Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 11. kapitola

25.03.2012 (07:45) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2165×

„Nessie?!!“ Vzbudilo mě halekání Alice za mými dveřmi.

„Hm?“ bručela jsem celá rozespalá.

„No, dělej! Vstávej! Musíš se připravit na ten ples! Všichni už skoro jsme! Kromě tebe!“

„Už?“ chtěla jsem ji naštvat. Dobře jsem věděla, kolik je hodin. Byla jsem odpoledne trochu unavená a šla jsem si odpočinout. Usnula jsem jako miminko.

„Moc vtipné, miláčku! Čekám tě za dvacet minut u mě v koupelně!“

„Dvacet minut? To nemůžu stihnout!“ protestovala jsem.

„Dobře, za třicet.“

No, to už je lepší, řekla jsem si pro sebe sarkasticky. Vrtěla jsem se ještě chvíli v posteli a pak jsem konečně vstala. Namířila jsem si to do koupelny. V šatně jsem si všimla pověšeného bílého obalu na šaty. Byly v něm moje večerní šaty. Lehce jsem se k němu přiblížila a chtěla nahlédnout. Byla jsem dost zvědavá.

„Opovaž se!“ ječela na mě Alice. Její jekot museli slyšet i ve městě.

Táta! Uvědomila jsem si. Nechápu, proč na mě bronzuje! To není fér! Táta všechno ví. Vždycky všem všechno řekne! Ale na něj, na něj Alice neřekne nikdy nic! Jsou opravdu dokonalí sourozenci. Vztekala jsem se.

Došla jsem do koupelny a dala si sprchu. V županu, papučích a s turbanem na hlavě jsem si to štrádovala dolů do kuchyně. Nakoukla jsem do ledničky a uviděla svoji večeři. Ani jsem si k tomu nesedla. Postavila jsem se k barovému pultu a začala jíst.

„Páni, to jsou ale nohy,“ zahlásil Emmett s úsměvem od ucha k uchu. Pořád měl potřebu provokovat. Lhostejně jsem se na něj otočila a zašklebila se.

Bylo něco málo po šesté hodině. Esmé sešla ke mně do kuchyně. Byla krásná. Alice s Rose si zase vyhrály. Vlasy měla učesané do bohatého drdolu s ozdůbkami. Její dokonalý make-up to jen podtrhoval.

„Moc ti to sluší, babi.“

„Děkuji. To holky rády uslyší,“ zasmála se.

„Ness, pospěš si, Alice už je nervózní. Jsi poslední, kdo není namalovaný. Ona se už nemůže dočkat, až se začneme oblékat do šatů.“ Kývla jsem a rychle dojedla.

Doběhla jsem do Aliciny koupelny a zírala. Koupelna se změnila v kadeřnicko-kosmetický salón.

„Co koukáš? Zasedni, ať se do toho můžeme pustit.“

Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Alice kolem mě poskakovala a pořád si říkala něco jako: „Ještě trochu sem. A sem.“

Rose mě česala. Byla trošku klidnější než Alice.

Když konečně skončily, podívala jsem se na sebe do zrcadla. Rozhodně se na mě díval někdo jiný. Můj obličej neměl chybu. Vůbec nechápu, jak tohle Alice dokázala. Ona je prostě opravdu úžasná. Barva stínů mi trošičku napověděla, jaké barvy budou mé šaty. A účes? Skoro jsem nemohla popadnout dech, když jsem ho zahlédla. Rychle jsem si vzala zrcadlo a podívala se na něj lépe.

Když jsem dokončila prohlídku, všechny jsme se zvedly a zamířily do svých pokojů, převléct se do šatů.

Nedočkavě jsem se vrhla do šatny a rozbalila onen bílý obal na šaty. To, co na mě vykouklo, bylo úžasné. Byly nádherné, tmavě fialové se zlatým zdobením. Rychle jsem se do nich nasoukala a došla k zrcadlu. Otáčela jsem se do všech stran a prohlížela se. Vypadala jsem, no, asi takhle. Poslední, co zbývalo, bylo nasadit si masku. Všechny jsme měly večerní šaty, tudíž naší masku tvořila škraboška.

Bylo mi trochu líto, že tím zakryji větší část Alicina umění, ale nedalo se nic dělat. Maškarní je maškarní.

Zapátrala jsem v obalu a vytáhla ji. Opatrně jsem ji nasadila na obličej a připevnila do vlasů.  Byla v barvě šatů. Tmavě fialová. Sahala od čela přes oči, nos. Tam končila. U levého oka byla ukončená celkem velkou květinou, která byla ve stejné barvě.  Zkontrolovala jsem, jestli drží, obula jsem se do střevíčků a vyrazila do obýváku.

Všichni tam už byli. Všichni pánové byli ve fraku s černými maskami. Mamka měla dlouhé, splývavé, černé šaty, které byly jen na jedno rameno. Rose měla dlouhé zelenkavé blýskavé šaty bez ramínek. Alice měla krátké, světle růžové, třpytivé šaty bez ramínek. Kolem pasu měla černou stužku, která měla na boku květinu. A babička měla dlouhé, světle hnědé šaty na úzká ramínka.

„Páni, Ness! Vypadáš úžasně!“ zahlásil Emmett a já se uculila.

„Strašně vám to sluší!“ pronesla jsem ke všem dámám stojícím v našem obýváku.

„Na tebe nemáme, Ness,“ sklonila mi poklonu Rose. Věděla jsem, že s jejich krásou se nemůžu rovnat. Přece jen jsem jen poloviční. Ale potěšila mě.

Vyrazili jsme k už přichystaným autům. Byl nejvyšší čas. Jela jsem s našima.

„Odstupte, krásná dámo!“ zakřičel na mě táta, když jsem se chystala nastoupit do jeho auta. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Čekám tady na svoji dceru. Je to taková malá ukecaná holka. Je jí asi devět let, neviděla jste ji?“ Pokusil se o vtip. I když to bylo ujetý, musím přiznat, že mě to rozesmálo.

…

Potom, co jsme si všichni odložili, zamířili jsme do prvního patra, kde se nacházel sál. Přišli jsme o trochu později. Bylo tam už celkem hodně lidí. Stála jsem vedle vchodu a pozorovala všechny ty lidi. Jejich masky a kostýmy. Bylo to, jako bych se ocitla v jiném čase. Sál měl mohutné starodávné zdi. Byl hodně velký. Okolo jeho obvodů byly balkónky. Také jsme měli jeden rezervovaný, hned v prvním patře. Rychle jsem spočítala kolik pater má. Vyšlo mi, že asi osm. Na stropě sálu byly velmi zajímavé fresky. Usadili jsme se na naše místa a všechny jsme pozorovali. Všichni byli velice vznešení. Byla tady smetánka z celé Volterry a přilehlého okolí.

Alice a Jasper se ihned vrhli na parket. Alice tady byla ve svém živlu. Rose a Emmett je po chvilince následovali. Mamka tančit nechtěla. První tanec tedy otec věnoval mně. Přišla jsem si jako popelka. Jasně, že nejsem. Ale alespoň na jeden večer bych být mohla, ne?

Děda tam po chvilce poznal své staré známé a odsunul se k probírání všemožných věcí, následovaný Esmé. Mamka se po chvilce uvolnila a odebrali se s tátou na parket a za jeho známými. Zůstala jsem tam sama.

Opět mě začaly přepadat špatné vzpomínky. Já ale nechci být sama! No tak, Ness. Přestaň na to myslet.

Po chvilce jsem to nevydržela a vydala se na průzkum sálu. Došla jsem k baru, který byl lehce schovaný bokem od parketu. Objednala jsem si koktejl. Při popíjení koktejlů jsem se jen tak houpala do rytmu hudby a pozorovala ostatní tanečníky.

„Nechceš si zatancovat?“ promluvil na mě jakýsi kluk. Do obličeje jsem mu neviděla. Měl masku přes celý obličej.

„Proč ne,“ usmála jsem se na něj a odložila pití. Stejně už bylo prázdné. Kolikátý, že jsem to už měla? No, to je jedno.

Chvilku jsme spolu tancovali.  Byl docela milý. Každopádně to byl docela neohrabaný tanečník, skoro jako můj Jacob. Po chvilce mi i jeho postava přišla dost povědomá. Při pomyšlení, že mi ho připomíná, jsem okamžitě posmutněla.

„Nezlob se, jsem už unavená,“ pronesla jsem směrem k němu a vzdálila jsem se od něj.  No tak, Ness. Uklidni se. Je to blbost! Snažila jsem se uklidnit. Vracela jsem se k baru, hlava se mi lehce motala. Zastavila jsem se u sloupu a levou rukou se o něj opřela.

Po chvilce jsem za sebou někoho ucítila. Pomalu jsem se otočila a zadívala se na osobu stojící za mnou. Měl zlatou masku přes celý obličej. Přes své oblečení měl přehozený černý plášť s kapucí. Dokonalá maska, ten se určitě nepozná ani v zrcadle, mumlala jsem si pro sebe. Otočila jsem se zpět a myslela, že dotyčný ztratí zájem a odejde. Nebylo tomu tak.

Přistoupil ke mně ještě blíž. Něžně mě zezadu chytil za pas a přitáhl si mě k sobě.

Beze slova jsem se pomalu narovnala. Chtěla jsem se k němu otočit, ale nedovolil mi to. Začali jsme spolu pomalu tančit. Jeho tělo přitisknuté k mým zádům.

Cítila jsem tu sílu v jeho rukách, kterou mě držel. Zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou a objetím. Cítila jsem jeho dech na mém krku. Tělem mi projel slastný mráz. Když přešla písnička plynule v jinou. Otevřela jsem oči a konečně se k němu otočila. Okamžitě jsem vyhledala jeho oči, zadívala se do nich a usmála jsem se. Objala jsem ho a pokračovali jsme v tančení.

 Kdo to asi bude? :-)) A jak vlastně ten ples vůbec skončí? Tak to až v další kapitolce. :-))

10. kapitola                      12. kapitola

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 11. kapitola: