Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 23. kapitola

12.08.2011 (18:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 6925×

23. kapitola

„E-e-edward se vrací d-d-domů?“ vykoktala jsem ze sebe. „J-j-jako přímo s-s-sem? K-k-k vám?“ Alice jen přikývla. Pane bože. Ale… Já už se nadobro smířila s tím, že se už nikdy neuvidíme. Navíc to on se rozhodl, že mě opustí, tak proč se k sakru vrací! Chce se vůbec ke mně vrátit? Vůbec se nemusí vracet kvůli mně. Vždyť opustil rodinu, se kterou žil několik desetiletí, staletí. Určitě se mu po nich stýská, tak proto se vrací. Jenže co já? Dokážu s ním vydržet v jednom městě, v jedné škole, třídě, ve stejné lavici, aniž bych se nerozbrečela? Nebo se mu vrhla kolem krku? Ne, to nedokážu.

„A je to jistý? Víš, že tvé vidění jsou nejisté. Mohl to být jen chvilkový nápad,“ vydala jsem ze sebe konečně normálně.

„Ne, Bello. Je to naprosto jisté.“ Ach bože, mám být šťastná nebo smutná? Ano, stále ho miluji, Josh tím byl důkazem, ale on mě opustil! Jen tak se se mnou vyspal a druhý den odešel a mé srdce, které mu už od první chvíle patří, tu jen tak nechal zničené a bolavé. „Bello?“ oslovila mě opatrně Alice. Otočila jsem se na ni a věnovala jí veškerou svoji pozornost.

„To není všechno, viď?“

„Ne.“

„Tak ven s tím,“ pobídla jsem ji.

„Ne, nemohu ti to říct. Je na něm, aby ti to vysvětlil,“ řekla a pak zmizela. Zůstala po ní pouze plápolající záclona u otevřeného okna.

„Alice! Sakra, Alice, vrať se!“ Přiběhla jsem okamžitě k oknu, ale Alice se nevrátila. Co tím myslela? Co mi má vysvětlit sám? To není fér, vždycky něco nakousne a pak to nedořekne.

Teď je však důležité, že se Edward vrací. Můj milovaný ochránce. Jak se k němu mám chovat? Mám dělat, že se před jeho odchodem mezi námi nic nestalo? Nebo mu naopak skočit kolem krku, či na něj začít křičet, proč mě opustil?

Byla jsem v koncích. S povzdechem jsem se dovysvlékla a hodila oblečení i spodní prádlo do košíku na špinavé věci. Oblékla jsem si župan, vzala toaletní taštičku a šla se opláchnout. Poté jsem si ještě vyčistila zuby, vzala pyžamo a pak si konečně šla lehnout. Bohužel se mi nedopřála noc beze snů.

Druhý den byla sobota, a tak jsem se rozhodla, že ho celý den strávím ve společnosti Cullenů. Alice samozřejmě moje rozhodnutí viděla a přijela pro mě. Nebyla by to samozřejmě ona, aby si mě nevzala do parády, i když jedu pouze k nim domů. Hezky mě nalíčila, vlasy natočila do lehkých vln, oblékla do šatiček, obula do lodiček a vybrala kabelku. Hotová jsem s ní seběhla dolů do obýváku rozloučit se s tátou a vyjely jsme.

„Ahoj,“ pozdravila jsem všechny, když jsme vešly do domu.

„Ahoj, Bello,“ ozvalo se sborově a já se musela usmát.

„Dáš si něco k jídlu?“ zeptala se mě hned Esme.

„Jo, mám hlad jako vlk.“ A to byla pravda, protože jsem se doma nestihla nasnídat.

„A co by sis dala?“

„Vajíčka se slaninou, šlo by?“

„Určitě, za chvíli to budeš mít,“ usmála se na mě a odešla do kuchyně.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala se mě Alice a já pokrčila rameny.

„Nevím, něco vymysli, myslím, že určitě na něco přijdeš,“ zasmála jsem se a šla si sednout ke klukům na sedačku k televizi.

„Co je to za film?“ zeptala jsme se jich.

„Já robot.“

„O tom už jsem slyšela. Prý je to hezký.“

„Ššš,“ okřikl mě Emmett. Předstírala jsem, že si zamykám pusu a mrkla na něj. Jasper se zasmál a Emmett ho též okřikl.

„Bello, máš to hotové,“ zavolala na mě Esme z kuchyně, a tak jsme se zvedla a šla za ní.

„Hmm… je to vynikající jako vždy,“ mumlala jsme s plnou pusou, když jsem si sedla ke stolu a ochutnala to. Esme to nekomentovala a jen se usmála. Byla už ode mě zvyklá. Po dojedení jsem si došla do patra na záchod, jelikož se můj močový měchýř hlásil k vyprázdnění, když v tom jsem zezdola uslyšela ruch. Pořádně jsem nastražila uši a najednou zaslechla moc známý a melodický hlas. Panebože! To snad ani není možný!

Rychle jsem dokončila potřebu, umyla si ruce, upravila se, rty natřela leskem, který jsem tu našla a rozhodla se jít dolů. Jako ve zpomaleném filmu jsem šla pomalu po schodech, přitom se jednou rukou držela zábradlí a snažila se uklidnit svůj zrychlený dech. Klid, jen klid, nabádala jsem se v duchu. Marně. Konečně jsem sešla až dolů a zalapala po dechu. To, co jsem uviděla, mě doslova srazilo na kolena, nebo přesněji na zadek. S vyvalenýma očima jsem pozorovala Edwarda s nějakou blondýnou, jak se objímají a společně se zdraví s rodinou.

Ne, to není možné, on si nemohl najít přítelkyni, to mi přeci nemohl udělat! A ještě ke všemu mi ji přivést přímo pod nos! Jak jsem si ji prohlížela, okamžitě mě začala hlodat závist. Ta dívka byla překrásná, dokonalá a byla to upírka. Vegetariánka s krásnýma velkýma očima barvy medu. Nedivím se, že ode mě odešel, když po světě chodí takový anděl jako ona.

„Bello?“ ozval se Edwardův udivený hlas, když mě konečně spatřil krčící se na schodech. V jednu chvíli jsem myslela, že se rozbrečím, naštěstí jsem v sobě však našla odvahu a sílu a vznešeně jsem vstala. Pořádně jsem vypla hruď a sešla poslední schody.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila jsem ho chladně.

„Co tu děláš?“ zeptal se překvapeně.

„Co by, jsem u své skoro rodiny. Trávím tu teď veškerý svůj čas. Miluji je a nemám důvod od nich odcházet a stranit se jim. To spíš já bych se měla ptát tebe, co tu děláš. Myslela jsem, že jsi odešel. Nadobro,“ odpověděla jsem mu a vpíjela se mu tvrdě do očí.

„No, po pravdě jsem přijel představit své rodině mou snoubenku. To, že tě tu ale najdu, jsem nečekal,“ přiznal.

„A vidíš, jsem tu. Tak směle do toho, představ mě. Nebo ne, já se představím sama. Ahoj, jsem Isabella Swanová, zkratkou Bella. Ex přítelkyně Edwarda. No, i když slovo přítelkyně asi není to pravé slovo. Spíše holka na jednu noc. Jsem poctěna, že tě mohu poznat…“ Schválně jsem se odmlčela, aby se ta upírka představila a nastavila jsem ruku. Emmett s Jasperem zadržovali smích, Rose s Alice se culily a Esme s Carlislem se snažili zůstat klidní, i když je prozradily cukající koutky.

„Tanya Denali,“ představila se.

„Velmi mě tedy těší, Tanyo. Ráda bych si tu s vámi dál povídala, ale v televizi mi dávají film, na který se chci dokoukat. Tak snad se beze mě obejdete,“ uculila jsem se na Edwarda a se vztyčenou hlavou si odešla sednout k televizi. Emmett s Jasperem mě hned následovali a Alice s Rose se k nám také přidaly. Jediní Carlisle s Esme zůstali a povídali si s nimi.

