Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 2. kapitola

Pitomost č. 1


Navždy Ty a Já - 2. kapitolaDočkali jste se druhé kapitolky. Jak Bella zareaguje na Edwarda? Přeji příjemné počtení, vaše simi1918.

2. kapitola

Bella:

Bála jsem se, strašně jsem se bála. Když mě ten zlý pán popadl a utíkal se mnou, nevěděla jsem, co mám dělat. Byl oproti mně tolik silný, že jsem nemohla nic dělat. Sice jsem kopala a brečela, ale bylo mi to k ničemu. A ještě ke všemu, když začal říkat, že jsem jen odporná havěť… prostě strašné. Ale pak se to vše změnilo. Zachránil mě. Můj osobní anděl. Nikdy jsem s ním nemluvila, znala jsem ho pouze od vidění, ale pokaždé jsem si přála si s ním promluvit alespoň jedno slovíčko.

Seděla jsem schoulená u kmene stromu a hlavu měla mezi koleny. Potichu jsem plakala a nic kolem sebe nevnímala. Přála jsem si jen být u maminky a tatínka. Když na mě najednou promluvil ten nejkrásnější hlas na světě. Hlas anděla.

„Maličká, neboj se, mě se bát nemusíš. Už jsi v bezpečí,“ promlouval na mě ten hlas. Zvedla jsem svoji uslzenou tvář a podívala se, kdo na mě promluvil. Byl to on. Najednou jsem věděla, že jsem v bezpečí. Ten zlý pán, který mi ubližoval, nebyl člověk. Poznala jsem to už z té rychlosti, kterou jsme utíkali, a pak mi to navíc sám prozradil. A můj anděl také nebyl člověk. Sice vypadá jinak než on, ale přeci stejně. Oba jsou velmi krásní a určitě silní a rychlí, ale můj anděl má zlaté oči a je hodný, protože mě zachránil. Dívala jsem se mu do očí a pak s naprostou důvěrou se neohrabaně zvedla a šla k němu. Zatvářil se překvapeně, ale když jsem k němu došla a napřáhla ruce, aby si mě vzal do náruče, usmál se a mé přání vyplnil.

„Už jsi v bezpečí,“ zašeptal mi do ouška a já se k němu pořádně přitulila.

„Já vím,“ poprvé jsem promluvila. Hlavu jsem si položila na jeho rameno a ruce dala za jeho krk. On mě jednou rukou držel a druhou objímal. Bylo mi krásně.

„Jak se jmenuješ, beruško?“ zeptal se mě.

„Isabella, ale všichni mi říkají Bella,“ odpověděla jsem mu. „A jak ty?“ zeptala jsem se na oplátku já.

„Já jsem Edward,“ představil se mi. Anděl jménem Edward. Nad tím jsem se usmála.

„Edwarde, ty nejsi člověk?“ zeptala jsem se. Musela jsem to vědět. Navíc i když odpoví, že není, pořád to bude můj anděl strážný.

„Já…“ nevěděl, co mi má odpovědět, což znamená, že není člověk, to je jasný.

„Nejsi,“ odpověděla jsem za něj.

„Nejsem, ale neublížím ti, neboj se,“ začal se strachovat, že se ho budu bát.

„Nebojím,“ řekla jsem jen.

„Jak to? Právě jsem ti potvrdil, že nejsem člověk,“ zeptal se mě.

„Prostě ti věřím. Prosím, zůstaň se mnou,“ poprosila jsem ho a ještě více se k němu přitiskla.

„Zůstanu. Už nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil, slibuji. Navždy tu pro tebe budu,“ ujistil mě. Usmála jsem se, zvedla hlavu a líbla ho na tvář. V tu chvíli ztuhl, ale pak se uvolnil a usmál se. Já jsem si zase položila hlavu na jeho rameno a začala pociťovat únavu. A na Edwardovu rameni jsem usnula.

Edward:

Spala mi na rameni. Ta malá kouzelná bytůstka se ke mně tiskla a věřila mi. Cítil jsem se tak šťastně, až jsem měl chuť skákat. Lehce, abych ji neprobudil, jsem ji hladil po zádech a rozběhl se na louku, kde se o ni už určitě strachují rodiče. Musím vymyslet, jak jim vysvětlit, že je se mnou. S cizím člověkem.

„Bello, kde jsi?“ slyšel jsem z dálky volat její rodiče. Podle jejich myšlenek už ji hledají půl hodiny. Nejdříve si mysleli, že se jim pouze schovává, ale když se pořád neozývala ani neukázala, začali se bát.

Budu muset Bellu vzbudit, aby jim to vysvětlila. Opatrně jsem Bellu začal budit.

„Bello, probuď se, musíme to vysvětlit tvým rodičům,“ budil jsem ji. Bella rozespale otevřela víčka a podívala se na mě.

„Belli, musel jsem tě probudit. Musíme to vysvětlit tvým rodičům. Ale budeme muset lhát. To, že nejsem člověk, nesmíš nikomu říct, ano? Ani svým rodičům,“ řekl jsem jí.

„Dobře,“ odpověděla tím nádherným hláskem.

„Tak jo, řekneme, že jsi uviděla na louce krásného kolouška a chtěla sis ho pohladit, jenže on před tebou začal utíkat a ty jsi za ním běžela. Vůbec jsi nevnímala cestu a až po chvilce, kdy ti koloušek utekl, sis uvědomila, že ses ztratila. Já, když jsem se procházel, na tebe náhodou narazil a pomohl najít cestu zpátky na louku. Znám to tu jako své boty, a tak o ní vím. Ano?“ snažil jsem se jí vysvětlit.

„Tak, co řekneš mamince a tatínkovi?“ zeptal jsem se jí.

„Chtěla jsem si pohladit kolouška a on přede mnou utíkal. Běžela jsem za ním a ztratila se. Narazila jsem na tebe a tys mi pomohl najít cestu zpátky,“ řekla to, co jsem jí řekl.

„Správně, jsi velmi chytrá holka, víš to?“ usmál jsem se na ni. Na to se jen zašklebila.

„Tak jdeme,“ řekl jsem, vzal ji do náruče a upíří rychlostí rozběhl na louku. Bella se nádherně smála a mávala ručičkama ve vzduchu.

„Takhle ty normálně běháš?“ zeptala se mě.

„Jo, jo a umím to i rychleji,“ vychloubal jsem se.

„To ti nevěřím,“ řekla. Mrkl jsem na ni a rozběhl se na své maximum.

„Aáá,“ zakřičela a smála se snad ještě více. Běželi jsme asi minutu a dorazili k louce.

„Tak, připravena?“ zeptal jsem se Belly.

„Jo,“ řekla, vzala mě za ruku a vyšli jsme.

„Jsi studený, není ti zima?“ zeptala se mě a vypadala při tom strašně srandovně, protože se snažila vypadat vážně.

„Ne, to je má normální teplota,“ vysvětlil jsem jí.

„V létě osobní větrák,“ řekla jako by nic a já se začal smát. Byla tak kouzelná.

„Bello,“ volali ji její rodiče. Měli o ni strašný strach, protože se jim už asi pět minut neozývala.

„Mamí, tatí,“ zakřičela Bella, pustila moji ruku a rozběhla se k nim.

„Bello!“ zakřičeli oba její rodiče a běželi k Belle. Její táta si ji vyzvedl do náruče a objímal.

„Bello, zlatíčko, kde jsi byla, proč jsi se nám neozývala. Měli jsme o tebe strašný strach. Tohle už nám nikdy nedělej, ano,“ říkala její maminka a také ji objímala.

„Omlouvám se,“ zašeptala Bella a podívala se na mě.

„Ty jsi ji našel?“ zeptal se mě její otec.

„Ano, procházel jsem se po lese a narazil na Bellu. Ztratila se, a tak jsem ji pomohl najít cestu. Znám to tu velmi dobře, takže nebyl problém ji zavést zpátky na tuto louku,“ řekl jsem.

„Bell, co jsi dělala? Vždyť si se ještě nikdy neztratila. Mohlo se ti něco stát,“ ptal se jí její otec.

„On tady byl koloušek a já si ho chtěla pohladit, ale on začal utíkat. Běžela jsem za ním, ale utekl mi a já si uvědomila, že jsem se ztratila. Snažila jsem se najít cestu zpátky a narazila na Edwarda. Pomohl mi najít cestu a odvedl mě sem,“ řekla naučený text ode mě.

„Bello, ty jseš ale truhlík,“ usmála se na ni její máma a pak došla ke mně. Soustředil jsem se na Bellu, a tak mě překvapilo, když mě objala.

„Děkuji ti, že jsi ji přivedl zpátky,“ poděkovala mi.

„To by udělal každý,“ snažil jsem se to zamluvit.

„Ne, neudělal. Doopravdy ti mnohokrát děkujeme. Jsme ti dlužníky,“ přidal se k Renée i Bellin otec.

„Mamí, tatí, že by Edward mohl zítra přijít k nám. Chtěla bych mu ukázat svoji sbírku třpytivých kamínků,“ požádala své rodiče.

„Bello, nemůžeš ho otravovat. Určitě má svoje plány,“ řekla Belle její máma.

„To je v pořádku, madam. Rád přijdu. Navíc, stejně zítra nic nedělám,“ přijal jsem Bellin návrh.

„To nemusíš. Jsi mladý kluk a určitě máš své zájmy,“ přesvědčoval mě Charlie.

„Ne, vážně, rád přijdu,“ usmál jsem se na ně a podle jejich myšlenek to zabralo.

„Tedy, jestli to dovolíte, samozřejmě nechci otravovat,“ dodal jsem.

„Ty nebudeš nikdy otravovat. Jak jsem řekl, jsme tvými dlužníky,“ řekl Charlie. Na to jsem se jen usmál.

„Dobře,“ usmála se na mě Renée.

„Kdy bys chtěl přijít?“ zeptala se mě ještě.

„Jak se vám to bude hodit,“ odpověděl jsem.

„Nám se to bude hodit celý den, takže přijď, kdy budeš chtít,“ řekla a vzala si Bellu do náruče.

„Dobře, tak po obědě?“ zeptal jsem se.

„Dobře, budeme se těšit,“ řekl Charlie.

„Tak já půjdu, jo, a abych nezapomněl, jmenuji se Edward Cullen,“ představil jsem se jim.

„Já jsem Renée Swanová,“ představila se mi Bellina matka a podala mi ruku. Když jsme se dotkli, moje teplota ji zarazila, ale naštěstí to neřešila.

„A já Charlie Swan,“ představil se mi Bellin otec. Také jsme si podali ruce a také se naštěstí nepozastavoval na mojí teplotě.

„Tak se uvidíme zítra, princezno,“ rozloučil jsem se s Bellou a cvrnkl ji do nosu.

„Moc rád jsem vás poznal,“ rozloučil jsem se s jejími rodiči.

„I my tebe, Edwarde, a ještě jednou děkujeme,“ řekla Renée. Jen jsem kývl hlavou, zamával Belle a pak odešel.

Jakmile se ztratil v lese, rozběhl se upíří rychlostí a konečně si zalovil. Ulovil jednu pumu a losa. Když byl nasycen, rozběhl se domů.

„Edwarde, viděla jsem, co se stalo. Páni, to bylo o fous,“ začala okamžitě Alice, když jsem vešel do domu.

„Já vím, měl jsem štěstí,“ řekl jsem.

„To teda měl,“ zopakovala po mně.

„Edwarde, Alice nám vše řekla. Bella zná naše tajemství, co když ho prozradí?“ zapojil se do rozhovoru Carlisle.

„Neprozradí,“ odpověděl jsem.

„Jsi si jistý? Jsou jí pouze čtyři,“ bál se.

„Věř mi,“ řekl jsem.

„Jasně a až na to přijdou Volturiovi, odskáčeme to my,“ zapojila se i Rosalie.

„Nepřijdou. Kdyby něco chystali, Alice to uvidí a my tomu zabráníme,“ řekl jsem odhodlaně.

„Jo? A jak bys tomu jako zabránil?“ zeptala se mě.

„Nevím, to bych musel znát okolnosti,“ odpověděl jsem jí.

„Neřekne to, Edward má pravdu,“ řekla Alice.

„Tys ji viděla?“ zeptal jsem se překvapeně.

„No… možná jsem něco viděla,“ řekla jako by nic Alice a začala překládat kanadskou ústavu do ruštiny.

„Alice, co mi tajíš?“ Nesnáším, když mi něco tají.

„Brzo se to dozvíš sám,“ vyplázla na mě jazyk a odešla za Jasperem. Z myšlenek jsem jí nic nevyčetl, takže mám smůlu. Ostatní už k tomu také nic neřekli a šli dělat to, co dělali i před mým příchodem. Já šel k sobě do pokoje, vzal si Romea a Julii, natáhl se na pohovku a začal číst.

------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám to líbilo a zanecháte mi tu nějaký komentář či smajlíka. Až jich tu bude 20, přibude další dílek. Takže, přeji příjemný den, vaše simi1918 a budu se těšit. xD



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 2. kapitola:

 1
06.01.2012 [1:01]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Wera
29.10.2011 [7:56]

Wera Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!