Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekané - 7. kapitola

16.02.2011 (12:15) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1013×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Doufám, že to není možné.

„Slečno?!“

Pomalu se připloužila a bezezájmu se zeptala, „ano?“

„Chtěl jsem se zeptat... Toto jsou všichni příbuzní?“

„Ano,“ potvrdila to, čeho jsem se tak obával.

„Díky.“ Zvedl jsem se a běžel pryč.

Žena si zamnou ještě něco drmolila o nevychovanosti, ale ignoroval jsem to. Musel jsem na vzduch.

Jak je to možné? Ví o tom někdo? Billy? Charlie? Bella?

Všechny myšlenky se mi začali motat do sebe, do jedné jediné otázky. Jak?

Když jsem došel k autu, nastartoval jsem a jel hlava nehlava domů.

Edward:

„Charlie jde,“ oznámil jsem Belle, když mi ležela v náruči na pohovce.

„Ach...“Zvedla se a šla do kuchyně.

Charlie nás nesmí takhle vidět, zatím.

„Bells?“ zavolal ze dveří Charlie.

„Ahoj tati!“

„Dobrý den Charlie,“ pozdravil jsem, když nakouknul do obýváku. Trochu sebou cuknul, když mě tam uviděl v klídku sedět, ale nic neřekl.

„Už jsi doma?“

„Jo. Promiň, že jsem utekla,“ omluvila se. Ikdyž jsem nestál vedle ní a neviděl její výraz, byl jsem si jistý, že se tváří velmi zdrceně. Tak moc toužila mu to říct...

„To je dobrý, Bells. Já tě chápu. Ikdyž... vlastně nechápu, ale věřím ti.“ Políbil ji na čelo.

Podíval jsem se na hodiny, které vysely nad krbem. Půl sedmé.

„Tak já půjdu,“ Nakoukl jsem do kuchyně a spiklenecky mrknul na Bellu. „Nashle,“ rozloučil jsem se.

„Ahoj,“ zavolali Bella a Charlie.

Rychle jsem běžel domů. Chtěl jsem říct tu novinu, ale Alice to asi stejně všem řekla.

„Edwarde!“ zavolala radostně Alice. Vyskočil jsem za ni na balkón. Jo řekla to všem.

„Jsem tak šťastná. Kde je Bella?“ Poskakovala kolem mě radostí.

„Doma. Dneska půjdu k ní, ale zítra se stavíme,“ ujistil jsem ji.

Chvíli jsem se jen tak zadíval do dálky a přemýšlel o všem možném.

„No nic, jdu za Bellou.“ Vyběhl jsem schody do mého pokoje, vzal jednu maličkost pro Bellu a běžel za ní.

Vyskočil jsem do jejího okna.

„Ah!“ lekla se.

„Promiň lásko,“ omluvil jsem se a skočil na postel.

„Víš chtěla jsem se zeptat...“ Začervenala se. Tohle jsem na ni zbožňoval. Ruměnec na její tváři, kdykoliv chtěla o něco požádat, kdykoliv jsem ji složil kompliment, kdykoliv ucítila můj dotek.

„Cokoliv,“ odpověděl jsem automaticky.

„Teď už nejsem tak křehká. Nemůžeš mi ublížit.“ Věděl jsem přesně, co má na mysli. Taky už jsem o tom přemýšlel – mnohokrát.

„Ano,“ odsouhlasil jsem.

Její ruměnce se ještě více zbarvily do ruda, a to jsem si myslel, že více to už ani nejde.

„Ale nejdříve ti chci něco dát.“ Bella protočila oči a to mě rozesmálo.

„Charlie!“ napomenula mě a dala mi prst ke rtům. Ztichl jsem.

Vážně jsem přikývl a podal ji krabičku. S hranou zvědavostí si ji prohlížela, a pak otevřela.

„Páni! Je nádherný.“ Zvedla stříbrný řetízek s erbem. Opatrně si ho prohlížela.

„To je erb Cullenů. Každý v naší rodině ho má,“ vysvětlil jsem a ukázal můj kožený náramek.

„Děkuju.“ Podala mi ho a já jsem jí ho pověsil na krk.

Začal jsem ji líbat na krk. Po chvilce hrátek jsme leželi na dece a milovali se.

Jacob:

Dojel jsem domů. Billy seděl na verandě s Harrym.

„Billy! Harry!“ zavolal jsem.

„Ahoj Jaku, co se děje? Vypadáš... strašně,“ podotkl Harry.

„Ehm... díky. Už vím, proč je Bella vlkodlak,“ oznámil jsem.

Jejich oči na mě zírali.

„Byl jsem v matrice kvůli rodokmenu a... zjistil jsem to.“ S hrůzou v očích čekali až jim to povím.

„Bella je příbuzná semnou.“ Čekal jsem na jejich reakci, ale jen mlčky zírali.

„Můj děda měl už předtím rodinu. A do té teď patří i Bella. Tak... kdo jí to řekne?“ Chtěl jsem se z toho vykroutit.

„Jaku?“ Napomenul mě Billy.

„Dobře. Já to udělám,“ slíbil jsem mu. Šel jsem spát. Dneska toho bylo moc, a taky proto, že to budu muset zítra Bells vysvětlit – ať už to mám za sebou.

DALŠÍ DEN

Když jsem se probudil, byl jsem přesvědčený, že to byla jen noční můra. Vždyť jsme se líbali a to, co jsem k ní cítil... Možná proto ke mně nikdy nic necítila!

Vstal jsem a šel rovnou k telefónu a to mě hned přesvědčilo, že to nebyl jen sen, ale realita. Billy mi na telefón nalepil lísteček se vzkazem BELLA!

Vzal jsem sluchátko a nervózně jsem klikal na tlačítka. Párkrát jsem to spletl, takže jsem musel začít znova.

„Prosím?“ Bella zněla velmi šťastně. No... to brzy přejde.

„Ahoj Bells, tady Jake.“

„Ahoj Jaku, jak se máš?“ zeptala se v extázi štěstí. Co se jí tak pěkného stalo?

„Celkem dobře... Můžem si promluvit?“

„Jasně. Děje se něco?“

„Možná, takže příjdeš?“

„Kdy?“ Nezdálo se, že mě vnímá. „Šššš...“ zachichotala se.

„Hned. Pokud můžeš?“

„Dobře, tak zatím.“ Zavěsila.

Byl to Edward? Jsou s polu?

No teď už mi to může být jedno. Je to moje ségra. Dokonce jim to přeju.

Zašel jsem si do lednice pro něco k jídlu a šel do garáže.

Sedl jsem si na stoličku a chystal si, jak to Bells řeknu.

„Bello jsi moje ségra,“ zkoušel jsem. „Ne,“ vyloučil jsem. „Bello už víme, proč jsi vlkodlak – to by šlo.“

Nervózně jsem poklepával nohou. Jak na to bude reagovat?

Uslyšel jsem lehké kroky. Je to tady!

„Jaku?“ volala Bella ve dveřích garáže.

„Tady!“ zvedl jsem se a šel ji naproti.

„Ahoj.“ Obejmula mě.

„Ahoj,“ pozdravil jsem nervózně. Potí se mi dlaně?

Bella poznala, že se něco děje. Že nejsem v pořádku.

„Co se děje, Jaku?“ Pohladila mě po ruce.

„Posaď se.“ Bella se posadila na nejbližší stoličku a vyčkávala.

„Dobře. Bello už víme, proč jsi vlkodlak.“ Čekal jsem.

„No?“ povzbuzovala mě.

„Jsi s někým z nás příbuzná. Byl jsem dneska v matrice-,“ vyprávěl jsem.

„A... s kým jsem příbuzná?“ Vyhrkla a čekala tak napjatě, že ani nedýchala.

„Se mnou.“

Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekané - 7. kapitola: