Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 21. kapitola

31.07.2012 (09:45) • Sundance • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2147×

Ještě dalších pár hodin jsem tam zápasila se všemi, kteří byli poblíž. I Sam se přeměnil, ale – stejně jako ostatní – odešel poražený. Zkoušela to se mnou i Alice, ale to bylo nerozhodně, jelikož já její další pohyb odhadla a ona ho rovnou viděla.

Když už měla Emily uvařený oběd, šli jsme dovnitř a rovnou za vůní došli až do kuchyně, kde teď Emily tancovala s talíři v rukou. „Alex, prosím, dojdi vzbudit kluky.“

Zašklebila jsem se a otočila. Nucenými kroky jsem se vydala ke dveřím svého pokoje, kde teď chrápali tři indiáni roztáhlí po celé mé posteli.

„Kluci, sakra, vstávejte. Je už jedna hodina odpoledne a vy se válíte v posteli. Dnešní plán je celkem nabitý, takže byste měli už vstávat, jestli se to má všechno stihnout,“ reptala jsem dál a odhrnula závěsy. Paul zaklel a otočil se na druhý bok, ti dva se ani nehnuli. Znovu jsem to zopakovala, ale tentokrát dost nahlas křičela.

„Ježišmarjá, tady se člověk ani dobře nevyspí,“ zanadával Jared a hlavu strčil pod polštář. Napadla mě jen jediná možnost, tak jsem to udělala.

Vzala jsem mu deku a těm dvěma taky. Věděla jsem, že i oni budou hudrovat, tak proč se zdržovat čekáním, až se k tomu uráčí?

„Héj, já se tu snažím spát!“ řval Embry a napodobil Jareda.

„A já se vás snažím vzbudit, protože – a už to říkám potřetí – dneska jsou v plánu velké věci. A hlavně je jich hodně,“ dodala jsem, když jsem se nad tím hluboce zamyslela. Tedy, tak hluboce, abych moc nenamáhala mozek. Stačilo, jak se musel namáhat, když se mě Emily ptala, jak jsem je dostala na tu postel. Odpověď byla rychlá, ale jasná.

„Šli sami,″ řekla jsem jí a zdrhla.

„A jaký, když se kvůli tomu nemůžeme ani do sytosti vychrápat?“ ptal se Paul a probodával mě pohledem. Byl to docela komický pohled, když se snažil mít tvrdý a naštvaný výraz, ale na sobě měl jenom trenýrky a tričko a spal mezi dvěma kluky.

„No, na programu je hrát Twister a potom bychom možná mohli jít na koně, ale nevíme, jestli to stihneme.“

„Twister? Vážně?“ nadzvedl obočí Embry a podepřel se lokty.

„Jo, vážně. Alice ho přinesla, a když jsme to hráli na prvním stupni, tak to byla celkem sranda. Přinesla dost velkého, abychom mohli hrát všichni, i když tím to bude složitější. No, to nějak zvládneme,“ hodila jsem to za hlavu a zatahala je za nohy. „Tak vstávejte. Oběd už je připravený a čeká se s ním jenom na vás. Prosím, já už mám hlad,“ skučela jsem a dál tahala.

Začali se pořádně nahlas smát. „Jo? Takže naše malá Alex má hlad? A co nám dá za to, když půjdeme?“ zeptal se Paul a sedl si do tureckého sedu.

„Nic?“ zkusila jsem to, ale podívali se na mě jako na idiota, tak jsem se rozhodla k trochu větší oběti. „Pusu, výš nejdu,“ upozornila jsem je a po marném snažení vytáhnout je za nohy z postele si založila ruce na prsou.

„Jo, tu pusu beru,“ odvětil Paul a nastavil tvář. Jared jen přikyvoval a napodobil ho. Oběma jsem tam vlepila pusu a podívala se na Embryho.

„Já nechci pusu, já chci spát,“ zasténal a padl zpět do polštářů. Viděla jsem na něm, že se té pusy chtěl doopravdy vyvarovat. A kluci určitě taky, ale když to tak chce, budiž.

„Ne, spát už nebudeš,“ zamítla jsem to rázně a začala podupávat nohou.

„Tak pojď spát taky a uvidíš, že by se ti taky nechtělo vylejzat.“

„To ti věřím, že se ti nechce vylézt, když ses tam ani nedokázal dopravit.“

„Cože?“ nechápal.

„No, když jsem se ráno probudila, byli jste roztáhlí přes celý můj pokoj a chrápali tak nahlas, až se otřásal celý dům. Později jsem na vás zařvala, abyste se přesunuli aspoň na postel a přikryla vás, takže byste mi mohli udělat radost a už vylézt.“

„Ale prosím tě, pojď k nám,“ řekl Paul a zatáhl mě za ruku, takže jsem k nim vletěla. Tedy přesněji jsem vletěla mezi něj a Embryho.

„Sakra, Paule,“ smála jsem se, když mě začal lechtat. Všelijak jsem se kroutila, ale najednou… bum! Embry spadl z postele.

„Alex, zjistil jsem, že máš malou postel,“ skuhral a rozesmál se. Taky jsem začala, ale když jsem se naklonila přes okraj postele a ruku nechala svěšenou, zatáhl mě za ni a já letěla rovnou na něj.

„Au!“

„Neměl jsi mě tahat za ruku, pak by to nebolelo,“ utnula jsem ho, když jsem se z něj pokoušela zvednout.

„Jen ještě lež,“ poradil mi Paul, když se naklonil přes okraj postele a polechtal mě. Rozesmála jsem se, síly mě opustily a já spadla zpátky na Embryho. Připomnělo mi to ten den, kdy jsme museli uklízet po moučkové válce.

„Paule, nech mě aspoň vstát,“ prosila jsem a zase se o to pokusila. Nechal mě, ale když už jsem stála, stáhl mě za ruku mezi něj a Jareda.

„Víte, jak to jídlo bude vypadat, když se ihned nedostavíme do kuchyně?“ Jen se tomu zasmáli a dál jen tak leželi. Vykašlala jsem se na myšlenku nejedlého jídla a taky relaxovala. Měli pravdu, je to fajn. Embry se sesbíral ze země a lehl si zpět na postel.

„A víte, jak bude vypadat Emily?“ rozesmál se Paul. U nás ostatních ta poznámka také vyvolala vlnu hlasitého smíchu, který doprovázel další, tentokrát vycházející z kuchyně.

„Hele, nepřipadá vám ta postel nějaká malá?“ zeptal se Jared a rozhodil rukama tak, že mi dal do nosu. Jeho ruku jsem odhodila zpátky k němu a svou si postižené místo chytla.

„Ne, ta postel není malá, jen je na ní moc vlků,“ opravila jsem ho a zatlačila do kluků, kteří mi byli nejblíže. Jared podle mých představ spadl z postele na zem, ale Paula jistil Embry, takže to taky on odnesl a navštívil matku zemi.

„Alex, co to děláš? Ono to bolí,“ hekali ti dva pod postelí, ale už se na ni nepokoušeli znovu vyšplhat.

„Snažím se vás dostat pryč z mé postele a později i z pokoje. Hele, co když vám ostatní sní vaši porci?“ napadlo mě najednou a doufala jsem, že to zabere a oni se odeberou do kuchyně.

Zabralo to. Vystartovali a za chvíli po nich zbyly jen pootevřené dveře a rozestlaná postel.

Povzdechla jsem si a vyškrábala se z ní. Poskládala jsem deky, kterými byli přikrytí, a dala je do křesla. Svou peřinu na posteli jsem jen urovnala, ale jejich polštáře byly na obtíž. Nikam se mi nevešly, tak jsem je nechala na posteli, na kterou jsem si následně na chvilku sedla.

Byla jsem unavená z ranního souboje, ale když se najím, tak zase síly naberu.

***

Po obědě tedy přišel na řadu Twister. Kluci z obýváku byli vzhůru, když jsem do kuchyně přišla, takže ty jsem z postelí nemusela tahat. No, až u oběda zjistili, že hra s Twisterem není žádná sranda a že se doopravdy hrát bude.

Už byl roztáhlý v obýváku, tak teď jen stačilo určit, kdo bude říkat.

„Same, budeš tak hodný?“ zeptala se ho sladce Emily, protože viděla, že se mu to dvakrát hrát nechce.

„Jistě, Emily, pro tebe cokoliv,“ zajásal a hnal se k ručičce, se kterou se točí, a tím se říká, kdo co má kam dát.

„Takže jak půjdete po sobě?“ zeptala jsem se, abych byla v obraze a věděla, po kom na mě přijde řada.

„No, asi takhle. Paul, Emmett, Bella, ty, Embry, Carlisle, Esmé, Brady, Collin, Jasper, já, Seth, Jared a Jake. Quil ještě pořád hlídá malou Claire, nebo je jenom líný?“ zeptala se Alice a otočila se na Sama.

„Ještě pořád ji hlídá, jelikož její otec se vrátí až za měsíc. Emily, budeš ji zítra hlídat?“ zeptal se, ale schválně nezmínil, že už zítra přijdou. Emily z toho byla na prášky a nikdo to nechtěl podstoupit znovu.

„Jo, jistě,“ odvětila smutně.

„Fajn, tak toč, Same, jinak tu zapustím kořeny,“ popohnala jsem ho. Všichni jsme stáli kolem plochy s barevnými řadami koleček a čekali, kdy ta sranda vypukne.

„Takže, Paule, levá noha na červenou.“

Jmenovaný ji tam dal a odfrkl si. „To má být těžké?“

„Počkej, až budeš muset mít jednu nohu úplně na druhé straně hrací plochy,“ utnula jsem ho.

„Emmette, pravá noha na modrou. Bello, levou ruku na zelenou. Alex, levou nohu na žlutou…“ Takhle to šlo dál ještě asi deset minut, když už postupně začali hráči odpadávat. První vypadl Brady, když do něj nechtěně Jazz strčil ramenem a on se sesypal na zem. S sebou stáhl Jakea a Carlislea. Dál jsme se do sebe zamotávali, až jsem byla natáhlá přes Jareda, který měl pozici jako krab, jen se nijak nepohyboval. Později vypadla Alice, když jí Brady nechtěně podtrhl ruku a ona to nevyrovnala a spadla. S ní šel dolů Jasper, kterému ruku podtrhla Bella, ale ona sama nespadla.

Nakonec jsme tam zůstali jen já, Embry, Paul, Emm a Seth.

„Sethe, pravou nohu na zelenou a ty, Paule, pravou ruku na modrou. Alex, ty dej levou ruku na žlutou a ty, Embry, levou nohu na modrou,“ říkal dál Sam, kterého to očividně začalo bavit. Seth neměl místo na manévrování, takže dobrovolně spadl. Paul to nějak dal, ale ruka mu podjela a on si kecl rovnou na zadek. Já a Embry jsme svůj úkol splnili. Stejně tak dalších sedm, ale potom to ostatní už přestalo bavit, i když nám dost hlasitě fandili, tak vyhlásili remízu. To jsme my dva nechtěli dovolit, jelikož jsme oba dva soutěživé povahy, tak jsme hráli dál a Alice byla tak hodná, že nám točila.

„Ještě vás to baví? Vždyť nikdo z vás nemůže vyhrát, tak proč se snažíte? Já už chci jít stavět sněhuláka,“ poskakoval Emmett zrovna ve chvíli, kdy jsme byli s Embrym nejvíc zamotaní. Dalo by se říct, že jsme byli v jedné kuličce, ve které nikdo z nás nevěděl, kde má svoje ruce a nohy.

„No, asi máš pravdu. Lex, je to remíza, ale za pár dní tě porazím,“ slíbil mi můj protihráč a začal se rozmotávat. Oba jsme se svalili na zem a natloukli si zadek, což vzbudilo vlnu smíchu.

„Ha, ha, ha, to je sranda,“ zamumlal Emm a vyšel ze dveří ven, kde všichni cvičili boj. Už na každého z nás dolehla skutečnost, že by k bitvě mohlo dojít, proto Sam a Jazz nařídili povinné trénovaní. Tedy kromě mě a Embryho. Prý bychom se dokázali ubránit, tak nás nechali hrát dál Twister a my je ještě přemluvili, aby nám tu nechali někoho, kdo bude točit.

„Tak asi se k nim jdeme přidat, ne?“ usmála jsem se a vydrápala se na nohy.

„Hmm,“ zabručel Embry a následoval mě. 

Bylo mi docela líto, když jsem zjistila, že u minulé kapitoly se obětovali jenom tři lidé, aby mi k tomu něco napsali. Vím, že to píšu pro vás a taky neočekávám, že mi každý z vás napíše sloh - on by postačil i smajlík. ;) To je jenom pro vás pro příště. 

Sun.

Miniaplikace

Autor: Sundance (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 21. kapitola: