Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 9. kapitola

perex


Minulost žije s námi - 9. kapitolaDnes jsem dala zase muziku a opět s Anastaie ale jinou. Myslím že tyhle texty se k této povídce hodí.

9. kapitola – Úkol

HUDBA

Další den se ve škole skoro nic nedělo. Všechny hodiny byly mlčky, krom té s Alice. Edward se mnou nemluvil. Po obědě jsem měla druhou hodinu dějepisu za den. Jen co vešel učitel, měla jsem špatné tušení.

„Tak mládeži, dnes dostanete do dvojic práci. Dostanete nějaké historické období a zpracujete ho. Na plakáty. Za měsíc se bude jeden den konat přehlídka. Seženete informace, fotky, obrazy a nějaké věci. Je to celoškolní, dostanete z toho známku a ta bude rozhodovat z poloviny celkového hodnocení. Ve dvojicích budete tak jak sedíte.“ A je to tady.

On se mnou nemluví a ještě s ním mam pracovat. No co, to zvládneš, Isabello. Tak by mohl být ten učitel alespoň trochu hodný a pomoc mi.

„Tak, pan Cullen, slečna Swanová, máte období první světové války.“ Jo, to jsem potřebovala, třeba ho na to dostanu. Měla jsem co dělat, abych neskákala radostí do stropu. Usmála jsem se a podívala na něj. Zkoumal můj výraz. Učitel přečetl všechny studenty a akorát zazvonilo. Šla jsem na chemii a opět seděla s Edwardem. Otočila jsem se k němu.

„Mám doma o té době spoustu věcí. Šaty a jiné. Zkusím tam něco na tebe najít.“

„To nebude třeba, doma máme nějaké oblečení z té doby.“

„Tak v tom případě sežeň oblek.“ Nechápavě se na mě podíval a já se jen usmála.

V mojí hlavě totiž už byl plán a já ho hodlám uskutečnit

Až na tohle čas plynul dál a nic se nedělo. Jen jsem v hlavě ještě zdokonalovala svůj plán. Edward se mnou vůbec nemluvil, jen když se mě ptal, co kdo vypracuje.

Já pracovala jak se žilo, a Edward válku. Jak jinak. Tomuhle jsem se taky musela usmát. Letěla jsem domů za rodinou a taky pro věci na ten projekt. Ohledně mého zdraví, cítila jsem se skvěle, možná až moc na to, v jakém stádiu je moje nemoc.

Prošmejdila jsem celý dům a hledala vše, co bych mohla použít na projekt. Našla jsem toho docela dost. Fotoaparát z té doby, některé fotky. Zabalila jsem věci, co potřebuju do školy, jako knihy a podobně, a taky ty dva dopisy. Nevím proč.

A pak ty šaty. Jestli chci pravdu, musím mu dát ránu pod pás. Vzala jsem si ty modré, které měla Isabella, když se viděli poprvé. Vzpomněla jsem si na kresbu, co se mi líbila a našla ji. Tu, co kreslila v den, kdy jí vyznal lásku. Obraz jsem si vzala s sebou. Stále jsem nevěděla, co je zač a to mě trápilo, jelikož spousta záhad okolo něj nasvědčovaly, že on a jeho rodina nejsou normální.

Třeba jako vždy, když svítí slunce, nejsou ve škole, ale prý kempují. Zajímalo by mě, jak věděli, že bude slunce, když se objevilo v polovině dne a nikdo to netušil?

Ano, to proč nikdo z nich nikdy nepije a nejí? Pochybuju, že všichni drží dietu. A hlavně pochybuju u Emmetta, pak by měl těžko svaly, kdyby nejedl.

Ale to největší terno a největší záhada jsou jejich oči. Všichni mají stejnou barvu, ale jsou adoptovaní. A všem se mění barva očí. Jednou jsou zlaté a poté jsou tmavší, až úplně černé. Musím o tom pořád přemýšlet, ale nic mě nenapadá. Nebo rozhodně nic, co by bylo skutečné.

Nudila jsem se, večer se vracím domu. Ano, tohle už není můj domov, tím je Forks. Rodiče se sice snaží, ale pořád vidím ten strach. Bojí se mě i dotknout a to je vrchol. Ani neví, jak to bolí mě. Vidět pořád ten strach v jejich očích a když si myslí, že je neslyším a zase se hádají. Jsem tu pár dní a už mě to ubíjí. Jsem ráda za svoje rozhodnutí jet za tetou. Nelituju toho.

Ne, jsem ráda, jelikož mám spokojený život a záhadu, na které pořád dělám. A já jí vyřeším, zjistím, co je Edward Cullen zač, i kdyby to bylo to poslední, co u dělám. I když možná i bude. Můj čas se pomalu ale jistě krátí. Jen do května a teď je listopad. Než se stačím rozkoukat, bude ten den a já už nebudu mezi živými.

Sedla jsem si ve starém pokoji do houpacího křesla nedaleko okna a pozorovala tu velkou rudou skvrnu na dřevěné podlaze. Skvrnu, která určovala místo, kde se Isabella zabila. Dívala jsem se na ni a začal mě ovládat strach z toho, co mě čeká, strach z konce. Ale proč se vlastně bojím, když nemám důvod? Nemám proč tu být. Rodina se kvůli mně jen hádá ještě více. Nikdo, komu by na mě záleželo, není. Smutně jsem si povzdechla a vytáhla z knihovny nějakou knihu. Pořádně jsem se v křesle uvelebila a začala číst. Pořádně jsem nevěděla, co to je.

Ani jsem nevěděla, jak budu ráda, za tuhle knihu a za to, že mi pomůže alespoň něco vyřešit, i když to bylo neskutečné. Ale v mém případě, co je skutečné?

Dívala jsem se na stránky té knihy jako blázen. Moje oči byly vytřeštěné a moje pusa otevřená. Ode dneška věřím vážně na vše, jelikož to sice bylo nemožné a neskutečné, ale podle některých mých zjištění to byla pravda. Můj bože, oni jsou upíři, křičely moje myšlenky.

No jasně, proto nechodí na slunce, nejí a nepijí. Ale jak to, že se mohou pohybovat mezi lidmi, aniž by někoho zabili. A nic o tom, že by se lidé ztráceli, jsem neslyšela. Nesmrtelnost, to ale poté vysvětluje Edwarda. Takže Edward Cullen je ve skutečnost Edward Anthony Masen. On nezemřel, jen se z něj stal upír. Předtím nemohl být upírem, to až poté.

Knihu jsem okamžitě vrátila a odešla do svého pokoje. Přemýšlela jsem, jestli je to možné. Vždyť chodí do školy mezi lidi. Chodila jsem po pokoji jako lev v kleci a o všem důkladně přemýšlela. Ale na jiné stanovisko, než že jsou upíři, jsem nepřišla. Večer jsem letěla zpátky. Celou cestu jsem prospala.

V pondělí je ten projekt. Celý víkend jsem přemýšlela, co budu dělat. Nic mě nenapadlo a tak jsem se rozhodla, že budu jednat podle instinktu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!