Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje kamarádka Edward_5. kapitola

Stephenie Meyer


Moje kamarádka Edward_5. kapitolaPo dlouhé době další kapitola. Edwína splní úkol, který jí Bella dala a stane se tak součístí party. Co bude dál? Zodpoví Edwína všechny jejich otázky?
Pěkné čtení přeje Sharlot33 :)

5. Zkoušky

Alice mě v myšlenkách uklidňovala a já jí začínal věřit. Cokoliv by se mělo stát, Alice to uvidí a my tomu zabráníme. Super…

„Ahoj.“ Jessičin hlas mě vytrhl z myšlenek. Podíval jsem se na ni. Mrkla na mě a posadila se vedle Belly. Znechuceně jsem se podíval na svou sestru.

„Tohle nebude problém,“ pošeptala mi. Hodina začala, vešel učitel. Alice přitančila ke katedře a dala učiteli podepsat nějaký papír. Představovat jsme se nemuseli, což jsem opravdu ocenil. Bella s Jessicou se věnovaly hodině a já se jim divil. Venku obě vypadaly jako rebelky, které střídají kluky. Tady jsou hodné žačky?

Celou hodinu jsem strávil odháněním cizích myšlenek a hypnotizováním Belliných zad. Pozoroval jsem každý její pohyb, každý úsměv, který věnovala Jessice. Poslouchal jsem tep jejího srdce a každý její nádech a výdech. A připadal jsem si jak úchyl.

Hodina skončila, Jess s Bellou se s námi rozloučily s tím, že se uvidíme v jídelně. Postupně jsem přežíval ostatní hodiny, některé jsem měl sám, jiné se sourozenci, ale ani jednu s Bellou. Spolužáci se na mě stále dívali, jako bych spadl z Marsu, učitelé si mě absolutně nevšímali. Pohoda…

Čím více se blížil čas oběda, tím více jsem byl mimo. Stále jsem nevěděl, jak to provést. Vždyť já nemám žádné zkušenosti s líbáním! Seděl jsem v lavici a přemýšlel, jestli by nebylo lepší prostě odjet domů a ve škole se už nkdy neukázat. I hned jsem to zahnal při pomyšlení, že bych neviděl Bellu.

 

Zazvonilo… Skončila hodina. Všichni studenti rychle sesbírali své věci a hrnuli se do jídelny. Já každopádně nespěchal. Zůstal jsem sedět, jenže to by mě nesměly vyrušit mé milované sestřičky. Alice s Rosalie přišli za mnou a zavřeli dveře.

„To zvládneš, Edwarde, věř mi. Rose ti dá první pomoc,“ řekla Alice a uvolnila místo Rosalie.

„Tak podívej. Jsi upír. Odtáhnout od tebe ho nenecháš. Přijdeš k němu, chytneš ho za zátylek, ruku mu jemně zapleteš do vlasů a prostě si ho přitáhneš k sobě. Nezapomeň zavřít oči, aby sis to náhodou nerozmyslel. Hlavu nakloň nalevo.“

„Proč nalevo?“ přerušil jsem ji.

„Protože tím dáš najevo, že to je jenom úlet. Kdybys ji dal napravo, naznačíš mu, že se ti líbí. Když strany měníš, znamená to, že váháš a nevíš, co vlastně chceš. Tak dál… Nezapomeň, že je člověk, takže buď jemný a milý. Taky bych nezapojovala jazyk, Oliver by se mohl říznout o tvoje zuby. Ale jelikož myslím, že Bella tam jazyk chtít bude, nemáš na vybranou. Stačí ti to?“ Jen jsem pokýval hlavou, protože na slovo jsem se nezmohl.

„Výborně, tak pojď,“ řekla Alice, vzala mě za ruku a vedla do jídelny. Většina studentů už tu byla. Porozhlédl jsem se, ale Olivera jsem neviděl. Zato Bella s Jessicou se nedaly přehlédnout. Seděly u malého stolu uprostřed jídelny a křičely a mávaly na mě.  Usmál jsem se na ně a rozešel se k nim. Sedl jsem si na jediné volné místo.

„Tak co, připravená?“ zeptala se Bella. V očích měla jiskřičky… Byla tak nádherná.

„Samozřejmě.“ Hrál jsem sebevědomou, což mi poradila Alice.

„Nemusíš to dělat, Edwíno,“ řekla Jessica.

„Ale ano, musí. Tohle nejde vzít zpátky,“ ozvala se Scheryl, která právě došla.

„Tak šup. Už ti přichází,“ popohnala mě Bells a hlavou pokynula ke vchodu do jídelny. Otočil jsem se.

Stál tam s bandou kluků a o něčem velmi záživném se bavili.

„Viděls‘ už tu novou? Edwína se jmenuje. Jméno má blbý, ale je to šťabajzna,“ řekl Oliver. Měl delší černé vlasy a díky mému upířímu zraku jsem jasně mohl vidět i jeho šedé oči.

„Viděl. Taky myslím. Ty jsi chtěnej, jdi do ní,“ poradil mu jeho kamarád. Nehodlal jsem to dál poslouchat. Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil vstříc své potupě.

Šel jsem narovnaně, vrtěl jsem boky, jednou pohodil svými dlouhými zlatými vlasy. Cestou se na mě zaměřila půlka jídelny. Byl jsem sotva pár metrů od Olivera, když si mě všiml. Stál opřený o zeď a se zájmem si mě měřil. Spotřeboval jsem všechny své síly, abych se neotočil a neutekl. Tohle jsem musel zvládnout, ať se děje cokoliv.

Zastavil jsem se deset centimetrů od mé oběti. Nyní už mě pozorovala celá jídelna. Vztáhl jsem ruku a chytil Olivera za zátylek. Vykulil oči a zděšeně mě pozoroval. (pozn. autorky: Ne zátylek, Oliver.) v rychlosti jsem zavřel oči a představil si Bellu. A pak to šlo samo. Hlavu jsem naklonil vpravo, jenže v tu chvíli ke mně dolehly myšlenky mé sestry.

Nalevo, Edwarde! Rychle jsem hlavou cuknul na druhou stranu, zatlačil a spojil své rty s Oliverovými.

 

Pohled Belly

No to snad ne! Ona to vážně udělala! Páni! A Oliver ani neprotestuje! Naopak… Chytil ji kolem pasu a ještě více si ji přitáhl. Musela jsem se uchechtnout, když jsem viděla, jak se Edwína snaží dostat se z jeho sevření. Jenže Oliver ji nechtěl pustit. Chudinka…

„Fajn, jdem jí pomoct!“ vykřikla Jessica a hnala se k nim. Na Scheryl jsem kývla hlavou. Edwína patří nyní k nám a my jí musíme pomáhat. Všechny tři jsme mířily k naší dvojici. Já šla v čele.

„Tak dost, Olivere. Edwína je tu s námi, tak ji laskavě nech,“ řekla jsem autoritavním hlasem. Oliver okamžitě stisk povolil, Edwína se od něj odtáhla a stoupla si ke mně. Palcem si utřela oba kousky úst. Podívala jsem se na Olivera, který nebyl schopen slova. Fajn, Edwína mě bude muset naučit líbat. Tedy ne že bych to neuměla, ale ještě nikdy se mi nepovedlo zbavit kluka slov. Rychle jsem mu zaluskala prsty před očima. Oliver zamrkal a podíval se na mě.

„Jsi OK?“ zeptala jsem se s úsměvem. Oliver si odfrkl.

„Proč bych jako neměl?“ Obrátil se na Edwínu. „A ty mě, prosím, příště nelíbej. Málem jsi mi jazyk zarazila až do krku. Neříkám, že se mi to nelíbilo… To jen pro příště. A věř, že nějaké příště bude.“ Plácl si s nějakým klukem a odešel. Jakmile zmizel, jídelnou se roznesl ohlušující aplaus. Všichni tleskali, hvízdali a řvali. S úsměvem jsem se podívala na Edwínu, která se taky usmívala a udělala pukrle. Zasmály jsme se a šly ke stolu.

„Páni, Edwíno. Kdo by tohle řekl? Nová holka a už si získá nejchtěnějšího kluka na škole. Jak to děláš?“ zeptala se Scheryl. Edwína jen nezaujatě pokrčila rameny.

„Léta praxe.“

„Dobře, dobře,“ vložila jsem se do toho, „je na čase mezi námi přivítat novou členku. Edwíno, za poslední dva roky jsme mezi sebe nikoho nepřijaly. Ty sis nás získala na první pohled a zvládla si náš úkol. Tak tedy… Gratuluji a vítej mezi námi.“

Scheryl, Jess a já jsme zatleskaly, čímž jsme na sebe upoutaly pozornost celé jídelny. Nechápali, co se děje, i přesto začali všichni přítomní tleskat s námi. Když všechno utichlo, postupně jsme se s Edwínou objaly.

„Tak a je čas na otázky!“ řekla nadšeně Jessica, Edwína se sekla.

„O – Otázky?“

„Samozřejmě. Snad sis myslela, že tě necháme být. Chceme o tobě vědět co nejvíc,“ odpověděla jsem jí. A začaly jsme se ptát.

„Místo narození? Datum? Oblíbená barva? Styl hudby?“ zeptala se Jessica.

„Aljaška. 21. února 1992. Modrá a stříbrná. Rock, punk.“

„Skupina? Písnička? Typ kluků? Značka oblečení?“ vychrlila ze sebe Scheryl.

„Paramore, občas Simple plan. Misery business, Your love is a lie. Vysocí, hubení, bronzové vlasy, zelené oči. Gucci, Armani.“

„Značka bot? Parfému? Kabelek? Co líčení? Nejoblíbenější kámen?“ Mé otázky byly snad nejtěžší, ale zatím Edwína odpovídala okamžitě, i když se po celou dobu dívala na svou sestru Alici.

„Jakékoliv značkové. Dolce & Gabbana. Prada. Kouřové stíny. Howlit.“ Tímto jsme vyčerpaly ty nejhlavnější otázky. Na řadu přicházejí ty méně důležitě.

„Proč howlit?“ zeptala jsem se.

„Protože je modrý a má skvělé účinky.“

„Proč ty nemáš kluka?“

„To už jsem vám říkal – a. Většinou si jenom užívám. Ještě před pár dny jsem byla v děcáku. Cullenovi mě adoptovali teprve před týdnem a to jenom díky Rosalie a Jasperovi, kteří mě chtěli u sebe. Kdybych je nepoznala, nejspíš bych tam ještě trčela.“

„Nevypadáš na někoho, kdo byl v děcáku,“ poznamenala Scheryl a sjela Edwínu pochybným pohledem.

„Byly jste tam někdy? Děcka tam mají jenom to, co si vyškemrají. Nemáme peníze nazbyt. A když někoho adoptuje bohatá rodina, jako jsou Cullenovi, chopíte se šance a začnete znova. Už žádné obnošené a prošoupané hadry,“ procedila Edwína skrz zuby a v té chvíli mi jí bylo líto.

„Má pravdu, Scheryl. Tohle nebylo moc hezké.“ Scheryl jenom pokrčila rameny.

„Dobře, co tvá postava? Vypadáš jako kluk,“ řekla Jessica.

„No… Pro to je velmi lehké vysvětlení, které ti hned řeknu. Tedy až po tom, co si odskočím za sourozenci.“ Edwína vyskočila na nohy a šla k rodině. Cestou jsem pozorovala její chůzi. Zdálo se mi, že zadkem kroutí až moc, jakoby dokazovala, kdo je. I tak mi připadalo, že si sebou není jistá. Její chůze byla pomalá, přesto rázná. A hlavně vůbec ne lehká. Děvčata by se měla nést, i když váží tunu. Zavrtěla jsem hlavou.

Edwína se sehnula ke své sestře Alici a něco jí pošeptala. Kluci u Cullenovic stolu se začali pochechtávat. Alice sjela Edwínu pohledem a něco jí řekla. Naše nejnovější kamarádka se narovnala, usmála se a vydala se k nám. Už z dálky se na nás usmívala, jenže v půlce se zastavila a podívala se ke vchodu. Opětovala jsem její pohled a viděla velmi sebejistého Olivera, který se k ní blížil. Podívala jsem se zpět a rychle na Edwínu zamávala. Věděla jsem, jak dokáže být Oliver dotěrný, a nechtěla jsem, aby si to zažila. Pochopila a rychle se k nám rozešla. Sotva dosedla na židli, objevil se u nás on.

„Chceš něco, Olivere?“ zeptala jsem se s úsměvem. Jen se na mě naštvaně podíval a otočil se na Edwínu.

„Víš, jenom jsem si říkal… Jsi tady nová a možná bys chtěla provést po Forks. Hlásím se.“

„To není třeba. Znám to tu dobře, ale díky.“

„Ale no tak, kotě. Dnes ses na mě vrhla, vím, že mě chceš. Tak nedělej drahoty a pojď.“ Tohle mě naštvalo. Co si o sobě myslí? Edwína mu jasně řekla, že nemá zájem, tak proč se jí pořád vtírá? A proč mě to, k sakru, štve? V hlavě se mi vyrojil nápad. S úsměvem jsem vstala a opřela se o stůl tak, abych stála před Oliverem, a aby neviděl mé ruce. Jednou rukou jsem uchopila sklenici vody a přisunula si ji ke svým zádům. Oliver se na mě nechápavě díval.

„Víš, Olivere, ty jsi ve skutečnosti strašně zvláštní kluk. Jsi sebevědomý, pěkný a oblíbený. To se cení.“ Volnou rukou jsem ho pohladila po tváři a sunula ji níž. Sjela jsem s ní na jeho stehno, pak jsem mu přejela po rozkroku a chytla ho za volný opasek. „Bohužel pro tebe… Víš, ne všechny dívky po tobě touží. Která z nás s tebou měla něco víc? Ano, myslím tím sex.“ Za pásek jsem si ho přitáhla blíž a toužebně na něj hleděla. Kmital očima mezi mými rty a mým výstřihem, takže nezpozoroval mou ruku se sklenicí. „A oprávněně si myslím, že víc toho ani nebude. Edwína ti řekla, že nemá zájem, tak laskavě odejdi!“

Převrátila jsem sklenici vody přímo do jeho riflí, rychle jsem pustila jeho pásek a sedla si. Podívala jsem se okolo. Holky u našeho stolu se mohly smíchy potrhat, ostatní v jídelně sledovali Oliverovu reakci. Ten se zděšeně díval na své kalhoty, naštvaně na mě a trapně na celou jídelnu.

„Tohle ti neprojde,“ procedil skrz zuby a utekl.

„A takhle my se zbavujeme kluků,“ řekla pyšně Jessica a plácla si se Scheryl. Jen jsem se usmála.

„Nebudeš z toho mít problémy?“ zeptala se Edwína a starostlivě se dívala za Oliverem.

„Toho bych se nebála. Je neškodný,“ odpověděla místo mě Jessica. „A teď zpět k tobě, Edwíno. Co ta tvá postava?“

„Strašně ráda chodím do posilovny. V děcáku to bylo jediné zahnání nudy. Mám to tam strašně ráda.“

„Super! To můžeš jít zítra s náma! Zítra je úterý a my stejně nemáme co dělat, tak jsme si chtěly zajít do posilovny v Seattlu. Pojedeš, viď?“ vykřikla nadšeně Scheryl.

„Dřív, než něco řekneš, bys měla něco vědět. Jsme jako sestry a odteď patříš k nám. Děláme všechno spolu. Jakákoliv akce, každý den trávíme spolu. Pokud je nemocná jedna, jsou nemocné i ostatní. Pokud má jedna domácí vězení, ostatní tráví čas u ní doma. Pokud se jedna zajímá o jednoho kluka, ostatní jí pomáhají. A pokud se jedna něčeho neúčastní, ostatní na to kašlou taky,“ upozornila jsem ji. Může jí to připadat divné, ale takhle my prostě fungujeme.

„No, já nevím. Jsme tu jen krátce a asi bych měla být s rodinou,“ řekla Edwína nepříliš nadšeně.

„Ale no tak, přece nám nezkazíš zábavu. A navíc, teď jsme tvoje rodina i my.“ Edwína se nervózně podívala ke stolu své rodiny, kteří si ji neutrálně prohlíželi.

„Dobře, pojedu s vámi.“

 

S holkami jsem se rozloučila po obědě. Odpolední vyučování nám odpadlo a já byla děsně unavená. A když jsem jela domů já, ostatní taky. Všechny jsme se objaly, s Edwínou jsme se domluvily na zítřek a každá jsme svými auty odjela.

„Charlie! Jsem doma!“ zavolala jsem… A nic. Vyběhla jsem schody a vběhla do pokoje, kde jsem se svalila na postel a ihned začala přemýšlet o Edwíně.

Byla zvláštní. Její hlas… Jakoby kluk v pubertě začal mutovat, i tak to ovšem byl pěkný zvuk. Postavou vůbec na dívku nevypadala. Buďto bere steroidy, nebo vážně jen hodně posiluje… Kulturistka. Její obličej…Ostré rysy, plné rty. Když jsem si ji teď živě představila, zdálo se mi, že je v podstatě křížencem dívky a chlapce. Plácla jsem se do čela a začala se šíleně smát. Taková blbost může napadnout vážně jenom mě.

Vstala jsem z postele, zapnula rádio a nachystala si věci do školy. V tom před mým domem zatroubilo auto. Rychle jsem přelezla přes postel - nevím totiž, proč bych ji měla zbytečně obcházet - a roztáhla záclony. Před mým domem stálo modré BMW Scheryl. Vylezla z auta a zamávala mi. Otevřela jsem okno.

„Co je?“ zavolala jsem. Ze sedadla spolujezdce vystoupila Jessica.

„Zapomínáš na naše tradice?“ Chvíli jsem nevěděla, o čem to mluví, ale když mi to Scheryl řekla, vzpomněla jsem si. Málokdy někoho přijmeme mezi sebe. Zatím se nám to stalo asi pětkrát. Pokaždé náš nový člen musel projít pár zkouškami. První se musela odehrát před celou školou. Druhá zkouška byla prohledání pokoje, koupelny, fotek, vyzpovídání rodiny. To teď chceme udělat Edwíně. Třetí zkouška je zkouška důvěry. Zkoušíme, co všechno nám nová členka dovolí…

„Ale já nejsem nachystaná! Pojďte dovnitř, stejně se na to musíme domluvit!“ Holky poslechly. Šla jsem jim dolů otevřít a nabídla jim kávu. Obě se pohodlně usadily, zatímco já se šla po náročném dni ve škole osprchovat.

Po čtvrt hodince jsem už scházela dolů, oblečená, načesaná a namalovaná. Jen aby bylo jasno. Bez řasenky, lesku na rty, zrcátka, gumičky, čelenky a kartáče na vlasy neexistuje ani jedna z nás. Člověk si může myslet, že jsme fifleny, ale tak to není. Prostě jen dbáme na náš vzhled. Každý říká, že žijeme jen jednou. A my si chceme život užít naplno, jak se patří.

„Tak co si vezmete?“ zeptala jsem se, když jsem si sedla vedle Sheryl.

„Já chci koupelnu! V koupelně toho najdu vždycky nejvíc!“ zavolala Jess, jako bychom seděly aspoň deset metrů od sebe. Jen jsem se usmála.

„Její pokoj nechci, bojím se, co bych mohla objevit. Mohla bych si promluvit s rodinou. To mi jde,“ řekla Scheryl.

„Ne, s rodinou vždycky mluvíme společně. Co fotky? Podíváš se, jak Edwína vypadala za mlada, odkdy je z ní taková kočka a odkdy má postavu takovou, jakou má. Pokud tedy její fotky z mládí budou mít, když vyrůstala v děcáku.“ Scheryl přikývla.

„Takže na tebe zbude pokoj,“ oznámila mi Jessica a zasmála se.

„Jsem si toho vědomá. Bude to jako vždy? Vymluvíme se na záchod?“ Holky přikývly a zvedly se.

„Tak jde se na to. Jsem zvědavá, jestli nám to vyjde a zjistíme o ní něco víc.“

 

 


Tak co myslíte, že holky najdou? A nechá Oliver naši Edwínu na pokoji?

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Moje kamarádka Edward_5. kapitola:

 1
02.07.2012 [17:14]

Viky123 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon hele mohla bych se zeptat pro neuzu najit 6.kapitolu ??

08.11.2011 [20:34]

AddyCullenprosím, prosím další :(

16.07.2011 [22:04]

VampE4BProsím dál, ale ne to slídění v domě... Emoticon Emoticon

13.07.2011 [20:54]

janulkabude aj pokracovanie?

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!