„Tak to bylo hustý. Pěkně si jim to natřela. Pořád vidím, jak na tebe oba valili oči. Fakt skládám poklonu, Bello, bylas dobrá,“ vychvaloval mě Emmett. Jasper souhlasně pokyvoval hlavou.

„Emmett má pravdu, kdybys věděla, co cítili. Byli úplně celí bez sebe, hlavně Edward. Toho si vykolejila nejvíc. Očekával od tebe úplně jinou reakci.“ Jo, tak to já taky. Vůbec nedokážu pochopit, jak jsem to dokázala. Odvaha mě však začala po chvíli opouštět a já pociťovala, že se mi derou slzy do očí. Přerývaně jsem se nadechla a v duchu se snažila uklidnit.

Když film skončil, Emmett to přepnul na sport, a tak jsem se zvedla, abych šla za holkama, které během filmu odešly k Alice do ložnice, jenže jakmile jsme se otočila, uviděla jsem Edwarda, jak opírá Tanyu o futra do kuchyně, tiskne se k ní a vášnivě líbá. To už jsem slzy opravdu nedokázala zastavit.

Rychle jsme se chtěla přemístit do patra k holkám, ale jako na potvoru se od ní zrovna odtrhl a hlavu otočil mým směrem. Samozřejmě, že si okamžitě všiml mých mokrých očí a tváří, a tak jsem zahanbeně sklopila hlavu a svižným krokem došla ke schodům a vyběhla nahoru. Neohrabaně jsem si cestou hřbetem ruky otřela tváře a vběhla do Aliciny ložnice. Ubrečeně jsem za sebou zabouchla dveře, zavřela oči a zády se o ně opřela.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptaly se mě opatrně.

„Já nevím,“ zavzlykala jsem.

„Ach zlato,“ povzdychla si nešťastně Alice, stoupla si a šla mě obejmout. Vřele jsem její objetí přijala a opětovala jí ho.

„Pšš, on za to nestojí. Ani jeden z nich,“ chlácholila mě. Rose se okamžitě zvedla hned po Alice a přidala se k nám.

„Nepůjdeme se projít? Nechci, aby nás slyšeli,“ zašeptala jsem co nejtišeji. Obě přikývly, a tak jsem mezi nimi sešla schody a co nejrychleji přešla halu, která spojovala obývák s kuchyní. Jakmile jsem byla venku, pořádně jsem se nadechla čerstvého vzduchu a zamířila si to k lesu. Holky mě okamžitě dohonily a každá vzala z jedné strany za ruku. Takhle jsme šly beze slov asi půl kilometru, než jsme se usadily na maličkatém paloučku, který jsme cestou našly.

„Proč se vrátil?“ ptala jsme se nevím koho.

„Edward je blb. A ta blonďatá fuchtle je pěkná kráva. To, jak se na něj přede všema lepila, bylo opravdu nechutné. Myslela jsem, že se na místě pozvracím. A to jsem prosím upír,“ zašklebila se Rosalie a já se nemohla nepousmát.

„Rose má pravdu. Když se z ničeho nic ukázali v domě a on tu Barbie objímal, myslela jsem, že mu na místě utrhnu hlavu. A ještě, jak ti zdůraznil, že on je doopravdy člen rodiny a ty ne. To jsem opravdu měla na mále. Měla jsem sto chutí ho rozcupovat na maličkaté kousíčky, pak ho znovu sestavit, opět roztrhat a takhle stále dokola, dokud by mu konečně necvaklo v tom jeho povedeném mozečku,“ prskala Alice.

„Ach holky, co já bych si bez vás počala,“ popotáhla jsem a obě si je k sobě přitáhla. „Nevím, co mám dělat. Když přišli, nějakou záhadou se mi dostavilo kuráže, ale vím, že bych už to příště nezvládla. Snažila jsem se na toho tupouna zapomenout, ale nejde to. Jsem na něj tolik vázaná, že to nedokážu. Od malička jsem s ním trávila tolik času, že už ho beru jako jeden z orgánů, bez kterých se nedá žít, které potřebuju k životu. Když odešel, bylo to pro mne velmi bolestné, ale dokázala jsem se smířit s tím, že mě chtěl uchránit před vaším světem. Ale když si sem přitáhne takovou slepici, to prostě nejde!“ rozbrečela jsem se opět.

„Ššš,“ šeptaly mi obě z jedné strany do ucha.

Na tom paloučku jsme ještě zůstaly pár hodin a téma Edward a Tanya jsme si zakázaly. Ze začátku jsme se bavily o holčičích věcech, jako je líčení, nejnovější trendy oblečení, barva laku na nehty a tak dále. Pak jsme přešly na filmy, knížky a pokračovaly vším možným.

Když se začalo stmívat, odešly jsme zpátky do domu a já si došla pro kabelku, jelikož už byl čas jít. Bohužel mě čekala ta nepříjemná část s rozloučením, ale v Rosalině ložnici jsem se tajně posilnila silnými doušky brandy, které tam měl Emmett schované, tak bych to snad měla zvládnout.

Hlučně jsem sešla schody a s lišáckým úsměvem došla do obýváků. Svým odkašláním jsem si upoutala pozornost a Edwarda na sedačce s Tanyou na klíně jsem zcela ignorovala.

„Tak já jdu, ale nebojte, nesmutněte, zítra jsem tu opět. U Charlieho je hrozná nuda. Tady je alespoň pořádná sranda. Dokonce tu mám živou panenku Barbie. Myslíš, že bys mi ji taky mohl půjčit, Edwarde? Ráda bych si pohrála, i když už jsem na to trošku větší,“ smála jsem se. Edward se na mě pouze zle podíval, a tak jsem pokračovala. „Možná, že by potřebovala trochu učesat, protože má místo vlasů vrabčí hnízdo, a taky by potřebovala nové oblečení, protože ty hadry, co má na sobě, jsou jak z kontejneru a je velmi, velmi, velmi stará, přesto -“

„To by stačilo, Bello,“ zavrčel a já se uchichtla. Ta koza málem vybuchla vzteky.

„Bello, nemůžeš mě opustit! Já to tu bez tebe nepřežiju!“ křičel Emmett, upíří rychlostí se přemístil ke mně, padl na kolena a objal mě kolem břicha.

„Neboj, Rosinka tě určitě po tu dobu zaměstná, že?“ Mrkla jsme na ni a ona se zvonivě zasmála.

„Já chci ale tebe,“ odporoval a pořád mě objímal.

„A co kdyby ses ke mně zastavil, až Charlie usne?“ zeptala jsme se laškovně a periferním viděním zaznamenala, jak se Edwardovi na pár vteřin bolestně stáhla tvář. Jakmile si to však uvědomil, opět ho zahalila ta jeho neproniknutelná maska.

„To je skvělý nápad. Půjdeš se mnou, Jazzi?“ Pootočil na dotyčného hlavu.

„Jasně, že se ptáš. Tedy, pokud nebude mé ženě vadit, že noc strávím u tak krásné dívky.“ Tím se vlastně Alice zeptal.

„Jasně, že ne. Čas od času si přeci zasloužíš trochu si vyhodit z kopýtka. Co ty, Rose. Necháš Emmetta u Belly na noc?“ zeptala se své sestry a zároveň švagrové.

„Jelikož se poslední dobou choval slušně, tak ano. Dovolím.“ Mrkla na mě.

„Domluveno tedy. Budu vás očekávat, pánové.“ Mrkla jsem na ně šibalsky a konečně se odvážila podívat na Edwarda.

„A pokud znáte někoho do třetice, vřele ho uvítám. Uděláme si takový noční večírek. Takže zítra,“ zamrkala jsem a bez dalšího slova se otočila a chtěla odejít, když v tom jsme si uvědomila, že nemám jet jak domů.

„Já tě odvezu,“ zareagovala hned Alice, já se na ni však otočila a zavrtěla hlavou.

„Nemusíš se obtěžovat, domů to zvládnu sama. Jen, jestli byste mi mohl někdo z vás půjčit auto. Kluci vám ho pak zítra přivezou domů,“ poprosila jsem.

„Dobře, tak si půjči mýho žluťáska, ale jeď s ním prosím jako s vlastním. Je to můj miláček, takže opatrně. Nezapomeň, že to není halda šro-náklaďáček.“ Nabídla mi Alice svoje Porsche.

„Dík, Alice, máš to u mě,“ usmála jsme se na ni, chytla klíčky, které mi přes pokoj hodila a pokračovala pryč. Došla jsem do kuchyně, otevřela dveře, které vedly do garáže, a vešla dovnitř. Nasedla jsem do Alicina auta a přemýšlela, jak otevřít garážní vrata, když v tom se otevřely samy. „Díky,“ zavolala jsem na Alice, která stála u dveří s ovladačem a vyjela ven.

Bylo zvláštní řídit tak rychlé auto, ale i když jsem v sobě měla pár promile alkoholu, jela jsem opatrně. Pořád jsem si říkala, že to není můj náklaďáček a že s ním musím velmi jemně. No, bohužel, když jsem stála na semaforech a naskočila zelená, sešlápla jsem o trošíčku více plyn a auto vystřelilo jako střela přímo do auta přede mnou. Naštěstí jsem rychle šlápla na brzdu, a tak jsem zastavila pár centimetrů od zadku auta přede mnou. Čekala jsem, až se rozjede, jenže ono zůstalo stát a otevřely se dveře na straně řidiče. Ajaj. Jelikož byl večer a tma, neviděla jsem na dotyčného, ale podle velikosti a chůze to byl muž. Velmi vysoký a urostlý. Zaťukal mi na okénko a já ho stáhla. Jakmile jsem však uviděla jeho tvář, zalapala jsem po dechu.

„Jste v pořádku, slečno?“ zeptal se mě. Já se však nezmohla na slovo a stále se vpíjela do topazových očí vegetariánského upíra.

„A-a-ano,“ vykoktala jsem po chvíli ze sebe. Pořád jsem ho pozorovala. Měl havraní vlasy, ostře řezané rysy a půvabné rty, které neuvěřitelně přitahovaly můj pohled.

„Měla byste si dávat pozor. Tihle italští sporťáčci jsou velmi citliví,“ upozorňoval mě.

„To auto vlastně není moje, je kamarádky, která mi ho půjčila, abych se měla dostat jak domů,“ vysvětlila jsem mu, ani nevím proč.

„To vám musí kamarádka velmi důvěřovat, když vám půjčí tak drahé auto,“ divil se.

„Ano, to ano. Jenže ona a její rodina jsou velmi bohatí, pro ni je to auto v přepočtu na peníze jako nový mobil. Bydlí v obrovské vile tady na konci města v lese a nosí jen značkové oblečení,“ usmála jsem se na něho. Proč mu to vlastně všechno vykládám?

„Vaše kamarádka bydlí s rodinou na kraji města? V lese?“

„Ano, proč?“

„Jak se ta rodina jmenuje?“

„Cullenovi.“ Ten upír na mě vyvalil oči a zvláštně si mě prohlížel. „Vy se s nimi znáte?“ zeptala jsem zaskočeně.

„Ano, právě jsem k nim měl namířeno, ale uvědomil jsem si, že nevím kudy. Už tu poměrně dlouho bloudím,“ přiznal se mi.

„To jedete na špatnou stranu. Jedu zrovna od nich. Já, nechci znít vtíravě, ale za kým z nich jedete?“

„Dá se říct, že za všema. Proč?“

„Protože Emmett s Jasperem tam v noci nebudou,“ vysvětlila jsem mu.

„Kde budou?“ zamračil se.

„U mě doma. Pořádám něco jako tajný noční večírek v době, kdy bude můj otec spát ve vedlejší místnosti nic netušící,“ zasmála jsem se.

„Jak chcete zařídit, aby vás neslyšel? Nebo jak se vůbec ti dva dostanou do domu?“

„Trochu osobní otázka, nemyslíte?“ zaculila jsem se na něho.

„Jsem jen zvědavý,“ usmál se krásným úsměvem, z kterého se mi rozbušilo srdce. Poznala jsem na něm, že to uslyšel, a tak jsme okamžitě zčervenala. „Tak jak?“ domáhal se odpovědi.

„Jsou to přeci up-“ V tom jsem se zarazila a přikryla si ústa dlaní, když jsem si uvědomila, co jsem málem vyslovila.

„Co jste chtěla říct?“ ptal se dál.

„Já… už budu muset jet,“ snažila jsme se nějak vyhnout odpovědi, bohužel marně.

„Vy víte, kdo jsou, že ano?“ zeptal se klidně. Jen jsem pokývala hlavou. „A víte, kdo -“

„Jste vy,“ vydechla jsme nakonec poraženě a ostražitě ho pozorovala.

„Jakto, že se nebojíte?“ ptal se zmateně. Na to jsem se musela usmát.

„Jsou jako moje rodina, i když s nimi nebydlím. Když jsem byla malinká, jeden člen jejich rodiny mě zachránil před žíznivým upírem a od té doby jsem byla pouze s ním. Nebála jsem se ani tehdy, když jsem se dozvěděla, co jsou zač. Vyrůstala jsme s nimi a miluji je. Můj táta také ví, co jsou zač, a navždy jim bude zavázaný, že mi zachránili život,“ řekla jsme mu zkrácený příběh s pár vynechanými částmi. Těmi bolestnými.

„Jak se vlastně jmenujete?“ zeptal se najednou a mě to překvapilo.

„Bella, tedy Isabella Swanová, ale zkráceně Bella a vy?“

„Damon Salvatore. Promiňte, ale nechcete si tykat?“ zeptal se nevinně a já se opět usmála.

„Moc ráda. A tak mě napadá, nechceš se k nám přidat? Myslím k Emmettovi a Jasperovi? Být totiž tebou, tak ke Cullenům vůbec nejezdím, protože je to tam na nože. Kluci radši vypadli a já se nabídla, že jim budu dělat společnost,“ nabídla jsem mu. Bože, já jsme asi doopravdy ztratila rozum. Já zvu úplně cizího krásného kluka ke všemu upíra k sobě domů. To musí být určitě tím alkoholem, co jsme vypila, protože jiné vysvětlení není.

„Proč je to tam na nože?“

„Prostě poslední volný člen rodiny, který před nedávnem od nich odešel, se tam dneska zjevil i se svojí upíří slepičí snoubenkou. Všem tam lezou strašně na nervy a klukům nejvíce.“

„Tím pádem tvoje pozvání přijímám,“ usmál se na mě opět tím překrásným úsměvem a můj tep opět zrychlil.

„Slovo a uvidíš,“ varovala jsem ho, když jsem uviděla jeho pohled. Nemůžu za to, že má tak okouzlující úsměv. Jen na mě šibalsky zamrkal a já se zasmála. „Opravdu se mi s tebou moc dobře povídá, ale můj táta už o mě bude mít určitě strach, takže bych měla jet. Teď nevím, dokážeš mě najít podle pachové stopy?“ zeptala jsem se ho.

„Jo, proč?“ ptal se nechápavě.

„Abys našel místo, kde bydlím. Stejně by bylo asi nejlepší, kdybys jel se mnou, protože nevím, kdy bude táta spát.“ Jo, to by bylo nejlepší.

„Dobře, tak já pojedu za tebou,“ pokýval hlavou a vrátil se zpátky ke svému autu. Nastoupil a zablikal na mě, abych ho předjela. To jsem taky udělala a pak už jsme jeli rovnou ke mně domů. Zvláštní však bylo, že jsem tu neviděla tátovo auto. Zaparkovala jsem a zamávala na Damona, aby tu zůstal. Došla jsem k vstupním dveřím a překvapeně odemkla. Táta není doma? Vysvětlení se dostavilo hned, jakmile jsem od něho našla vzkaz. Urgentně ho povolali do práce a bude pryč celou noc, tak se o něj prý nemám strachovat. Vrátí se zítra ráno. Super, tím líp pro mě. Vyběhla jsme ven před dům a zavolala na Damona, aby šel dovnitř.

„Tátu zavolali do práce a bude pryč celou noc, takže tu můžeš zůstat,“ usmála jsem se na něho. „Ráda bych ti něco nabídla, ale bohužel v ledničce srnky neskladuji, mohu ti nabídnout pouze svoji A pozitivní. A vzhledem k tvojí obživě asi odmítneš, že?“

„Ano, máš pravdu, přesto děkuji za nabídku.“ Ach, on je tak…

„Bello,“ ozvaly se za mnou hlasy Emmetta a Jaspera. „Damone?“ vyvalili na něho oči. „Co pro boha děláš u Belly doma? Vy se znáte? A co vůbec děláš tady ve městě?“ vyhrkli na něho okamžitě. A tak jsme jim to všechno vysvětlili a oni se nestačili divit. Samozřejmě jsem dostala pěkného sprďana, že jsem ho hned pozvala k sobě, když to mohl být nějaký krvežíznivý upír bez ohledu na to, jestli je to vegetarián, ale nakonec jsme si začali pěkně povídat a vznikla velmi příjemná atmosféra. A Damon se mi líbil čím dál tím více.

Zjistila jsem, že se narodil v roce 1798, přeměněný byl v roce 1823 jedním upírem, který si na něm zrovna svačil, ale byl vyrušen jiným, který ucítil krev. Začali se o něho prát, jenže v té době u něj okamžitě započala přeměna a už to nešlo vrátit zpátky. Dotyčný pak naštěstí počkal, až bude konec jeho přeměny a vše mu vysvětlil. Dokonce se mu i omluvil, že ho nechtěl přeměnit, pouze zabít. U toho jsem opravdu valila oči. Také se mi přiznal, že byl ženatý, ale pouze jeden rok a to ještě z rozumu. Byl to lord Wrexham. Také jsem se dozvěděla, jak se seznámil s Cullenovými a co celou dobu svého nesmrtelného života dělal.

Bohužel se mi asi ve tři ráno začalo chtít spát, a tak mě kluci přemluvili, abych si šla lehnout. Stejně si prý chtěli jít zalovit. A tak jsem se s nimi rozloučila, šla se v rychlosti umýt a pak konečně spát do měkoučké postýlky. A usnula jsem s úsměvem na rtech s Damonem před sebou.

Tak. Co tomu říkáte? Líbilo? A jaký je váš názor na naše dvě nové postavy? Líbí se vám? Budou muset, protože už tu zůstanou až do konce. Takže. Co myslíte? Jak to dopadne? Pomalu ale jistě se blížíme do hlavního zlomu povídky a tím pádem i konce. A protože už mám na práci pouze tuto kapitolu a jsou prázdniny, kdy jsem od rána do večera doma, mám teď čas pouze na ni. Takže kapitoly bodu přibývat o sto šest. Máte se na co těšit. :D Jo a ještě bych chtěla všem poděkovat za komentáře, které jsem měla u minulé kapitoly. Opravdu za ně moc děkuji, je příjemné vědět, že se má povídka líbí. Vaše simi1918.

P.S. Jen pro upřesnění, tento Damon nemá nic společného s Upíříma deníkama. Pouze se mi líbilo to jméno a herec. Tak jen abyste si nemysleli, že sem chci nějak zapojit něco z toho. :)

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 23. kapitola: