou stopu, něco, cokoli, co by jim udalo přesnější směr v jejich pátrání. Rosalie celou dobu vzlykala, protože se o toho jejich drobečka šíleně bála, milovala Bellu jako své vlastní dítě. Rosalie si vždy přála mít svou rodinu a své děti, ale to se jí bohužel v těle upírky již nikdy nepoštěstí. Vzpomínala, jak si s Bellou hrály na princezny a to ji ještě více pobídlo k rychlejšímu a důkladnějšímu hledání, přidala tedy na své rychlosti a mířila hlouběji do lesa.

Emmett pro změnu celou cestu litoval svého chování, uvědomoval si, že se Bella určitě bála jejich chování a proto utekla, ale proč by dělala něco tak hloupého? Vždyť je to přece chytrá holka a ví, že je zima a že může nastydnout. Silou praštil do nejbližšího stromu, který se však okamžitě zlomil a spadl, ale hledal dál.

Alice s Edwardem to z nich snad prožívali nejvíce, a oba byli úplně stejně bezradní. Alice hlavně protože nebyla schopná vidět její budoucnost, to se jí ještě nikdy v životě nestalo. Byla tak rozrušená, že nebyla schopná vidět budoucnost nikoho z rodiny, dokonce ani tu svoji. A Edward, ten stejně jako Emmett litoval svého chování, a hlavně nedokázal pochopit, jak je možné, že si nevšiml, že Bella není v domě.

Esme počkala, až dorazil Carlisle, řekla mu, kam má jít, jak se má situaci a oba dva se rozeběhli svými určenými směry. Esme se celou dobu jen strachovala o to, aby Bella nenastydla a aby se jí nic nestalo. Věděla, že jednou přijde den, kdy se jich Bella bude bát, avšak netušila, že to bude tak brzy. Vždy se bála, že jednoho dne přijde domů a Bella tam nebude, protože je opustí, ale dneska dokonce utekla. Esme si vždy říkala, že když je Bella opustí, tak ji prostě nechá jít, ale v tuto chvíli pochopila, že už toho nikdy nebude schopná, přeci jen je to její dcera.

Nikdo z nich neměl ve svém hledání štěstí, až na Jaspera, i když pršelo tak po 30 minutách ho do nosu udeřila jemná květinová vůně, která nepatřila nikomu jinému než Belle, pak však bohužel zafoukal vítr a vůni odnesl jiným směrem. Pár nekonečných vteřin musel počkat, než vítr ustal a pak mohl okamžitě začít stopovat.

Stopa byla trochu zamotaná, ale táhla Jaspera směrem k severozápadu. Po necelém kilometru začala stopa zesilovat a Jasper zacítil i Carlislea, který se k němu blížil.

„Cítíš ji?“ zeptal se ho Carlisle, který ho velice rychle doběhl a společně se vydali po Bellině stopě.

„Stůj!“ vykřikl náhle Carlisle a hned se oba zastavili. „Jaspere, teď se musíš otočit a odejít, cítím krev,“ sdělil mu rychle Carlisle a podíval se mu do očí.

„Já to zvládnu, hlavně musíme pohnout, jestli krvácí,“ řekl Jasper a setřásl ze svého rameno Carlisleovu ruku. Carlisle o jeho odhodlání nebyl příliš přesvědčený, ale měl pravdu, jestli krvácí, tak sebou musejí hodit a oba se hned rozeběhl za vůní krve, která je až dovedla k místu, kde ji našli.

Carlisle Cullen:

Ležela tam schoulená do klubíčka, klepala se zimou a krvácela jí ruka, kterou si nejspíš sedřela o nějaký strom, nebo kámen. Hned jsem si klekl vedle ní a opatrně vzal její poraněnou ruku do svých a začal kontrolovat hloubku a zanícenost rány.

„Je to jen povrchové, ale je podchlazená,“ obeznámil jsem Jaspera se situací, poté co jsem ji zběžně prohlédl. Vysvlékl jsem si kabát a hned ji do něj zabalil, aby byla neustále v teple. Vzal jsem si ji do náruče. „Zavolej ostatním a řekni jim, že se sejdeme v domě.“ Bez čekání jsem se hned rozběhl směrem k domu.

Jakmile jsem se k němu dostal, tak jsem hned uložil Bellu do její postele.

„Bello? Bello?“ pokoušel jsem se ji probudit. Bella pomalounku pootevřela oči a stále se klepala zimou. Okamžitě jsem ji zabalil ještě do dvou přikrývek, které byly nejblíže.

„Copak si prováděla, zlatíčko?“ zeptal jsem se jí tiše. „Proč si utekla? Co se stalo?“ ptal jsem se tiše dál.

„Já jsem se jich bála,“ zachraplala Bella a celá se silně otřásla. „Ed… Ed… oni… prali… se…“ drkotala svými zuby a já jsem hned pochopil. Slyšel jsem, jak se všichni sbíhali směrem k domu, zatím co Jasper na všechny čekal před domem, aby jim podal základní informace.

„Bojíš se ještě?“ zeptal jsem se jí a pohladil ji po vláskách, jen zavrtěla hlavou a pokusila se více zachumlat do peřiny. Vnímal jsem, co se děje před domem a jakmile dorazil Edward, tak jsem konečně mohl konat dál.

Edwarde, pošli nahoru Esme. Bella potřebuje horkou koupel a musím jí pořádně ošetřit tu ruku. Nikdo jiný ať sem nechodí. Vůně tý trochy krve je velice silná, promluvil jsem v myšlenkách k Edwardovi a doufal jsem, že je dostatečně soustředěný, aby mě vnímal. Uklidnilo mě, když jsem slyšel, jak Edward předává mou zprávu a znovu jsem pohladil Bellu, která zavřela oči a usnula. Bohužel ji ale budeme muset vzbudit.

Esme tiše vstoupila dovnitř a s ohromnou lítostí se podívala na Bellu.

„Potřebuju jí ošetřit tu ruku, ale nejdřív se musí vykoupat,“ řekl jsem tiše a Esme mi jen přikývla, převzala mé místo a začala Bellu budit, já jsem mezitím sešel ven před dům, abych přesně zjistil, co se stalo.

„Jak jí je?“

Jak to s ní vypadá?“

„Bude v pořádku?“ chrlili na mě otázky a já zvedl ruku, abych ten jejich příval otázek zastavil.

„Je jen podchlazená a má sedřenou ruku. Esme ji teď vzala vykoupat a já se pak postarám o tu ruku. Bude v pořádku, ale vy mi vysvětlete, co se tady, krucinál, stalo? Bella říkala, že se vás bála, takže se pusťte do vysvětlování,“ pobídl jsem je a pokoušel se uklidnit.

„Emmett s Jasperem si hráli na velké bratry a postrašili malého Johna, když Bellu vyzvedávali ve škole.  Já s Alicí jsme to samozřejmě viděli, a když jsme přijeli, tak jsem byl tak naštvaný, až jsem se po Emmettovi vrhl. Evidentně to Bella viděla, lekla se nás, no a dopadlo to, tak jak to dopadlo,“ konstatoval Edward, poté co mi vysvětlil, jak se to stalo.

„Co vás to napadlo, kluci? To je teď jedno, ale hlavně se před ní musíte krotit, je to ještě dítě. Bylo naprosto jasné, že se vás bude bát,“ promlouval jsem jim do duše, ale zarazil mě Jasper.

„Vždyť jsme věděli, že to přijde. Jednou se to stát muselo. Uvědomte si už konečně, že je to člověk a my upíři. Jednou se to prostě stát muselo a čím dřív, tím líp. Aspoň si třeba konečně uvědomila, co se jí tu s námi může stát. Třeba by jí bylo jinde líp, než s námi. V nějaké normální, náhradní rodině, by jí mohlo být tisíckrát líp než u nás. Jak dlouho může trvat, než se zase někdo z nás neudrží. Může dojít i k nějakému neštěstí. Můžeme být rádi, že to dneska skončilo jenom sedřenou rukou a podchlazením, ale příště to může skončit hůř,“ upozorňoval nás všechny Jasper a měl pravdu. My jsme monstra, nejsme lidi, jsme dravci a lidé jsou naší přirozenou potravou.

„To se nestane,“ zazněl rozhodně Edward a tvrdě se díval Jasperovi do tváře.

„Edwarde, víš, že jednou přijde den, kdy nás opustí. Nebude tu napořád. Dospěje a založí si svou vlastní rodinu, s dětmi a vším tím ostatním. Náš život ji jen omezuje, dokud bude s námi, tak nikdy pro ni nebude nic normální a všechno pro ni bude nebezpečné,“ konstatoval Jasper a já musel uznat, že má pravdu. Dokud bude s námi, tak to pro ni bude pořád nebezpečné, ale to jsme všichni věděli, když jsme ji sem vezli.

„Já se postarám o to, aby se už nic takového neopakovalo. Jednou odejde, ano, ale nedovolím, aby důvodem jejího odchodu byl strach,“ řekl Edward a poté se otočil a vešel dovnitř do domu. Již to dál nechtěl probírat.

„Carlisle,“ promluvila po chvíli ticha Alice, „za tři čtvrtě hodiny tady bude Christopher Jenknise, aby si s tebou a Esme promluvil o tom, co se dneska stalo,“ upozornila mě Alice, já přikývl, otočil se k nim zády a zamířil si to zpátky do domu, abych mohl Bellu konečně ošetřit. Před dveřmi do Bellina pokoje jsem potkal Edwarda, který mi podal mou lékařskou tašku a pak se posadil na zem. Nejdříve jsem tiše zaklepal na dveře a čekal až mě Esme pozve dovnitř.

Bella seděla s úsměvem na své posteli, zabalená do peřin a čekala, co se bude dít dál.

„Tak jak ti je?“ zeptal jsem se jí a posadil se na kraj postele, kde mi Esme udělala místo, načež v zápětí opustila pokoj a nechala nám soukromí.

„Už je to lepší, není mi taková zima, ale bolí mě ta ruka,“ zachraplala a pozvedla svou ruku, kterou mi strčila přímo před mé oči.

„No, Bells, budu ti to muset vydezinfikovat, aby si tam neměla nějakou špínu, která tam nemá být, a pak ti to obvážu a udělám ti tam hezkou mašličku, jo?“ vysvětlil jsem jí, co budu dělat, aby se nebála a ona mi nejistě přikývla. Vytáhl jsem tedy ze své tašky dezinfekci a vatu, kterou jsem do ní namočil.

„Bude to nejspíš štípat,“ upozornil jsem ji a stiskl jsem ve své ruce Bellinu zraněnou ruku a pomalu začal čistit zanesenou ránu. Bella rukou nejdříve párkrát cukla, tak jsem musel zesílit svůj stisk, aby se mi nevysmekla.

„Já vím, že to bolí, ale už jen chvilku,“ pokoušel jsem se ji utišit a urychlit svou práci, ale protože jsem se snažil, aby to bolelo co nejméně, tak to moc urychlit nešlo.

„Tak… a je to hotový,“ odložil jsem zkrvavenou vatu. „Teď už ti to jen zavážeme, uděláme tam hezkou mašličku a bude hotovo,“ usmál jsem se na ni a ona mi ten svůj hřejivý úsměv opětovala. Vytáhl jsem tedy obvaz, lehce jí to omotal, uvázal na konci mašličku a jemně jí ruku pohladil.

„Děkuju, tati,“ šeptla a já ji s hřejivým pocitem políbil na čelo.

„Chceš sem někoho pustit, nebo chceš jít rovnou spát?“ zeptal jsem se jí a ona si lehla do postele, chytla mě za ruku a jen mě poprosila, abych počkal, než usne. Jen jsem přikývl, pozoroval ji, jak usíná a poslouchal, co se děje v domě.

Vypravěč:

„Za deset minut je tady,“ řekla Alice a všichni se rozmístili po domě, aby to vypadalo nanejvýš nenápadně. Jediný Edward stále seděl za dveřmi do Bellina pokoje a se zamračenou tváří celou dobu poslouchal, co se děje uvnitř. Šíleně ho mrzelo, co se stalo a celou dobu se mu v hlavě přehrával rozhovor, který se odehrál před domem.

Jasper měl pravdu, jednou od nich Bella odejde, jednoho dne si uvědomí, že život s nimi ji omezuje, ale do té doby se budou všichni snažit, aby si s nimi připadala jako se svou rodinou.


 

Byla to velice dlouhá doba, než jsem byla schopná cokoli napsat, ale měla jsem toho hodně do školy. Upřímně řečeno s touto kapitolou nejsem příliš spokojená, přijde mi to až příliš jednoduše napsaný. Bude nějakou chvíli trvat, než se vrátím do původního stylu psaní, tak se do té doby na mě prosím nezlobte. Doufám, že i přesto se vám tato kapitola líbila.

 

4. kapitola <<< Shrnutí >>>6. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nechci tě ztratit - 5. kapitolka:

 1 2   Další »
22.04.2016 [16:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. felara
13.08.2012 [22:36]

prosim o dalsi dil

14. Katy
28.06.2011 [17:35]

Úžasná kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon prosím, prosím rýchlo ďalšiu Emoticon Emoticon nemôžem sa dočkať Emoticon

13. čiči
04.06.2011 [14:42]

fakt se kapča povedla Emoticon Emoticon

12. ester
29.05.2011 [19:23]

super Emoticon Emoticon Emoticon už se strašně moc těším na další Emoticon Emoticon Emoticon

11. Nikie
25.05.2011 [20:41]

Jé moc se těším na další kapitolku Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Marvi
23.05.2011 [22:48]

MarviJsem ráda, že pokračuješ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bylo to super, a těším se na další kapitolky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.05.2011 [20:41]

AliceCullenxDSi super! Emoticon Emoticon Táto poviedka je super! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.05.2011 [19:49]

KatariEsmeCullenKrásná povídka...! A Jasper asi vážně spad z višně rovnou na hlavu...! Těšim se na další kapitolu...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. DAlice
23.05.2011 [19:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!