Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje malá Ruthie - 2. kapitola

r1


Moje malá Ruthie - 2. kapitolaStěhování...

2. kapitola

Ještě jednou jsem zkontrolovala upoutání sedačky na místě spolujezdce. Už asi po čtvrté, ale chtěla jsem si být jistá, že je to v pořádku.

Ruthie na mě kulila svá krásná očka a něco si spokojeně broukala. Pohladila jsem ji po vláskách a chvíli ji pozorovala. Vypadala tak… šťastně? Možná, nevím, jak se na tak malém dítěti pozná štěstí, ale úsměvy, kterými mě obdařovala, jsem považovala za jeho malý projev.

Neodolala jsem a dala jí pusu na čelíčko. Nosem jsem nasála její vůni. Dětský pudr smíchaný s vanilkou. Za poslední dny se pro mě stala tou nejdůležitější bytostí pod sluncem. Byla všechno, co jsem měla a já byla vše, co měla ona.

Zavřela jsem dveře a naposledy se podívala do oken svého bývalého malého bytu.

Opustit New York pro mě nebylo snadné, ale kvůli Ruthie to bylo nezbytné. Stal se ze mě rodič na plný úvazek. Byla jsem zároveň máma i táta, a tak jsem se o ni musela správně postarat. Dát jí rodinu, o kterou přišla.

Chodila jsem za ní každý den a trávila v její společnosti celé hodiny. V její přítomnosti nebyla ta bolest ze ztráty sestry tak velká.

Lámala jsem si hlavu s tím, co se s Ruthie stane. Život v domově není nic hezkého a ona si zaslouží jen to nejlepší. Napadlo mě, že měl třeba David nějaké příbuzné. Zkrátka mě napadalo všechno možné, jen ne to, co Claire.

Když mi právník řekl, že si Claire přála, abych se v případě, že by se jí a Davidovi něco přihodilo, stala Ruthininou poručnicí, myslela jsem, že je to nějaký omyl. Já a dítě? Vždyť o nich nic nevím. Nikdy jsem ani na žádné nesahala, nepřišla jsem do styku s malými dětmi. Dokázala jsem se postarat sotva o sebe. Když jsem se zabrala do práce, zapomínala jsem na celý svět, takže jsem občas pracovala několik hodin v kuse, aniž bych jedla nebo spala, prostě jsem to nepotřebovala. Nedokážu se postarat o malé dítě!

Jenže čím víc jsem si to opakovala, tím víc jsem po to toužila. Nikdy jsem nesnila o tom stát se matkou, aspoň ne v nejbližších letech. Ale představa, že bych mohla zachránit Ruthii od neveselého života… Najednou jsem byla rozhodnutá. Vychovám Ruthii.

Hned jsem šla za tím právníkem, abychom to stvrdili i po právní stránce. Stačilo pár podpisů a bylo.

„Gratuluji, slečno Swanová, právě jste se stala poručnicí Ruth Stanfordové.“

A bylo to. Tak snadno se člověku může změnit celý život. Celá ta věc zabrala sotva pár minut.

Cestou domů jsem se musela stavit na panáka, protože jsem tomu stále nemohla uvěřit. Hodila jsem do sebe zlatohnědou tekutinu, jakoby to byla voda. Jak mi alkohol protáhl útroby, zachvěla jsem se.

Domů jsem dorazila už trochu klidnější, ale ten pocit netrval dlouho. Opřela jsem se o dveře a rozhlédla se kolem sebe.

Můj byt byla taková malá garsonka spojená s ateliérem. Přede mnou se rozprostíral malý obývák s kuchyňským koutem. Z něj vedly dveře do ateliéru a točité schody nahoru, kde jsem měla ložnici, opět nic velkého. Hlavně aby se tam vešla postel. To bylo všechno.

Nikde žádné místo, kam bych mohla dát dítě. Na malé dítě tu všude číhalo nebezpečí. Prostě to bylo absolutně nevhodné.

To zjištění mi udělalo trochu nevolno. Rychle jsem běžela otevřít okno. Posadila jsem se na parapet a dívala se ven. Pozorovala jsem šňůry aut, davy spěchajících lidí. Všude byl hluk a neustálý pohyb. New York nikdy nespí.

Kolikrát jsem v novinách četla, jak se ztratilo dítě, kolik nehod se za den stalo…

Tady se nedá dítě vychovávat. Ruthie nemůže vyrůstat v takovém prostředí. Potřebuje bezpečí, krásné dětství, kdy si bude moc vyběhnout před dům, aniž bych se bála, že ji přejede auto. Chtělo by to čerstvý vzduch a ne výpary z kanálů a spodiny z výfuků všudypřítomných aut.

A bylo tu další náhlé rozhodnutí… stěhování. Někam na venkov, do malého malebného městečka. Kde začneme náš nový společný život.

„To snad nemyslíš vážně?“ jančila Rachel, když jsem jí tu novinku oznámila. „Ty nemůžeš mít dítě, zabilas i akvarijní rybičky. Nedokážeš se o ni postarat. A co tvoje práce? Musíš přeci malovat…“ A pak jsem vypnula zvuk. Jen obrazně, aby se vypovídala a já to nemusela poslouchat. Byla jsem rozhodnutá a nehodlala couvnout. Na internetu jsem si projela pár vhodných lokalit. Chtěla jsem koupit dům a v co nejbližší době se tam s Ruthii přestěhovat. A našla jsem to nejlepší. Malé městečko Mercy Springs. Mělo okolo tří tisíc obyvatel, náměstí, ulice, na nichž stály barevné rodinné domy a vilky s bílými laťkovými ploty. Byla tam školka, základní a střední škola. Kino, restaurace, potraviny. Hned jak jsem uviděla obrázky, věděla jsem, že to je to místo, které se stane naším novým domovem.

Spojila jsem se s realitní kanceláří, která mi našla dřevěný dům se žlutým nátěrem, bílými sloupky, verandou, která přímo zvala k posezení, předzahrádkou a zadním dvorkem. Dům jsem vzala hned, nepotřebovala jsem nad tím přemýšlet. Prodat byt skoro v centru New Yorku nebyl problém, ze zájemců jsem si mohla vybírat a ani suma za něj zaplacená nebyla nijak nízká.

Jelikož mou obživou bylo malování, ze kterého jsem mohla pohodlně žít, ale nebyla jsem si jistá, zda to bude stačit pro nás obě, usoudila jsem, že bych si měla najít práci. Něco na zkrácený úvazek, pár hodin týdně, na které seženu k Ruthii hlídání, aby jí nic nechybělo. Nebudu už mít tolik času věnovat se svému koníčku a nějak se živit musím. Na doporučení makléřky, které jsem se zeptala, na nějaká pracovní místa, jsem zavolala do místní školy a získala místo učitelky kreslení.

Malá byla zatím v domově. Další den jsem si pro ni měla jít, takže jsem strávila dopoledne v obchoďáku a kupovala aspoň základní vybavení. Nějaké plíny, lahvičky, dětské výživy – na internetu jsem si o dětech našla všechno možné i nemožné a podle toho udělala seznam – pár kusů oblečení. Zbytek jsem se rozhodla koupit až do nového domu.

Zaznamenala jsem ticho v telefonu a řekla Rachel druhou novinku, která s ní zaručeně sekne.

„Budu se s malou stěhovat, na venkov.“
„Cože?“ vypískla tak, že jsem si musela dát sluchátko dál od ucha.
„Do Merci Springs v New Hampshiru.“
„Ty ses dočista pomátla. Nemůžeš opustit New York,“ šílela přesně, jak jsem čekala.

Ale nevymluvila mi to. Byla jsem teď Ruthiina náhradní máma, takže se o ni musím podle toho postarat.

S Ruthii jsme strávily dva dny v mém bytě. Byly to dny, kdy jsem zjišťovala, co všechno můžu a co ne.

Když jsem ji přinesla, posadila jsem ji na gauč a chvíli jsme se vzájemně měřily pohledy. Pro Ruthii to byla obrovská švanda. Jak jsem se asi tvářila, když se tomu ta malá tak smála?

Pak mě napadlo, že bych jí mohla zkontrolovat plínku. Přeopatrně jsem z ní sundávala žluté šatičky a bílé punčošky, protože jsem se bála, abych jí něco neudělala. Dostat se jí do plínky byl skoro nadlidský úkol. Jakmile měla svobodné nožky, kopala na všechny strany, pořád se mi překulovala na bříško a nechtěla být ani chvíli v klidu. Posléze jsem zjistila, že bylo všechno to úsilí zbytečné, protože plínka byla suchá. Takže následovalo oblékání, které probíhalo snad ještě hůř než svlékání, protože se Ruthii moc nelíbilo, že jí uzmu svobodu.

Když jsem jí konečně oblékla, otírala jsem si zpocené čelo. Byla to fuška.

Kolem poledne jsem usoudila, že je čas na oběd, takže jsem Ruthii usadila na deku, kterou jsem pro ni umístila na zemi, dala tam dvě plyšové obludky, které jsem jí koupila a šla jí rychle něco připravit.

Byla jsem otočená sotva dvě minuty, ale když jsem se ohlédla, abych malou zkontrolovala, byla tam jen prázdná deka. Srdce mi vyletělo až do krku.

„Ruthie!“ zavolala jsem zděšeně. Zpoza gauče se ozval bublavý dětský smích. Rychle jsem tam přiskočila a zírala na tu nezbednici, jak cupuje na kousky moje katalogy. Neskutečně se mi ulevilo, že jí nic není.

Popadla jsem ji do náruče a v tu chvíli nastal problém s tím, co s ní. Jednou rukou nic neuvařím. A tak jsem to vymyslela jednoduše. Deku jsem přemístila pod kuchyňskou linku a chytala Ruthii pokaždé, když se rozhodla ji opustit. Netušila jsem, že děti mohou být tak rychlé. Stačil jí okamžik a už se po všech čtyřech plazila pryč.

Díky tomu se příprava oběda protáhla na něco přes hodinu. Malá už začínala být pořádně nerudná, pofňukávala, nic ji nezajímalo, a když jsem konečně do misky nakydala nějaký blaf, co podle chytrých zdrojů na internetu jedla, vztekala se pořádně. Bryndák, který jsem se jí snažila dát kolem krku, neustále strhávala dolů a kroutila se mi na klíně.

Nevěděla jsem co s ní, ale usoudila jsem, že já jsem ta silnější, takže jsem ji popadla a násilím jí do pusinky nacpala lžičku. A najednou byl klid.

Konečně si nechala uvázat bryndáček a poslušně mi otevírala pusinku, když jsem jí před ni strčila lžičku. Jídlo bylo sice všude, protože není nic lepšího, než srkat do misky prstíky a pak si je patlat po obličeji nebo všude kolem sebe, ale i tak jsem to považovala za své malé vítězství. Pak jsem ji přebalila a uložila na gauči a celou dobu seděla vedle ní, aby náhodou nespadla.

Velkou srandou byla hnědá nadílka v plínkách. S nakrčeným nosem jsem se na to chvíli dívala. Nádech, výdech… brrr, špatný nápad. S odvrácenou hlavou jsem plínu vyhodila a pak podobným způsobem otřela Ruthii špinavý zadeček. Nikdy víc, říkala jsem si, ale Ruthie má dobré zažívání.

Další úkol nad mé síly bylo večerní koupání, které sklidilo sice úspěch, ale koupelna vypadala, jako kdyby se jí přehnala tsunami. Voda se Ruthii velmi líbila a také to dávala hodně najevo. Cákala, výskala a já už si večer ani nemusela dávat sprchu.

Po nocích, když malá spala, jsem balila své věci. Něco jsem dala na vyhození, něco strčila do krabice, abych si to mohla vzít sebou. Sbalila jsem své malířské potřeby, které povezou stěhováci, probrala jsem svou garderobu a zhruba polovinu šatníku vyházela, protože na malém městě určité kousky oblečení jistě potřebovat nebudu.

Kolem druhé jsem padala do postele vedle Ruthie a ještě na ni dobrou půl hodinu zírala, i když jsem byla k smrti unavená, a kochala se tím úžasným pohledem.

Ukazovákem jsem přejela po její sametové tvářičce a políbila ji do vlásků. Pak jsem vyčerpaně upadla do bezesného spánku.

Na cestu jsme se vydaly hned ráno. S Ruthii a pár taškami, co se mi vešly do kufru, jsem vyjela pryč z New Yorku. Byl to zvláštní pocit opouštět svůj dosavadní domov. Žila jsem tu od čtyř let. Jako úplně malá jsem bydlela s rodiči ve Forks, ale když se rozvedli, odstěhovaly jsme se s mámou sem. Měla jsem tu veškeré zázemí. Přátel jsem si moc neudělala, nebyla jsem zrovna společenský typ. Ale i tak mi to všechno bude chybět.

Podívala jsem se na sedadlo vedle sebe, kde si Ruthie okusovala prstíčky. Kvůli ní bych udělala cokoliv. Moje malá Ruthie si zaslouží to nejlepší.

Cesta do Mercy Springs byla zdlouhavá a namáhavá pro nás obě. Zastavovala jsem, jak nejčastěji to šlo, abych dala Ruthii jídlo a uvolnila ji ze sedačky. I když pomalu začínal podzim, slunce se činilo a udělalo se teplo. Zapnula jsem v autě klimatizaci, ale když se vystoupilo, byl to pořádný teplotní šok.

Malá část cesty prospala a probudila se zrovna ve chvíli, kdy jsme minuly ceduli s nápisem Mercy Springs.

„Jsme doma, miláčku,“ řekla jsem Ruthii, která si pěstičkami mnula očka. „Je to tu nádherné.“ Projížděla jsem pomalu, abych si vychutnala tu nádheru.

Bylo to přesně jako na obrázku. Barevné domky s ploty, květinovými zahrádkami, dětskými houpačkami, zelené trávníky podél chodníků, všude spousta zeleně… ideální místo pro nás.

Ruthie sebou začínala šít.

„Za chvíli tam budeme, broučku,“ pohladila jsem ji a zděšením zastavila. Malá úplně hořela. Až teď jsem si všimla, že má tvářičky červené a očička skelná. „Ruthie.“ Pomalu jsem začínala panikařit. Co jí může být? Když jsme odjížděly, byla úplně zdravá.

Ruthie zafňukala, čímž mě probrala. Musím se uklidnit a jednat s rozvahou. Určitě tu mají i doktora. Ano, najdu doktora, který Ruthii vyšetří.

Než jsem se stihla rozjet, zaklepal mi někdo na okýnko. Polekaně jsem zírala do rozesmáté tváře kluka s tmavými vlasy a bledou pletí.

Stáhla jsem okénko a on hned začal: „Ahoj, nejste náhodou Isabella Swanová?“
„Ano,“ vydechla jsem. Jak to, že mě zná?
„Tak to vás tu vítám,“ strčil mi před obličej svou velkou tlapu, která při doteku studila jako kostka ledu. Všimla jsem si, jak má rozložitá ramena a mohutnou hruď.
„A vy jste?“
„Emmett Cullen,“ představil se. „A kdo je fešanda vedle vás?“ mávnul rukou k rozpálené holčičce.
„To je Ruthie, moje… moje dcera. Prosím vás, kde tu najdu doktora? Malé není nějak dobře,“ využila jsem hned příležitosti.
„Řeknu vám, vy máte ale kliku. Vidíte támhle ten dům?“ ukázal na bílou stavbu pár metrů od nás. Kývla jsem. „Tak tam je místní pediatr. Pojďte, mám u něj protekci,“ mrkl na mě.

Neváhala jsem ani chvíli. Vystoupila jsem, vzala si kabelku a pak popadla Ruthii, která si prohlížela Emmetta Cullena vážnýma očima.

Vstoupili jsme do domu, od kterého jsem čekala klasické lékařské prostředí. Bílou výmalbu, bílé dlaždice, ale pletla jsem se. Každá zeď měla jinou barvu, visely na nich obrázkové výjevy z různých pohádek, přímo v čekárně byly vystaveny obrázky, jejichž autory byli nejspíš přímo doktorovi pacienti. Bylo to tu jako v dětském pokojíčku, nic mi tu ani zdánlivě nepřipomínalo sterilitu lékařských zařízení.

Nikdo tu nebyl, tak mě napadlo, jestli už není po ordinačních hodinách, ale Emmett mě vedl na jistotu.

„Posaďte se tu. Já to zařídím.“ Zaklepal na dveře sesterny, odkud se vykulila starší buclatá žena, kterou Emmett přivítal mlaskavým polibkem na tvář.

„Ahoj Cecillie, vedu ti novou pacientku. To je slečna Swanová a Ruthie.“
„Dobrý den,“ pozdravila jsem.
„Ahoj děvčata, co to tu máme za krasavičku,“ začala hned cukrovat na Ruthii, která, jindy společenská, schovala obličej do mého trička.
„Má horečku,“ vysvětlila jsem. „Nevím, co s tím.“
„Nic se nebojte, zlatíčko, doktor Cullen si s tím poradí.“
„Cullen?“
„Můj brácha,“ řekl Emmett hrdě.
„Tak pojďte. Nejdřív půjdete k doktorovi a pak sepíšeme kartu, ano?“ ptala se ta dobrá ženy a vedla mě za loket ke dveřím.

Ještě jsem se otočila na zachránce Emmetta.

„Děkuju.“
„Nemáte zač. Rád jsem vás obě poznal,“ mávnul mi a pak Cecille zavřela dveře.

Dvakrát rychle ťukla na další bílé dveře a hned je otevřela.

„Doktore Cullene, máme ještě jednoho malého pacienta.“
„Ať jde dál.“
„Prosím,“ otevřela nám sestra dokořán, a když jsem kolem ní procházela, pohladila Ruthii.

„Tak copak vás trápí?“ ozvalo se od stolu a já se podívala na doktora.


Především bych Vám chtěla moc a moc poděkovat za komentáře u první kapitoly. Snad se Vám líbila i tahle.:)


 

prolog + 1. kapitola Ϫ SHRNUTÍ Ϫ 3. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Moje malá Ruthie - 2. kapitola:

 1
40. Aaaja
31.05.2016 [7:14]

Pokracuuuuj Emoticon Emoticon Emoticon

39. kiki1
29.12.2012 [13:09]

kiki1Nádherná kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Doufám, že ten doktor bude Edward. Emoticon

38. Kačka
09.01.2012 [10:02]

krásný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

37. EdBeJa
01.10.2011 [21:36]

EdBeJaJejda, to bylo milé. A Ruthie je úžasná malá princezna. Emoticon Zuzi, vše jsi popsala dokonale - sžívání se Belly s Ruthii, hledání nového domova, práce, stěhování...
Moc se mi povídka líbí a doufám, že ten lékař, za kterým Bellu s Ruthii přivedl Emmett, nebude Carlisle, ale Edward. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

36. Faire
19.09.2011 [10:16]

Faire Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

35. Scherry
18.09.2011 [20:22]

Emoticon Emoticon Emoticon

15.09.2011 [15:51]

ShindeenTo je nádhera! Emoticon Emoticon Emoticon Všechno jsi měla dokonale popsané, to jak se Bella s Ruthii sžívala, jak si nebyla jistá, co s ní má dělat, a vůbec. Emoticon
Ale ten konec? Co to bylo? Hádám dobře, že pediatr tentokrát nebude Carlisle? Emoticon Emoticon
Doopravdy to byla skvělá kapitola a já už se nemůžu dočkat té další. Jen tak dál! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

33. marcela
15.09.2011 [13:31]

Nádhera. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

32. kikuska
15.09.2011 [11:37]

Neverím, že to v tom najlepšom skončilo. Emoticon Emoticon Ale naozaj úžasná kapitola. Ruthie je podarená a k Belle sa funkcia matky náramne hodí. Neviem sa dočkať pokračovania. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. MyLS
14.09.2011 [21:16]

MyLSwow! dokonalost!

14.09.2011 [17:07]

Martisekje to strašně krásný. kouzelný. těším se, co bude dál Emoticon

29. Faninka
14.09.2011 [15:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon to víš že se mi líbila i tahle kapitolka, moc se ti povedla a opravdu se těším na další díleček Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Moc se mi líbilo jak Bell's byla nesvá ale zároven ji to šlo jako v roli matky Emoticon no zajímalo by mě kde se tam Emmet vzal tak rychle, a samozřejmě pan doktor, nikdo jiný než Edward Emoticon Emoticon jsem zvědavá na seznámení ostatních členů rodiny Cullenů Emoticon Emoticon

28. Faith
13.09.2011 [23:59]

Faithno tak velmi rada by som vedela odkial mal Emmett informacie o Bellinom prijazde Emoticon
paci sa mi ako tato poviedka zacina a tesim sa na pokracovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27. Nikki
13.09.2011 [23:07]

jasně že se líbila Emoticon

26. Anizek
13.09.2011 [22:13]

AnizekAj ten konec Emoticon No naprostá bomba. Už se moc těším na další kapitolku a jak bude vypadat jejich první setkání. Honem další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [21:12]

mokasinadokonalí luxusní skvělí nádhern rychle další tohle je úpě luxusní povídka honem pokračuj prosííím

24. BellaNess admin
13.09.2011 [20:54]

BellaNessTěším se na pokračování Emoticon

13.09.2011 [20:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. BJaneVolturi
13.09.2011 [20:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [20:17]

SummerLiliNaozaj krásna kapitolka - veľmi sa ti podarila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .
Prelínanie minulého a prítomného deja bolo skvelé, opis prostredia si si priam vychutnávala a predstavovala ich nový domov Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .
A keďže malé detičky bývajú často choré, Bella sa bude veľmi často stretávať s pediatrom Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. elie_darrem
13.09.2011 [19:37]

nádhera, strašně se mi tahle povídka líbí

19. Evík
13.09.2011 [18:43]

Nádherná kapitolka, úžasně jsi popsala Bellu v roli matky a já přepokládám, že doktorem Cullenem není nikdo jiný, než Edward, že? Emoticon No, raději nebudu předbíhat a mooooc se těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [18:35]

teresaterkaje úžasná...ze začátku sem si myslela že ten doktor bude Carlisle...jeslit je to Emmettův bratr tak tipuju toho Edwarda.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [18:31]

N1I1K1O1LTak jako doufám, že ten doktor bude Edward a ne Jasper Emoticon Emoticon
Ale jinak nádherná kapitola! Božsky popsané pocity Emoticon
Těším se na další Emoticon

16. BJana
13.09.2011 [18:26]

nádhera, úžasné, krása, těším se na pokračování, krásná povídka, tleskám Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. Mili1
13.09.2011 [18:22]

Mili1Skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Daynera
13.09.2011 [18:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. martty555
13.09.2011 [18:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. čiči
13.09.2011 [18:08]

teda to je něco, nádhera Emoticon

13.09.2011 [18:07]

sasenkakrásne Emoticon Emoticon Emoticon úžasné Emoticon Emoticon ách Emoticon Emoticon moc vydarená kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [18:04]

Lenka326Moc hezké Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon . Úplně jsem viděla Bellu, jak prožívá první hodiny s Ruthie jako novopečená máma, která o tom nic neví. Ale ono to naskočí tak nějak samo a rutina přijde hodně brzo. Popis městečka mě oslinil hned na první pohled, snad tam budou holky šťastné. No, zatím tomu všechno nasvědčuje, Cullenovi jsou na místě, doufám, že pan doktor je mladý, laskavý, svobodný a neskutečně pohledný... Emoticon Těším se

Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [18:04]

Annabell Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [17:51]

BellaSwanCullen8jooj takto to skončiť Emoticon to nie je fér! Emoticon rýchlo ďalšiu kapitolu prosíííím Emoticon Emoticon Emoticon
inak dúfam že to bude Edward Emoticon Emoticon Emoticon a Emmett bol samozrejme úžasný ako vždy Emoticon Emoticon
proste dokonalosť Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. lelus
13.09.2011 [17:46]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Janča
13.09.2011 [17:38]

kdopak bude doktor??? určitě Edward...pěkná kapitola

5. cechovicovam
13.09.2011 [17:34]

13.09.2011 [17:27]

KaleaUž ze začátku mě dostal ten její přerod z... no, z Belly na zodpovědného rodiče. Její myšlenkové pochody a tak podobně.
„Ty nemůžeš mít dítě, zabilas i akvarijní rybičky.“ Emoticon
Ruthie je prostě kouzelná Emoticon
Bratr Emmetta Cullena? Kdopak to asi bude Emoticon
Tohle je tak úžasná povídka, moc se těším na další díl Emoticon Emoticon

3. aniiik8
13.09.2011 [17:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Kim
13.09.2011 [17:12]

KimTak nejsem první... Emoticon Nevadí, hlavní je, že jsem si tohle mohla přečíst, protože to bylo........ DOKONALÝ!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Když jsi popisovala, jak se Bella poprvé starala o Ruthii bylo vážně sladký. Musím Bellu poplácat po zádech, protože je dobrá, když to takhle bravurně zvládla! Dokonce se kvůli malé rozhodla změnit jak zaměstnání, tak hlavně místo pobytu a podle toho, jak je místo popsané, to vypadá na úžasné městečko... a to ještě nemluvím o tom bonbónku! Emoticon Emoticon Emoticon
Víš, jak si mi psala, že nás překvapíš, čím tady bude Edward, tak jsem si nejdřív myslela, že to bude chůva, kterou si najme, ale pokud je to ten pediatr, tak ti budu asi líbat ruce!!! Emoticon Emoticon Já strašně miluju, když Edward pracuje s dětmi!! Prosím, že je to on, že je to on!! Emoticon Emoticon A Emmett opět nezklamal.
Už se nemůžu dočkat pokračování. Zbožňuju tuhle povídku. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. 4dd4
13.09.2011 [16:54]

4dd4Zlato, víš, jaké mám štěstí, že si tohle můžu přečíst jako jedna z prvních? Říkala jsem – dobře - psala, že nekomentuju, dokud si nejsem jistá, že to autor nezkazí, ale tohle bylo krásné pokračování slibné povídky s originálním seznámením hlavních postav. S Ruthii si ještě užijeme spoustu zábavy, já určitě. Moc se těším, jak to bude pokračovat dál a s radostí si přečtu následující kapitolu, snad ji přidáš co nejdřív.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!