Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 15. kapitola

04.02.2010 (19:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3105×

15. kapitola – Dr. Cullen

Když jsem se probrala, už tu nebyl. Oblékla jsem se a umyla. Dnes jsem si prášky nevzala, vezmu si je v nemocnici. Snídani jsem taky vynechala. Vždy když jsem šla k doktorovi, byla jsem nervózní, ale spíš z té nemocnice. Rozloučila jsem se s Jane a šla do garáže, ale venku jsem měla překvapení - Edwarda.

„Co tu děláš? Já do školy nejedu, zapomněl jsi?“ Což byla blbost, upíři mají dlouhou paměť. Usmál se a přišel ke mně.

„Ne, nezapomněl. Pojedu s tebou. Přesněji tě odvezu tam a zpátky.“ Koukala jsem nechápavě „A co škola?“ Začal se smát.

„Nic mi neuteče.“ S těmito slovy mě chytil za ruku a táhl do auta.

„A nebude to podezřelé?“ nedalo mi to.

 „Ne, jelikož Rose a Emm taky chyběj,“ odpověděl a vítězně se usmál.

V nemocnici na nás všichni zírali, když jsme se objevili. Edward mě totiž držel kolem pasu a odmítal pustit, vedl mě rovnou za Carlislem. Ten už na nás čekal ve svojí kanceláři.

„Ahoj, co pro tebe můžu udělat?“ zeptal se, když jsem se posadila. 

„Ahoj, něco ti nesu,“ podala jsem mu mojí složku, která byla hodně tlustá. Na to, že jsem do svých patnáctých narozenin marodila maximálně jednou do roka, za skoro tři roky pěkně nabyla. Důkladně si vše četl. Věděla jsem, že s ním si čte i Edward, který seděl vedle mě. Četl upíří rychlostí, takže byl za chvíli hotov.

„Potřebuju prášky a kvůli mámě vyšetření,“ vysvětlila jsem.

„Isabello, měla bys chodit na kontrolu každý týden a ty se skoro tři měsíce nikde neukážeš. Kde jsi brala léky?“ pokáral mě a já se cítila jak pětiletá.

„Já vím, ale také přesně vím, kolik mám času. Léky mám od doktora z Anglie. Věděl, že se stěhuju a pro jistotu mi jich napsal hodně do předu,“ řekla jsem na obhajobu.

„Dobře. Počítáš s tím, že ti změním léky?“ Němě jsem přikývla a povzdechla jsem si.

„A potřebuju ty testy a výsledek poslat mámě, jinak mě odtáhne do Anglie.“ Přikývl. Napsal mi nové léky a poté odebral krev. To Edward raději odešel a já čekala, až nebude tolik cítit ta krev. Rozloučila jsem se s Carlislem a šla na chodbu, kde na mě čekal Edward.

Zavedl mě do lékárny, kde jsem si vyzvedla prášky. Edward mi sehnal vodu, takže jsem si hned vzala první.

Edward mě vezl domu.

„Edwarde, prosím, že půjdeš se mnou dovnitř?“ Prosila jsem, nechtěla jsem být sama. Hlavně když nevím, jestli nebudu mít reakci na léky.

„Co teta?“

„Té to nebude vadit. Ona chce, abych byla šťastná. Prosím,“ prosila jsem. Nakonec přikývl. Dnes byla teta doma. Vedla jsem Edwarda za ruku do kuchyně, kde byla. Když jsme vešli, nevěřícně chvíli koukala a pak se jí na obličeji roztáhl široký úsměv.

„Ahoj, Jane. Tohle je Edward. Edwarde, moje teta Jane,“ představila jsem je.

„Dobrý den, paní Swanová,“ pozdravil Edward.

„Ahoj, Edwarde, říkej mi Jane,“  stále se usmívala. Edward souhlasil a poté se teta obrátila na mě.

„Co doktor?“ Sedla jsem si k baru a Edward vedle mě. Jane něco vařila, ale pomoc odmítala. Místo toho chtěla vědět, co prohlídka.

„Můj nový a poslední doktor je Edwardův otec, doktor Cullen. Výsledky budou zítra. Dostala jsem nové prášky a byla seřvaná, že nechodím pravidelně.“

„Já ti to říkala, že tam máš chodit. Ale co, je to tvoje věc. A co že nejsi ve škole, Edwarde?“ No jo moc se ptá.

„Šel jsem s Isabellou, jako podpora a protekce přes otce.“ Tomu jsme se zasmáli.

„Dobře. Jelikož mě tu nebudete podle všeho potřebovat, až dovařím, pojedu za kamarádkou a vrátím se zase večer. Tedy jestli nechceš, abych zůstala, když máš nové léky.“ Usmála jsem se, já ji opravdu miluju.

„Ne, to je dobré. Edward tu se mnou bude a kdyby něco, zavolá jeho otci.“ Přikývla a dál se věnovala vaření. Než dovařila, ptala se Edwarda na rodinu a jiné věci.

Když konečně dovařila, dala nám jídlo na talíř a odešla. Edward se mračil a já se tomu smála.

„Neboj, vrátím to do hrnce,“ zasmála jsem se, když už byla teta pryč.

„Nechceš to raději sníst? Jsi příliš vyhublá,“ konstatoval.

„Ne, děkuju. Jím tolik, kolik mi stačí. Jsem vyhublá, ano. To kvůli nemoci. I kdybych to vše snědla, skoro nic nepřiberu,“ řekla jsem a pustila se do jídla.

„Dobře, ty se najez a já vyberu nějaký film na koukání.“ Přikývla jsem a dál jedla. Dojedla jsem a umyla talíře. Edwardovu porci jsem vrátila ho hrnce a šla za ním do obýváku. Už seděl v křesle a čekal. Všechny závěsy byly zatažené, takže byla v pokoji tma. Sedla jsem si k němu a on si mě k sobě přimáčkl, co to šlo.

„Co jsi vybral?“ Pochybuju že romantiku.

„Horor o upírech.“ Zasténala jsem.

„Budu se bát,“ upozornila jsem.

„A toho, že se právě objímáš s upírem, se nebojíš?“ ptal se zvědavě.

„Ne, ale těch ve filmu se budu bát.“ Tomu se začal smát a pustil film. On se celou dobu smál a já se bála a víc se k němu tiskla. Když už to nešlo, schovala jsem si obličej do jeho hrudi a odmítala se dívat.

Povídali jsme si a já se uklidnila. Edward pořád nechápal, proč se bojím upírů ve filmu, ale to, že on je upír, ignoruju. Když se měla vrátit teta, odjel domu. Já se připravila na zítřek, osprchovala se a vzala si prášky. Byla jsem ráda, že nemám žádnou reakci. Edward opět večer přišel a já v klidu usnula v jeho náruči.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 15. kapitola: