Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 16. kapitola

09.04.2012 (15:45) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1942×

Byly to už skoro čtyři měsíce, co jsem byla bez své rodiny. Často jsem jim volala. Chtěla jsem, aby měli klid. Pokaždé na mě naléhali, abych se vrátila. Naši opravdu trpěli. Věděla jsem to, ale snažila jsem se jim vysvětlit, že se tady cítím dobře.

Zase jsem to byla já. Ne nadarmo se říká, že čas všechny rány zahojí. I u mě to nebylo jiné. Má bolest byla stále se mnou. To už nikdy nebude jiné. Ale teď byla hluboko v mém srdci. Snažila jsem si užívat života bez výčitek a bolesti. Smířila jsem se s tím, co jsem udělala. Myslím, že jsem si odpustila. Caius tady byl se mnou. Občas jezdil do Volterry, ale jen na otočku, vždycky zase brzo přijel.

V ten večer, kdy jsem si uvědomila, že všechno je zase tak, jak má být, jsme vyrazili do města tancovat. Caius, jako vždy, seděl u stolu s Paolem a jeho kamarádem Carlosem. My jsme s holkami tancovaly.

„Lesslie, dneska celá záříš,“ naklonila se ke mně Maria.

„Máš pravdu, dnes jsem velmi šťastná,“ odpověděla jsem jí a podívala se na Caia. Pohled mi opětoval a já se na něj usmála. Vyrazila jsem k němu vyzvat ho k tanci.

„Lesslie, nech nám ho tady. Copak ti nestačí naše holky?“ zkusil na mě Carlos.

Carlos byl kamarád Paola. S jeho manželkou Annou a Mariou, manželkou Paola, jsme se hodně stýkali. Díky mě se Paolo přece jen trochu přestal Caia bát. Stále z něho měli všichni obrovský respekt, ale bylo to už mnohem uvolněnější.

„Ale jo, stačí. Ale dnes, dnes chci svého manžela,“ chytila jsem ho za ruce a vedla ho na parket.

„Stále si myslíš, že když mě uchlácholíš, tak dostaneš to, co chceš?“

„Stále se mi to daří.“ Zakýval nechápavě hlavou. Přitiskla jsem se k němu.

„Jak to jen děláš,“ pošeptal mi do ucha a chytil mě trochu níže než je pas.

„To ty mi řekni, jak jsi dokázal, že jsem to zase já.“ Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí.

„Tak proto jsi dnes chtěla oslavovat?“

„Ano,“ usmála jsem se na něj a něžně ho políbila.

Po pár dalších písničkách jsem ho propustila. Kdybych nebyla poloupírka, byla bych totálně vyčerpaná. Mrkla jsem na holky a šla nám k baru objednat pití.

„Třikrát Sex on the beach, prosím,“ zavolala jsem na barmana. Tohohle jsem neznala. Musel být nový.

„Tady to je,“ mrknul na mě po chvilce.

„Dík,“ hlesla jsem. Chtěla jsem vzít tác s objednaným pitím, když mě ten číšník chytil za zápěstí. Málem jsem to rozlila. Nečekala jsem to. Položila jsem ten tác a podívala se na něj. Držel mě hrubě za ruku a jeho úsměv byl slizkej a nechutnej. Samozřejmě, že mě to nebolelo, kdybych chtěla, jedním pohybem bych ho přehodila na druhou stranu celého baru. Ale být jen člověk, bolelo by to dost.

„Tak na pláži se ti to líbí, jo? S tebou bych si dal říct.“ Ten hnus mu vyšel z pusy a mně z toho naběhla husí kůže.

„Pusť mě,“ upozornila jsem ho.

„Jen když se mnou půjdeš dozadu,“ stiskl mou ruku ještě víc.

„Radím ti dobře, pusť mě,“ naposledy jsem ho vyzvala. Nechtěla jsem dělat divadlo.

„To já ti radím dobře, holčičko. Pojď se mnou dozadu, něco ti ukážu,“ nedal si říct.

Než jsem stačila zareagovat, stál vedle mě Caius. Chytil jeho ruku, která držela tu moji a drtil ji ve své. Přes hlasitou hudbu jsem slyšela, jak mu praskají kosti. Caius ji drtil a nepřestával. Ten ubožák se jen kroutil bolestí. Podívala jsem se na Caia, měl vítězný a nelítostný pohled. Díval se, jak trpí. A nehodlal přestat.

„Dost!“ chytila jsem pro změnu jeho ruku. Podíval se na mě a přestal.

„Nikdo se tě nebude takhle dotýkat!“ pronesl a opět se k němu naklonil. Chce ho kousnout?

„Odcházíme,“ dotkla jsem se jeho ramene a on se narovnal. Ukázala jsem mu, jak jsem naštvaná.

Otočila jsem se a došla ke klukům. Začala jsem balit naše věci, které jsme stejně nepotřebovali, a hledala klíče od auta.

„Už odcházíte, Less? Vždyť je ještě brzo,“ promluvil na mě Carlos.

„Ano, už půjdeme.“ Nepodívala jsem se na něj. Dál jsem hledala ty zatracený klíče a chtěla už být pryč.

„Že by chlapská žárlivost?“ pousmál se na mě. Asi to viděl. Jen doufám, že si nevšiml té rozdrcené ruky. Ucítila jsem Caia za sebou.

„Spíš chlapská ješitnost,“ řekla jsem jízlivě.

Konečně jsem je našla. Sebrala jsem kabelku a namířila si to k autu. Viděla jsem, že se Caius ještě rozloučil a nechal jim na stole peníze na zaplacení útraty. Myslím, že tam bylo dost, aby zaplatil půlku sálu. Teď mi to bylo jedno.

Než jsem opustila bar, vyhledala jsem očima Mariu a ukázala jí, že jí zavolám. Kývala na mě, že dobře. A já konečně mohla opustit ten pitomej bar.

Došla jsem k autu a chtěla nasednout. Zasloužil by si, abych mu ujela. Je to upír, nohy ho z běhu domů bolet nebudou.

„Ness?“ zavolal na mě, než jsem stačila nasednout za volant.

„Budu řídit,“ hlesnul na mě. Prudce jsem po něm hodila klíčky a doufala, že ho pěkně praští. Samozřejmě, že se tak nestalo. Nadlidskou rychlostí jsem nasedla do auta.

„Proč jsi naštvaná?“ On se mě snad ještě ptá! No to je vrchol!

„Ty jako nevíš, jo?“

„Mrzí mě to, asi jsem se trochu neovládl. Ale když jsem viděl, jak tě stiskl, začalo to ve mně vřít.“

„Ale o to nejde! On si to zasloužil. Je to hnusnej slizák a mohl by někomu ublížit.“

„Tak o co tedy jde?“

„O to, že bych to zvládla sama! Myslíš si, že když jsem jen poloupír, tak bych nezvládla jednoho takového debílka?“

„Tak o to jde? Že sis to s ním nevyřídila sama?“ pousmál se.

„Jo!“ zakřičela jsem mírně hystericky.

„Já vím, že bys to zvládla, ale když jsem viděl, jak tě drží, chtěl jsem mu utrhnout hlavu.“

„Ne, já ti řeknu, jak to bylo. Vidíš mě jako slabou, malou, ubohou poloupírku, která se o sebe neumí postarat. Ale tak to není, miláčku! Jsem dospělá a stejně silná, jako ty nebo jakýkoliv jiný upír!“

„Ale, Ness, já to vím!“

„Ne, Caie! Nevíš!“ stále jsem byla lehce hysterická. Ten jeho klid mě točil ještě víc.

„To je to, co ke mně cítíš, viď?“ zaútočila jsem na něj z čista jasna. Nechápavě se na mě podíval.

„Jsem pro tebe jen chudinka, která potřebuje ochranu od mocného Caia Volturiho, viď?“ Díval se na mě, ale nic neřekl. Tak řekni něco! Nic. Nemiluje mě! Chtělo se mi brečet. Utřela jsem si jednu neposlušnou slzu a vystoupila z auta. Nikdo mě nezastavil.

Vešla jsem do domu a zabouchla za sebou dveře. Posadila jsem se na sedačku a nadávala si za to, že jsem tak blbá! Jak jsem si mohla myslet, že by se do mě zamiloval?! Jen mu imponovalo, že jsem jiná. Prostě jen cítil, že jsem slabší a potřebuju ochranu. U mě ho drží jen ten můj pitomej dar neodolatelnosti! Ten ho nutí mi pomáhat. Nic víc.

Přiznávám se předem. :) Nejsem s touhle kapitolou úplně spokojená. Chtěla jsem najít důvod, aby Nessie konečně donutila Caia říct jeho city k ní. A nejsem si jistá, jestli tenhle způsob byl ten pravý. A taky si Nessie trochu zahrála na blbku. :))

Nicméně, doufám, že v příští kapitole uslyší Nessie to, co slyšet chce. I když, ví vůbec někdo, co vlastně chce? :D

Doufám, že Vás tahle kapitola nijak neotrávila. 8-)

M.

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 16. kapitola: