Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje tajemství je horší! (zrenovováno) - 1. kapitola

Stephenie Meyer


Moje tajemství je horší! (zrenovováno) - 1. kapitolaBella je obyčejná dívka žijící v malém městečku Forks. Tedy, není tak obyčejná. Skrývá něco, co nikomu nemůže prozradit. Pak potká Edwarda a všechno se změní. Edward není zase tak obyčejný kluk, na kterého ho Bella typovala. Jakmile zjistí, že je upír, řekne mu jediné. MOJE TAJEMSTVÍ JE HORŠÍ. Edward se cítí uraženě, znechuceně a zároveň zklamaně. Myslel si o Bell něco jiného. Chce poznat její tajemství, ať je jakékoli. Ale je opravdu snesitelné?

Moje tajemství je horší!

1. kapitola

Pohled: Edward Mason Cullen

Jmenuji se Edward Anthony Mason Cullen, je mi něco kolem 100 let. Ale nevypadám tak – vypadám totiž na 17 let. Proč? Možná jsem nezmínil jeden malý fakt – a to, že jsem upír. Žiji v rodině Carlislea Cullena, který mě, mou sestru Rosalii, mou potencionální matku Esme a mého bratra Emmeta, přeměnil. Do naší rodiny však patří i Alice Cullenová (rozená Brandonová) a její přítel (manžel by na něj znělo moc vznešeně a staře) Jasper Hale, rozený Whitlock. Dosud jsme bydleli na severu Německa, ale nyní se stěhujeme do Forks, malého deštivého městečka ve státě Washington. To bude pro nás – upíry – nejlepší místo k životu, jelikož když svítí slunce, nemůžeme vycházet.

Každopádně už dost o mně. Když se rozhlídnu kolem, vidím zeleň, mlhu a ze vzduchu je cítit vlhko. Esme mě poslala pro „rohlíky“, i když jí je jasné, že z nich tak maximálně můžeme krmit holuby. Jenže Esme je starostlivá a jelikož já jsem jediný, kdo ještě nepotkal svou spřízněnou duši, poslala mě, abych se trochu seznámil. Chudák Esme. Ona ví, že se mnou to takhle nepůjde. Já ji – tu pravou, tu dívku snů – uvidím náhodou. To je jisté.

„Ehm,“ slyšel jsem, jak si někdo odkašlal. Prudce jsem se otočil a první, co mé oči zpozorovaly, byla krásná, vybledlá a na pohled křehká dívka. Chvíli jsem ji pozoroval a přemýšlel, proč na mě odkašlávala a pak mi jaksi došlo, že to nebyla ona. Pohlédl jsem níž a uviděl jsem prodavačku rohlíků.

„Kolik je těch rohlíků?“ vyštěkla na mě a zatvářila se nepříjemně. Fuchtle jedna!

„To si je mám spočítat sama?“ zeptala se podrážděně znovu.

„Je jich deset,“ odpověděl jsem naoko s nezájmem. Ona asi neměla jeden z nejlepších dnů. Ostatně… kdybych zde měl pracovat, taky bych nebyl skvěle naladěný. Ovšem – kdyby zde každý den byla ta krásná dívka, možná bych to přežil. Možná.

„Dobře. Zde máte účet prosím. A jelikož jste zde poprvé, dám vám ještě jednu radu,“ řekla podrážděně a nasadila takový ten sladký a milý (a také falešný) úsměv.

„Ano?“ zeptal jsem se s nehranou zvědavostí. Co užitečného by mi mohla poradit tahle ježibaba?

„Nevím, kdo jsi, a ani nevím, co jsi zač. Vlastně mě to ani nezajímá. Ale vím jedno. Dej ruce pryč od Isabell Swanové!“ řekla (téměř zařvala) a zamračila se. Nechápal jsem, kdo je Isabella Swanová, ani, co je téhle ježibabě do mých vztahů s kýmkoli, nebo co jí vlastně je do Isabell Swanové, ale viděl jsem, že ONA to myslí vážně. Pohled mi „sjel“ ke krásné dívce, kterou jsem předtím pozoroval, a u které jsem si – bohužel – mylně myslel, že „odkašlává“ na mě. Poté jsem se pohledem vrátil zpět k ježibabě.

„Ano, to je Isabell. Je zasnoubená s mým synem. A není to jen tak obyčejná dívka, která patří tak obyčejnému klukovi, jakým jsi ty. Příště si rohlíky kupuj jinde,“ poradila mi a já se rozhodl. Přeci si nenechám od téhle ženské, co si myslí, že jsem obyčejný kluk, a že se nehodím ke snoubence jejího syna, radit. Nuže – vydal jsem se k Isabell.

„Ahoj,“ oslovila mě dřív, než jsem stihl otevřít pusu. Mimochodem – měla krásně vytvarované rty, takové… sladké. Téměř jako by měla uvnitř svých rtů magnet na kluky, jako jsem já. A já jsem magnety přitahován.

„Ahoj, Isabello,“ usmál jsem se a doufal, že se u ní blýsknu tím, že znám její jméno.

„Bože,“ zakoulela očima a usmála se na mě.

„Marie zase žalovala a udílela „rady“, co?“ řekla otráveně.

„Jestli je Marie támhleta ženská, co mi nadávala za to, že jsem po tobě jen očkem mrknul, tak ano – žalovala. A udílela rady,“ zasmál jsem se a čekal, co odpoví.

„No. Mám dojem, že si něco chtěl. Mířil si ke mně celkem sebejistě. Řekla bych, že jsi jediný, který nemá z Marie hrůzu. A kterého bych asi neodkopla. Asi,“ zakřenila se na mě – a tím mi dala jasný signál, že mám říct to, co jsem chtěl předtím, než mě vůbec pozdravila a já k ní šel.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli nemáš náhodou…?“ Nechal jsem větu vyplynout do prázdna a doufal, že pochopila její smysl.

„Čas bych měla, pokud se ptáš na tohle. Ale ne teď. Tudíž si se ptal na papír a propisovačku, aby sis mohl napsat moje číslo, že?“

„Jasně,“ řekl jsem. Tahle holka je naprosto úžasná a dokonalá. Věřte mi. Pomalu došla pro propisku a papír – vážně jí to při té chůzi slušelo – a usmála se na mě.

„Můžu ti věřit, že moje číslo neprodáš?“ řekla a povytáhla jedno obočí (což byla jedna z mála věcí, které jsem nikdy neuměl, ať jsem se snažil sebevíc).

„Spolehni se na mě, Isabell,“ řekl jsem a ona zakroutila hlavou.

„Neříkej mi Isabell. Jsem Bella, nebo Bell. Isabell je hrozný. zní to tak nějak… Namyšleně,“ řekla a položila papír na stůl, který – mimochodem, nechápu, proč tam byl, ale teď se hodil – byl bez jedné nohy a začala psát své číslo. Měla krásné, úhledné a čisté písmo. Takové kudrlinkaté, které se jen tak nevidí.

„Tady ho máš,“ usmála se na mě a podala mi ho.

„Teď už běž,“ kývl jsem na ni, protože jsem si všiml pohledu té „Marie“. Sám jsem se také otočil a pomalu odcházel. Tedy pomalu – pomalu jsem vyšel jen z obchodu a poté jsem se rozeběhl a rychlostí blesku jsem stál před dveřmi našeho domu. Otevřel jsem dveře a nadšeně vyběhl za svou „rodinou“. Usmál jsem se a pohlédl na ně. Oni se však neusmáli a jen ustaraně zírali na mou sestru Alice, která měla momentálně vizi. Rozhodl jsem se zjistit, o čem je, tak jsem si jakoby „zapnul“ svůj dar – tj. čtení myšlenek.

 

Pohled: Alice Brandon Cullen

Všechno bylo nejistě rozmazané a divné. Stála jsem uprostřed jakési místnosti, ve které nikdo nebyl. Ale proč by mi moje schopnost ukazovala prázdnou místnost, kterou jsem neznala a nikdy jsem ji neviděla? Náhle jsem zaslechla podivné kroky. Takové nadlehčené, ale zároveň tvrdé, doprovázené smíchem, který patřil jistému upírovi. Upírovi, kterého jsem znala. A s ním samozřejmě další dva. A Jane s Alecem, kteří šli vpředu. Dvojčata otevřela dveře, stoupla si pěkně vyrovnaně a upírala oči na svého sourozence. Načež vstoupil Aro, doprovázen Marcusem a Caiusem.

„Jane, Alecu, drahouškové. Posaďte se,“ pobídl je Aro a sám se usadil do jednoho z největších trůnů. Vedle něj jako obvykle Caius a Marcus.

„Pane, armáda je připravena na poslední fázi výcviku,“ řekla Jane a usmála se na svého bratra, který jako na povel dodal.

„Vzpoura může začít,“ usmál se zlověstným pohledem a Aro zatleskal.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Moje tajemství je horší! (zrenovováno) - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!