Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 15. kapitola

25.06.2012 (16:00) • Sundance • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1816×

Louisiana, 2004

Aro

Cítil jsem, že už jsme blízko, ale nemohl jsem je najít. Byli někde poblíž, ale dobře se kryli, i když nemohli vědět, že si pro ně jdeme. Mohli být kdekoliv na kilometr daleko, ale to bychom nesměli být v jedné ulici, která má ten daný kilometr.

„Demetri, až je najdeme, znehybníš je a já si s nimi promluvím,“ oznámil jsem mu a on mi odpověděl přikývnutím. Dobře, tak kde by mohli být?

Nakonec jsme daný dům našli a blížili se k němu, ale nesvítilo se tam. Což bylo pochopitelné – hodinky ukazovaly čtyři hodiny ráno. Dům, ve kterém tato rodina bydlela, nebyl moc rozdílný od ostatních v této ulici. Červená střecha, malá železná vrátka, štěrková, řádně vyházená cesta až  k tmavě hnědým dveřím, kolem ní živý plot. Posolené náledí na cestě a u dveří a pečlivě zastřižené stromy u příjezdové cesty. Žlutá fasáda dvoupatrového domku a již zmíněná červená střecha byly vidět až na konci ulice.

„Pane, co jim chceš říct? Vždyť to jsou lidé, ti nemohou mít nějakou schopnost,“ namítla Jane a zamyšleně si dům prohlížela. Její slova byla podpořena logickým myšlením, ale i přesto pravdu neměla. Ano, lidé nikdy nemívali schopnosti, které by získali až po proměně, ale tito lidé byli jiní. Sarah a Thomas Ravenwoodovi byli obdaření nadáním, které se nesmí promrhat v tak krátkém životě, jako je ten lidský.

„Drahá Jane, měla bys mít otevřenou mysl všem možným i nemožným možnostem. Tito lidé mají moc, kterou je nenechám promrhat v lidském životě. Na to mám příliš dobré srdce,“ zasmál jsem se zaklepal na dveře.

Dlouhou dobu se nic z hloubi domu neozývalo, tak jsem zazvonil.

Opět bylo ticho, ale potom zavrzala podlaha u dveří a ony se otevřely. Vykoukl na nás muž s milou, ale ospalou tváří.

„Co si přejete?“ zeptal se a zívl. Ach, jaká je to přítěž, když musíte mít alespoň pár hodin spánku, pomyslel jsem si a nasadil úsměv.

„Dobrý den, jsme Volturiovi a chtěli bychom se vás zeptat na vaše schopnosti,“ řekl jsem na rovinu. Muž se zatvářil překvapeně.

„A to jste nás vzbudili jenom kvůli tomu už ve čtyři hodiny ráno?“ reptal, ale i když to myslel jako řečnickou otázku, tak jsem stejně přikývl.

Otočil se do domu a zavolal manželku.

Po pár minutách přišla lámavým krokem mladá a velice hezká paní. Také měla velmi milou tvář, ale kdyby byla na ráně, nechtěl bych se jí dostat pod ruku. Hnědé vlasy měla rozcuchané a pod očima kruhy. Zamžourala na nás a tázavě se podívala na svého muže.

„Miláčku, prý to jsou nějací Volturiovi, kteří chtějí vědět víc o našich schopnostech,“ promluvil její manžel a slovo schopnosti skoro zavrčel. Jen jsem je zkoumavě pozoroval.

„Jak o tom víte?“ otočila se na nás ta žena a ruce si založila na prsou.

„Demetri,“ oslovil jsem upíra, který prkenně stál v mé těsné blízkosti, a hlavou kývl k muži a ženě stojícími před námi.

Pochopil a oba je přišpendlil ke zdi naproti dveřím. Prošel jsem jimi k nim a vešel do malé vstupní haly se zrcadlem, malým botníkem a věšákem, na kterém visely dvě bundy a jeden kabát.

„Co po nás chcete? Vždyť jsme vám nic neudělali, a jak víte o našich schopnostech?“ prskal muž a snažil se Demetrimu vykroutit. Marně. Upíra nemůže přeprat obyčejný člověk, i když má schopnosti.

„Milý Thomasi, ty, tvá žena a překvapivě i tvůj syn jste byli zvoleni ke vstupu do mé gardy. Tvá manželka Sarah už jistě pochopila, co jsme,“ promluvil jsem a otočil se na ženu, která na mě koukala s vykulenýma očima. Ach ano, takto kouká každý, kdo ví, že někdo jako my existuje.

„Vy-vy jste-upíři,“ zakoktala se a zavřela oči, ze kterých se jí následně začaly řinout slzy. Přikryla si je dlaněmi. „Nikdy jsem své matce nevěřila, že ty příběhy, které mi vyprávěla, jsou pravdivé. Vždycky mi říkala, že to pochopím časem, že to uvidím na vlastní oči,“ vzlykla a vykoukla na mě skrz prsty. „Řekla mi, jak ten příběh skončí. Milující se lidská rodina se stane upíří,“ zašeptala a opět schovala hlavu do dlaní. Překvapilo mě, že toho tolik ví, ale bylo to plus pro mě – nemusím jim to vysvětlovat. Chtěl bych poznat matku sebejisté, chytré, milující Sarah. Mohla by se mi hodit.

„Ano, milá Sarah, je to pravda. Vaše schopnosti jsou velmi cenné, ty se nesmí jen tak promrhat,“ vysvětlil jsem a usmál se na ni.

„A co bude s Lexie?“ vydechl Thomas, ale svůj pohled zamilovaně upíral na svou manželku. Ach, ta pravá láska.

„S Lexie?“ zopakoval jsem zmateně. O jakou ženu se tu jedná? Nebo že by to bylo dítě?

„S naší adoptovanou dcerou. Co bude s ní?“ vyhrkla rychle Sarah a ještě dodala: „Prosím vás, nepřeměňujte Chrise, kdybyste ho kousli, umřel by.“

 „Vaši nevlastní dceru tu necháme. A jak to, že vy neumřete?“ Zamyšleně jsem naklonil hlavu na stranu. Ano, teprve tohle je záhada.

„Má matka mi vždycky říkala: Ty a tvá spřízněná duše budete spolu stejní jako obyčejní lidé. Vaše děti budou každé jiné. Když se najdete, bude vám dopřán lidský život, oni budou už od přírody sami od sebe neobyčejní, proto nikdy lidství nedosáhnou,“ zopakovala slova své matky a hořce se zasmála. „Až teď jsem to pochopila. My jsme obyčejní spolu, oni budou vždy neobyčejní. Ale i přesto musí najít svou spřízněnou duši,“ dodala a podívala se na mě.

„Dobře, už jste pochopili důležitou věc a teď Jane dojde pro Chrise a odjedeme zpět do Volterry,“ rozhodl jsem.

Tam jsem je proměnil, tedy kromě jejich dítěte. Byl to celkem milý hoch, tak jsem ho nechal bydlet na hradě, aby nebyl daleko od rodičů. Ale i přesto je mohl vidět až za rok, když už se uměli ovládat.

Ještě tu noc jsem byl za jejich sousedkou, která mi potvrdila, že je to jejich adoptivní dcera a přes den jsem ji i s Alecem navštívil. Bylo to také milé děvče, ale to jsem s sebou do hradu nevzal. Byla by akorát přítěží. 

Takže teď jsme se dozvěděli něco o tom, jak to tehdy vlastně bylo. Jen bych vás chtěla připravit na to, že příští dvě kapitoly budou hlavně o Embrym a Alex, budou takové oddychové, ale znáte to - klid před bouří. ;)

 A doopravdy moc bych chtěla poprosit o komentáře. Mám napsané tři kapči dopředu, tak je jen na váš, kdy je pošlu ke schválení. 

Sun 

Autor: Sundance (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 15. kapitola: