Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na útěku 11

21.03.2010 (19:15) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3158×

11. kapitola

Písnička k poslechu - doporučuji k tomu pustit... :-) 

Pohled autora

Dostáváme se do fáze, kdy je možné vše…

Edward se snaží být silný a za každou cenu Bellu najít a spolu s ní i jejich malou dcerku. Je na správné cestě, nebo mu do trasy vstoupí někdo jiný a zavede ho někam jinam? A jak je na tom Alice? Ví, co se vše stane, nebo jsou její vize zamlžené – a pokud nejsou, proč by něco Edwardovi tajila? Každopádně se Edward ve své bolesti a utrpení dostane do dalšího kola, kde bude stát přímo naproti své bolesti, která ho uvnitř sžírá… jak se zachová?

Bella je zmatená, ale konečně se cítí alespoň trochu v bezpečí. Už ví, že Benovi může důvěřovat, ale do jaké míry? Pomohl jí a zavedl ji k sobě domů… nemá s ní jiné plány, nebo je opravdu tak šlechetný jako se dělá? Pokud ano, tak jak jeho dohodu vezme Bella? Neuteče opět?

Pohled Edwarda

,,Žena tvého života tu někde je a má u sebe vaši dceru, musíme ji najít a ty musíš prosit za odpuštění. Nevím jak se rozhodne, ale zkusit musíš všechno."

,,Alice, ale co když zase uteče? Co si bez nich jenom počnu… vše je v háji… zkazil jsem všechno, co kdysi bývalo hezké…“ řekl jsem a můj hlas odezněl do ztracena. Byl jsem zlomený, zlomený muž a otec.

Alice si odfrkla.

,,Okamžitě nech toho sebeobětování a konečně se vzpamatuj a začni normálně uvažovat, tvoje kecy už mě vážně nebaví… Bella si hodně zkusila a nebýt mé pomoci, možná by tu už nebyla. Začni konečně něco dělat a nechovej se jako malé rozmazlené děcko. Už mě to unavuje a okamžitě vstaň, protože čekáme hosta…“

,,Hosta?“ zeptal jsem se překvapeně, protože jsem to v Aliciných myšlenkách nepostřehnul. Vlastně poslední dobou jsem byl hodně mimo a moje schopnost byla na bodu mrazu. Byl jsem rád, když jsem se vyznal ve vlastních myšlenkách.

,,Ano, Edwarde, myslím, že jsme blíže k cíli…“ zašeptala tak, že jsem ji mohl slyšet jenom já.

,,Nerozumím, o co jde… proč mi nechceš nic ukázat?“ zeptal jsem se, protože v její hlavě bylo jenom nové oblečení od Chanelu, což jsem opravdu nepotřeboval vidět.

,,Prostě nechci…“ řekla a její hlas odezněl, protože oba jsme pocítili novou upíří vůni.

To musí být oni.

Byla to blondýnka velice krásného vzezření. Byla velice půvabná a její obličej byl plný šarmu a pohybovala se jako samotná víla. Neskutečné stvoření, na které by mělo být zakázáno koukat, protože s její krásou by se nikdo nemohl rovnat. Jedině moje Bella. Moje Bella, která mě nenávidí.

Snad to bude jednoduché, jak říkal Ben.

Ben? Kdo je Ben? Byl jsem zmatený.

Krátkými kroky přistoupila až přímo k nám. Alice se mile usmívala a já se snažil cokoliv vyčíst, ale marně. Tohle si s ním ještě vyřídím.

,,Ahoj, jsem Becky. Byli by jste tak laskavě a přidali se ke mně?“ řekla milým hlasem a já pocítil takový zvláštní pocit. Byl jsem trochu zaražený, ale Alice zrádkyně, měla úsměv od ucha k uchu.

S tou drobnou upírkou nebude problém, ale s ním asi tak ne, budu muset použít trochu okouzlení.

,,To nemusíš… čtu myšlenky, takže bych rád věděl, o co tu jde…“

Becky ztuhnul úsměv na rtech, zřejmě něco takového nečekala. Na chvíli se zarazila.

Oh, to mi nikdo neřekl. To si Ben vypije.

,,Kdo je Ben?“ pokračoval jsem se svými otázkami, které jsem vyštrachal přímo v její hlavě.

,,Edwarde… slušností je se představit,“ řekla Alice a šťouchla mě do žeber.

,,Těší mě, Becky… jsem Alice Cullenová a toto je můj bratr, Edward Cullen a moc rádi tě doprovodíme,“ řekla Alice mile k té blondýnce a ještě se s ní objala. Nevěřil jsem vlastním očím.

,,A kam že máme jako jít?“ zeptal jsem se, protože i když jsem čtenář myšlenek, tak na to ani jedna prozatím nepomyslela.

Edwarde, ty tupče, ona nás zavede za Bellou a Renesmee.

,,Proč jsi to neřekla dřív?“ ohradil jsem se proti ní, protože jsem byl opravdu pitomec.

,,Co?“ zeptala se Becky, protože naše rozhovory jenom v mysli málokdo chápal. Bella je nesnášela.

,,To nic, Becky, takový náš malý rozhovor… můžeme tedy vyrazit?“ řekla nadšeně Alice a popadla mě za ruku.

,,Jistě, budu jenom ráda… támhle za rohem mám auto, budeme tam hned,“ řekla a my šli poslušně za ní…

Bellin pohled

,,Na to zapomeň..." začala jsem mu vyhrožovat, protože mi bylo jasné, kam jeho myšlenky směřují.

,,Motivace to bude výborná, ale pokud nechceš... najdeme jinou oběť," konstatoval a já na něj vyvalila oči.

,,Jakou?"

Ben se usmál a spíše si odfrknul. Tomu jsem nerozuměla.

