Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 33. kapitola

28.07.2009 (21:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3989×

S Alice to bylo jen tak tak. Pořád se s námi hádala co si máme vzít a co ne. Co se hodí a co nehodí. No prostě známe naší Alice. Ráno jsme ale byli připraveni na cestu na letiště. ,, No bude pod mrakem tak se nemusíte bát.” Prorokovala Alice. Pokývali jsme a pak nastalo loučení s rodinou. Od Carlislea a Esme jsme dostali pokyny být opatrní. Jasper a Alice nám tak jako Rose popřáli ať si to užijeme. Nebyl by to Emmett aby nevtipkoval. ,, No tak co vám říct. Snad jen užijte si to. A ty se bráško kroť ať není Bellu slyšet zas až ve Forks. A ať ten ostrov zůstane tak jak je.” Smál se jak blázen. Pak ale nahodil vážnou masku. Vrhnul se nám k nohám a začal zoufale ječet. ,, Nééé nikam nejezděte. Já bez vás nemůžu žít. Jestli odjedete zemřu.” Rose ho kopla do zadku. ,, Lásko už si mrtvý.” Všechny nás přepadl záchvat smíchu. Emmett vstal a třel si zadek. ,, Tak za tohle tě týden nepustím do naší ložnice.” Tvářil se ublíženě směrem k Rose. Ta se ale jen usmála.
,, Sám tomu nevěříš, ale jak chceš.” A schválně pohodila vlasy. Emmett spadl na zem a dělal, že je omámený z její vůně tak jako byl Edward z té mojí. Načež citoval. ,, Jsi jako moje značka heroinu Rose.” A znova se začal smát. Edward tiše zavrčel. Stiskla jsem mu ruku. ,, Měli byste jet nebo zmeškáte letadlo.” Řekla Esme. Nasedli jsme do auta, naposledy všem zamávali a vyrazili na cestu.

Na letišti jsem se Edwarda ptala kam to jedeme. ,, Je to překvapení a ty se neříkají.” To ale pro mě nebyla odpověď. Přitáhla jsem si ho blíž a do ucha mu něžně zašeptala. ,, No tak prosím řekni mi to lásko.” Zachvěl se. Pak mě od sebe mírně odstrčil. ,, Ne kdepak. Tentokrát na mě tohle neplatí. Spokoj se s tím, že to zjistíš sama později.” A políbil mě. Věděla jsem, že dál by o tom nemělo cenu jednat tak jsem byla zticha. Cesta v letadle ubíhala pomalu. Jedině to, že jsem seděla vedle Edwarda, který mě celou dobu hladil a broukal do ucha mě udržovalo klidnou. Nejradši bych to letadlo řídila sama a hnala se rychle kupředu. To ale nešlo a tak nezbývalo nic jiného než cestu přetrpět.

Konečně jsme přistávali. Kde to ale jsme?? Běhaly mi hlavou myšlenky. Edward si je přečetl a hned odpověděl. ,, Ještě ne tam kde máme být. Tak pojď. Pokračujeme tudy.” A ukázal před sebe. Stál tam taxík. Nastoupili jsme do něj a ten nás odvezl do přístavu. Dál se totiž pokračovalo lodí. Ubytovali jsme se a já zůstala zírat když jsem si prohlídla celou naši kajutu. Všechno tak luxusně vybavené. Přesně podle stylu Cullenů. Nad tím jsem se musela usmát. Druhý den jsme byli na místě. Teda tak jsem si to aspoň myslela. U přístavu čekala ale další loď. ,, Ta je naše soukromá. Poslední přeprava a budeme tam slibuju.” Slíbil mi Edward, když viděl můj výraz, že ještě není konec. Znovu mě udivovala vybavenost lodi. Neustále jsem se divila. Divím se vlastně sama sobě, že už jsem si dávno nezvykla. Byla už noc a naše smysli přesto pracovali jako kdyby byl den. Najednou Edward ukázal před sebe se slovy. ,, Za chviličku jsme na místě vidíš támhle ten ostrov??” Podívala jsem se tím směrem a uviděla ostrov obklopený pískem s obrovským domem uprostřed. Za chvilku už jsme stáli na pevnině. ,, Co, co, kde to jsme??” Koktala jsem. Jen se zasmál. ,, To je ostrov Bella. Můj dárek pro tebe k naší svatbě.” Co to právě řekl??? Kdybych byla člověk zaručeně bych teď nemohla popadnout dech. Jeho dárek pro mě?? Normální muž by koupil kytku, prstýnek, šperky nebo možná auto. Edward Cullen ovšem kupuje rovnou ostrovy. ,, Z-b-l-á-z-n-i-l s-e-s??” Vykoktala jsem. On ale vypadal naprosto vážně. ,, Ne nezbláznil ale ani ten ostrov nemůže znázorňovat mojí lásku k tobě.” Objal mě a políbil na krk. ,, Já nevím, co říct. Vážně pokud může být upír v šoku tak já sem.” Zasmál se. ,, Co takhle říct jestli se ti líbí nebo ne??” Pokud se ti nelíbí najdeme jiný.” Můj manžel je blázen. Pomyslela jsem si. Tiše zavrčel. ,, Ne tvůj manžel ti jen chtěl udělat radost.” Radost?? Ha ha. ,, Víš radost se dělá kytkou, šperkem nebo blbůstkou. Ne rovnou ostrovem.” Pak mi ale došlo, že jsem mu ani neřekla jak se mi líbí a jak moc mi tím udělal radost. No spíš ,, vyrazil dech ,,. Otočila jsem se na něj. ,, Je to nekrásnější co jsem kdy dostala, kdy viděla a kdy zažila. Moc děkuju, ale nezdá se mi fér aby se jmenoval jen po mě. Chci aby to byl náš ostrov.” Usmál se. ,, To by ale asi nešlo. Ostrov Cullen by mohl být kohokoli z naší rodiny. A ostrov Bella, Edward není moc hezké. Necháme mu jméno Bella ale bude to náš ostrov dobrá??” Ještě chvíli jsem uvažovala nad tím jaký mu asi dát název aby to vystihovalo jména obou, ale žádná zkratka se mi nezdála pro tuhle nádheru dost dobrá. Musela jsem tedy souhlasit. ,, A teď pojď ukážu ti náš dům tady.” Řekl a zamířili jsme k domu. K našemu domu.

Uvnitř to bylo jako pokaždé. Nejvybavenější dům jaký byste mohli najít. Všechno moderní a všeho hodně ale dokonale sladěné. Určitě dům vybavila Esme a pomáhal jí Alice. Postupně jsme procházeli všechny místnosti. Obývák, koupelny, pokoje pro hosty, ložnice, terasa, balkóny, a dokonce tu byla i kuchyně. Taky dva obrovské bazény. Jeden uvnitř vedle posilovny a sauny a druhý na obrovské zahradě. To pro případ kdy by se nám nechtělo do moře, které bylo mimochodem asi 100 metrů od našeho domu a vedla k němu cestička lemovaná květinami. Prostě to byl ráj na zemi. Přišla jsem si jako v jiném světě. Naše svatební cesta byla dokonalá. Strávili jsme tu už týden. Chodili se koupat, užívali si slunce, protože zde nebylo ani živáčka, chodili na procházky, koupali se, užívali si jeden druhého a taky …………. No vždyť víte. Jistě není třeba popisovat, co mám na mysli. Byla jsem totálně šťastná. Oba jsme byli šťastní. Ovšem to nemělo trvat věčně.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 33. kapitola: