Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na útěku 1

Stephenie Meyer


Na útěku 1Další nová povídka z mé dílničky... nebudu psát o čem, nechte se překvapit, takže komentujte ať vím, zda mám pokračovat... Vaše eunta

1. kapitola

 


,,Hej, kotě…“ ozval se hlas přede mnou a strhával na sebe veškerou pozornost. Oplzlý chlapík, který sem chodí denně a má pořád stejný kecy.

,,No.“ Odvětila jsem suše, protože s ním se už jinak jednat nedalo. Ožrala, který nemá práci a nic neumí.

,,Dal bych si ještě jedno a k tomu tvůj úsměv. Jinak neplatím!“ vykřikoval po celém lokálu a ostatní se tím strašně bavili. To tak.

,,Zaplatíš a mile rád. Jinak ti už příště nenaliju.“ Setřela jsem ho. Už jsem se v tom za tu dobu naučila chodit. Nebylo to nic těžkého.

Pracovala jsem osm hodin denně tak, jak mi to dovoloval čas. S týpkem jako on si hlavu nedělám. Odbudu je dvěma slovy a je klid.

,,Nebuď taková netykavka. Jsme tvoji zákazníci, měla by sis nás hýčkat.“ Bavil se vesele dál, ale mně docházela trpělivost. Dotočila jsem mu jeho pivo a přišla k jeho stolu. Hýčkala bych někoho jiného, ale to mu rozhodně říkat nebudu.

Položila jsem mu pivo na stůl a udělala další čárku na jeho dlouhém lístku. To z něj musí mít doma manželka radost. Pokud tedy ovšem nějakou má.

,,To budu radši hýčkat prase.“ Odsekla jsem mu a otočila se a šla zpět k baru. Chlap se urazil a už z něj nešlo nic. Jenom dobře.

Nesnášela jsem to tu, ale tu práci jsem potřebovala tak, jako jsem potřebovala tyhle peníze. Měla jsem to nejblíže domů. Pro všechny případy. Na těžkou práci jsem si zvykla, ale na přítomnost lidí vůbec ne.

,,Ahoj Bello, promiň, jdu pozdě.“ Pozdravila mě Lucy. Lucy byla druhá číšnice, která mě střídala. Byla to fajn holka, ale já kamarádky rozhodně nehledala. Nepotřebovala jsem nikoho.

,,Ahoj. To nevadí. Já utíkám.“ Řekla jsem, předala jí kasu a už utíkala do naší šatny. Ještě jsem zaslechla její rozloučení, ale to už se zavřely vstupní dveře. Cestou jsem utíkala, protože jsem zase potřebovala být co nejdříve doma.

Čtvrť, ve které jsem bydlela byla hodně špinavá a neútulná, ale na nic lepšího jsem bohužel neměla.

Tuto část dne jsem neměla ráda. Vše bylo tmavé, nebezpečné a odporné. V noci bylo dovoleno vše. Zahnula jsem za další roh a už jsem viděla panelový dům. V třetím patře lehce svítilo světlo z lampy. V duchu jsem si oddychla.

Dělala jsem to takhle pokaždé. Byl to můj osobní zvyk. Přidala jsem do kroku a ke vchodu přímo pádila. Otevřela jsem dveře a vklouzla do zatuchlé chodby. Tmu a nebezpečí jsem nechala za sebou. Schody jsem brala po dvou. Klíče jsem už držela v ruce a honem se snažila otevřít.

Neustále jsem se ohlížela okolo sebe. Ten pocit nejistoty ve mně neustále přetrvával. Nebála jsem se o sebe, to vůbec ne.

Zámek u dveří zachrastil a dveře se otevřely. Na štítku na dveřích nebylo žádné jméno. Sice vím, že by mi to moc nepomohlo, ale lepší bylo, když nikdo neví, kdo tu bydlí.

Vkročila jsem do malého bytečku, zabouchla dveře a znovu si oddychla. Nechtěla jsem a taky jsem si nepřála, aby mě kdokoliv našel.

,,Bonnie?“ řekla jsem polohlasem a šla směrem do mé ložnice. Věděla jsem, že tam je.

,,Tady jsme.“ Ozvalo se z jejích útrob, já nasadila veselý výraz a vyrazila směrem k nim.

Pokoj byl laděný do modré barvy. Prvně jsem to kvůli vzpomínkám rázně odmítala, ale nakonec jsem se s tím smířila. Nebylo to tu nějak extra veliké, ale pro nás to stačilo. Větší postel byla v pokoji dominantní. Noční stolek s lampou, která osvětlovala pokoj jenom z části. Menší skříň, ve které stejně moc věcí nebylo, ale alespoň nebyl pokoj tak prázdný. A vedle skříně nachystaná cestovní taška po všechny případy.

,,Kde je moje zlatíčko?“ zeptala jsem se vesele, protože jsem po tomto okamžiku toužila celou dobu.

Musela mě poznat, tak jako pokaždé, protože její dětský smích se rozlehl po celém pokoji.

,,Tady jsi.“ Vykřikla jsem a už ji brala do náručí. Moje dceruška. Moje zlatíčko. Můj život. Uvelebila se v mém náručí, dotkla se mé tváře a posílala veselé obrázky. Byla neskonale šťastná, že jsem zase u ní. Tak jako já. Byly jsme skvělá dvojka.

Její bronzové vlásky se kudrnatily po dětská ramínka a hnědá očka zářila štěstím.

,,Byla strašně hodná, Bello.“ Konstatovala Bonnie a pomalu se zvedala z postele.

,,Moc děkuji za hlídání, Bonnie. A omlouvám se, že jsem přišla později, kolegyně se zdržela.“ Omlouvala jsem se, i když jsem věděla, že Bonnie hlídání mé malé nevadí. Přímo ji zbožňovala.

Bonnie byla sousedka z protějšího bytu, která bydlela sama. Hlídání mi nabídla sama a dokonce za to ani nic nechtěla. Musela jsem si ale dávat velký pozor. Bonnie nesměla zjistit, co jsme zač.

,,To je v pořádku, jsem tu ráda a ráda pomůžu. Zítra ve stejnou dobu?“ zeptala se a ještě pohladila malou.

,,To bys byla moc hodná, ale nevím, jak ti to všechno oplatím.“ Řekla jsem smutně, protože jsem nic neměla.

,,To je v pořádku, o tomhle jsme už mluvily, Bello. A už žádné diskuze. Tak tedy zítra.“ Rozloučila se a odešla.

Stála jsem tam se svou dcerou ještě dobrou hodinu. Na jednom místě jsem vydržela hrozně dlouho, to mi nedělalo problémy. Byly jsme jiné a moc dobře jsme to o sobě věděly.

,,Renesmee, doufám, že jsi neukazovala tetě Bonnie co umíš.“ Zeptala jsem se své malé, protože tohle by zřejmě nikdo nepochopil.

Roztomile zakroutila svou hlavičkou.

,,To je dobře. Už jsme o tom mluvily, pamatuješ si?“ ptala jsem se dál. Byly jí tři měsíce, ale vypadala tak na rok. Byla jedinečná a jedinečná ve svém druhu. Poloupír. Z části po mně, z části po svém otci.

Přikývla na znamení souhlasu.

,,Dobře. Teď půjdeš spát. Maminka si potřebuje ještě něco vyřídit.“

Položila jsem ji na postel, přikryla světle modrou dečkou a políbila na čelo. Ona zavřela oči a pravidelně oddechovala.

Lampičku jsem zhasla a ještě ji chvíli pozorovala. Dříve jsem to nechápala, jak může někdo sledovat někoho jak spí. Teď dělám totéž. Přivřela jsem dveře a našla mobil. Vytočila jsem známé číslo. Nestačilo to ani jednou zazvonit.

,,Ano? Panebože, Bello! Proč jsi nezavolala dřív?“ ozvalo se na druhé straně a okamžitě mě to naštvalo.

,,Dobře, dobře. Omlouvám se. Co malá?“ pokračovala ve svém monologu.

,,Alice, tohle už na mě nezkoušej. Malá se má dobře, právě usnula.“

,,Bello, tohle je k nevydržení, když tě vidím, v jakých podmínkách žijete.“

,,Máme se dobře.“

,,Neřekla bych. Zítra si kup další čočky, už žádné nemáš.“

,,Neboj, koupím. Ony totiž moc dlouho nevydrží.“

,,To je tím jedem. Zničí je.“

,,Já vím, ale stejně je už za chvíli potřebovat nebudu. Oči už karmínově červené nemám.“

,,To je zvířecí krví. Smíchá se s lidskou, kterou jsi v sobě měla. Za chvíli už je opravdu potřebovat nebudeš. Bello, prosím, rozmysli si svoje rozhodnutí. Já nemůžu žít s takovým obrovským tajemstvím. Kdybys viděla jak vypadá…“

To už jsem ji musela zastavit. Nechtěla jsem to vědět. Byla to jeho volba stejně jako moje.

,,Dost, Alice! Nechci nic slyšet. A to tajemství udržíš. Nestojím o žádnou pomoc a o žádné slitování.“  

 

Shrnutí povídek

Další díl



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na útěku 1:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!