Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight - 9.kapitola: Upír

15.05.2009 (14:30) • Last • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1240×

9.Kapitola: Upír

            Zírala jsem na tu obrazovku asi tři minuty, než se vrátila Angela se skleničkami plné džusu. ,,Tak už jsem tady" Řekla a položila skleničky na stůl vedle mě. Vůbec jsem nevěděla, o čem bych si teď měla s ní povídat, když jsem měla hlavu zcela plnou vším mým zjištěním. Samozřejmě, nemohla jsem vědět, jestli je to pravda, a celé se mi to zdálo nemyslitelné, ale něco mě vehementně přesvědčovalo o tom, že to pravda je. Soustředila jsem se tedy jak nejvíc se mi povedlo a podívala jsem se na Angelu. ,,Díky moc, ale víš, asi budu muset odejít, není mi nějak dobře." Angela se na mě podívala s hrůzou v očích a sáhla mi rukou na čelo. ,,Myslím, že teplotu nemáš...ale každopádně by sis měla lehnout. Vypadáš bledě. Klidně jeď domů. Anebo nemyslíš, že bych měla jet s tebou?" zeptala se mě nakonec ochotně. ,,Nene, myslím, že to zvládnu sama, díky." Ikdyž jsem sama netušila, jestli to zvládnu, chtěla jsem být sama a pořádně si to v hlavě urovnat. Popadla jsem svoje věci a vyšla z pokoje. Angela mě doprovodila dolů a potom za mnou zavřela mohutné dveře. Hned, jakmile jsem se dostala ven z domu, jsem se pořádně nadechla čerstvého vzduchu, abych se náhodou neskácela k zemi, jak bylo mým nemilým zvykem.

            Charlie seděl v kuchyni když jsem přišla domů. Všimla jsem si, že jedl pizzu, kterou nejspíš objednal z jediné pizzerie ve Forksu. ,,Ahoj Bello! Dáš si taky?" otočil se na mě, když jsem procházela kolem kuchyně. ,,Ehmm...nemám moc hlad." Přiznala jsem a chtěla jít do svého pokoje.

,,Pojď si dát aspoň kousek, je vážně dobrá. Objednal jsem ji, abys nemusela zase vařit." Přemlouval mě. Nechtěla jsem zmařit jeho snahu o laskavost, kterou mi tím dneska prokázal, tak jsem šla za ním a přisedla si. Vzala jsem kousek pizzy do ruk a kousla si. Byla ještě příjemně teplá, a mému žaludku dělala až nečekané potěšení. ,,Jak bylo u Angely?" zeptal se zvědavě potom, co dojedl kousek své pizzy. ,,Dobře, jen mi není moc dobře." Přece bych mu nemohla nevykládat o tom, že je podle mě Edward nejspíš upír.

,,Tak si jdi lehnout, a kdyby ti zítra nebylo líp, tak mi zavolej, jo?" starostlivě řekl.

,,Fajn, myslím, že mi bude stačit, když se pořádně vyspím." Mezitím jsem dojedla a vstala. Měla jsem v plánu ještě umýt nádobí, než se odeberu k sobě do pokoje, které bylo v dřezu ještě od rána.  

,,Děkuji Bells, já se jdu dívat na fotbal." Rukou mě letmo pohladil po mé paži a odešel z kuchyně.

Hned jak jsem byla s nádobím hotová, jsem šla do svého pokoje. Nedělala jsem už nic namáhavého, šla jsem se jen osprchovat a lehla si do postele. Ležela jsem na posteli a přemýšlela nad tím, jaká může být možnost, že někdo v životě narazí na upíra? Anebo: Je tady vůbec ta možnost? Venku už byla tma a já jsem už byla hodně unavená a usnula jsem.

            Ráno jsem jako obvykle vyrazila do školy. Málem se mi povedlo zaspat, protože jsem si zapomněla nastavit budík a Charlie byl už v práci, takže jsem vyběhla na poslední chvíli.

            Když jsem přijížděla ke škole, nemohla jsem si nevšimnout nablýskaného Volva, které stálo na pravé straně parkoviště. Také jsem si ale všimla, že všechna ostatní místa na parkování jsou už zaplněná, až na jedno. Vedle auta od Cullenových bylo jedno místo volné. Pomalu jsem na to místo zacouvala a dívala se, kdo stojí u Volva. Viděla jsem tam Rosalie s Emmetem a Alicí jak o něčem mluví. Všichni najednou otočili hlavy na mě. V zápětí se však vrátili ke svému hovoru. Vypnula jsem motor svého auta a vystoupila. Ještě jsem zavřela dveře než jsem se stihla otočit, abych šla do školy. Lekla jsem se, když jsem náhle uslyšela za sebou hlas. ,,Takže už to víš?" nemusela jsem dvakrát hádat, kdo na mě promluvil. Byl to ten krásný, sametový hlas Edwarda Cullena. Popravdě mě překvapilo, že tady stál vedle mě, protože jsem ho neviděla stát s ostatními. ,,Ehmm...vím? Vím co?" zeptala jsem se ho nechápavě, když na mě vychrlil tu otázku. Po chvilce mi ale došlo, na co se mě ptá.

,,Jak...jak víš, co..." podíval se mi hluboce do očí. ,,To k tomu patří, promiň." Omlouval se mi a znělo to mile, ale nevěděla jsem, za co vlastně. ,,Ty věříš svému úsudku o tom, kdo jsem, ikdyž ti to přijde poněkud zvláštní, že? Bojíš se mě teď?"

,,Ne, nebojím."

,,Jsem ten, kdo stále žízní po krvi."

,,Jsi upír." Řekla jsem to slovo nahlas. Teď to slovo znělo jinak, mělo vážnější hodnotu. Začala jsem si uvědomovat, že je to všechno pravda. Na jednu stranu mě uklidnilo, že nejsem blázen, ale na druhou stranu, rozhodně jsem o tom nemohla s nikým mluvit.

,,Ano, a nerad se zdržuji tak blízko tebe. Zrovna tebe. Voníš jinak než ostatní. Tak sladce. Od té doby, co jsi vstoupila do budovy téhle školy, jsem věděl, že se všechno změnilo." Dívala jsem se mu do očí, které byly v tomhle momentě tmavě hnědé, až černé. ,,Tvoje očí jsou...zase jiné" podotkla jsem. ,,Teď není ta správná chvíle." Otočil se, protože chtěl už odejít. ,,Vysvětli mi to, potřebuju to vědět, po tom všem, prosím." Zašeptala jsem to poslední slovo, když se obrátil a vrátil se zpátky ke mně. Chvíli to vypadalo, jako by ho to naštvalo, ale pak se lehce usmál s řekl: ,,Dobře, můžu ti na nějaké otázky odpovědět, ale až po škole, ano?" přikývla jsem, usmála jsem se na něho a nechala ho odejít. Šel rovnou do školy, a ani se neohlížel na ostatní sourozence, kteří stáli ještě u Volva. Podívala jsem se k jejich stříbrnému autu. Emmet měl svou ruku kolem ramen Rosalie a ta se na mě podívala...řekla bych, že téměř až zlobně. Možná ji opravdu vadí, když se mnou mluví Edward, protože se takhle tváří vždycky, když mě vidí poblíž Edwarda. Přála jsem si, ať už je odpoledne, tolik jsem toužila konečně po odpovědích. Tak dlouho jsem na ně čekala.   

Autor: Last, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight - 9.kapitola: Upír: