Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 19. kapitola

19.02.2010 (22:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3002×

19. Kapitola – Svatba?

„Isabello Marie Swan, miluju tě víc, než svůj život. Vím, že jsem to měl udělat už tenkrát, ale prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě?“

„Ano,“ vykřikla jsem a skočila mu kolem krku. Nečekal to, takže skončil na zemi a já na něm. Moje rty okamžitě vyhledaly ty jeho a vášnivě jsem ho políbila. To jsem chtěla říct už dávno.

„Děkuju,“ zašeptal v polibku. V polibku se posadil se a já s ním. Nohy jsem mu obtočila kolem pasu a ruce kolem krku. Když jsem se odtáhla pro nedostatek kyslíku, s úsměvem mi sundal ruce jeho krku. Chytil mi levou ruku a na prsteníček nasadil prsten. Poté mě na něj políbil. Nevydržela jsem to a zase si ho přitáhla k sobě.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a políbila ho.

„Já tebe,“ odpověděl v polibku. Skoro celý den jsme byli na té louce a užívali si vzájemnou blízkost. Navečer mě odvezl domu. Jane mě hned vypovídala, tak jsem jí skoro vše řekla. Omluvila jsem se, že jsem utahaná. Osprchovala jsem se a šla do postele, kde na mě čekal Edward. Jak se mi po tom stýskalo. Hlavu jsem si mu položila na hruď a v klidu usnula.

Vše bylo jako předtím, nikdo krom Cullenovic, si prstýnku nevšiml. Alice začala vyšilovat  kvůli přípravě, jelikož jsme nevěděli datum. Zrovna jsem seděla v obýváku u Cullenových a Alice se z nás pokoušela dostat datum.V tom se začal Edward usmívat.

„Co takhle 25.května?“ řekl s úsměvem a já se cítila, jako by mě někdo polil horkou vodou. Všichni se na mě otočili a čekali.

„Ne, ne, ne! Je to den mého úmrtí a podle všeho v ten den zemřu opět. A ty si mě chceš v ten den vzít? To je­… šílenost,“ začala jsem křičet.

„Nic se nestane-,“ pokoušel se mě uklidnit, ale já vyskočila na nohy.

„Ne, zapomeň, Edwarde! V ten den už jsem se měla vdávat a jak to dopadlo, zabila jsem se, dozvěděla se o tvojí smrti. Ne, v ten den mě nikdo nedonutí se vdávat,“ křičela jsem hystericky. Byla jsem naštvaná a cítila, jak se mi slzy derou do očí. Copak se mě chce ihned po svatbě zbavit? Proto vybral ten den? Bez dalších řečí jsem odešla a nasedla do auta. I když za mnou volal, já se jela uklidnit domů.

Jane byla v kuchyni a vařila. Mě se povedlo uklidnit se a přestat brečet. Hlavně když jsem viděla Jane, nemohla jsme se mračit. Už měla bříško, sice malé, ale měla. Pomohla jsem jí v kuchyni a rozebíraly, co bylo ve škole. Když v tom mi položila otázku.

„Kdy jsi nám chtěla oznámit, že se budeš vdávat?“ zeptala se jakoby nic a já ztuhla. Navíc jsem si v tuhle chvíli nebyla jistá, jestli se vůbec budu vdávat.

„No já… rozhodně včas.“ Tomu se začala smát.

„Kdy?“ Touhle otázkou mi nechtěně podrazila nohy. Slzy se mi vyhrnuly z očí.

„Nevím, dnes jsme se kvůli tomu pohádali,“ zakňourala jsem. Jane mě odvedla do obýváku. „Proč?“ objímala mě mateřky a já jí byla vděčná.

„On chce, abychom se vzali 25.května.“ Teď ztuhla i Jane.

„Proč nechceš toto datum?“ Je magor?

„Zaprvé je tu Isabella. V ten den se měla vdávat a zabila se. Nechci tak dopadnout. A navíc, já cítím, že tak dlouho nevydržím,“ připomněla jsem jí nemoc. Já to necítila, já to věděla, že v ten den zemřu.

„Zlatíčko, neboj, to se vyřeší. Tak si s ním o tom promluv.“ Usmála jsem se na ni a ona najednou ztuhla.

„Nejsi těhotná?“ Je magor! Vždyť bych to nestačila ani donosit.

„Neboj, Jane, nejsem. Jen mi chce dokázat, jak mě miluje a udělat to, když nemám tolik času.“ Když jsem byla v klidu, odešla jsem do pokoje. Dívala jsem se na svůj prsten na ruce a v hlavě se mi promítla minulost.

„Ano,“ zašeptala jsem, vzala si nůžky a šla doprostřed pokoje. Vzpomínala jsem na svého anděla. Poté se řízla na levé ruce a nakonec na pravé. Stékala mi krev. Najdu ho a budu s ním, i kdybych měla jít do pekel. Naposledy jsem přísahala a čekala, až ho uvidím.

Když jsem otevřela oči, začala jsem brečet. Sundala jsem si prsten a medailónek, položila je na noční stolek a šla se vysprchovat. Potřebovala jsem ji na zklidnění. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale nechtěla jsem vylézt. Když se mi to podařilo, obmotala jsem kolem sebe ručník a druhým si usušila vlasy. Nepředpokládala jsem, že dnes přijde, tak jsem jenom v ručníku šla do pokoje připravená, že budu opět sama usínat.

V pokoji mě čekalo překvapení v podobě Edwarda. Seděl na posteli a hrál si s mým prstýnkem. Bylo mi jedno, že mám jen ručník a že ho budu provokovat. Sedla jsem si vedle něj a čekala. Smutně si povzdechnul.

„Belli, kdy už se konečně naučíš poslouchat a nechat člověka domluvit?“ podíval se na mě. Já sklopila hlavu.

„Promiň, ale já se nemohla ovládnout. Tohle datum nenávidím ode dne, kdy mi zjistili nemoc. Vím, že v ten den zemřu, a ty si mě chceš brát. Přijde mi to, jako by ses mě chtěl ihned po svatbě zbavit,“ zašeptala jsem.

„Ale, Bell, přece víš, že to tak není,“ zašeptal a přitáhl si mě na klín, uvěznil mě v jeho objetí.

„Tak proč tohle datum?“ zakňourala jsem a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Belli, s Carlislem se domníváme, že kdybychom se vzali ten den, tak nezemřeš a nemoc zmizí, protože to vlastně vše ten den začalo,“ zašeptal a dal mi pusu na čelo.

„Já nevím, nemáme jistotu. Co když ne?“ Pevněji mě objal.

„Obřad by byl ráno. Po něm by ti Carlisle nechal přednostně udělat testy. Když by byly negativní, vše bude v pořádku. A když ne, tak tě okamžitě proměním, když budeš chtít.“ Pevně jsme ho objala kolem krku a chvíli přemýšlela.

„To víš, že budu. Myslím, že Alice může začít připravovat,“ zašeptala jsem mu do ucha. S úsměvem mě políbil a nasadil mi prstýnek, poté i medailón. Převlékla jsem se a mohla v klidu usnout. Ale pořád jsem měla obavy. Co když to nevyjde?

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 19. kapitola: