Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 28. kapitola

14.10.2011 (19:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4719×

28. kapitola

„Víš, něco mě napadlo. Vidím, jak tě ničí to, že nemůžeš chodit, a mě bolí tě takhle vidět. Mám tě moc rád, a proto jsem našel řešení.“ Dychtivě jsem ho poslouchala a očekávala, co z něj vypadne.  „Pokud by sis to přála, přeměnil bych tě a tím tak ukončil tvoje trápení. Stala by ses tím, co jsme já a Cullenovi, a mohla bys opět chodit a žít navěky,“ nabídl mi a já zalapala po dechu.

„Ty… ty bys mě přeměnil?“ vydala jsem ze sebe konečně a Damon přikývl.

„Je to jediné řešení, které mě napadá. Když tě přeměním, všechny problémy by se tím vyřešily.“ Damon ledabyle pokrčil rameny a já se s velkým výdechem opřela o polštář.

„No, nevím, co na to říct.“

„Napadají mě pouze dvě slova. Buď ano, nebo ne,“ pousmál se.

„Jo, to je logické, ale já nemůžu odpověď ani jedním.“

„Proč?“ zamračil se.

„Víš, Damone. Byl by to velký krok v mém životě. Přeměna není nějaká bezvýznamná událost, a proto potřebuji čas na rozmyšlenou. Dej mi prosím tři dny nebo dva, to je jedno, jen potřebuji čas. Musím promyslet všechny pro a proti, víš,“ snažila jsem se mu vysvětlit.

„V pohodě, žádný problém,“ usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. „Už budu muset jít. Ještě tu mám nějaké pochůzky, takže…“

„Jasně, tak ahoj,“ rozloučila jsem se s ním a objala ho. „A děkuju, moc to pro mě znamená,“ zašeptala jsem mu do ucha a líbla ho na tvář.

„Nemáš zač,“ zašeptal mi též do ucha a políbil na čelo. „Měj se, jo a… drž se, Bells. Mám tě rád,“ rozloučil se a zmizel za dveřmi. A jakmile jsem věděla, že je od pokoje tak daleko, aby mě neslyšel, rozbrečela jsem se. Slzy mi jako obvykle smáčely tváře a vzlyky otřásaly mým tělem. Snažila jsem se to zastavit, ale nešlo to. Proč, proč si se mnou osud tolik zahrává? Proč?

Z jedné strany jsem byla ráda, že mi to Damon nabídl, ale z druhé ne. Pokud jsem někdy přemýšlela o přeměně, měl to být Edward, jehož jed mi bude kolovat v žilách. A byla jsem naprosto v koncích, když mi to místo něho nabídl Damon. Edward mě nikdy nepromění, to vím, ale Damon se sám nabídl. Co mám dělat? Co? Chci se strašně moc stát upírkou, ale chci, aby to udělal Edward. Sakra, už zase všechno pokazil. Proč všechno pořád kazí?!

***

Byl už večer, já měla po večeři a připravovala jsem se ke spánku, i když jsem věděla, že po té dnešní Damonově nabídce neusnu, jelikož má mysl bude až příliš zaměstnaná myšlenkami. Když v tom zarachotilo okno a přede mnou se najednou zjevil Edward.

„Edwarde, co tu děláš?“ zeptala jsem se ho vyplašeně a automaticky si přitáhla peřinu více ke krku.

„Bello, prosím, řekni mi, že o tom ani nepřemýšlíš, prosím, řekni to,“ prosil Edward a já vůbec nevěděla, o čem mluví.

„O čem to mluvíš?“

„Když teď přijel Damon domů, z hlavy jsem mu vyčetl, co ti dnes odpoledne nabídl. Bello, nemůžeš to přijmout, prostě to nejde.“ Kroutil hlavou a já najednou dostala strašný vztek.

„Tohle není tvoje věc! Je to moje rozhodnutí, a pokud na to Damonovi řeknu ano, nic s tím neuděláš! Je to můj zkažený život, a když mám možnost začít úplně od začátku, musím se chytit každé příležitosti.“

„Tvůj život není zkažený -“

„Je! Edwarde, od té doby, co si mě jako malou opustil, byl zkažený! Celý svůj život uvažuju, jestli i já se dočkám šťastného konce, ale zatím mi jen umřela máma, tys mě opustil, pak ses ukázal a opět mě opustil a třešničkou na dortu je, že v sedmnácti nemůžu chodit. Budu navždy mrzák na kolečkovém křesle, takže pokud tohle není zkažený život, tak já jsem miss World.“

„Bello, já tě na jednu stranu chápu, ale stejně to nemůžu dovolit. Ty se prostě nestaneš upírem a konec debaty.“

„Ne, Edwarde, ty s tím nic nenaděláš. Vlastně, měla bych ti poděkovat. Ještě jsem nebyla rozhodnutá. Řekla jsem Damonovi, že potřebuju čas na rozmyšlenou, ale díky tobě jsem se rozhodla, takže mu řekni, ať sem zítra přijde.“

„Jak ses rozhodla,“ procedil skrz zuby. Jen jsem se tajemně pousmála a zavrtěla hlavou.

„To bude překvapení.“

„Bello, jestli ses rozhodla nechat se přeměnit, přísahám ti, že tomu zabráním.“

„Ničemu nezabráníš! Já se chci stát upírem, a když to nechceš udělat ty, bude to muset udělat někdo jinej.“

„Bello -“

„Ne, už nechci nic slyšet. Myslím, že nastal čas, abys šel. Tohle nikam nevede. Takže ahoj,“ prskla jsem na něj, zachumlala se do přikrývky a zavřela oči. Myslela jsem si, že ho to přinutí odejít, ale spletla jsem se. Nechápala jsem, jak jsem to dokázala vědět, když nebyl slyšet, ale nějakým zvláštním způsobem jsem věděla, že se ke mně blíží.

„Prosím, Bello, já tě žádám, řekni mu ne,“ zašeptal těsně u mého ucha a já se proti své vůli zachvěla. Zřejmě to ucítil, protože se mi o něj jemně otřel rty a poté polaskal ušní lalůček. Snažila jsem se na to nereagovat, ale to bylo prostě nemožné. „Řekni mu na to ne, Bell. Zvládneme to, lásko, uvidíš. Už tě nikdy nenechám samotnou. Budeme spolu dennodenně a užívat si náš společný čas,“ šeptal mi a přitom se dlaní dostal pod peřinu a začal laskat na bříšku. Rty se pomaloučku jako šnek sunul po mé tváři až k ústům a pak sladce políbil do koutku rtů. Nedokázala jsem to ignorovat, to bylo nad moje síly. Se zasténáním jsem ho objala pažemi kolem krku a přitiskla se k němu, jak nejvíce jsem mohla.

Edward se vítězoslavně usmál a konečně mě políbil na rty. Lačně přesto něžně si bral ty mé a já mu na to dychtivě odpovídala. Druhou ruku mi zatím vpletl mezi vlasy a přidržoval si mou hlavu u své. Bylo to krásné. Tak dlouho jsem si to představovala, než se to konečně stalo skutečností. Už to bylo tak dlouho, co jsme se políbili. Milovala jsem ho z celého srdce, a i když jsem si kvůli němu prožila tolik bolesti, stačí jeden polibek, abych mu to všechno odpustila, protože to on je můj klíč ke štěstí. Vždycky byl, ať jsem na něj byla sebe víc naštvaná.

Na chvíli se ode mě odtrhl, abych se mohla nadechnout, ale hned zase naše rty spojil. Bylo to tak úžasné. Cítit jeho ústa na svých byl ten nejkrásnější okamžik. Pokaždé, když mě dřív políbil, se se mnou zatočil celý svět a teď to nebylo jinak. Moje srdce plesalo radostí a já byla neuvěřitelně šťastná. V jedné vteřině jsem dokázala zapomenout na všechny své problémy a soustředit se pouze na Edwarda. Na bytost, kterou už budu navěky milovat. Navěky.

„Edwarde,“ zašeptala jsem, když jsem se od něho dokázala odtrhnout a podívala se mu do očí. Zalapala jsem po dechu, když jsem uviděla, co vše se v nich odehrává. Měla jsem pocit, že se mu dívám až do hlouby duše. A vědět, že jsem tam viděla čiré štěstí a spousty, spousty lásky, pro mě byl neuvěřitelný pocit. Hned jsem se však přinutila vrátit se ke své původní myšlence. „Miluji tě, strašně moc tě miluji, a proto na to Damonovi řeknu ano,“ zašeptala jsem a očekávala jeho odezvu. A samozřejmě jsem se jí okamžitě dočkala.

„Ne, Bello, řekneš mu ne.“ Kroutil hlavou a dlaní mě stále hladil po tváři.

„Edwarde, já se chci stát upírkou. Konečně bychom mohli být spolu. Navždy, opravdu navždy. Chápu, že mě nechceš přeměnit, ale když to udělá nikdo jiný -“

„Ne, Bello!“ zakřičel na mě a prudce vstal. A já se automaticky přikrčila více k posteli. Jeho oči začaly nabírat černou barvu a já tušila, že to je špatné znamení. Edward si však okamžitě všiml, jak se vyděšeně krčím za peřinou, a tak se snažil ovládat. Já však svoje slzy už ovládat nedokázala. Začaly mi stékat po tvářích a vzlyky se draly na povrch. Edwardova rozzlobená tvář se okamžitě změnila na smutnou a chtěl ke mně popojít, ale já zavrtěla hlavou. „Prosím, jdi,“  žádala jsem ho v duchu.

„Bello,“ snažil se něco říct, ale já jen opět zavrtěla hlavou. Edward se zatvářil velmi mučivě, ale pak se zavlnila záclona u okna a zmizel. A já se zcela poddala pláči.

Celou noc jsem plakala a nemohla to zastavit. Dokonce ani při zjištění, že už nebudu moct nikdy chodit, jsem neronila tolik slz. Zřejmě to bylo kvůli tomu, že jsem vždycky v sobě měla malinkatý hlásek, který mi říkal, že tu řešení existuje. Sice o něm normální člověk nevěděl, ale byl tu. Ale v tomto řešení nebylo. Edward se skálo pevně bránil jen pouze uvažovat nad tím, abych se stala upírkou, což jasně dokazuje, že své rozhodnutí ani nehodlá nikdy změnit. A proto jsem pořád dál a dál brečela, protože zjištění, že mě radši nechá na vozíčku, než aby ze mě udělal stejnou bytost, jak je on sám, i když mě miluje, mi rve srdce. Radši zahodí naši lásku. To dokazuje, že mě zase tolik nemiluje. Kdyby totiž ano, sám by mě proměnil, abychom spolu mohli prožít nesmrtelný život. Bok po boku s láskou v srdcích.

Usnula jsem až při rozbřesku, kdy mě do očí zasáhly první sluneční paprsky. Moc jsem toho však nenaspala, protože mě probudila sestřička, abych si snědla snídani a zapila nějaké prážky, které musím povinně každý den brát. Ani jsem nevěděla, k čemu slouží.

Dopoledne mi uteklo docela rychle, i když to bylo asi tím, že jsem každou chvíli byla v polospánku. Usnout do hlubokého spánku jsem nedokázala, ale podřimovat už mi šlo. Odpoledne se za mnou stavila jako vždy rodina Cullenových s tátou, tedy kromě Edwarda. Ten nikdy nepřišel a dnešek nebyl výjimkou, pokud tedy nepočítám jeho noční návštěvu, díky které mi jsou ještě pořád vidět kruhy pod očima. Chvíli jsme si povídali, ale pak se každý postupně omluvil s tím, že má ještě něco na práci, a tak ubývali, dokud jsem tu nezůstala pouze s Damonem.

„Předpokládám, že se mě chceš zeptat na mou odpovědět,“ hádala jsem.

„Ano, ale nemusíš mi dnes odpovídat, máš na to času, kolik jen chceš.“

„Já vím a moc ti za to děkuji, ale já už se rozhodla. A ubezpečuji tě, že už mě nikdo nezvyklá, protože když se pro něco rozhodnu, vždy to dodržím.“

„Dobře, tak to řekni.“

„Moc ti děkuji za tvou nabídku, Damone, opravdu ti jsem za ni moc vděčná, a proto ti odpovídám ano. Byla bych moc ráda, kdybys mě přeměnil.“

„Jseš si jistá? Víš, že už to pak nebudeš moct nikdy změnit.“

„Vím, Damone, ale i přesto tu přeměnu chci.“

„Dobře. Budeš to chtít říct Cullenovým?“¨

„Samozřejmě, ale radši bych s tím ještě počkala. Jak znám Edwarda, byl by schopný mě někam zamknout jenom kvůli tomu, aby ses ke mně nedostal. Proto si před ním budeš muset chránit myšlenky. Chci, aby se to dozvěděl, až bude příliš pozdě,“ požádala jsem ho.

„S tím jsem počítal,“ pokýval hlavou.

„Příští týden mám jet domů. S Carlislem jsem se domluvila, že budu bydlet u nich, protože tam se mi bude dostávat nepřetržité péče, kterou budu těch prvních pár dní potřebovat. Charlie souhlasí, protože sám se přiznal, že musí chodit do práce a nedokázal by se o mě starat a zároveň nezanedbávat svoji práci. Navíc bych se tam ani nijak nemohla pohybovat, když je ložnice s koupelnou v prvním patře. U Cullenů to bude mnohem jednoduší. Takže až se pak trochu zaklimatizuju a všechny přesvědčím, že je vše v naprostém pořádku, mohl bys mě někam vzít, kde nás nenajdou a kousnout mě.“ Vylíčila jsem mu celý svůj plán a doufala, že s ním bude souhlasit.

„Dobře, to je dobrý plán,“ pousmál se a já mu úsměv opětovala.

Damon si se mnou nakonec vydržel povídat ještě hodinu, ale pak už musel také jít, protože návštěvní hodiny končily. Zbytek dne jsem prolenošila díváním se na televizi a večer jsem poprvé usínala s pocitem, že se zase vše začíná dávat do pořádku.

Lidi, já se strašně moc omluvám za to čekání, co jste museli čekat. Také se velice omlouvám, že jsem vám povídku neposlala na e-maily, ale já se doopravdy na počítač dostala jen zřídkakdy, a to ještě jenom na pár minutek. Prostě jsem vůbec na psaní povídek a vůbec na celé stmívání.eu neměla čas. Přestup ze základky na střední je hold ze začátku perný, ale už mám skoro všechno skoušení a testy hotové, takže opět začínám psát. Kapitoly sice nebudou přibývat tak rychle, ale počítám, že jedna týdně by být mohla. Ještě jednou prosím o prominutí. :) Tak a teď k dnešnímu dílu. Co říkáte na Bellino rozhodnutí Překvapilo vás? Líbil se vám dnešní díl? Doufám že ano. :) Proto se také těším na vaše komentíky, bez nich to prostě neni ono.  Takže, zatím naschle, vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 28. kapitola: