Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 18. kapitola

1


Minulost žije s námi - 18. kapitolaTak tu máte pokračování a omluvám se za ten konec ale nic drastickýho to nebylo.

18. kapitola – Konec další záhady

„Když jsem tu byla naposledy, ležela na zemi moje mrtvá dcera s úsměvem na rtech,“ povzdychla si. Poslouchala jsem.

„Nikdy jsem jí moc nerozuměla, byla sama sebou. Občas to s ní bylo k nevydržení. Chtěla jsem, aby se dobře vdala a byla šťastná, ale ona ne. Chtěla najít lásku.“ Zakroutila hlavou. 

„O nikoho nejevila zájem. Byla neustále venku nebo pomáhala služebnictvu. Najednou se změnila, byla šťastnější, chodila ven a byla tam až do noci. Bála jsem se o ni, nevěděla jsem, co kde dělá. Kdykoliv přijeli Masenovi, slušně se oblékla a ani nic nenamítala. Zezačátku jsem to nechápala, ale najednou se jí na krku objevil medailónek,“ řekla a podívala se na něj.

„Když Masenovi odjeli, úplně se změnila. Byla nešťastná. Každý večer, když si myslela, že ji nikdo nevidí a neslyší, brečela. Neustále držela v ruce ten medailónek a koukala do dálky, jako by na něco čekala. Každé ráno odjížděla s nadějí v očích pryč a navečer se vracela s ještě větším smutkem. Nechápala jsem to. Už jsem to nemohla vydržet, donutila jsem ji, aby se vdala. Protestovala, ale já se nenechala odbýt. V den svatby jsem ji nechala se služebnýma, aby ji připravily. Když jsem pro ni šla,“ zasekla se a z očí se jí vyhrnuly slzy. Šla jsem k ní a sedla si k jejím nohám, jako jsem to dělala tenkrát. Usmála se a pokračovala. „Našla jsem ji ležet na podlaze, všude byla krev. Na prsteníčku levé ruky měla prsten. Zírala jsem na něj. Pak jsem jí ho sundala a zahodila do pokoje.“ Tak proto.

„Na tváři měla krásný úsměv, který jsem dlouho neviděla. Zavolala jsem ostatní. Doktor ji zkontroloval a pak ji vynesli. Služebné uklidily krev. Nechápala jsem proč. Kvůli svatbě? Vyčítala jsem si, že jsem ji donutila. Sedla jsem si  k jejímu stolu. Byl tam ten medailónek a dva dopisy. Oba jsem si přečetla a konečně to všechno pochopila. Moje holčička byla zamilovaná a kvůli slibu, a že její láska umřela, se zabila, aby byla s ním. Už jsem věděla na koho čekala, kvůli komu byla šťastná a proč se zabila.

Nikomu jsem nic neřekla, pokoj zamkla a klíč schovala do pracovny. Všichni věřili, že se zabila, protože nikoho nemilovala. Nechápala jsem, proč se v naší rodině nenarodila žádná dívka. Všichni říkali, že jsou zakleté Isabellou. Já tomu nevěřila, vždyť nakonec našla svou lásku. O to víc jsem byla zmatená, když se ve do rodiny, stejný den jako ona, konečně narodila holčička. Nechápala jsem, proč ji pojmenovali stejně, ale nevadilo mi to. Nevěřila jsem vlastní očím, už od narození byla jako Isabella. Když rostla byla, jí víc a víc podobná. Nechápala jsem proč. A hlavně když jí zjistili nemoc. Proč umírá? A dnes jsem to pochopila. Oni se tam nahoře nepotkali, protože on nezemřel. Nevím, co z něj je, když vypadá pořád stejně, ale chci, aby byla moje holčička konečně šťastná,“ dořekla a já ji objala.

„Matko,“ zašeptala jsem jako za starých časů. Když jsem se od ní odtáhla, viděla jsem to štěstí v očích a její slzy.

„Řekneš mi proč a jak, abych mohla v klidu zemřít?“ zeptala se a já se opět posadila k jejím nohám.

„Když jsem objevila klíč, šla jsem sem a našla dopisy. Začala jsem brečet, když jsem si přečetla, že je Edward mrtvý, ale nevěděla jsem proč. Začaly se mi vracet vzpomínky. Nechápala jsem nic, myslela jsem, že je to moje fantazie. Ale první den ve škole jsem ho potkala. Byl to on a poznal mě. Držel si odstup a já dělala různé narážky na minulost. V říjnu, když byl projekt do historie, dostali jsme první světovou válku. Vše jsem mu řekla a on mě. Nechtěla jsem, aby mě to bolelo a vyhýbala se mu. Nakonec si ke mně opět našel cestu a slíbil, že mě nenechá zemřít.“ Jen se usmála. Zazvonil mi mobil.

„Bude tě zpovídat.“ Usmála jsem se.

„Už se stalo, ale o tobě nic neví.“ Rozloučil se a položil.   

Dlouho jsme si povídaly a nakonec šly spát. Zbývající dva dny utekly jako voda. Dostala jsem rozkaz, abych přijela na konci měsíce i s Edwardem, praprababičce se to líbilo.

Počítala jsem s tím, že to bude raději poslední návštěva.

Na letišti na mě čekal Edward a vezl mě rovnou k nim. Se všemi jsem se přivítala, vše jsem jim vyprávěla. Edward si mě později odnesl na naší louku.

„Edwarde, příště musíš jet se mnou. Dostala jsem to jako rozkaz od mamky a praprababičky.“ Chvíli mě pozoroval.

„Asi mi nic jiného nezbývá.“ Zakroutila jsem záporně hlavou na souhlas.

„Co je to překvápko?“ Byl jako dítě a taky tak rozkošně vypadal. Políbila jsem ho a ukázala na medailón.

„Otevři,“ zašeptala jsem, ani vteřinku neváhal. Když mu do dlaně vypadl prstýnek, nevěřícně na něj zíral.

„Jak?“ Na nic víc se nezmohl, pořád si ho prohlížel.

„Našla jsem ho v pokoji pod skříní. Když matka našla tělo a uviděla prsten, sundala mi ho a zahodila. Celé ty roky znala pravdu, ale nic neřekla,“ zašeptala jsem a dívala se na něj, jak si prohlíží prsten. Z ničeho nic jsem stála na nohou a on přede mnou klečel. Vytřeštila jsem oči a čekala.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!