Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 3. kapitola

11.01.2010 (16:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2926×

3. kapitola – Dopis

Dnes je 25.5. 1918 a je to den mé svatby. Venku pršelo, což bylo tady v Londýně docela běžné, ale přesto mi přišlo, že počasí se mnou cítí. Já měla také chuť brečet. Blíží se moje mučení, i přestože svatba nic takového není. Ale pokud je z donucení, tak se dá nazývat mučení. Ano, jsem donucena vzdát se toho, co miluju a vzít si bohatého kluka, který se líbí mojí mámě, jen proto, že má dost peněz, aby mě zajistil. Ale to, co chci já, na tom jí moc nesejde a nezajímá.

Služebné mi dělaly poslední úpravy. Dívala jsem se z okna a přála si, aby u oltáře stál Edward, nebo aby mě odvedl pryč. Můj zachránce a jediný člověk, kterému bude navždy patřit moje srdce. Ale něco mi říkalo, že se tak nestane. V posledních několika týdnech se cítím jako oživlá mrtvola. Jsem prázdná, doslovně. Měla jsem strach z toho, co mě čeká, a hlavně, že jsem nedostala žádné zprávy od Edwarda. On nebyly ten typ, co odchází bez rozloučení.

Uslyšela jsem zaklepání a služebné na můj pokyn pustily osobu dovnitř. Byl to poslíček, nesl nějaký dopis bratrovi, ale nemohl ho najít. Jen jsem se usmála, nikdy ho nikdo nemůže najít, když nechce. To bylo pravidlo u mého bratra. A tak jsem si ten dopis vzala se slibem, že mu ho osobně předám. Prý to bylo obchodní a důležité.

Služebné po chvíli odešly a tak mi dopřály drahou chvíli poslední svobody. Jedině ony věděly, že to celé je pro mě jen mučení a polnost. Viděly mojí bolest, když mi dělaly šaty a já se před nimi nebála brečet. Jen před matkou, kterou by to naštvalo ještě víc.

Chtěla jsem se rozptýlit a hlavně jsem to potřebovala, jinak bych zase začala brečet a nemohla přestat, a tak jsem otevřela dopis a začala číst. To jsem ještě netušila, co se tím změní a stane.

Vážený pane Swane,

stala se politováníhodná věc. Je mi líto, že Vám to musím oznamovat právě já, ale bohužel nikdo jiný nezbyl. S lítostí Vám oznamuji, že vaše obchody s panem Masenem nemohou proběhnout a to z důvodu španělské chřipky. Je mi velice líto, ale manželé Masenovi, včetně mladého pana Edwarda Antony Masena, zemřeli na španělskou chřipku.

Pan Smith

Nevěřila jsem vlastním očím a tomu, co tam stojí. Četla jsem si to ještě několikrát, ale slova se nezměnila. Konečně se mi pořádně přenesly informace na papíře i do mozku, který to začal zpracovávat a když mi to došlo, upustila jsem papír a tupě zírala před sebe. Ne, to není možné, to nemůže být pravda. Ne, on nesmí být mrtvý. Ne, můj anděl musí žít, to je omyl. Ne, nejde to. Jenže některé věci tomu nasvědčovaly. Proto se mi neozval. Ne že by mě nemiloval, ale on zemřel. Zhroutila jsem se na zem s beznadějným pláčem. Ne, to mi nemůže osud udělat, proč? Brečela jsem a nemohla přestat. Je konec, už tady nemůžu dál být, když on není. Zvedla jsem se a sedla si ke stolu. Vzpomněla jsem si, co mi řekl:

„Kdyby se mi něco stalo, otevři ten medailónek.“

Sundala jsem si ho z krku a otevřela. To, co bylo uvnitř, mi doslovně vyrazilo dech. Byl tam prsten, zlatý prsten s diamantem. To není možné. Moje slzy začaly téct ještě větším proudem, pokud to vůbec ještě šlo. Zírala jsem na ten prsten a nemohla tomu uvěřit. V tuto chvíli jsem věděla, co musí udělat. Přísahala jsem si, že svojí lásku najdu, i kdybych měla jít do pekel, a teď to je tady. Vzala jsem jeden papír a začala psát.

Milá rodino,

vždy jsem říkala, že se vdám, ale z lásky. A dnes jste mě donutili, abych se vdávala bez ní. Já svou lásku našla, ale teď jsem ji ztratila. Vždy jsem dodržela sliby, které jsem dala, a já si přísahala, že svou lásku najdu, i kdybych měla jít do horoucích pekel. I dnes svůj slib splním. Navždy vás budu milovat. Vaše ne vždy vzorná, ale vždy milující dcera

Isabella Marie Swan

Dopis byl celý rozmočený od mých neustálých slz beznaděje, které se kutálely po mé tváři a nechtěly přestat. Jakoby se jim moje bolest líbila a pozorovaly ji, co to jde. I přestože byl dopis dost promočený, dal se přečíst a to bylo hlavní. Dívala jsem se na medailónek na mém stole a pořád tomu všemu nemohla uvěřit. Moje slzné kanálky nedaly pokoj, ještě mě provokovaly k většímu pláči. Vzala jsem si prsten, co byl celou tu dobu u mě, do ruky a dívala se na něj. Pořád mi to vše nedávalo smysl. Zavřela jsem oči a opět si představila svého anděla. Dívala jsem se do těch jeho dokonalých zelených očí a na krásný pokřivený úsměv. Cítila jsme, jak se i já usmívám, díky vzpomínkám na něj a jeho krásu. Žmoulala jsem prsten v ruce, až jsem to nedokázala a nasadila si ho s tichým „Ano,“ které patřilo mému andělovi, na prsteníček levé ruky. Věděla jsem přesně, co dělám a co musím udělat, abych byla šťastná.

Vzala jsem si ostré krejčovské nůžky, co tu nechaly služebné, když upravovaly moje šaty. Postavila jsem se před okno, které bylo naproti dveřím. Dívala jsem se ven na zahradu, kde byla moje rodina, přátelé a můj ženich, kterého jsem si nikdy nechtěla vzít.

Zavřela jsem oči a opět si představovala svého anděla. Vzpomínala jsem na jeho krásný hlas, zelené oči a pokřivený úsměv, který patřil jen mně. Vybavil se mi každý moment s ním, každý jeho dotyk, který si mohl dovolit, každý polibek. Musela jsem se tomu všemu usmívat.

Přitiskla jsem si nůžky na zápěstí levé ruky a pořád měla zavřené oči. Zhluboka jsem se nadechla. Byla jsem odhodlaná, nic by mě teď nemohlo zastavit. Chci být jen s tím, koho doopravdy miluju a jsem ochotná pro to udělat vše. Vše proto, abych byla s Edwardem.

Řízla jsem se hluboko do ruky a bolest nevnímala. Cítila jsem teplou krev, která mi stékala po ruce dolů. Totéž jsem udělal i na pravé ruce.

Věděla jsem, že je to dobrá věc, jelikož jdu za svým andělem. Naposledy jsem se podívala z okna ven a čekala, až ho uvidím. Až budu zase s ním a navždy.

Nikdo:

Umřela šťastna, protože poznala lásku a šla za ní. Na ruce se jí vyjímal prsten, který oznamoval jedinou zprávu, že Isabella darovala svoje srdce mladíkovi, a on jí. Jenže nevěděla, že vše nebylo tak, jak si myslela. Nevěděla, že i přesto, co udělá, nebude s tím, koho miluje. A že je oba ještě čeká dlouhá cesta.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 3. kapitola: