Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vlastní svět - 4. kapitola

01.05.2011 (07:00) • twimaja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 984×

4. KAPITOLA

Dívala jsem se mu do obličeje s snažila se rozpoznat emoce, které se mu začaly jednotlivě objevovat na tváři. Byl tam smutek? Překvapení, to ano, to bylo zřetelné. Objevila se dokonce i malá známka radosti, ale bylo tam také něco, co jsem nedokázala poznat. Něco, co jasně naznačovalo, že mě dotyčný rád vidí, ale raději by mě neviděl. Pro tento pocit jsem neznala přesný název.

Neohrabaně jsem vstala a podívala se do jeho očích. V tu chvíli přestal svět kolem mě existovat. Jako by veškerá existence vymizela a zůstaly jen jeho oči. Zlatavě hnědá barva byla nyní světlejší, než jsem si ji pamatovala. Když jsem viděla Edwarda poprvé v jídelně, měl oči velmi tmavé, o černých jsem nemohla uvažovat, protože takové neměl. Byly spíš hodně tmavě hnědé. A když jsem ho viděla na odpoledním vyučování, sedícího vedle mě, měl stejné oči jako teď, pouze s tím rozdílem, že ta zlatá byla tmavší, jako by byla špinavá.

„Bello?“ oslovil mne a já uhodla, že si musel všimnout, jak se mi třesou ruce, když jsem zvedala batoh ze země.

„Ahoj… Edwarde.“ Spolkla jsem knedlík, uvíznutý v mém krku. V tu ránu jsem se snažila zamaskovat zděšení, ale další pohled do jeho spokojených očí mě utvrdil v tom, že se nebude chovat, jak se choval ve škole – nepřátelsky. Vzpomněla jsem si na Edwarda ve své knize a tisíckrát děkovala bohu, že tento Edward neumí číst myšlenky.

Všimla jsem si, že nervózně přešlápl z nohy na nohu. Další známka toho, že můj fiktivní Edward a reálný Edward se ve většině věcí liší. V obličeji mu byl velmi podobný, tedy aspoň mé představě Edwarda – bílý jako stěna, ale nádherný, krásný, božský… Abych se vrátila k tématu… Fiktivní Edward dokázal udržet postoj třeba celý den, myslím, že by to dokázal klidně rok nebo déle, a vůbec by mu to nevadilo, tento Edward musel přešlápnout, aby uvolnil jednu nohu a dal šanci druhé. Fiktivní Edward byl nervózní pouze v přítomnosti Belly, tento Edward byl nervózní v mé přítomnosti.

Frustrovaně jsem vydechla, když jsem si ověřila ten nepatrný fakt, že i já jsem Bella.

„Co tu děláš?“ Sledovala jsem jeho plné rty, teď ohnuté do upřímného úsměvu. Ihned jsem si ho zamilovala – myslím ten úsměv, ne Edwarda, i když…

„Já jsem to… to…“ V tu chvíli jsem si připadala jako hlupák, totální blbec. Když jsem vysvětlovala a pomáhala si slovy „to… to…“, znělo to jako bych mluvila o sexu. „…vyrazila na procházku.“

Všimla jsem si Edwardova úšklebku nad mou zkomolenou větou.

„Aha,“ řekl jen a já se při tom slově uvolnila. „Šla jsi sem pro inspiraci?“

Zmateně jsem se na něj podívala. Čte myšlenky? „Ehm, cože?“

„Četl jsem tvou knihu,“ vysvětlil. „Vážně se mi… moc líbila.“ Byla jsem si jistá, že se nezadrhl z nervozity, ale z pochybování nad výrazem moc líbila. „Kapitola s názvem Louka se odehrává zde, mám pravdu?“ Nečekal na odpověď a dál pokračoval. „Ale stejně, zajímavá shoda jmen, viď?“

„Ne, to nebyl úmysl. Já nevěděla –“ vyhrkla jsem a hned si začala v duchu nadávat, proč jsem proboha v jeho větě slyšela ironii.

Skočil mi do řeči slovy: „Nezlobím se,“ vyjasnil situaci. „A rozhodně si nemyslím, že to byl úmysl. Přece mě neznáš. Nemohla jsi vědět, že rodina Cullenů, co jsou upíři, existuje.“

Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila najít u něj známku, byť sebemenší, nějaké reakce na upíry, ale nehnul ani brvou. Díval se na mě s úsměvem na tváři.

„Takže… Spokojená? Napsala jsi přesně to, co jsi chtěla?“

„Jo, napsala.“

Edward se pousmál. „Tahle louka je vážně pěkná. Nerad sem chodím pouze v případě, že je louka suchá, víš. Je to trochu smutné. Tráva není zelená, je žlutá, slámově žlutá. Kytky ještě nerostou.“

Přimhouřila jsem oči. „Vydrž.“ Zvedla jsem jeden prst, aby počkal, a z batohu jsem vytáhla blok a propisku. „Můžu si to od tebe… vypůjčit?“

Zmateně se zamračil, přičemž se mu na čele objevila vráska. Silně jsem odolávala nutkání tu vrásku uhladit. „Vypůjčit?“

„Psala jsem o louce,“ řekla jsem, jakoby to něco vysvětlovalo. „A to, jak si popsal louku… tak smutně… to se dokonale hodí do mé knihy. Tak můžu?“

Přikývl. „Ale jistě.“

Usmála jsem se. Byla jsem šťastná, že ke mně Edward nevysílá ty nenávistné pohledy. Stále jsem nevěděla, proč to dělal, ale už přestal – to mi stačilo. Když jsem dopsala Edwardova slova na papír a vrátila věci zpět do batůžku, všimla jsem si osoby stojící na kraji lesa a přemítala, kdo to je.

Edward si zřejmě všiml mé strnulosti a podíval se též tím směrem. Oddychl si, když poznal tu osobu.

„To je Alice, má sestra,“ řekl. Očima těkal ze mě na Alici a přemítal, co říct. „Byla se mnou na procházce.“ Než jsem stačila cokoli říct, Alice k nám přitančila. Její pohyb byl tak lehký, zajímavý. Každá baletka by ji mohla tuhle ladnost závidět. Podívala jsem se na ni pozorněji, prohlížela jsem si ji víc, než ve školní jídelně. Obličej měla bledý jako Edward, oči stejné jako on, dokonce i její zvonivý hlas byl podobný, ale jemu se nevyrovnal. Trochu jsem v její přítomnosti znervózněla. Netušila jsem, že tu někoho potkám, stačil Edward, teď Alice, snad nepřijde i zbytek rodiny…

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě a já se na ni překvapeně podívala. Výraz mi vydržel, dokud mi nedošlo, že moje jméno zná ve městě určitě každý.

Přikývla jsem na pozdrav. „Ahoj, Alice,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda. „Máš tu i zbytek rodiny?“ Nevěděla jsem, jestli je chci opravdu poznat. Dvě části mé mysli se zase hádaly a já věděla, že ta, která tvrdí, že bych je měla poznat, má pravdu. Proč bych se měla toho setkání děsit? Moji Cullenovi a reální Cullenovi jsou velmi rozdílní.

Edward zavrtěl hlavou a ze mě spadla ta trocha tíhy, kterou vlastnila druhá část mé mysli. „Ne, jen Alice. Byli jsme lo... se projít. Popovídat si.“ Netušila jsem, co se skrývalo za slovesem, které načal, ale nedořekl. Všimla jsem si, jak se snaží zachovat vážný výraz, ale když po chvíli trochu povolil, ukázal mi pravou zmučenou tvář.

„No… Já budu muset jít,“ zamumlala jsem s očima upřenými na Edwarda. Čekala jsem, že v tom uslyší dvojsmysl. Nabídne se, že mě odveze nebo tak, ale mlčel. Stejně tu mám auto, tak co.

Po chvíli přikývl. „Dobře. Chceš doprovodit k autu?“

„Jo, to by bylo fajn.“ Nemohla jsem si nevšimnout úšklebku, který si nemohla Alice odpustit. „Ale pokud nechceš, nemusíš.“

Alice se zachichotala. „Bello, nebuď bláhová! Jinak by se nenabízel,“ řekla, jako bychom byly letité kamarádky.

Edward po ní vrhl ostražitý pohled. „Alice,“ zašeptal tiše, zřejmě hádal, že ho neslyším. Snažila jsem se věnovat hledání klíčů od Fabie, abych ho ujistila, že neposlouchám. „Řekni Esmé a Rose, že se sejdeme doma.“

Napřímila jsem se a vítězoslavně vytáhla klíče. „Já… nechtěla jsem poslouchat, ale říkal jsi, že tu tvá rodina není.“

Alice i Edward se na mě společně podívali, oba v obličejích úzkostný výraz.

„Víš, já…“ zamumlal Edward a zoufale se na mě díval. Na jeho očích bylo něco divného a já z nich vyčetla, že po tom nemám víc pátrat a nechat to být.

„Edwarde,“ ucedila skrz zaťaté zuby Alice. „Myslím, že bychom měli jít.“ Dívala se na něj varovně a já nepochybovala, že pod tíhou takového pohledu by každý poslechl. „Bello, hele, podívej!“ Ukázala na něco za mnou a já se otočila.

„Co? Co je?“ Dívala jsem se na stromy. Netušila jsem, co se mi Alice snažila ukázat. Jedno jsem však věděla jistě – když jsem se otočila zpátky, byla jsem na louce sama. V tu chvíli jsem nevěděla nic. Proč Edward odešel bez rozloučení po tom, co na mě byl tak milý? Proč se ke mně Alice chovala jako kamarádka a pak mě takhle zradila? Proč přede mnou skrývali přítomnost ostatních členů rodiny, nechtějí mě s nimi seznámit, protože jsem… divná? Trápilo mě tolik otázek, ale neměla jsem možnost odpovědi.

Jedna věc mi vrtala hlavou silněji než ostatní a já začínala zjišťovat, že je pravdivá – napsala jsem skutečný příběh o nadpřirozeném světě, o upírech, o zakázané lásce. Je tohle ale důvod, proč se Edward a Alice chovali tak divně? Důvod toho, že jsem prozradila něco, co mělo zůstat navěky utajeno? Ale... vytvořila jsem svět a teď za něj plně zodpovídám, nebo jsem ten svět odhalila a budu plně zodpovídat za tohle prozrazení?

3. kapitola • 5.kapitola

Autor: twimaja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vlastní svět - 4. kapitola: