Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 16. kapitola

20.04.2011 (08:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 6521×

16. kapitola

Druhý den ráno bylo strašné. Z oblečení, v kterém jsem usnula, jsem byla celá otlačená a z vlasů byl jeden velký chuchvalec. Prostě hrůza. Edward se mi po celé ráno smál, že prý zbytečně šílím, ale on není holka. Neví, jak hrozné to pro mě je, hlavně ty vlasy. S berlemi jsem se došmajadala až do koupelny a málem jsem skončila na zadku, když jsem se uviděla v zrcadle. Včerejší líčení jsem měla rozmazané po celém obličeji a ty vlasy… Bylo to ještě horší, než jsem si myslela. Tak tohle prostě sama nezvládnu, ne za půl hodiny.

Edward se na mě tázavě podíval, když mě uviděl se vracet. Ignorovala jsem ho a vzala si svůj mobil. Ale než jsem stihla vytočit číslo, už mi zvonil. Hovor jsem přijala.

„Neboj, zlato, záchrana už je na cestě, budu tam za minutu a třicet pět vteřin,“ ozvala se Alice.

„Díky, sama bych to nezvládla.“

„Já vím,“ zasmála se a típla to. Mobil jsem si položila zpátky na noční stolek a natáhla se na postel vedle Edwarda.

„To je to tak vážné?“ ptal se mě Edward s vážnou tváří, ale prozradilo ho zacukání koutků.

„Převelice,“ odpověděla jsem mu naprosto vážně a pak jsme se oba nahlas rozesmáli. Ani nevím, jak jsem se tam dostala, ale najednou jsem ležela na Edwardovi a lokty jsem byla opřená o jeho hruď. Jeho ruce jsem měla pevně obtočené kolem svého pasu a naše oči do sebe byly zaklesnuté. Nedokázala jsem se podívat jinam, ty dva karamely mě dočista omámily a nedovolily se osvobodit od toho pohledu. Topila jsem se v nich stejně jako jeho v mých. Vůbec jsem nevěděla, co dělám, ale najednou jsem měla hlavu o něco blíže k jeho obličeji. Dělilo nás jen pár centimetrů a nevím, kam by to dospělo, kdyby se dole neozval zvonek. Alice! Edward se prudce zvedl a já skončila na posteli.

„Ehm… jdu otevřít,“ řekl zvláštním hlasem a zmizel. Překvapeně jsem zamrkala a snažila se zorientovat. Naštěstí mi do pokoje vlítla Alice a do přítomnosti mě vtáhla hned.

„Edward jel pro auto a nechal nám holčičí chvilku,“ zasmála se zvonivým smíchem. Radši jsem na Edwarda nemyslela, protože bych musela myslet i na to, co se málem stalo před chvílí.

„Tak se do toho pustíme,“ povzdychla si a donutila mě si sednout na rozkládací židličku, kterou si s sebou přivezla.

Pohybovala se upíří rychlostí, takže moje vlasy byly za pár minut perfektně rozčesané.

„Tak, jdi se umýt a pak budeme pokračovat, ju?“ Jen jsem kývla a šla provést svoji ranní hygienu.

Po umytí a vyčištění zubů jsem se odporoučela zpátky k Alice a nechala ji na mně pracovat.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když řekla, že je hotovo, nedočkavě jsem se podívala do zakrytého zrcadla. Ach jo.

„Ne, ne, ještě oblečení, které jsem ti přivezla, a až pak bude čas na odkrytí zrcadla,“ zavrtěla hlavou Alice a donutila mě si stoupnout. Jako první mi podala džíny, u kterých jsem měla docela hoňku je přetáhnout přes sádru, ale povedlo se, poté mi podala fialové tílko, které se mi moc líbilo, a přes to mi dala černou bundu do pasu, u které jsem si vyhrnula rukávy. Na jednu nohu jsem si obula krásné fialové dřeváky a byla jsem hotová. Alice konečně sundala látku ze zrcadla a já vydechla. Mé líčení bylo jemné, do fialové barvy, vlasy vyžehlené a s šesti malými copánky. Prostě krásné.

„Můžeme jít?“ promluvila na mě Alice a já se konečně vzpamatovala.

„Jo, můžeme,“ zářivě jsem se na ni usmála a vydala se do kuchyně se nasnídat. Po dojedení dvou toustů a dopití džusu mi ještě Alice podala kabelku a vyšly jsme před dům. Zamkla jsem a dopajdala ke stříbrnému Volvu, které tu už stálo.

„Tak zatím,“ rozloučila se s námi Alice a zmizela.

„Kam běžela?“ zeptala jsem se Edwarda, když vystoupil z auta.

„Domů, pojede s ostatními,“ odpověděl mi a zíral na mě jako na svátost.

„Edwarde,“ zamávala jsem mu rukou před očima, a když mě konečně vnímal, rozesmála jsem se. Se šťastnou náladou jsem si sedla do auta a Edward za mnou zavřel dveře. Nasedl vedle mě, nastartoval a vyjel ke škole.

U školy jsme byli za pár minut a vystoupili. Když mě Jasper s Emmettem viděli, obdivně zapískali a já se začervenala. První hodinu jsem měla s Edwardem angličtinu, takže nuda. Naštěstí utekla rychle a jako druhou jsem měla biologii taky s Edwardem. Učitelka na nás byla dneska hodná, a tak nezkoušela. Další byla chemie a to už bylo trochu horší. Učitel, který byl nemocný, už je ve škole, bohužel. A taky na ní sedím s tím pitomcem Newtonem.

S povzdechem jsem se odpoutala od Edwarda, který musí sedět s tou mrchou, a sama si sedla k Newtonovi. Edward si sedl do zatím prázdné lavice vedle mě přes uličku, alespoň něco.

„Nazdar, Swanová, vidím, že jsi našla berle,“ rýpnul si hned do mě ten blb vedle mě.

„Co tě to zajímá!“ odsekla jsem mu.

„Tímto tónem se mnou mluvit nebudeš!“ Chytil mě surově za zápěstí, až jsem sykla. Edward okamžitě zareagoval a vztyčil se hrozivě nad Mikem. Ruku, kterou mě Mike surově držel za zápěstí, teď chytnul Edward. Stejně jako já sykl bolestí a mou ruku okamžitě pustil.

„Ty kreténe, pusť mě!“ vyjel na něj a snažil se ruku vyprostit, ale marně. Edward nahodil svoji upíří tvář a více se k Mikeovi nahnul. Ten okamžitě zbledl a vyděšeně se na Edwarda díval.

„Ty nebudeš tímto tónem mluvit s Bellou. A jestli se jí ještě jednou dotkneš, o tu ruku přijdeš,“ mluvil hrozivě a na důkaz mu ruku ještě více stiskl. Mike vypískl bolestí a konečně se z jeho sevření dostal. Vykulila jsem oči, když jsem na jeho ruce viděla Edwardův obtisk ruky, páni.

„V pořádku?“ zeptal se mě něžně Edward. Prohlédla jsem si ruku, ale byla v pořádku, možná se mi za chvíli vybarví malá modřinka od toho stisku, ale to nic není.

„Jo,“ kývla jsem hlavou a děkovně se mu podívala do očí. Pousmál se a sedl si zpátky ke svojí lavici, kde už ta fůrie seděla.

„Ahoj, Edwarde,“ usmála se na něj přesladce. To snad není možný! I když ví, že ji Edward ponížil, stejně se k němu chová mile! To není normální, za tím něco vězí.

„Když je učitel zpátky, měli bychom co nejdříve udělat ten referát. Určitě na něj nezapomněl a to doučování také potřebuji. Takže bych dnes po škole jela s tebou domů. Jo a do školy mě hodila máma, takže mě k vám budeš muset odvést a pak i domů, jo? Dobře, domluveno,“ pokračovala dál a já vyvalovala oči víc a víc. Dělá si srandu?! Edward ani nestihl nic argumentovat, protože přišel učitel.

Hodina byla příšerná, museli jsme pracovat ve dvojici a kvůli Mikeovi to nešlo. Naštěstí si učitel nestihl zapsat známky, protože zazvonilo na přestávku. Kirsten ze třídy vylítla jako střela, stejně jako Mike, a Edward jí nestihl nic říct.

Další hodiny utíkaly docela rychle a byl tu oběd. S Edwardem a Alice po boku jsem se belhala do jídelny a vůbec se mi nelíbilo, že už tu Kirsten a její famílie byla. S Alice jsme si sedly ke zbytku rodiny a Edward mi šel pro jídlo. Zatím jsem jen uždibovala od ostatních, aby toho neměli na tácu tolik.

„Vůbec se mi nelíbí, že ta blbka má jet k vám domů,“ řekla jsem, když si Edward sedl vedle mě i s mým jídlem.

„Já vím, taky z toho nejsem zrovna dvakrát nadšenej, ale já k ní domu rozhodně nejdu a ten referát udělat musíme, bohužel,“ povzdychl si Edward.

„A co to doučování? To k vám bude jako jezdit každý den?“

„Ona je stejně tak hloupá, že se nic nenaučí, i kdybych jí to učivo vykládal rok, takže jí dneska v rychlosti vysvětlím to, co vůbec nechápe a pak půjdu za učitelem a řeknu mu, že na doučování nemám čas.“ Jen jsem na to kývla a zapojila se do rozhovoru Alice a Rose.

Po obědě jsem měla mít tělocvik, ale jelikož mám sádru, jsem z něj omluvená. Edward si omluvenku zase zařídil a společně jsme šli k jeho autu na parkoviště, kde už čekala Kirsten. Edward mě přemluvil, abych s nimi jela, protože s ní nechce být doma sám.

Došli jsme k autu a Kirsten se na Edwarda zářivě usmála a mě dočista ignorovala.

„Ahoj, Edwarde, můžeme jet?“ Sladce se na něj usmála. Edward kývl a otevřel zadní dveře svého Volva. Nechápavě se na něj podívala.

„Ty sedíš vzadu, Bella vedle mě,“ objasnil jí to a rukou jí ukázal, že může nastoupit. Kirsten však zůstala na místě a naštvaně našpulila pusu.

„Tak na to zapomeň. Za prvé, ani mě nenapadne sedět vzadu a zadruhé, s tou chudinkou v autě nejedu. Ať si najde jinej odvoz, ty teď jedeš se mnou,“ odfrkla si. To neměla dělat. Edwardovi rázem ztmavly oči, jak jím projel vztek a ve vteřině stál u Kirsten. Měla jsem co dělat, abych sama necouvla, protože vypadal doopravdy hrozivě. Kirsten vyděšeně couvla a oči upírala na Edwarda, vztyčeného nad ní.

„Copak jsi ještě nedostala za vyučenou? Nestačilo ti pobíhat nahá po parkovišti, abys dostala rozum? Bože, ty jsi taková husa. Asi doopravdy chceš, abych se do toho vložil já a věř mi, že by to příjemné nebylo. Já mám jiné metody, než někoho ztrapňovat. Takže tě varuju, jestli se k Belle budeš stále chovat tak, jak si se k ní chovala do teď, nevím nevím, co s tebou bude. A jen pro vysvětlení, moje auto a moje rozhodnutí, kdo pojede vepředu a kdo vzadu. Jo, abych nezapomněl, Bella tě bude doučovat se mnou, jen abys o tom věděla, takže jede s námi,“ mluvil ledovým hlasem, z kterého mi běžel mráz po zádech. Kirsten hlasitě polkla a pokývala hlavou. Edward se hrozivě usmál a ustoupil od ní. Nahodil zase normální výraz a já úlevně vydechla. Pomohl mi nasednout na sedadlo spolujezdce a mé berle dal do kufru.

Kirsten už seděla pořád bílá jako stěna na zadních sedadlech a Edward si spokojeně sednul vedle mě a nastartoval.

U domu jsme byli za pár minut. Pomohl mi vystoupit, podal berle a došel se mnou až ke dveřím. Kirsten se plahočila někde za námi. Uvnitř jsem si sundala bundu, pověsila ji na věšák a šla do Edwardova pokoje. Tam jsem se pohodlně rozvalila na posteli a sledovala, jak sem vchází Edward s Kirsten v závěsu.

„Tohle je můj pokoj,“ řekl jakoby nic Edward a došel ke svému psacímu stolu, kde si vyndal učení.

„Nejdřív začneme s tím referátem a pak půjdeme na to doučovaní,“ obeznámil ji.

„Jak chceš,“ pokrčila lhostejně rameny a sedla si na zem daleko od postele.

Mezitím co dělali na tom referátu, já jsem si půjčila Edwardův notebook a byla na internetu. Jenže jsem to já, a tak jsem neodolala a každou chvíli po nich jukla okem. Já ji prostě nechápu. Edward jí vyhrožoval, ztrapnil, dával jí najevo svůj nezájem o ni, ale ona i přes to všechno se snaží s ním flirtovat, mrká na něj a sladce se usmívá. Buď je doopravdy tak hloupá, nebo má něco v plánu, a jelikož ji už dobře znám, tipla bych druhou možnost.

„Fajn, referát máme hotovej. Tak jdeme na to doučování,“ rozkázal Edward.

„Jasně jenom… můžeš mi ukázat, kde tu máte záchod?“ zeptala se ho nesměle.

„Rovně a doleva. Druhé dveře po pravé straně,“ popsal jí stručně cestu a ona se zvedla. Jakmile za sebou zavřela dveře, Edward se úlevně rozvalil na zemi a já se převalila na břicho a pobaveně ho sledovala. Bože, na té zemi vypadal tak sexy. Ježíš, na co to myslím?! Vždyť je to Edward! K tomu všemu si ještě nahlas oddechnul a já to nevydržela a pořádně rozchechtala.

„Jen se směj, teď jsi na řadě ty, slíbilas mi to,“ vrátil mi to a mě smích okamžitě přešel. Jenže, proč toho nevyužít.

„Edwarde, kde máš tu mini kamerku?“ zeptala jsem se ho potuleně.

„Ve skříni, proč?“

„Dostala jsem totiž geniální nápad,“ lstivě jsem se usmála. Edward se tedy nechápavě zvednul, vyndal kameru a schoval ji pod postel tak, aby zachytila mě a Kirsten na zemi. Sotva zapnu Rec, Kirsten se vrátila do místnosti.

„Doučovat tě bude Bella, já si chci dát pauzu. Bells, nechceš něco k pití nebo jídlu? Jdu do kuchyně.“

„Vodu bych prosila, děkuju,“ usmála jsem se na něj a přesunula se ke Kirsten na zem.

„Tak jo, můžeme začít,“ zasmála jsem se a Kirsten málem vybuchla zlostí, ale mlčela. Do ruky jsem si vzala knížku chemie a podívala jsem se, co se chtěli s Edwardem učit. Začala jsem jí dávat otázky, a když mi ani na jednu neodpověděla, musela jsem změnit taktiku. Měla jsem štěstí, že tuto látku jsem uměla a musím uznat, že jsem si to velice užívala. Schválně jsem ze sebe dělala chytrou a z ní tu blbou.

Jako malému dítěti jsem jí to postupně začala vysvětlovat, když v tom přišel Edward s mým pitím.

„Děkuju,“ poděkovala jsem mu a napila se. Skleničku jsem pak položila na noční stolek a Edward si mezitím sednul k nám na zem. Přitáhnul si mě k sobě a jako bychom byli pár, mi obmotal své ruce kolem pasu. Hlavu si položil na mé rameno a já se naopak o něj pohodlně opřela. Je až zvláštní, že mi připadá tak pohodlné se o něj opírat, když má tělo tvrdé jako kámen.

Po malé pauze jsem pokračovala ve výkladu a Edward mě chvílemi doplňoval. Kirsten nás jako hodná holčička poslouchala a poslušně odpovídala na naše otázky. A překvapivě začínala odpovídat správně.

Asi po třech hodinách učení, kdy jsem už vůbec necítila zadek, Kirsten odpovídala na všechny otázky správně. Když to tak vezmu, kdyby nebyla tak zlá, nedělala ze sebe husu a věnovala se alespoň trochu škole, mohla by být ve třídě jedna z nejlepších, hlavu na to rozhodně má, to jsem musela uznat.

„Fajn, končíme, myslím, že umíš vše, co potřebuješ. Pokud to do zítra nezapomeneš, mohla bys dostat i jedničku,“ ukončila jsem doučování.

„Hmm,“ zašklebila se na mě a zvedla se.

„Slovíčko děkuju by mi stačilo,“ neodpustila jsem si. Kirsten si povýšeně odfrkla, ale po Edwardovu ne moc hezkém pohledu se podvolila.

„Dík,“ pípla co nejméně nahlas. Přímo jsem cítila, jak se v ní vaří vztek a ponížení zároveň.

„Edwarde, odvezeš mě?“ usmála se na něj zářivě.

„Ne, požádal jsem Emmetta, aby tě odvezl za mě. Mně už se dneska nikam nechce,“ odbyl ji.

„Ale ji přece odvezeš?!“ neodpustila se.

„Ne, ji také vozit nebudu,“ usmál se na ni Edward. Kirsten se rázem rozzářila a na mě vrhla pohled typu: A máš to, mrcho. „Ona tu totiž bude spát až do neděle,“ dodal Edward a tentokrát jsem se usmála já. Kirsten rázem pohasla a zase naštvaně našpulila pusu.

„Fajn, jedu domů. Tady už nebudu ani minutu,“ odsekla a vydala se na chodbu.

„Nemáš zač za pomoc s referátem,“ zavolal za ní ještě Edward. Kirsten se ve dveřích ještě více naštvala a celá podrážděná vyšla na chodbu. Jenže v půli cesty se zastavila a podívala se na mě. Očima mě přímo vybízela, ať jdu k ní, ale neřekla ani ň. Tomu jsem samozřejmě nemohla odolat, a tak jsem si stoupla, vzala si berle a došla až k ní. Edward zůstal sedět na zemi ve svém pokoji.

„Jestli si myslíš, že jsi vyhrála, jsi na omylu, milá Isabello. Sice máš na své straně Cullenovy, ale já celou školu. Podepsala sis jak ty, tak i ta dokonalá rodinka rozsudek smrti. Hra… začíná,“ usmívala se zase tím svým úsměvem a to poslední mi zašeptala do ucha.

„Už se převelice těším,“ zašeptala jsem ji též do ucha. Poprvé a naposledy jsme se na sebe usmály a pak se ona vydala dolů, kde na ni čekal Emmett, a já zpátky k Edwardovi do pokoje.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 16. kapitola: