Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechci tě ztratit - 1. kapitolka

01.09.2010 (10:15) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3063×

Tlumené vzlyky

Esme Cullenová:

Bylo přesně 13. září 1996, když jsme se vraceli domů z návštěvy u mé vnučky René a její rodiny. Isabella, má pravnučka, toho dne oslavila své páté narozeniny. Při její minulé oslavě jsme jí oznámili, že jsme upíři. Věřím, že ta její hlavička tomu moc nerozuměla, ale museli jsme jí to říci, co nejdříve. Barvitě si vzpomínám na její reakci.

Hnědé vlásky se jí vlnily na zádíčkách, čokoládová očka na mě se zvědavostí třeštila a pak z ní vypadla pro mě naprosto nečekaná věta.

„Ukážeš mi vysouvací tesáky?“ S Carlislem jsme se tomu zasmáli a snažili se jí vysvětlit, že zuby vysouvací nemáme. Pravděpodobně to všechno vysvětlování bylo bezcenné, jelikož to stejně nepochopila.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě můj manžel a vytrhl mě z mých vzpomínek. Stočila jsem svůj pohled směrem k němu a usmála se.

„Jen jsem vzpomínala na loňské narozeniny,“ vysvětlila jsem a Carlisle mi pevně stiskl ruku. Byli jsme zrovna ve třetině cesty do našeho současného domu, když mi zazvonil telefon. Volala Alice.

„Ano, Alice, děje se něco?“ zeptala jsem se co nejvlídnějším hlasem, aby nepoznala mé citové rozpoložení, i když všichni moc dobře věděli, jak se po těchto návštěvách vždy cítím.

„Musíte se hned vrátit! Oni umřou!“ vykřikla na mě do telefonu, ale já jsem nepochopila, kdo umře, ani kam se máme vrátit. Hned jsem si představila, že se něco stalo doma. Přesto že vím, jak jsou odolní a zkušení, tak jsem se vždy bála, že by se jim mohlo něco stát.

„Alice, co se děje? Kdo umře? Kdo vás napadl?“ zeptala jsem se vystrašeně a Carlisle sešlápl plyn až na podlahu.

„Nám nic, ale René, Charlie a Bella budou mít nehodu,“ vyjekla a já ztuhla. Carlisle sešlápl brzdu, otočil auto a vyjel opačným směrem, než kterým jsme původně měli namířeno.

„Co se stane?“ vzlykla jsem do telefonu, jelikož jsem pocítila ohromnou díru ve svém srdci. Aniž by se něco stalo, udělala jsem hned nějaký závěr a to hned ten nejhorší. O všechny přijdu. Veškerá spojitost s mým lidským životem bude pryč.

„Vybourají se. Musíte si pospíšit. Nestihnete to. Musíte zachránit aspoň Bellu. Je tam sama a pláče,“ šeptla do telefonu Alice a rozvzlykala se stejně jako já. Alice měla mou rodinu strašně ráda, skoro jakoby jezdila na ony návštěvy s námi. Má nadaná dcera měla dar vidění do budoucnosti. Vždy mě přesvědčovala, že se jim nic nestane. Dnes tomu však tak není.

„Jak tohle dopadne?“ zeptala jsem se Alice, i když jsem tušila, že uspokojivou odpověď mi nedá.

„Zachráníte ji před hrozným životem v dětském domově,“ odpověděla mi Alice a poté položila telefon.

Ačkoliv se tam Carlisle snažil být co nejdřív, tak jsme již nemohli nějak pomoc. Charlieho auto bylo téměř celé sešrotované. Jediná Bella v dětské autosedačce byla v pořádku bez jediného škrábance. Carlisle zkontroloval Charlieho a René, než konstatoval, že jsou mrtví. Já jsem mezitím vytáhla Isabellku z auta a počala se ji hned utěšovat, protože plakala. Carlisle ještě zkontroloval posádku druhého automobilu, která byla v bezvědomí, a pak jsme nasedli do auta a odjeli dříve, než si nás někdo všiml.

Seděla jsem s Bellou na zadním sedadle a obě jsme tiše plakaly. Já, protože zemřela má vnučka a Bella, protože přišla o oba rodiče, jak o matku, tak i o otce. Právě v ten moment jsem byla naštvaná na svou upírskou podstatu, jelikož jsem nemohla jejich památku uctít plejádou slz, ale jen pouhými tlumenými vzlyky. Aspoň že ta Bella mohla plně vyjádřit svou ztrátu. Slzy si tvořily cestičku na jejích tvářích a plně se oddávala svým pocitům.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se tiše Carlislea po hodině cesty, když Bella usnula.

„Nevím, Esme. Bella teď nikoho nemá kromě tebe, ale je správné, abychom si ji vzali k sobě? Nebude to pro ni spíše nebezpečné? Ale je vhodné, abychom ji dali do dětského domova?“ ptal se mě Carlisle a já nad tím tiše uvažovala. Podívala jsem se na to její malé křehké tělíčko, které jsme zachránili, a podívala jsem se do její již klidné tváře, která byla tou nejkrásnější dětskou tváří, a v ten moment jsem se rozhodla.

„Zůstane s námi,“ řekla jsem hlasitě a slyšela jsem jak si Carlisle, v reakci na má slova, jen povzdechl.

„Máš pravdu. Zůstane s námi, protože ji nikdo nemůže dát lepší domov,“ přitakal mi po chvilce ticha.

„Ano, nikdo jí nemůže dát lepší domov. Jenom s námi bude mít to nejlepší. Jenom my jí teď můžeme udělat pravé rodiče, jenom my jí můžeme poskytnout tu nejlepší rodinu plnou bratrů a sester, kteří o ni budou pečovat, jako o to nejcennější. Jen my jsme toho schopní,“ odůvodnila jsem si naše rozhodnutí, i když jsem věděla, že to není potřebné. Carlisle by pro mě udělal cokoliv, ale kdo ví?

Je tu další kapitolka a já doufám, že mě zase obdaříte svými komentáři a názory.

Prolog << Shrnutí >> 2. kapitola

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nechci tě ztratit - 1. kapitolka: