Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě, ale musím tě zničit (20)


Miluji tě, ale musím tě zničit (20)Tak, povídka nyní může oslavit své druhé kulatiny, které jsem ani neočekávala, ale jsou zde. Takže k ději. Jak jste se dočetli v minulé kapitole, Thomas se pokusil zachránit Bellu, a tak musel zachránit Edwarda. Podaří se mu to? Co ho to bude stát? Co to bude stát Bellu a Edwarda?

Vlkodlak

Deset…, devět…, osm…, sedm…, šest…, pět…, čtyři…, tři…, dva… odtáhla jsem se kousek dál. Jedna… najednou jsem tam seděla jako obrovská tygřice, Edward se vyděsil, sice se postavil, ale pak zkameněl, pozdní reflex, usmála jsem se a tak ukázala své jedovaté zuby, teď ve mně nebyla špetka citu k tomu kameni, který stál přede mnou. Postavila jsem se pomalu na nohy, měla jsem čas, bylo jasné, že mi nemůže uniknout, i kdyby se rozmrazil, což,q počítám, tak brzy nebude. Edward stále stál jako přimražený. Poslední kousek lidské části jsem rozbila, když jsem se odrazila a skočila…

 

Necítila jsem se jako člověk. Byla jsem volná. Byla jsem zase rozumná. Věděla jsem, co je mým úkolem. Věděla jsem, kdo doopravdy jsem. Královna. Věděla jsem, co je můj jediný cíl. Zničit všechny upíry, počínaje Edwardem. Letěla jsem vzduchem. Cítila jsem se skvěle. Myslela jsem na matku, kterou tihle hnusní tvorové zabili. Věděla jsem, že tohle je správná cesta. Jiná cesta totiž neexistuje. Ovšem pak jsem do něčeho narazila. Ovšem to něco bylo měkké. Nebyla to upíří kůže. A bylo to moc brzy. Ještě jsem měla pár sekund letět.

Spadla jsem na zem. Uslyšela jsem křupnutí. Přede mnou ležel. Můj bratr. Thomas. Jako velikánský pes. Otřásla jsem se. Co jsem to provedla. Bylo mi do breku. Cítila jsem se nejhůř za celý život. A najednou mě opustily mé síly. Byla jsem opět člověk. Edward stál. Konečně se probral z šoku a teď udiveně koukal na svého zachránce. Na Thomase. Nevnímala jsem jeho myšlenky, proto jsem nevěděla, že zde je. Edward chtěl přijít blíž k nám.

„Nepřibližuj se!“ zařvala jsem na něj, ale vyznělo to víc jako vrčení. Můj smutek se proměnil v nenávist, která mě naplnila a stejně tak se proměnily i mé nehty v drápy, měla jsem chuť zaseknout je do Edwardovy tvrdé upíří kůže. Tygr ve mně byl silný, silnější než jindy, živila ho moje nenávist.

„Umírá,“ oznámil mi Edward. Věděla jsem to. Je oslabený mým jedem a krvácí, nemá šanci. Věděla jsem, že umře. Na to jsem nepotřebovala hloupého upíra.

„Kvůli tobě!“ zařvala jsem na něj. Nenáviděla jsem ho. To on to zapříčinil, kdyby nebylo jeho, byla bych stále mocná tygřice, kterou nic nezlomí. Teď mi připadalo nemožné, že jsem ho mohla milovat.

„Bello, uklidni se, zachráním ho, ale musíš mě nechat,“ řekl Edward uklidňujícím tónem.

„Proč bys mu pomáhal?“ zeptala jsem se, stále naštvaným tónem.

„Zachránil mi život,“ odpověděl Edward jedovatě a přišel blíže. „Můžu?“ zeptal se, tentokrát ale velice klidně.

„Dobře,“ odpověděla jsem a trochu couvla. Edward vzal bratra, který byl stále v podobě velkého psa, do náručí a zvedl ho ze země. Pak šel pomalým krokem pryč. Šla jsem za ním. Za chvíli jsme byli u velkého domu. Spíše by se hodilo slovo vila. Všude jsem tu cítila chlad. Chlad z upírů. Nelíbilo se mi to, ale nic jsem neříkala a šla za Edwardem. Docela mě udivilo, že jde beze strachu přede mnou. Každou sekundu tímhle chováním mohl přijít o život a ani by si toho nevšiml. Zato já byla jako na jehlách. Pak jsme vešli do domu a nepříjemný pocit zesílil.

„Carlisle!“ zavolal Edward směrem nahoru. V tu chvíli se objevil doktor Cullen. Nevšímala jsem si ani, jak vypadá.

„Proč sem nosíš toho vlkodlaka?! Co tu dělá Bella?!“ uslyšela jsem Alice dřív, než jsem ji uviděla. Zavrčela jsem a opět jsem měla drápy. Které se mi po cestě sem změnily v nehty. Alice trochu couvla.

„Promiň, Alice, ale tento,“ ukázal na Thomase, „člověk je doktor Swan.“

„Cože?! Thomas Swan?!“ divil se Carlisle. „On je vlkodlak?“

„Ne,“ odpověděla jsem, „copak vlkodlaci existují?“ zeptala jsem se udiveně. Netušila jsem, že existují i tito nepřátelé upírů.

„Co jste zač?“ zeptala se Alice se zrakem na mých drápech, které se pomalu měnily v nehty.

„Na to není čas, potřebuje pomoc,“ řekl Edward, ale šlo vidět, že by to také rád zjistil.

„Tak se musí proměnit, veterinu jsem nestudoval,“ řekl Carlisle.

„To bude problém,“ řekl Edward.

„Do rána čekat nemůžeme!“ dodala jsem naléhavě.

„No dobrá, odnes ho nahoru,“ řekl Carlisle. Pak všichni zmizeli. Nakonec se objevil jen Edward.

„Musíme si promluvit,“ řekl Edward a odešel pomalu do vedlejší místnosti, zase bez strachu z toho, že je ke mně otočený zády.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, ale musím tě zničit (20):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!