Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš trpět, Edwarde! - 1. kapitola

g


Musíš trpět, Edwarde! - 1. kapitolaVšechno začíná úplně stejně. Ona přijede do Forks a on se do ní zamiluje. Lidská dívka a upír. Ale pak přijde ta osudová oslava narozenin, kde Jasper napadne Bellu. Příběh stále zůstává stejný a Edward se Bellu pro její vlastní bezpečí rozhodne opustit. Bella je zničená. A pak se celý příběh mění. Sice ho zachrání, ale změní se. Miluje ho a zároveň nenávidí. Musí být s ním, ale taky mu musí ubližovat, aby věděl, co cítila. Jenže ani Edward nemá nervy na všechno. Jak se tento příběh rozvine? Co se všechno stane? Je jasné, že Bella musí zaútočit na jeho největší slabinu. Ale je tu velký háček. Jeho největší slabinou je ona sama a její bezpečí. Zůstanou nakonec spolu nebo ten nápor nevydrží? To se ještě uvidí...

1. kapitola


Bella

Byla jsem úplně vyřízená. Vyšťavená. Nechala jsem Edwarda, aby mě schoval ve své náruči a následně posadil na sedadlo v letadle. Vraceli jsme se domů. Do Forks. A spolu. Alice, která mě do upířího města doprovodila, jsem poprosila, jestli by neletěla jiným letadlem. Potřebovala jsem si s Edwardem promluvit. Osamotě. V lidském letadle jsme moc sami nebyli, ale lidé na rozdíl od upírů neslyšeli na kilometry daleko. Edward mě políbil na čelo a odešel za letuškou, chtěl ji požádat o sklenku vody. Podle jeho slov jsem vypadala příšerně. Aby taky ne. Ještě před chvílí se upíří vládce olizoval a chtěl si mě dát k obědu. Pak ho Alice přemluvila, aby mě nechal žít. Prý mě ona sama promění. Aro z toho byl nadšený, ale já? Nevím. Dřív jsem si to moc přála. Už teď jsem byla o rok starší než Edward. Ale teď? Byla jsem rozpolcená. Jedna moje část ho chtěla obejmout, líbat a nikdy nepustit. Ta druhá ho chtěla zprdnout, křičet na něj, nadávat a mlátit ho. Kdybych si u toho teda nezlámala všechny kosti v těle.

 

„Tady máš,“ usmál se na mě a podal mi láhev s čistou vodou. Dřív bych mu poděkovala a řekla, že to pro mě nemusel udělat. Teď jsem si ji bez řečí vzala a vypila její obsah.

 

„Edwarde, já to nechápu. Nejdřív mi řekneš, že se se mnou rozcházíš. Odcházíš z mého života. A proč? Protože ti nejsem dost dobrá, a to jsi mi dříve vykládal, že mě miluješ. A teď jsi chtěl pravou smrt, protože sis myslel, že já mrtvá jsem. Nerozumím tomu,“ povzdychla jsem si a podívala se mu zpříma do očí. Z tekutého zlata se měnily na onyx.

 

„Lhal jsem. Lhal jsem, když jsem ti tvrdil, že pro mě nejsi dost dobrá. Že tě nemiluju. Po tom, co se stalo s Jasperem, bál jsem se, že ti taky jednou ublížím. Že tě zabiju. Navíc jsem ti chtěl nechat lidský život, ne život po boku zrůdy. Musel jsem ti lhát, abys na mě zapomněla,“ odpověděl tiše a zpříma se mi podíval do očí. Nevím, co v nich viděl, ale asi nic dobrého.

 

„Copak jsem ti tolikrát neřekla, že nechci být člověk? Že se chci stát upírem? Copak jsi mě celou tu dobu neslyšel? Já jsem nikdy nevěřila v to, že je upír zrůda bez duše. Vždycky, když jsem se na tebe podívala, jsem viděla nevinného tvora. Ale když se na tebe podívám teď, tu zrůdu za andělskou tváří přece jen vidím. Stal se z tebe sobec, Edwarde. Opravdový sobec. Nechtěl jsi dopustit, že bys mi ublížil. Nechtěl jsi nést tu vinnu, která by následovala. Ty by ses s tím možná nesmířil, ale já ano. Nepřemýšlel jsi nad tím, co chci já,“ ztišila jsem hlas, protože ostatní cestující by asi slovo upír vylekalo.

 

Odvrátila jsem od něj hlavu a podívala se z okénka. Viděla jsem mnoho mraků a chtěla se jich dotkount. Člověk se mraku doopravdy dotknout nemohl. Nebo snad ano? Tak jako tak, chtěla jsem to zkusit. Edward mi položil ruku na rameno a já ho nechala. Jemně mě pohladil.

 

„Jestli chceš, já znovu odejdu. Tentokrát navždycky,“ šeptl zklamaně. Co si myslel? Že když jsem mu přišla zachránit jeho žulovou prdel, jen tak mu odpustím? To se teda přepočítal.

 

„Ne, to ne! Už ne. Nemůžeš mě zase nechat samotnou. Podruhé bych to už nezvládla,“ vzlykla jsem a obrátila o sto osmdesát stupňů. Moje druhá část, která ho pořád nekonečně milovala, se hlásila o slovo.

 

„Bello, když si to nepřeješ, nikam neodejdu. Slibuju, už udělám jen to, co mi řekneš!“ šeptl a přitáhl si mě do ledové náruče. S radostí jsem to přívítala, přestože jsem v něm pořád viděla tu zrůdu, která mě bezcitně odkopla a opustila.

 

„Cokoliv?“ ujišťovala jsem se.

 

„Cokoliv,“ přikývl a políbil mě na čelo.

 

„Chci, abys se mnou zůstal. Ve Forks. Ale nepřeju si, aby se vrátil zbytek tvé rodiny. Mám je ráda, miluju je. Ale chtěla bych s tebou být sama,“ vyslovila jsem své přání a tušila, že tohle mi nesplní. Jeho rodina pro něj byla všechno... Co jsem pro něj byla já?

 

Těžce polkl, ale přikývl.

 

„Slečno, děje se něco? Potřebujete pomoct?“ optala se mě starostlivě letuška, která zrovna obcházela cestující, a přerušila tak náš rozhovor. Zřejmě si všimla mých rudých tváří, napuchlých očí a slz. Zakroutila jsem hlavou ze strany na stranu.

 

„A ještě něco...“ špitla jsem a zmáčkla lem jeho košile. Pohladil mě po tváři a jeho výraz mi říkal, že mi splní všechno na světě. Proč jsem mu to nevěřila?

 

„Chci se k tobě nastěhovat. Je mi osmnáct a devatenácté narozeniny mám za pár měsíců. Prakticky jsem dospělá, nemusím čekat na svolení od otce, než mi bude jednadvacet.“

„Bello, to není dobrý nápad. Charlie ti to nedovolí,“ namítl a zakroutil nesouhlasně hlavou. Věděla jsem to.

 

„Můžeš mi říct, že o mě nestojíš.“

„Stojím! Dobrá, ale jenom pod podmínkou, že s tím bude aspoň jeden z tvých rodičů souhlasit.“ Neměla bych to být já, kdo si bude klást podmínky? To on opustil a zlomil srdce mně. Ne naopak. Přikývla jsem.

 

Netuším, jak dlouho jsme letěli a následně odjížděli domů. Celou cestu jsem prospala. Matně jsem si pamatovala to, že jsme se na letišti sešli s Alice. Edward mě nesl v náruči a poté mě posadil do auta a připoutal. Pak už jsem o sobě nevěděla a užívala si bezesný spánek. Jednoho rána jsem se probudila ve své posteli. Charlie byl v práci a podle vzkazu na ledničce jsem poznala, že je sobota.

 

Ahoj, Bello...

 

Doufám, že si seš vědoma toho, jak jsi mě vystrašila! Byla jsi pryč něco málo přes tři dny a já šílel strachy. Asi nemáš ponětí, co je za den. Sobota, drahoušku, a ty máš od nynějška celoživotní vězení. A Edward už nikdy nepřekročí práh mého domu! Včera to bylo naposledy.

Táta

 

Vzkaz jsem zmačkala a vyhodila do koše. Kdyby jenom znal Cullenovic tajemství, věděl by, jak se cítím... Domácí vězení by mi nedal. Poslal by mě rovnou zpátky k mámě. Někdy jsem měla pocit, že musím vykřičet do světa gigantické tajemství svého přítele. Nebo expřítele? Nevím.

 

Vzala jsem nepopsaný papír, tužku a přemýšlela, co napsat. Musela jsem odejít teď hned. Nechtěla jsem riskovat, že mi Edward zase zmizí. Navíc byla báječná příležitost. Ještě jednou jsem si to celé promyslela a napsala krátký vzkaz.

 

Je mi to líto, odcházím, tati. Není to kvůli tobě, ale musím. Určitě se uvidíme. Bella

 

Připevnila jsem vzkaz na ledničku a upalovala do svého pokoje. Z pod postele jsem vytáhla velkou cestovní tašku, rozepla ji a naházela do ní všechno, co jsem potřebovala. Kartáč, hygienické potřeby, pár osobních věcí, doklady, peníze a oblečení. Edward mi mohl všechno koupit nové i s obchodem, ale já chtěla Charliemu ukázat, že to myslím vážně. Zlomí mu to srdce, ale ne tolik, jako mně celá ta záležitost. Ale co... Žil několik let beze mě, dokáže to znovu. Bylo to ode mě pěkně sobecké, ale musela jsem to udělat. Musela jsme pryč, jinak bych se v tom domě asi udusila. Navíc jsem si chtěla hlídat Edwarda. Jako nějaká stíhačka...

 

Vzala jsem si klíče, zamkla dům, tašku hodila na sedadlo spolujezdce a sama si sedla na místo řidiče. Klíčky v zapalování jsem otočila, náklaďáček párkrát zaskuhral a poté nastartoval. Rozjela jsem se po silnici a dychtivě čekala, až uvidím odbočku do lesa. Pobrukovala jsem si písničku, která hrála v rádiu od Emmetta, a konečně se dočkala. Zaparkovala jsem před tou známou, překrásnou vilou a zase ji mohla obdivovat. Nemusela jsem ani ťukat nebo zvonit, ihned stál u dveří.

 

„Bello, co tu děláš?“ ptal se mě zmateně a pohlédl na velkou tašku, kterou jsem měla přes rameno.

 

„Já to myslela vážně, Edwarde. Chci tu bydlet s tebou. Víš, nesnáším tě za to, co jsi mi udělal, ale to neznamená, že jsem tě přestala milovat. Chápeš?“ vysvětlila mu svou situaci a těšila se, až si sednu. Celé tělo mě bolelo a neměla jsem náladu na povídání mezi dveřmi.

 

„Pojď dál,“ vyzval mě a vzal si moji tašku.

 

„Mluvil jsi s ostatními?“

 

„Ano.“

 

„A řekl jsi jim můj plán?“

 

„Ano.“

 

„A co oni na to?“

 

„Zlobili se na mě, hodně se zlobili. Ale chápali tvé rozhodnutí a nebudou ti stát v cestě, pokud si to nebudeš přát.“ Měla jsem radost. Očividně byl nešťastný z toho, že se na něho jeho vlastní rodina hněvá. K tomu všemu jsem mu řekla, co si o jeho osobě myslím. To nebyla dobrá kombinace. Aspoň pro něj. Usmála jsem se pro sebe radostně. Aspoň věděl, jak jsem se cítila já. Já se cítila ještě hůř, ale aspoň okusil kousek toho hořkého ovoce, do kterého jsem se zaskoula já. A to pořádně.

 

Šla jsem rovnou k Edwardovi do pokoje a lehla si na pohovku, kterou tu měl místo postele. Jedna moje malá část se bála, že vezme nohy na ramena, jen co usnu, ale já byla tak unavená. Přinesl mi deku, přikryl mě a políbil na čelo. Pak už jsem se propadla do říše snů.


Ach, ty prázdniny! Už je mám celé (nedobrovolně) naplánované, což znamená, že celé ty dva měsíce budu tvrdnout doma a nějak se musím postarat. Tak jsem se rozhodla, že vám přinesu novou povídku. Bella tu sem a tam rozhodně nebude taková, jakou ji znáte, a Edwardovi bude existenci pěkně okořeňovat. :D Jaké jsou vaše dojmy z první kapitoly? Prosím o komentáře a předem děkuji za jakoukoliv kritiku. KPT



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musíš trpět, Edwarde! - 1. kapitola:

 1
29.07.2013 [7:36]

chloe Emoticon

8. Anet
24.07.2013 [15:00]

Trošku...trošičku..ehmm...hodně..xDD to ta bella prehani ne? xDD ale aspon je tu v jincim rozpolozzeni..to je na tom fajn, ale vazne to trochu prehani xDDD ale jinak je to sveli

22.07.2013 [22:29]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. anonim
21.07.2013 [11:21]

Fíííííííííííííííííííííííííííííííííha toto je krasa proste už sa neviem dočkať pokračovania kedy to bude ja chci pokračovanie už hneeed Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. nika
21.07.2013 [11:20]

Honeej honem další díííl toto je proste supeer chci hned pokračovaní hneeeeed !!!!!!!!!!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Pegi
21.07.2013 [10:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. forever
21.07.2013 [9:07]

další díl prosím
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. martina946
20.07.2013 [22:50]

Pání Emoticon Emoticon Emoticon
Tak upřimně na tuhle povídku jsem se těšila, zvlášť když jsem si přečetla o čem je na tvém shrnutí, i když stačil jen ten název a já věděla, že to bude něco co si ráda počtu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No v jednom máš pravdu, Bella tady je uplně jiná, než jakou jí známe, ale mě se to líbí. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Chápu, že je na Edwarda naštvaná a je jenom dobře, že se nenechá ukecat sladkýma řečičkama, jen ať mu to dá sežrat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jen co mě překvapilo, bylo to, že si nepřeje, aby se vrátily zbytek Cullenovích, u toho jsem teda zírala a vypadala takhle. Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak, to že se k němu nastěhuje, je dobrý. Moc dobrý. Sice to Charliemu zlomí srdce, ale co? Nestěhuje se na druhý konec světa, ne? A navíc je jí osmnáct, muže si už dělat co chce, tak jakýpak copak Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Nemužeu se dočkat toho jak Bella bude Edwardovy zpříjemňovat existenci. já vím jsem trochu škodolibá, ale co? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Mocinky prosím, co nejdřív další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.07.2013 [20:42]

GabrielaVespuccivypada to zajimave. jen tak dal Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!