,,Co?“ zeptala jsem se znovu, protože jeho výraz v obličeji byl spíše lišácký.

,,Pro dnešek to stačilo… můžete se rozejít,“ řekl směrem k ostatním a chytil mě okolo ramen. Přátelsky.

Všude se ozývalo - ahoj a uvidíme se později. Každý si šel po svém. Na zahradě jsem zůstala jenom já s Benem.

,,O co ti jde, Bene?“ zeptala jsem se rovnou narovinu, protože obcházejí kolem horké kaše mě opravdu nebavilo.

,,Půjdeme se podívat na malou, ne?“ řekl a mrknul na mě. Popostrčil mě směrem ke dveřím a já poslušně šla. Cestou do mého nového pokoje jsem usilovně přemýšlela, co se děje… byla jsem na vážkách a já se soustředila na klidný tlukot srdce mé dcery, který se rozléhal pro upíří uši po celém domě.

Vstoupili jsme oba do mého pokoje a Ben se pohodlně usadil na židli u dveří. Já jsem přešla až k obrovské posteli a sedla si na kraj a pozorovala, jak moje dcera spinká, odvedená do říše snů a přání.

Ben si najednou odkašlal. Odtrhla jsem svůj zasněný pohled od dcerušky a zaměřila se na něj.

,,Rád bych slyšel tvůj příběh.“

,,Můj příběh?“

,,Jistě… nejsem naivní… umím si dát dohromady dvě a dvě. Jsi upír a máš dítě, které je tvoje, to znamená, že jsi byla člověk a milovala jsi se s upírem. Otěhotněla jsi a porod by jsi nemohla přežít, takže tě někdo přeměnil. Malá je poloupír, bije jí srdce, ale kůži má jako my. A podle situace, ve které jsem tě našel, tak si zkouším typovat, že ten druhý upír, naproti kterému jsi tam stála, a se kterým jsi nechtěla mluvit, bude zřejmě otec tady malé. Tak, co se stalo?“

Moje první reakce bylo překvapení, protože tohle jsem opravdu nečekala. Ben byl opravdu velmi všímavý.

,,Máš v sobě hodně bolesti a smutku, ale stále si myslím, že tvoje bolest lze vyléčit,“ dodal ke svému zjištění.

,,Proč si to myslíš?“

,,Jsi do něj stále zamilovaná,“ konstatoval.

,,Ne, nejsem…“ řekla jsem lživě a sklopila od něj pohled. Edwarda bude stále milovat, i kdyby mi ublížil ještě víc. Je to osudová láska, která zůstane v srdci, i když už je mrtvé.

,,Ale jsi, viděl jsem, jak jsi se na něj dívala… ublížil ti, ale stále na něj musíš myslet a nedokážeš ho vypudit ze své hlavy… miluješ ho a teď jenom čekáš na jeho omluvu. Mám pravdu?“

Tak teď jsem byla opravdu zahanbená. Netušila jsem, že jsem tak snadno čitelná. Tolik na mě byla vidět moje bolest? Nesmím dovolit, abych vypadala tak zranitelná, nesmím, protože musím chránit svou dceru.

Svůj pohled jsem opět zvedla a podívala se do jeho zlatavých očí.

,,Máš pravdu, Bene… ve všem… jsem husa, ale opravdu ho miluji. Toužím po jeho omluvě, ale bojím se setkání s ním. Nejsem na to připravená,“ kuňkla jsem a hlavu zase zabořila do země.

Ben se usmál a přešel ke mně. Rukou mi zvednul hlavu a kleknul si přede mě.

,,Bello… každý si zaslouží mít po boku člověka, v našem případě upíra, kterého miluje… máme celou věčnost a nechtěj ji prožívat sama… jsi na to připravená, nejlepší bude, když se problému postavíš čelem a nějak se to vyřeší a nezapomínej na Renesmee – je to její otec a má právo ji znát a vídat ji. Každý si zaslouží druhou šanci… sice neznám celý tvůj příběh, ale doufám ve šťastný konec, protože rád pomáhám a těší mě radost druhých. Sám mám perfektní vztah a nerad vidím, když je někdo nešťastný.“

,,Ale já ho tam nechala… mohl si to rozmyslet,“ řekla jsem tichým hlasem a přemýšlela nad svými slovy. Odmítla jsem ho svým útěkem, co když si to rozmyslel?

Ben se usmál a chytil mě za obě ruce a přinutil mě vstát. Oba jsme se otočili směrem ke dveřím, protože jsme vycítili pohyb.

,,Nerozmyslel,“ pošeptal mi do ucha a pohladil mě po ruce. Stačil na mě ještě mrknout a odcházel. Najednou jsem se roztřásla.

,,Bene?“ řekla jsem rychle, protože jeho ruka už byla na klice od dveří. Můj hlas byl plný strachu a nevědomosti. Pohled jsem ještě rychle stočila k malé, která netušící stále spinkala.

,,Bude to v pořádku,“ ujistil mě znovu a zabral za kliku a jeho postava zmizela za dveřmi a kdyby moje srdce právě bilo, tak by se určitě zastavilo, protože na hraně dveří se objevila bělostná ruka a za nepatrnou chvíli Edwardovy bronzové vlasy…

Vkročil do místnosti a já ani nedýchala.

Hlavu měl skloněnou k podlaze, ale po chvilce ji zvednul a já pohlédla do jeho strhané a bolestí zlámané tváře. Toužila jsem se rozběhnout a tu bolest smazat, ale já nebyla ta, co se má omlouvat, já neudělala chybu.

Edwardovy oči mě propalovaly a byla v nich nepopsatelná lítost. Jeho pohled sklouznul k naší spící dceři…

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na útěku 11: