Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 12. kapitola

Twilight sraz 2010


Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 12. kapitolaAlex se rozhodne. ;) Sundance

„Same,“ vyjekla jsem, „na mě nepůsobí to, že jsi tu alfa. Necítím tíhu tvých rozkazů, ani nemám potřebuje je plnit. Ale samozřejmě to udělám,“ dodala jsem rychle. „Jak je to možné?“

Sam se na chvíli zarazil. „Ale… Jak je to možné? Vždyť ještě ani nevíme, po kom jsi vlka zdědila, tak jak…“ Zavrtěl hlavou. „To vyřešíme později, teď se musíš zkusit přeměnit a obléct. Colline, jdi pro oblečení. Zeptej se Emily, ona ti nějaké dá. Alex, až bude zpátky, tak se někde zkusíš přeměnit. Pak tě Embry odvede zpátky do domu, kde to probereme,“ oznámil nám alfa a sám skočil do nejbližšího keře. Po chvíli jsem ho už v hlavě neslyšela.

„No, teď se od nás taky čeká, že se přeměníme, co?“ zaúpěl Paul. „Ach jo, a já jsem si už začal myslet, že bych mohl zjistit, jak by sis vedla, kdyby ses musela přeměnit zpátky.“

Zasmála jsem se. „No, rozhodně to zvládnu líp než ty,“ opáčila jsem a ušklíbla se na něj. Chtěl na mě skočit, ale já jsem uhnula a zavrčela. Otočila jsem se čelem k němu a v duchu se zasmála, když jsem zjistila, že si při dopadu zarazil čumák do země.

„Promiň, ale myslím, že kdybychom se my dva prali, tak s největší pravděpodobností vyhraju. Jsem rychlejší, takže bacha,“ zahrozila jsem mu a se zvednutým ocasem se vydala za nejbližší strom.

„Alex, tady máš to oblečení,“ ozval se poblíž Collin a hodil za můj úkryt kouli oblečení. Byl v lidské podobě, tak jsem na znamení díky jen vyštěkla.

Přesně jsem nevěděla, jak se mám proměnit, tak jsem pomyslela na to, že chci být člověk. Nic se nestalo. Snažila jsem se ze všech sil, ale zase nic. Jak jsem se cítila při proměně? Celá jsem se třásla a všude cítila, jak mě spaluje oheň. Zkusila jsem si to představit a najednou…

Lup!

Byla jsem člověk. Už jsem neměla ocas, tlapy ani srst. No ale taky jsem na sobě neměla žádné oblečení. To je ale jen detail.

Zkusila jsem se ještě párkrát přeměnit tam a zpátky. Když jsem asi počtvrté byla zase vlk, tak to už Paul nevydržel.

„Ještě chvíli to budeš dělat a budu první měnič, který bude muset jít k psychiatrovi kvůli tomu, že se jedna vlčice poprvé proměnila a teď to hodlá dělat do konce života,“ poznamenal a statečně zadržoval touhu skočit za strom, kde jsem se měnila, a srovnat mě do latě.

V duchu jsem se zasmála. „No, myslím, že ani psychiatr by tvoji mentalitu nevyléčil,“ ušklíbla jsem se a rychle se přeměnila zpátky v člověka. Mohlo by se stát, že bych přišla o nějakou potřebnou část svého těla. Au!

Asi je čas se převléknout a vyrazit domů. Začala jsem na sebe pomalu natahovat oblečení od Collina. Slyšela jsem, že ostatní už zmizeli, ale někdo přeci jen zůstal. Embry, kdo jiný. Měl to nakázané od Sama, že budu chvíli dost nemotorná, ale já se cítila bezvadně.

No, přeci ne tak docela. Bylo toho za dnešek moc.

Svezla jsem se podél stromu na zem, skrčila jsem nohy, objala je rukama, zavřela oči a hlavu položila na kolena.
Dozvědět se o měničích, o tom, že moji rodiče a babička možná můžou být naživu, že mám vlčí geny, přeměnit se, to by bylo na každého příliš. Nechápala jsem nic, ale zároveň mi bylo všechno jasné. Chápala jsem, jak to v takové smečce funguje, takže nebude problém se začlenit. Chápala jsem všechno ohledně vlků a jejich stylu života. To s mými rodiči se mi ale nepodařilo pochopit. Jestli jsou doopravdy naživu a jsou upíři, tak proč by pro mě nepřišli? Proč si mě po čase neodvedli? Babička mi tvrdila, že když se z někoho stane Studený, tak bude první rok jeho sebeovládaní dost pokulhávat. Potom se to naučí ovládat. Buď se bude živit krví zvířat a nebude potřebovat krev lidí, nebo se bude živit lidskou a naučí se to ovládat. I kdyby měli takové období i oni, tak už je to osm let, takže se to už nejspíš naučili ovládat. Nevěřila jsem, že by mě tu nechali. Nechtěla jsem si to připustit.

Slyšela jsem, jak se někdo vedle mě posadil. Nemusela jsem ani otvírat oči, abych viděla, že dotyčný je Embry. Jeho vůni bych poznala kdekoli. Vůně lesa smíchaná s mátou. Vražedná kombinace. Sakra, ovládej se! okřikla jsem se v duchu.

„Bylo toho dneska dost, co?“ zamumlal po chvíli ticha hlasem, který byl jasně zastřený únavou. Zvedla jsem hlavu z kolen a otevřela oči. Podívala jsem na něj a nedokázala si odpustit krátký pohled na jeho rty. Napadlo mě, jaké by to bylo se s ním líbat a nechat se jím jenom v tichosti objímat, ale po chvíli jsem to zavrhla, i když to byla lákavá představa. Hlavu měl opřenou o strom a zavřené oči. Měl klidný výraz ve tváři a uvolněné rysy. Takhle uvolněného jsem ho ještě neviděla.

Uvědomila jsem si to až teď, ale měla jsem úplně mokré tváře od slz. Nevím přesně, kvůli čemu jsem brečela, ale nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Začala jsem si utírat tváře a potlačovat vzlyknutí, ale bylo to ještě horší. Slzy se spustily nanovo a vzlyky se vydraly ven, i když proti mé vůli. Vznikl z toho neidentifikovatelný zvuk.

Vlk vedle mě překvapeně otevřel oči. „Nemusíš se snažit, abych to neslyšel, zasloužíš si chvíli, kdy můžou emoce ovládat tebe a ne naopak,“ promluvil na mě hlasem, který bych zařadila k člověku, který se snaží uklidnit divoké zvíře. Nevím proč, ale naštvalo mě to.

„Hele, byl to jen chvilkovej zkrat. Už jsem v pohodě, tak se nestarej!“ vyštěkla jsem na něj a hned toho začala litovat. V jeho tváři se nedalo nic vyčíst; tvářil se tvrdě, ale v jeho očích byla znát bolest. Vynadala jsem si za to. Nechtěla jsem mu ublížit. Na to jsem ho měla až moc ráda. Nebyla jsem si jistá, ale asi jsem ho měla ráda víc než jako kamaráda. Nejdřív to byl kámoš, pak brácha a teď?

„Fajn, chápu. Měli bychom se vrátit,“ prohlásil po chvíli bezvýrazným hlasem a chtěl vstát, ale já jsem mu položila ruku na paži, a to ho zastavilo.
Zhluboka jsem se nadechla. „Omlouvám se. Je toho doopravdy hodně a já teď ani nevím, jestli dokážu souvisle uvažovat.“ Odmlčela jsem se. „Ani nevím, jestli to ustojím,“ dodala jsem a ruku stáhla. Hlavu jsem dala mezi kolena a dovolila slzám, které se mi valily do očí, aby přetekly přes okraj.

„Lex, jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě. Už nebyl naštvaný, spíš zmatený. Pochopila jsem, že se neptá na tu omluvu ani na to ostatní. Ptal se na mou poslední větu.

Zvedla jsem k němu uslzenou tvář. Překvapením se mu rozšířily zorničky a zachvěla se mu ruku, ale jinak se ani nehnul.

„Vždyť ani nevím, kam patřím. Jsem člověk, nebo vlk? Jsem na světě sama, nebo mám rodiče s babičkou? Já fakt nevím. Ale co kdybych před tím mohla uniknout? Co kdybych odjela někam, kam se to za mnou nepotáhne?“ objasnila jsem. Nevěděla jsem, jestli na to chci vůbec nějakou odpověď.

Můj vlk nejdřív zaváhal, ale potom si sedl půl metru ode mě. Zabolelo mě u srdce, když si sedl, jako by se mě štítil, ale rychle jsem ten pocit zahnala. Ani jsem nevěděla, jestli jsem vlk nebo člověk, tak jak se můžu vyznat ve vlastních citech?

„Lexie, ty jsi člověk s vlčí duší. Jsi skoro naše sestra a Emilyina neteř, kterou má ráda jako svou dceru. Stejně tak Sam. Chápu, že teď nevíš, kde je tvé místo, ale i když to nevíš ty, tak my jsme si jistí, že jsi naše za všech okolností,“ ujistil mě a trochu mi tím zvedl náladu. Měl pravdu. I když já sama nevěděla, ve kterém těle je to lepší, tak oni jasně viděli, že to mě vůbec nezmění.

Zadívala jsem se na něj a utřela si tváře. Svůj účel to nesplnilo, protože se začaly valit další slzy.

„Asi máš pravdu,“ uznala jsem a pohled nedobrovolně stočila na jeho rty. Jaké by bylo se s ním líbat? A chtěl by to taky nebo pro něj jsem jenom malá holčička, která neví, co je život? Myslím, že já bych to měla vědět nejlíp. Ostatní řeší problémy typu ,Co když z toho testu dostanu pětku?‘ nebo ,Co si mám vzít na sebe?‘. Na takovéhle věci jsem nikdy nepomyslela, protože jsem se utápěla v žalu a smutku. Ale co když ke mně taky něco cítí? Co když mu nejsem lhostejná? Co když je to oboustranné?
Věděla jsem o způsobu, jak to zjistil, ale dost jsem se bála to zkusit. No dobře, dost jsem se bála odmítnutí.
Podívala jsem se mu zase do očí, ale on se do těch mých nedíval. Sledoval moje rty a přitom ten svůj kousal.

A v tu chvíli jsem se rozhodla.

Nahnula jsem se k němu, zavřela oči a…

Políbila ho.

Na chvíli ztuhl, ale potom se jeho rty pohnuly proti těm mým. Líbal mě! Bylo to jako předčasné Vánoce nebo když dostanete dárek, který si přejete celý život. V břiše mi vyletělo hejno splašených motýlů, kteří se rozletěli do každé části mého těla.

Jednou rukou jsem mu vjela do vlasů a druhou mu dala na zátylek, abych si ho mohla přitáhnout blíž. Až teď jsem zjistila, co je to, když nemáte svou spřízněnou duši. Vždycky jsem si myslela, že je mi dobře, ale až teď mi bylo výborně. Pochopila jsem, že bez Embryho bych už žít nedokázala.

On mi svou rukou taky vjel do vlasů a mou hlavu si přitáhl blíž stejně jako já tu jeho. Druhou ruku mi lehce položil na lícní kost.

Polibek se stal něčím krásným, i když jeho intenzita pomalu klesala. I když to teď byl polibek, do kterého jsme vložili všechny své emoce, byl nádherný.

Po chvíli se Embry zarazil a odstrčil mě od sebe. Nechápala jsem, co se děje. Oba jsme byli zadýchaní, ale to mu nezabránilo v tom, aby mi to vytmavil.

„Tohle už nikdy nedělej!“ varoval mě naštvaným hlasem. „Víš, že to nejde, i kdybych chtěl,“ pokračoval klidnějším hlasem. „Alex, jsem o pět let starší. Možná, že za pár let to nebude nic znamenat, ale teď je ten rozdíl obrovský.“ Mluvil tak vyrovnaným hlasem, až jsem ho obdivovala. Já sama jsem ještě lapala po dechu.

„Víš, že to není jen tímhle,“ promluvila jsem po chvíli. Lhal mi. Nebo mi přinejmenším aspoň neříkal pravdu. Nebylo to jen tím, že jsem o hodně mladší. Měl ještě nějaký důvod, který mi odmítal říct.

„Máš říct,“ uznal. „Je to i tím, že se o tebe v tomhle směru nezajímám.“

Au!

Vždyť mi ten polibek oplácel…


Kdo dočetl až sem? I když u minulé kapitolky bylo víc komentů, pořád jich není tolik jako na začátku. ;) Pozor na to. :)

Původně jsem si myslela, že tuhle kapitolu zveřejním až za týden, den po tom, co se vrátím ze školního výletu, ale nedokázala jsem týrat ty, kteří pravidelně - občas - komentují a prosí o další kapitoly. Takže asi takhle - tato kapitola je věnována těm, kteří kvůli mě obětují pět vteřin, aby mi dali vědět, že to čtou a že se jim to líbí. ;) 

Sun


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 12. kapitola:

 1 2   Další »
15. Bára
25.05.2013 [22:09]

Jedním slovem, krása

14. Bára
25.05.2013 [22:08]

Jedním slovem, krása

21.06.2012 [20:15]

SundanceElis1Victoria1Hale, díky za chválu. Emoticon Ať už je vyhrožování nebo vihrožování, hlavní je, že mi doopravdy vyhrožuješ, ale potěším tě. Emoticon Emoticon Vydané jsou ještě dvě kapči. Emoticon

12. Elis1Victoria1Hale
21.06.2012 [20:07]

Jej asi neumim psát mělo tam být Vyhrožování

Emoticon

11. Elis1Victoria1Hale
21.06.2012 [20:05]

Dneska jsem přišla na tuhle povýdku a řeknu ti něco, tak tohle je něco. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Děláš si legraci z toho jak si to zkončila, že jo??? A jestli ne, tak Emoticon ... Holka doufám, že už máš další kapitolu, jinak Tě asi zabilu. Já se tak strašně moc těšim jak to bude pokračovat. Píšeš tak strašně moc zajímavě,. Mě by tohle nikdy nenapadlo.

Emoticon

ps. omlovam se za to vihrožování. Prosím neber to špatně.

18.06.2012 [22:01]

VerCullenB.O.M.B.A.
Delší koment poskytnu zítra Emoticon

No, Alex lituju, opravdu moc... Emoticon On se s ní cucá, a pak... "Takhle se o tebe vůbec nezajmám!"
To je ale hovado hnusný! Emoticon Emoticon A lituju i tebe - tohle na psaní bude hodně těžký, ta holka toho má prostě moc... Ale jsem si jistá, že to zvládneš a spolu s tebou i Alex. Emoticon

13.06.2012 [19:41]

zuzinecckaaOu, ta poslední věta byla hodně bolestivá. Věřím, že jsi četla VA, protože tam to řekl Dimitrij Rose, když na něm vyzvídala, zda ji má rád. A uvedla jsi úplně stejné důvody, jako byly ve VA. Takže teď vím, kde taky kradeš inspiraci. Emoticon Emoticon
Tu scénu jsem totiž měla před očima. A tušila jsem, že něco takového přijde. Emoticon Ale je to hnusné. Vždyť s nimi mlátí hormony, ona už má věk na to mít kluka. I když ve třinácti chodit s osmnáctiletým... Emoticon Mno, vždyť oba vyrostou. Emoticon Emoticon Emoticon
Ale děkuji za tvou múzu ve VA, kterou neskutečně miluju. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
EDIT: Neříkej, že jsem v této kapitole došla na prozatimní konec? Emoticon Emoticon To nééé, vždyť jsem sotva začala číst. Emoticon Tak, Suný, doufám, že už kvůli mně píšeš další kapitolu. Protože se stalo to, co jsem předpokládala už při začátku této povídky.
Zamilovala jsem se! Ano, stávám se tvou pravidelnou čtenářkou. Kapitolu od kapitoly jsi lepší a lepší a já už teď mohu jen koukat, kdy další kapitolu uvidím v pravém sloupečku. Emoticon A jen ti povím - já jsem hodně náročná čtenářka, takže pocta pro tebe, protože poslední dobou se mi skoro nic nelíbí. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. A.
10.06.2012 [23:14]

Emoticon Emoticon

7. jajuusqa
07.06.2012 [19:28]

Vážně moc hezká dobře napsaná kapitola, docela by mě teď zajímal pohled Embryho Emoticon .

07.06.2012 [8:50]

FeelaeSun co mi to děláš?! Já se zbláznim!!! Piš piš piš piš!!!! Už jen kvůli mě :DDD

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!