Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naděje prokletých - 2. kapitola

Foto UH


Naděje prokletých - 2. kapitolaMoc Vám děkuji za předešlé komentáře, potěšily mě a dodaly energii do další tvorby. Co myslíte, zachránila Bella krásného a odsouzeného mladíka jménem Edward? A co si o něm myslí? Co cizinec, dodrží svůj slib?

Bella:

Začala jsem na všechny řvát. „Co to proboha děláte?“

Muži se na mě otočili a pohlédli. Kat začal něco bzučet a pevněji sevřel sekyru.

„Copak jste všichni přišli o rozum, vy tupí křupani?“ znovu jsem vykřikla.

„Jak se opovažujete takhle jednat s mým manželem?“

Rychle jsem pohlédla na toho muže a v jeho očích jsem zahlédla jeho zaskočení, ale rychle zatřepal hlavou a tím se vzpamatoval.

„Ne!“ zakřičel. „Neměla jsi sem chodit. Ne s dětmi!“

Velitel stráží se mě snažil odehnat větou: „Pokud je to váš manžel, madam, pak je mi vás velice líto.“

„Copak nevíte, kdo to je?“ zeptala jsem se.

„Že nevíme, kdo to je? To víme příliš dobře!“

„Říkáte, že víte, a přesto se opovažujete tak hanebně jednat s královským poslem?“

Muž na skřipci na mě zakřičel: „Nemáš právo vyzradit mou totožnost!“

 

Teď, když jsem byla u něj blíž, jsem byla ohromena jeho krásou, byl vysoký a hubený, jeho rezavě hnědé vlasy měly krásný rozcuch, ale v jeho krásně medových očích jsem viděla strach ze smrti.

„Ne, ty bys raději zemřel, než abys promluvil,“ řekla jsem rozzlobeně, „aniž bys pomyslel na svou ženu a děti. Já o tebe nehodlám přijít!“

Otočila jsem se na velitele stráží a pokračovala: „Pane, jsem hraběnka Cecílie Meiden a tenhle muž je posel Jeho Veličenstva, Niels Meiden. Protože můj manžel pochází z této části země, je to vždy on, koho povolají v záležitostech týkajících se této provincie.“

„Cecílie!“ zařval na mě nalezený manžel.

„Buď zticha! Sedím doma, čekám na zprávu od tebe a místo toho slyším, že nějakého hlupáka – navíc také ve službách krále – zatkli a dotáhli na tohle místo. Okamžitě jsem vyrazila z domu! Abych tě tu našla takhle!“

Přikročila jsem blíž k vojákovi a zašeptala: „Je tady kvůli tajnému poslání.“

„Nesmíte jí věřit! Ona lže!“ znovu zakřičel.

Všimla jsem si, jak voják znejistěl a zeptal se: „ Proč tedy nic neřekl?“

„Vy ze všech nejlépe musíte vědět, že královský posel nesmí nikdy prozradit své skutečné poslání. Raději by zemřel.“

Doufala jsem, že můj příběh na ně působí věrohodně. Zdálo se mi, že velitel si přestával být jistý sám sebou.

„Víme dobře, kdo je tenhle muž. Jmenuje se Edward Cullen, zavraždil správce, a na jeho hlavu je vypsána odměna.“

Odhodlaně jsem řekla: „Vypadá snad jako někdo, kdo by zabil místodržitele? Ano, je špinavý a neupravený, ale to by byl každý muž po tak namáhavé cestě horami. Pohleďte na jeho vznešené rysy! Podívejte se na jeho děti, jeho dcery! Jsou tohle děti vraha?“

„Moje malé dcerky, Katie a Hanna, mají ztratit svého otce? Co si myslíte, že na to řekne král Frederik, až se to dozví?“

„A co, mohu–li se ptát, je to za důležité poslání,“ zeptal se mě voják.

„Pane, jsem v rozpacích! Myslíte si, že by to můj manžel prozradil – dokonce i mně? Přísaha věrnosti králi ho navždy umlčela a raději by zemřel, než by vám ukázal zprávu, kterou nese. Je taková oddanost důvodem, abyste ho zabili?“

„Jakou zprávu?“ zašklebil se voják. „Žádnou nemá. Jak můžete vědět, že ji má u sebe?“

„Protože ji má u sebe vždycky. Sama jsem mu šila tajnou kapsu, kde ji schovává.“

„Ale my jsme ho prohledali.“

„Asi ne dost dobře, pane,“ odsekla jsem mu.

Přiskočila jsem k muži a se svitkem schovaným v dlani jsem mu strčila ruku za opasek a vsunula pergamen pod jeho pás a zašmátrala jsem.

Muž hned začal protestovat: „Cecílie, tohle ti nikdy neodpustím!“

Vojáci byli u mě blíž a já rychle rozpárala podšívku kalhot a „našla“ zprávu. Velitel mi vytrhl pergamen z ruky a já s mužem jsme jednohlasně vykřikli: „Nezlomte královskou pečeť!“

„Něco takového bych se neopovážil,“ řekl chladně.

Pořád si převracel svitek v ruce sem a tam a pak se zeptal: „Kdo udal tohoto muže jako Edwarda Správcovraha?“

Vojáci se po sobě nerozhodně podívali a jednoho vystrčili ven a ten řekl:

„Tohoto muže jsem viděl projíždět horským průsmykem, jeho rezavě hnědé vlasy a tvář, vypadal jako ten muž, kterého hledáme.“

Vypadal jako?!“ vykřikl velitel.

„Okamžitě pustit. Moc se Vám omlouváme, pane hrabě.“

Ulevilo se mi, když mladíka pustili. Mladík ke mně přistoupil a krásně se usmál a pravil: „Možná bych teď mohl vzít svou ženu a děti a pokračovat ve svých povinnostech?“

Velitel se vzpamatoval a vrátil mladíkovi svitek. Mladík mě chytl za ruku a otočil se k lesu.

„Musím ihned odjet. Tohle zpoždění přijde naši zemi draho.“

Oddechla jsem si, že velitel vojáků mi uvěřil. Srdce mi bušilo vzrušením, že jsem zachránila tak pozoruhodného mladého muže a nemohla jsem si pomoct, ale tu a tam jsem na něj letmo pohlédla s obdivem. Když jsme dorazili na okraj lesa, zmizeli jsme mezi stromy, ale nebyli jsme daleko, když nám cestu zatarasil obrovský stín.

„Ty užvaněnej pitomče!“ zasyčel vlčí muž a poté praštil „hraběte“ do tváře.

Mladík se mě pustil a utekl dál do lesa.

Polekaně jsem se zeptala: „Bijete vlastního bratra?“

„To není můj bratr,“ bylo odpovědí.

„Ale říkal jste…“ V tom mě muž přerušil.

„A co jsem měl asi dělat? Všechno ti vysvětlovat? Na to nebyl čas.“

„Nemám ráda, když se mi lže,“ zabručela jsem.

„Musel jsem ti lhát. Toho muže jsme museli zachránit dřív, než by nás stačil všechny udat. On nemá dost odvahy na to, aby snášel bolest, a mimo to - ho potřebujeme.“

Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem řekla: „Pak nejste hrabě, když to není váš bratr.“

„O nic víc nebo míň než on,“ usmál se tomu.

„Jak to myslíte? Vzala jsem vás za slovo. Věřila jsem, že zachraňuji královského kurýra.“

„A to byl můj úmysl,“ odpověděl.

„Nebuď tak naivní, Bello. Mohlo tě to stát poctivost a tvou čest nebo dokonce život!“

„O svou poctivost se nebojím,“ odsekla jsem mu a začala ze sebe sundávat plášť, co mi dal.

„Ten si nech. Ty ho potřebuješ víc než já, a šaty toho dítěte. Dávej na ně dobrý pozor, Bello, jednou se ti budou hodit. Teď pojď, musíme vyrazit.“

Nejspíš myslel, že je budu jednou moci vyměnit za jídlo nebo bydlení, uvažovala jsem a vydala se v jeho stopách sněhem. Šel přede mnou a v té tmě vypadal jako obr, ale takový dojem pravděpodobně vyvolával díky té vlčí kožešině. Nechápala jsem, jak se v lese může pohybovat tak rychle, ale od tohoto muže můžu očekávat téměř cokoliv.

„Prosím, počkej, nechoď tak rychle,“ zavolala jsem, „holčička nám nestačí.“ Zastavil a počkal, ale všimla jsem si, že je netrpělivý.

„Udělala jsi na mě tam dole dojem, když si mluvila s tou bandou vrahů. Hovořila si jako hraběnka, ale teď mluvíš jako rolnická holka. Kdo jsi?“

„Jsem, kdo jsem, prostě Bella. Uděláte lépe, když mě budete soudit podle hadrů, co mám na sobě, než podle slov.“

Začala jsem uvažovat o tom mladíkovi. „On je skutečně hezký,“ vypadlo ze mě.

Najednou jsem uslyšela odfrknutí. „Ano, dívkám se líbí. Bylo to kvůli ženské, že tam dole skoro přišel o život. Zapomněl se mít na pozoru.“

To mě rychle vrátilo na zem.

„Předpokládám, že má hodně dívek?“

„Na tom nezáleží – on není pro tebe.“

„Nicméně, on by mohl potřebovat někoho, jako jsi ty,“ řekl.

„Někoho, jako jsem já?“ Rozbušilo se mi srdce.

„Ano! Silnou, odvážnou ženu, která je stále ve střehu a s dobrým srdcem. To by mu možná dodalo oporu, kterou bohužel postrádá.“

„Nejsem silná – ani nic z těch věcí, co jste říkal!“

Najednou se ke mně otočil čelem a zůstal stát u mě tak blízko, až jsem cítila sálající teplo jeho těla a přitažlivost jeho silné osobnosti.

„Staráš se o děti, které neznáš, a také mají možná mor. Bez zaváhání riskuješ život pro cizího člověka. Pak si hrála roli manželky, jako bys jí byla celé roky. Jsi buď nepředstavitelně silná, nebo příliš hloupá, abys poznala nebezpečí. Začínám si myslet, že je to spíš to druhé.“ Pak utichl.

Nemířili jsme k městu, ale nahoru, hlouběji do lesa. Pokračovali jsme v cestě, dokud jsme nedošli k silnici, kde čekal povoz. Všimla jsem si, že koně ve studeném vzduchu netrpělivě odfrkovali a poblíž tiše čekala hrstka jezdců. Mezi jezdci jsem si nemohla nevšimnout zrzavě hnědých vlasů zachráněného muže. Neměl koně, ale stál a čekal vedle vozu. Hned se mi zrychlil tep. Trápila jsem se pomyšlením, že bych tohohle hezkého muže už nikdy neměla vidět. Muž – zvíře přišel k vozkovi a chvíli s ním mluvil. Pak nasedl na připraveného koně a odjel, následován ostatními jezdci. Kočí a mladík, kterému jsem zachránila život, mně a dětem pomohli do vozu. Pak nasedli na sedátko a já uslyšela skřípění kol.

 

1. kapitola3. kapitola


 

Další díl bude trošku oddechový, ale snad to nebude na škodu.

A doufám, že svou přízeň této kapitolové povídce zachováte.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naděje prokletých - 2. kapitola:

5. Babča S.
12.07.2011 [9:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. marcela
12.07.2011 [9:03]

Skvělý. Emoticon Emoticon Emoticon

12.07.2011 [7:57]

Mili1Skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Fany
12.07.2011 [7:37]

Nádhera, přečetla jsem všechny kapitolky na jeden nádech a moc se těším na pokračování .....prosím prosím, ať je co nejdřív Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.07.2011 [2:18]

RoDiLiChSnad bude další díl, co nejdřív... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!