Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě, ale... 3.kapitola

21.12.2009 (18:30) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1844×

Kapitola třetí: První dojem

Pohled: Isabella Marie Swanová

Naproti mne šlo pět andělů a v jejich čele ,,Pan Božský.“
Ty holky byly naprosto nádherné a leckterá dívka se mohla jít zahrabat.
Ale mě spíše zajímali ti nádherní mužští. Můj výraz spočinul na tom velkém svalnatém klukovy, který měl na tváři šibalský úsměv. Byl tak sexy. A pak ten zaražený blonďák - sice vypadal jakoby ho něco bolelo, ale ty kalhoty co měl na sobě byli fakt těsné!

Potichu jsem zaúpěla a jejich zrak padl na mě. Okamžitě jsem se podívala jinam. Musela jsem se chytit skřínky, abych po jednom z nich neskočila a neprovedla nějakou hloupost.
Tomu se ten svalnatý potichu začal smát a začal něco barvitě vyprávět své rodině. Doufám, že to není o mě. Už tak nevím co mám udělat dřív. Jestli utéct a někde se zahrabat a nebo nad nimi tajně slintat a pokusit se s těmi anděli nevyspat hned první týden.
Zatím volím možnost dvě, ale jednička tady naštěstí bude vždy a pak je možnost tři a to si svou nemoc vybít na někom nezmámen, koho uvidím poprvé a naposled. I když pochybuji, že by mu to vadilo.
Když byli pryč z mého dohledu tak jsem se vydala na svou první hodinu a to angličtinu na kterou jsem přišla po zvonění.
„A dobrý den slečno Swanová. Představte se spolužákům.“ Vyzval mě profesor.

V hlavě mi znělo několik variant jak se představit.
*Ahoj jsem Isabella Swanová a nejraději ze všeho mám sex. Takže, kdyby někdo z vás přítomných měl zájem tak jsem okamžitě k dispozici!*

Tak takhle by to asi nešlo. Zasmála jsem se sama pro sebe a všichni na mě tak divně zírali. Podívala jsem se po třídě a povědomě si vybírala kluky, kteří by za něco stály.
,,Slečno Swanová.." vytrhl mne profesor z mého váhání koho si vyberu jako svou první oběť.
,,Ehm. Takže ahoj jsme Isabella Swanová a přestěhovala jsem se sem za svou matkou." vytrousila jsem ze sebe a přemýšlela co řeknu dál. Měla jsem co dělat, abych neřekla svou první frázi. I když by to bylo jistě lepší než-li tu jen stát a nechat se okukovat ostatními.
,,No tak dobře. Více z vás asi nedostanu, tak se běžte posadit vedle pana Cullena." ukázal a místo, kde seděl ON! Pan božský!

Podívala jsem se do jeho očí, které mne detailně zkoumaly. Jeho pohled byl frustrovaný a zdálo se, že je s něčím nespokojený.

Dál jsem to, ale neřešila a sedla jsem si vedle něj. Přece jen z něj musím vytáhnout jeho jméno. Pan profesor začal jsou výklad a já dělala, že ho poslouchám, ale ve skutečnosti jsem čekala na to až mě ten anděl osloví, jestli to nebude do půlky hodiny udělám to sama, i když to bude blbé.
Deset minut nic neřekl a to ticho mezi námi a moje pocity byli k neudržení. A tak jsem se rozhodla promluvit první. Otočila jsem se k němu a chtěla promluvit, ale byl rychlejší.
„Ahoj já jsem Edward Cullen. Moc mě těší Isabello.“
„Taky mě těší. Jen jsem zvyklá, že mi všichni říkají Bello.“
„Jsi jiná.“ Poznamenal. A já se musela usmát. Ani neví jak moc. Jak si ho představuji a co bych s ním mohla dělat. Pokud je to normální kluk tak by mu to určitě nevadilo.

Vykouzlila jsem na tváři ten nejsladší úsměv jakého jsem byla schopná a doufala, že se mi ho podaří oblbnout. Tak moc bych si přála se s ním vypsat. Jeho tělo vypadalo pevné jako skála a jeho svaly - které s mu rýsovaly pod tričkem byly úchvatné. Měla jsem neodolatelnou chuť se ho dotknout -přesvědčit svou zvědavost jestli jsou opravdu tak pevné. V momentě, kdy jsem byla kousíček od jeho těla jsem se střetla s jeho nádherným pohledem a svou ruku okamžitě stáhla. Obvykle jsem dělala to na co jsem měla chuť. Když jsem něco chtěla , tak jsem za tím šla za jakoukoliv cenu, ale teď mne zabrzdil jen pohled do jeho očí. Jakoby mne varoval ať nedělám. Něco mi říkalo, že nechce, abych se ho dotkla. Jen pomyšlení na jeho odmítnutí mne zabolelo.

*Isabello? Co se to s tebou proboha děje? Kde je pravidlo: Sex a žádné city v něm!* ozvalo se mé druhé já.

Když jsem se mu podívala do jeho obličeje znovu tak se na jeho obličeji rýsoval jemný úsměv. Asi se hodně bavil mým počínáním a ani se mu nedivím. Vidět se sama tak se budu považovat za blázna a šílence v jednom.
Celý zbytek hodiny jsem se snažila poslouchat profesora, ale dvakrát mi to nešlo. Stále jsem po očku musela sledovat toho boha vedle sebe Edwarda a měla jsem pocit, že vypadá trochu upjatý. Ale s tím asi nic neudělám. Když se mu asi bohužel nelíbím.
Pak z nenadání zazvonil školní zvonek a kluk vedle mě si ladně sbalil věci, jemně se na mě usmál i když trochu frustrovaně.
„Tak zase někdy.“ Zašeptal a zmizel jak pára nad hrnec.

Dívala jsem se na jeho záda a přála si, aby se ke mě zády takhle neotáčel, tolik jsem si přála vidět úsměv na jeho tváři a pohled těch neodolatelných očí. Rty, které mě lákaly skoro stejně jako jeho rozkrok.
*A pak, že chlapi myslí rozkrokem. Byla bych zvědavá co by říkali na tebe Bello.* smálo se mi mé podvědomí a já jsem mu musela dát za pravdu.

Pohled: Edward Cullen

Zrovna jsme byli na cestě do školy, tak se mi tam nechtělo, protože to zase znamenalo den plný přetvářek a lží. Znamenalo to naši hru na lidi, ale my jsem zkrátka lidé nebyli - i když jsme se pokoušeli tu zrůdu v nás potlačit, ale zbavit jsme se jí nemohli.

Proč mám jen pocit, že dnešní den bude v něčem jiný. Samozřejmě stejně jako celá škola i my jsme věděli, že se sem přestěhovala nová dívka, ale proč by mě měla zajímat?
Bylo to protože se Emmett tak uculoval a má rodina si podezřele chránila své myšlenky přede mnou? Takzvaným parazitem, jak mne nazýval s oblibou Emmett.

Zaparkoval jsem na svém obvyklém místě a pár dívek tam na nás čekalo. ještě pořád to nevzdaly. Ještě pořád jim nedošlo, že já s nimi prostě nic mít nebudu, ačkoliv jsem jim to dával najevo každý den. Každou hodinu a každou minutu pohledem, kterým jsem jim nevěnoval. Ačkoliv některých mi bylo opravdu líto. Ale copak jsem mohl ublížit nevinné bytosti? Nevinné dívce, která má tu smůlu, že jsem se jí líbil jako nikdo předtím. Že jsem tak krásný. Ale nikomu nedošlo, že je to jen hnusná maska, za kterou se skrývá mé pravé já. Teď myslím to hodné já. Já, které je chce udržet v bezpečí, ale zároveň touží po lásce jakou má Emmett nebo Jasper.

Každým dnem pro mě bylo těžší a těžší smířit s tím, že mám být sám a přitom pozorovat jak jsou spolu šťastní. Možná by to nemuselo být tak hrozné, kdybych neuměl číst myšlenky, kdybych neviděl každou jejich touhu v jejich myšlenkách. Tedy hlavně ty Emmettovi, který mě nijak nešetřil a užíval si to.

Když jsem se probral z vlastních myšlenek tak jsem si uvědomil kolik je hodin a zjistil jsem, že jdu pozdě na hodinu. Vystoupil jsem z auta a svižným krokem jsem se vydal na hodinu. Na půli cesty na hodinu do mě vrazila velice krásná dívka a já jí nemohl nechat spadnout, prostě to nešlo a tak jsem jí zachytil a pomohl jsem jí udržet se na nohou.
Chtěl jsem si jí prohlídnout, ale ona měla pořád hlavu sklopenou k zemi a tak jsem na sebe opatrně upozornil.
„Jsi v pořádku?“ A nevím proč, ale měj jsem o ní opravdu strach, ale proč? Když jí neznám. Ona je ve škole určitě nová. To bude Isabella Swanová o jejíž přistěhování se mluví už skoro měsíc.
„Co jsi říkal?“ Zeptala se mě a mě zničehonic a já měl možnost si jí prohlídnout. Měla velice krásný obličej, ale nejvíce mě zaujali její oči. Byli čokoládově hnědé a já věděl jediné. Nedokázal bych jí ublížit.
„Jestli jsi v pořádku.“ Řekl jsem klidně, ale neubránil jsem se uchychtnutí.
„Jo jsem. Tohle se mi stává běžně.“ Řekla úplně klidně, ale připadalo mi to jako by to mělo dva významy, ale já nepochytil ani jeden a pak mi to došla. Neslyším její myšlenky.

Toužil jsem se o ní dozvědět více, ale zároveň jsem věděl, že bych se od ní měl držet dále. Tak nádherně voněla a byla tak jiná, než ostatní dívky. Zajimalo by mě, jestli by byla tak zajímavá, kdybych jí mohl číst myšlenky.
,,Copak máš teď za hodinu?" zeptal jsem se jí se zájmem. Věděl jsem, že to postřehla, ale já si nemohl pomoci. Chtěl jsem o ní vědět co nejvíce.
,,Ani nevím. Jsem tu nová a právě mám rande v ředitělně." zažertovala a my se pohledy zaklesly do sebe. Nemohl jsem od ní odtrhnou oči. Činnost jejího srdce se znásobila a já se usmál. Byl jsem velice rád, že na ni takhle působím.
,,Jestli chceš, tak tě mohu jít doprovodit." řekl jsem jí tichým hlasem a neochotně ji pustil z mého náručí. Najednou byla tak prázdná. Zdálo se mi, že ta náruč byla stvořená pro ni. Ona do ní patřila. Tak nádherná.
,,No proč ne?“ ušklíbla se a podívala se na mé kalhoty. Mám tam snad nějaký flek? Byla na to stejně háklivá jako Alice?
Jestli ano, tak jsem si jistý, že jsem schopen to přežít. I tak s ní budu.
*Zbláznil si se?* křičel jsem sám na sebe v myšlenkách. Uvědomil jsem si, že o ní uvažuji jakoby mi patřila. Jakoby mne milovala a my měli být spolu. Ale mě nikdo souzen nebyl. Tolik bych si přál, aby se ta myšlenka splnila a já mohl být s ní.

Tak tak jsme jsem jí vedl do ředitelny. Šla mi bok po boku, ale mě připadalo jako by byla ode mně vzdálená nejméně půl světa a ne jenom půl metru. I když jsem se snažil pozorovat jenom cestu tak jsem po ní musel stále pokukovat. Měl jsem chuť si jí vzít, ale ne její krev, ale prostě jsem jí toužil vzít do náruče a utéct s ní někam, aby nás nikdo nenašel a já mohl být jenom s ní.
*Kliď ni se Edwarde. Nádech a výdech, nebo radši nedýchej a jen jí doprovázej.*
,,Jak se jmenuješ?“ Zeptala se mě svým nádherným hlasem, ale když jsem se na ní podíval a viděl jak se její ústa nádherně otvírají tak jsem měl chuť jí zlíbat a to úplně celou.
„Měla by jsi jít. Já už taky musím.“ Řekl jsem jako by nic, když jsme dorazili k ředitelně, ale skutečnost byla jiná, chtěl jsem být jen s ní, ale bál jsem se té zrůdy ve mě. Je neuvěřitelné, jak si mě tahle nešťastnice omotala kolem prstu tak rychle. Dokázal bych zabíjet pro její oči.

***

Doufáme, že se Vám kapitolka líbila a prosíme o komentáře.

Akimamat a LoveCullenka

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, ale... 3.kapitola: