Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda je blbec - 13. část

Náhoda je blbec - 13. částŘíká se, že 13 je šťastné i smolné číslo, kapitolu jsem nazvala Osudovou. Proč? Rozhodnutí Belly je zásadou dnešní kapitoly a následujících kapitol.

Vše není jen o vzhledu, zvuk srdce hraje velkou roli též...
Roxana

Náhoda je blbec – 13. část

(Osudová)


„Vím, na čem ti více záleží. Vím, kdo pro tebe má nějakou váhu. Nechceš-li si vybrat trest sama, udělám to já. A verdikt zní takto,“ zašeptal a položil mi ruku na krk. „Odejdeš od Cullenových, zapomeneš na to, že jsi někdy nějakého Edwarda Cullena poznala, nikdy jsi Cullenovy neznala a nikdy znát nebudeš. Na jeho krmení seženu někoho jiného. Pokud tak neučiníš, bude za to pykat Edward. Všechny tvé hříchy si odpyká on.

Jsem na tebe tak hodný, že tě nechám, aby ses rozmyslela. Buď to všechno zachráníš ty odchodem z Forks, nebo si podám Cullena.“ Zalkla jsem se. Ruce mi potily a moje hruď se zvedala rychlostí blesku. Srdce mi splašeně bilo a utíkalo neznámo kam.

„Jak ses rozhodla?“…

 


S překvapeným výrazem jsem na něho hleděla. Jeho slova mi vyrazila dech. Dal mi velkoryse na výběr, ale ani jedno se mi nelíbilo. Obě řešení se mi příčila. Nejradši bych ho odtud vyhnala a nikdy se s ním nesetkala.

„Já… asi jsem ti špatně rozuměla,“ šeptla jsem. Zacukaly mu koutky úst a podíval se na mě pobaveně.

„Drahá Bello, slyšela jsi až moc dobře. Buď ty, nebo on.“ Sklopila jsem hlavu. Nemohla jsem se koukat do jeho prozíravých očí. Měla jsem na krajíčku. Chybělo opravdu trošku a rozbrečela bych se před ním. Zamžourala jsem do světla a objala si pas.

„Proč mi to děláš?“ zeptala jsem se, aniž bych se mu podívala do očí. Jeho teplý dech jsem cítila až na sobě. Zamrazilo mě v zádech a zacouvala jsem. Dařilo se mi to do té doby, než jsem narazila na zeď a leknutím jsem nadskočila.

„Nečisté svědomí, zlatíčko,“ procedil. Začala jsem se nekontrolovatelně třást. Všechna zlost, kterou jsem doposud měla v sobě, se drala na povrch. Měla jsem chuť mu vynadat, bušit do jeho hrudě. Srazit ho k zemi jako malé dítě, ale neudělala jsem to. Věděla jsem, že bych tím všechno jenom zhoršila. Takhle to půjde po dobrém… Snad.

„Slíbíš mi jednu věc?“ zeptala jsem se zastřeným hláskem. Souhlasně zamručel a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem. Koutkem oka jsem se podívala do zrcadla a zahlédla třpytivou slzu. Hledala si cestičku po mé bílé pleti.

„Když odejdu a slíbím ti, že se s nimi už nikdy neuvidím, necháš je být. Nikdo z nich neutrpí žádnou škodu.“ Nastalo hrobové ticho. I když jsem se bála toho, co spatřím, zvedla jsem pohled k jeho obličeji a tvrdě se mu zahleděla do očí. Byl překvapený mou drzostí. I já jsem byla, jak se říká, otřepaná.

„Řekni mi, co se ti na nich tolik líbí?“ Pokrčila jsem rameny. Na to jsem neuměla odpovědět. A pravdivě… nechtěla jsem to zjišťovat. Už takhle to pro mě bude těžké. Nejsem s nimi dlouho, ale mám ten pocit, že je znám roky, desetiletí, staletí…

„Slib mi to,“ zahučela jsem. Místností se rozléhal tvrdý, neúprosný smích. Na rameni mi přistála jeho velká ruka. Po celém těle se mi objevila husí kůže. Jeho dotek mi byl tak protivný.

Ach Bello, jak jsi s ním mohla něco mít?

Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. Sama nevím, kde se to ve mně vzalo. V poslední době jsem nevnímala čas. Jako by plynul, aniž by o mě zavadil. Byla jsem jen já a moje svědomí. Moje skutky, které nestály za nic.

„Překvapuje mě, že jediný necelý týden s tebou dokázal udělat divy. Jsi… jiná. Měkčí, už z tebe nevyřazuje ta ďábelský aura, kterou jsem na tobě tak miloval. Kam se mi vytratila? Kam se poděla? Jen mezi námi, s ní jsi byla někdo. Teď?“ Zakroutil hlavou, jako by nad tím přemýšlel, ale odpověď nenacházel.

„Myslela jsem si, že jsi jiný. Také ses změnil k nepoznání, Ramone…“ štěkla jsem chraplavě.

„Nic jim neudělám. Odejdu a už mě nikdy neuvidí, pokud ty dodržíš svůj trest, který sis zavinila.“ Přikývla jsem. Pro ně jsem schopná se obětovat. Pro něho jsem schopna oběti. Ze země jsem si vzala kabelku a otočila se k zrcadlu. Oči jsem měla rozmazané, rychle jsem si je odlíčila, ani jsem se neobtěžovala se znovu namalovat, stejně by se to cestou všechno rozmazalo.

Naposledy jsem se podívala po místnosti, kterou pravděpodobně vidím naposledy. Otočila jsem se na patě a mířila ke dveřím.

„A Bello?“ Otočila jsem se. „Neplakej, nesluší ti to,“ zazubil se. Povrchně jsem si odfrkla a rychlým krokem se přemístila ke dveřím. Už jsem byla jednou nohou za prahem, když mě mi kolem zápěstí omotala něčí studená ruka. Trhla jsem sebou.

„Kam jdeš?“ zeptala se nechápavě. Podívala jsem se do jeho očí. Bylo to bolestivě. Trpěla jsem faktem, že je vidím naposledy. Už niky nebudu mít možnost dotknout se jeho těla, políbit jeho rty a pohladit jeho obnaženou hruď. On je… mně zakázaný.

Křečovitě jsem zavřela víčka, zatnula jsem zuby a vytrhla jsem se mu. Bez jakéhokoli slovíčka jsem zmizela a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Měla jsem o štěstí, že stál jako solný sloup. Než se probudil z transu, rozeběhla jsem se do lesa. Využila jsem veškeré síly, kterou jsem měla.

Po tváři mi kanuly slzy, nevnímajíc jejich dopad jsem mířila do svého domu. Měla jsem v úmyslu sbalit si to nejpotřebnější a vypadnout odtud co nejrychleji. Je jen otázka času, kdy se Edward bude domáhat ke mně domů. Nesmí mě tu najít, nesmí vědět, kam mám namířeno. Nesmí o mně vědět vůbec nic… Pro jeho dobro.

Kvapně jsem rozevřela vchodové dveře, hodila jsem kabelkou o zem a běžela do svého pokoje. Všude jsem cítila jeho vůni. Měla jsem pocit, že je tu pořád se mnou. Do ruky mi padla cestovní taška. Naházela jsem do ní všechny věci, které jsem měla v tu chvíli po ruce. Přes slzy jsem skoro nic neviděla. V hlavě mi poletovalo mnoho myšlenek, tváří, vzpomínek, dojmů…

Když jsem jen škytala a lapala po dechu, hodila jsem tašku do kouta a svezla jsem se o skříni na zem. Hlavu jsem si vložila do rukou a tiše plakala. Otázkou bylo, jestli jsem udělala dobrou věc. Opustila jsem ho, ublížila jsem mu, ale zachránila jsme jeho nevinný život.

„Určitě jsi udělala dobrou věc,“ říkala jsem si pro sebe.

Na zemi vedle mě mi začal vibrovat mobil. S rozmazaným pohledem jsem se podívala na číslo volajícího a vztek se ve mně ještě více vzedmul.

Edward…

Vzteky jsem s ním hodila o zeď a slyšela, jak malé částečky dopadají na zem. Ztrácejí se mi z dohledu, jako já sama sobě. Mohl jsem být šťastná, ale nebudu. Stvořitelova zášť je až k pokukání. Jeho vydíravé návrhy mi jdou proti srsti, ale co nadělám.

Ztěžka jsem doklopýtala k tašce, vzala jsem ji za jedno ucho a plíživým krokem se dostala ke schodům. Ze schodů ten dům vypadal ještě krásněji. Mrzelo mě, že ho opouštím dřív, než jsem se v něm stačila zabydlet. Ale zbavím se všeho, co mi ho připomínalo.

Podívala jsem se na vchodové dveře a vytasily se mi naše chvilky: polibek, objetí, laškování, růže, výměna názorů…

Zavřela jsem oči, abych zabránila úniku dalším slzám. Ledabyle jsem sešla schody, vlezla jsem do rukávů bundy a do ruky si vzala klíče od auta. Pohled mi padl na svázaný puget růží. Neodolala jsem a jednu si musela utrhnout. Dala jsem si ji do vlasů a s těžkým svědomím jsem sáhla na kliku.

„Utíkáš? Nikam nepůjdeš, dokud to já neřeknu,“ ozval za mými zády neznámý hlas…

 

 


 

Roxana -> 14. část



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda je blbec - 13. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!