Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě, ale... 2.kapitola

04.12.2009 (19:00) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3254×

Kapitola druhá: Magnet

Pohled: Isabella Marie Swanová

Je to měsíc od toho osudného dne. Dne kdy zemřel Charlie a nyní žiji ve Forks a poprvé se chystám do školy. Nevím co mám očekávat, ale vím jediné budu něčím novým. Budu něco co budou chtít kluci za každou cenu a holky se mnou budou chtít kamarádit. A já je budu odmítat a jen tiše trpět tak vevnitř kam nikdo jiný nevidí.

No, když jsme u těch kluků, tak si musím přiznat, že nejsem zralá na nějaký vážný vztah. Brr. Musela jsem se oklepat jen jsem na to pomyslela. Ale sex! Sex to bylo něco jiného. Od té doby co jsem se vyspala s tím frajírkem mi byl sex něčím co zahánělo zlé vzpomínky. Byla to jediná chvíle, kdy jsem na všechno mohla vzpomenout. Kdy jsme se mola utápět v tělesné chtíči a potřebách.
Byl to jako nově objevený svět, kam jsem čím dál častěji utíkala. Ze začátku mi to stačilo jednou do týdne, ale pak jsem začala mít náročnější požadavky. Sex už jsem nechtěla - nýbrž potřebovala jsem ho k životu jako kyslík. Někdy jsem se za to styděla, ale mohl by někdo litovat té rozkoše?
Teď potřebuji sex několikrát denně. No a když zrovna není po ruce nikdo, kdo by mi s mou potřebou pomohl tak si vystačím sama, ale není to ono.

Připadala jsem si jako nemocná a mnohokrát jsem se cítila trapně. Třeba jako tenkrát, když Elizabeth zavibroval telefon...
Tehdy jsem pochopila, že se mnou není něco v pořádku. Stačilo blbé zazvonění a já dostala nehoráznou chuť na to. Z nepochopitelného důvodu jsem zavzdychala a Elizabeth se na mě dívala jako na blázna.
„Co se děje Bells?“ Zeptala se mě zaraženě.
„Nic.“ Špitla jsem a byla jsem červená až za ušima.
„Jak nic. Zazvonil mi mobil a ty...“ Větu, ale nedokončila a začala se smát.
„Kdyby mi o tomhle někdo řekl tak bych tomu nevěřila.“ Řekla mezi záchvaty smíchu.

A tehdy jsem poprvé poznala, že nejsem normální. Jediný problém byl ten, že jsem nevěděla co se mnou děje.
Elizabeth mi toho dne musela přísahat , že to nikomu neřekne.
Pak se mi ještě vybavuje návštěva gynekologa. Bylo mi to opravdu trapné, ale musela jsem se mu svěřit se svým problémem. Mám nemoc takzvanou Nynfomanie! Ano jsem závlislá na sexu!
Prý existují nějaká zařízení, kde se na to specializují. Ale když jsem si představila sebe jak sedím na židli a jediná myšlenka, která se mi honí v hlavě je sex byla naprosto odstrašujcí.

Ale už dost myšlenek týkajících se sexu! Seděla jsem ve svém autě a byla na cestě do školy.
Měla jsem docela strach z nového prostředí. Tolik mi chyběla Elizabeth.
Byla jsem na místě. Škola opravdu nebyla velká. No, doufám, že tu budou alespoń pěkní samečci.
*Ááááá Belo! SEX! SEX! a zase SEX! Ještě jedna myšlenka na něj a zase se budeš muset odebrat na dívčí záchodky.* klidnila jsem se v mysli..
*Vždyť máš ještě dvoje kalhotky v tašce* přemlouvalo mne mé sexu chtivé já.
Ano, pravda to byla od té doby co jsem zjistila, že jsem závislá, tak jsem s sebou nosila náhradní díly mého oblečení.
Vystoupila jsem z auta a utíkala na svou první hodinu.
Nedávala jsem pozor kam běžím a nabourala jsem do něčeho tvrdého. Než-li jsem se nadála letěla jsem na zem. Políbila bych se se zemí, kdyby mne nezachytily dvě silné paže.
Chtěla jsem se podívat na mého zachránce, chtěla jsem se mu podívat do obličeje, ale můj zrak nejdříve padl na jeho rozkrok.
*Mmm nevypadal jakoby byl princezna. Jen se dotkneš a pak dáš ruku zpět* proneslo mlsně mé druhé já.
Nemohla jsem od toho odtrhnout oči - pohltila mne vlna chtíče, když jsem pomyslela na to - co by se s takovým materiálem dalo dělat.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se mě sametový hlas a mě došlo, že musí patřit majiteli toho pokladu. To mě donutilo zvednout hlavu a zahledět se do jeho obličeje. Jeho obličej mě překvapil. Byl tak krásný. Ostře řezané rysy, ústa vyžadující políbení, karamelově černé oči a vše to dokreslovala mramorová kůže.
„Co jsi říkal?“ Zeptala jsem se ho znovu a pokoušela jsem se koukat kamkoliv jinam než-li ně něj jinak bych se neudržela.
„Jestli jsi v pořádku.“ Řekl úplně klidně, ale v jeho hlase jsem slyšela uchytnutí.
„Jo jsem. Tohle se mi stává běžně.“ Řekla jsem popravdě a nejhorší na tom je to, že to má dva významy. Nešikovná jsem pořád a o chlapech i takto božských jako je on myslím jako o mase.
„Copak máš teď za hodinu?“ Zeptal se mě se zájmem.
,,Ani nevím. Jsem tu nová a právě mám rande v ředitelně." pronesla jsem žertovně.
Pořád jsem se dívala do těch nádherných očí, které mne drželi v zajetí. Obvykle mne u kluků láká něco úplně jiného než-li jejich tvář, ale u tohohle nádherného anděla to bylo něco jiného.
Tentokrát se mi nerozeběhlo srdce jen díky tomu, že jsem prožívala extázi. Tentokrát za to mohly pouze a pouze jeho nádherné oči - sametový hlas.
,,Jestli chceš můžu tě jít vyprovodit." porušil to ticho mezi námi jako první a postavil mne na zem.
Jeho ruce z mého roztouženého těla zmizely. Najednou jsem si připadala tak sama - jakoby prázdná.
,,No proč ne?" ušklíbla jsem se a snažila se maskovat pohled k jeho kalhotům.
Já za to opravdu nemůžu - je to jakoby mne to volalo. Ať si jej vezmu - ať jej okusím.

Vyšli jsme bok po boku k budově ve které byla nejspíše kancelář nebo je tu taky možnost, že mne vedl do nějaké odlehlé místnosti, kde nás nikdo neuslyší a pokusí se mne znásilnit.
No a to ještě neví chlapeček, že bych se klidně nechala.
,,Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho a on se na mne podíval tím nádherným pohledem říkajícím ,,Vem si mě!"
Musela jsem vědět jak se jmenuje nemohla jsem na něj volat.
*Oh pane božský* , i když by to pro něj bylo příhodné.
„Měla by jsi jít. Já už taky musím.“ Řekl jako by nic a odešel. A já tam moc chtěla vědět jak se jmenuje no co zavinil si to sám. Dokud mi neřekne své jméno tak bude pan božský. Nejistě jsem zaklepala na dveře a po chvíli mě ředitel vyzval, abych vstoupila.
„Dobrý den slečno Swanová už jsem vás očekával.“ Začal a pak ještě něco říkal, ale já se rozplývala nad pozadím toho krásného mladíka. Vzpomněla jsem si na něj až když mi do rukou strkal nějaké papíry. Pak mě nechal vyjít z jeho pracovny a já zůstala šokované stát...

-----------------------------------

Tak doufáme, že se vám kapitolka líbila a budeme rády, když nám tu zanecháze komentáře. Vaše Akimamat s LoveCullenkou

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, ale... 2.kapitola: