Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 7. kapitola

kirsten0011

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Minulost žije s námi - 7. kapitolaJá vím, že jsem to minule tak blbě usekla, ale ono se nedalo odolat. Doufám, že jste to ten víkend přežily a tady máte další dílek.

19.01.2010 (21:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3042×

7. kapitola – Bože, já blázním

Vedle toho jediného volného místa seděl anděl, anděl Isabelly, Edward. Moje srdce se rozbušilo a já divoce zalapala po dechu. V tom se na mě podíval a taky ztuhl. Zírali jsme na sebe. Byl to on, ale byl krásnější, tedy pokud to ještě šlo. Nechtěla jsem od něj odtrhnout oči, ale vyrušil mě učitel.

„Slečno Swanová, posaďte se prosím vedle pana Cullena.“ Zatřepala jsem hlavou a  posadila se vedle ně. To nemůže být on. Ne, možná je jeho rodina prokletá, jako moje? Ale proč by se jmenoval Cullen? A proč by na mě tak zíral? Učitel začal svůj výklad. Otočila jsem se k Edwardovi a pořádně si ho prohlédla. Byl bledší a jeho rysy byli dokonalejší, a stejně jako ta blondýna, měl zlatohnědé oči. Taky se na mě zkoumavě a nevěřícně díval. Po chvíli jsem se otočila k učiteli.

Vážně už blázním, tohle není normální. Určitě zase sním. Jak jinak bych tohle mohla vysvětlit? Štípla jsem se do ruky, ale nic. Cítila jsem jen bolet a neprobrala se. Bože, to není možné. Nebo ano? Otočila jsem se zase k němu. Pořád si mě prohlížel, stejně překvapen. Pořád mě zkoumal, jakoby se chtěl ujistit, že každý detail je stejný, jako tehdy. Jak jako tehdy? Neblázni, okřikla jsem se. Ale ano, byla jsem podobná Isabelle, do posledního detailu.

Ale já byla pořád překvapená z barvy jeho očí. Kde má ty krásné zelené? Po chvíli zíraní na sebe navzájem, jsem se rozhodla být ta chytřejší a vychovanější a tak jsem se otočila k učiteli a pokoušela se dávat pozor. Ale moc to nešlo, když jsem cítila jeho pohled a chtěla se mu dívat do jeho očí, i když už nebyly tak krásně zelené.

Nakonec jsem neodolala se na něj nedívat. Když jsem se na něj opět podívala, měl ve svém pohledu i nenávist a jeho oči byly najednou černé. Zírala jsem na něj, proč je tam ta nenávist? V tom zazvonilo. Vystřelil ze svého místa, jako namydlený blesk. Když jsem se vzpamatovala, šla jsem na oběd. Vzala jsem si jenom sodovku, neměla jsem hlad. Nevěděla jsem, kam si sednou, než na mě zamávala Jessica, abych šla k ním. Posadila jsem se vedle ní. U stolu se mi představil Mike, Angela, Ben a Tyler.

V tom do jídelny vešla ta blondýna a Emmet.

„Kdo jsou?“ zeptala jsem se. Slova se ujala Jessica.

„To jsou Cullenovi. Adoptivní děti doktora Culena a jeho ženy. Přistěhovali se před dvěma lety z Aljašky. Ta blondýna je Rosalie a chodí s tím velkým - Emmettem. Dále je tam Alice, to je ta malá černovláska a chodí s Jasperem. To je ten, co vypadá, že ho něco bolí. A poslední je náš Herodes,“ chtěla něco říct, ale já ji předběhla a zkusila štěstí.

„To je Edward?“ Při vyslovení jeho jména se na mně podíval.

„Ty ho znáš?“ zeptali se všichni najednou. Nemohla jsem se odtrhnou od něj pohledem, stále se na mě díval.

„Ne tak docela,“ řekla jsem, ale dívala se na něj. Jessica do mě šťouchla a tak jsem se na ni podívala.

„Jestli se ti líbí, tak na něj zapomeň. On s nikým na rande nechodí,“ upozornila mě.

„Neboj, já nepůjdu ve stejných stopách. Nejsem ta samá Isabella.“ To poslední jsem zašeptala.

„Tak povídej, odkud jsi a co tě baví?“ zeptal se Mike. Tomu jsem se usmála.

„Jsem z Anglie, poblíž Londýna. Baví mě číst, kreslit a mám ráda historii, hlavně začátky dvacátých let.“ Celou dobu jsem cítila jeho pohled v zádech. Když jsem domluvila, podívala jsem se na něj. Emmettt mi zamával a já se na něj jen usmála. Po zbytek oběda ze mě tahali něco o mé rodině.

Po obědě jsem šla s Angelou na další hodinu - biologie. Učitel mě posadil vedle Alice. Ta se celou dobu usmívala.

„Ahoj, já jsem Alice. Ty jsi Isabella, že?“ Byla velmi milá.

„Ahoj, jo.“ Nic víc mě nenapadlo.

„Nechtěla bys jet někdy na nákupy?“ Tak to jsem nečekala, ale potřebovala jsem nové oblečení.

„Jo. Co třeba zítra?“ Usmála se na mě jako sluníčko.

„Platí. Zítra po škole.“ Dál jsme nemluvily, poslouchala jsem učitele. Po biologii jsem měla tělocvik, který nenávidím a i přesto, že cvičit nemusím, tak cvičím. Nechci, aby to bylo podezřelé. Učitel ví, že se musím šetřit a tak není problém. Celou hodinu se hrál volejbal a já se držela stranou, ještě někomu ublížím.

Po hodině jsem si šla pro bundu a helmu do skřínky a zamířila do kanceláře, kde jsem odevzdala papír a pak na parkoviště. Všichni se na mě dívali, ale já je nevnímala. Na parkovišti byla spousta aut, ale starých. Jediné slušné bylo stříbrné Volvo, o které se opíral Edward a sledoval mě. Tak hošánek rád drahá auta. S úsměvem jsem šla k motorce. Nastartovala jsem ji a nechala ji chvíli ohřát. Bublavý zvuk se linul přes parkoviště a já si nasadila bundu a pečlivě ji zapla. Rozhlédla jsem se kolem, všichni na mě zírali. Zastavila jsem se u Cullenových. Alice se usmívala, Rosalie mračila, Jasper se díval jinam, Edward mě sledoval zkoumavým pohledem a Emmett se smál.

„Hej, Izzi, víš jak se to ovládá?“ křičel na mě a pak se začal smát na celé parkoviště.

„Neboj, Emme, umím to ovládat líp, jak ty a to se klidně vsadím,“ zakřičela jsem nazpátek a tomu se celá rodina kromě Edwarda smála. Nasadila jsem si helmu a nasedla. Vycouvala jsem a odjela pryč. Doma nikdo nebyl, tak jsem si dovybalila věci jako cédéčka, knížky a jiné. Pustila jsem si oblíbenou muziku a zapla počítač. Musela jsem napsat email rodičům, že ještě žiju. Napsala jsem jim o škole a poté jsem si lehla na postel a přemýšlela o Edwardovi.

Jak je to možné? On nemůže být ten samý Edward, to je nemožné. Ale ten jeho pohled, jako by mě poznal, stejně jako já jeho, a poté ten nenávistný výraz. Nic nechápu. A ty oči, nemá je zelené. Možná to bude ta záhada, proč ještě žije. Ale co potom je? Je to blbost, určitě mám jenom vidiny, nebo je to nějaký vzdálený příbuzný Masenů. Vždyť je adoptovaný. Sundala jsem si medailónek a hrála si s ním v ruce. Pořádně jsem si ho prohlédla a zjistila jsem, že pod růží je malým písmem vyryto ještě něco. Když jsem se pořádně podívala, uviděla jsem slůvko Navždy. Začíná to být ještě záhadnější. Jak jsem tak přemýšlela, usnula jsem.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře