Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milostná ruleta - 7. kapitola

30.04.2012 (16:30) • kajka007, Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2819×

„Vezmi se mě, Bello,“ vyšlo z Jasperových úst. Sám tomu ale nemohl uvěřit. Opravdu to řekl? Ne že by to tak necítil, naopak, už několikrát o tom přemýšlel. Však Alice nemiloval ani zdaleka tak moc jako Bellu a to si ji vzal hned několikrát. Rozhodně ale neměl v plánu to ta ni takto vybalit. Přece není možné, aby naprosto dokonalý orgasmus, který díky Belle prožil, natolik ovlivnil jeho racionální uvažování…? Nebo snad ano?!

Bella byla ale ještě několikanásobně zděšenější a zmatenější než on. Vyděšeně na něj vykulila oči a pokládala si stejnou otázku. Opravdu to řekl? Bella vůbec nevěděla co dělat. Nechtěla jej ranit, to v žádném případě, ale najednou si svou láskou k němu nebyla úplně jistá. Pořád ji cítila, ale jako by se začala otřásat v základech. Při představě, že by s ním měla strávit zbytek života, jí přejel mráz po zádech.

Okamžitě si ale vzpomněla na chvíle, které prožívala před chvílí, a pochybnosti ji na malý moment zase opustily. Ještě chvíli takto zvažovala vše, co se mezi nimi událo a vše, co k němu cítí. A rozhodla se, ne definitivně, ale rozhodla.

„Musím být sama, Jazzi, vše si promyslet, ale teď říkám…“ Ne… Neměla možnost doříct, protože ji umlčel Jasperův prst na jejích napuchlých rtech. Nechápavě pozvedla obočí a čekala.

„Neříkej to!“ řekl možná víc nahlas, než bylo v tuto chvíli nutné. A proč? Cítil se ponížen, věděl, že to neměl vytahovat, ale i tak by čekal… Co by vlastně čekal? Že bude pištět jako Alice a s hlasitým ano mu vyskočí do náruče? Ano, asi tohle by čekal, takže když se Bells zachovala naprosto opačně, něco se v něm zhroutilo.

„Promiň, já prostě…“ Ještě chtěla pokračovat, ale Jazz ji umlčel autoritativním pohledem.

„Ty mě prostě nechceš,“ vrátil jí zlostně Jasper.

„Jistě,“ zvýšila hlas i ona, „a proto jsem se s tebou před pár minutami několikrát milovala, že?“ Založila si ruce v bok a naštvaně se postavila. Omotala kolem sebe deku a Jaspera nechala na posteli samotného.

Na toto Jasper neměl odpověď. Svěsil hlavu a bez přemýšlení o tom, že Belle ještě neprozradil své sladké upíří tajemství, vyskočil z okna. Bell se bleskově přemístila k oknu a vyděšeně hledala Jasperovo raněné tělo. Až její oči padly na příjezdovou cestu, na které stál. Bella si hlasitě oddychla a na malý moment zavřela oči, aby uklidnila svůj tlukot srdce. Když je pak otevřela, už tam nebyl.

Bylo už dost pozdě večer a Bell byla po tom všem, co dnes prožila, velmi unavená, a tak neměla náladu ani energii přemýšlet o tom, kam zmizel. Jediné na, co jí stačily síly, byla cesta zpátky do postele a přikrytí se dekou.

Zhluboka se nadechla a ucítila Jasperovo sladké a štiplavé aroma. Na mysli jí vytanuly obrazy z dnešní noci. Jedno jediné v tu chvíli věděla jistě. Chce ještě!

S touto myšlenkou usnula…

Jasper mezitím utíkal lesem. Nevěděl kam a bylo mu to pro tuto chvíli jedno. Taky chtěl být sám a přemýšlet. Největší problém pro něj představovalo to, že nevěděl, na koho být naštvaný. Na sebe, že byl upřímný? Nebo na ni, že byla ještě upřímnější?!

Běh jej již nedokázal dobře odreagovat, a tak prudce zastavil a s řevem začala lámat stromy. Ani to mu ale nepomáhalo. Stále měl před sebou její nahé tělo, které se prohýbalo pod náporem slasti. Tento obraz se však střídal s jiným. S výrazem jeho anděla, jak chce říct ne.

Nikdy by ho nenapadlo, že se od ní bude chtít vzdálit, ale teď věděl, že to oba potřebují. Šáhl proto do pravé kapsy na kalhotách a vytáhl mobil. Vytočil Bellino číslo a čekal, až to zvedne. Po deseti pípnutích to vzdal a rozhodl se jí napsat zprávu.

„Přes víkend pojedu do hor, bude to pro nás lepší. Nevolej, není tam signál.“

A odeslal.

Chtěl být pryč co nejrychleji, ale ještě musel zařídit jednu věc. Přece tu nemůže nechat Bells bez dozoru. Stále ji miloval a moc, a kdyby se jí mělo něco stát jenom proto, že on si jel na výlet do hor, přesněji řečeno na prodloužený lov, tak by si to nikdy neodpustil. Byl by to konec jeho existence.

Obrovskou rychlostí se dostal k jejich vile a snažil se co nejvíce si chránit myšlenky. S Edwardem neměl v poslední době zrovna nejlepší vztah, on jej kvůli tomu, co udělal, naprosto odsuzoval. Byl na Aliciné straně a Jazz to bral tak trochu jako zradu. Každý má přece právo na štěstí, nebo snad ne?

„Ale copak? Trable v ráji?“ ozval se Edward posměšně hned, jak Jasper vstoupil do dveří.

Jasper po něm hodil zklamaný pohled a v myšlenkách mu ukázal svůj záměr. Stejně by se to dozvěděl, tak co?

„No, to si ze mě snad děláš srandu, Jaspere!“ zakřičel naštvaně a ta tam byla jeho posměšná nálada.

„Rodino?“ zavolal Jasper a nenápadně tak ignoroval Edwarda. Během sekundy byli všichni členové rodiny dole a vyčkávavě sledovali Jaspera. Nikdo si v tu chvíli nevšímal Edwarda, který si co pět sekund odfrkl.

„Na víkend jedu na lov. Sám,“ podotkl, když viděl, jak se Emmetovi rozsvítily oči a jak se začal nadechovat k reakci. „A od vás potřebuji laskavost. Nemůžu Bellu nechat bez dozoru, nemohli byste pro ni ráno přijet a nechat ji tu přes noc? Nic víc nechci,“ dodal a podíval se na špičky svých bot.

Doufal, že se ostatní nezachovají stejně jako Edward.

„Dobře,“ řekla přiškrceně Esmé. Děkovně se na ni usmál. Už chtěl být na cestě, co nejdále odsud. Se všemi se proto kývnutím hlavy rozloučil a otočil se na patě. Ještě za sebou zaslechl Edwardův přeslazený hlas.

„Měj se, bráško, my se ti o ni postaráme, neboj.“ Jazz se zaměřil na jeho emoce, ale protože si to Edward přečetl v jeho myšlenkách, okamžitě začal myslet na úlohu z matematiky, která mu měla pomoci od všech emocí, které jej právě ovládaly a které by mohly prozradit jeho záměr. Ať už Jasper chtěl nebo nechtěl, na jeho hru skočil…

Když se Bella ráno probudila, leknutím nadskočila z postele. Na druhém konci pokoje totiž stála Esmé, matka jejího přítele. Nikdy se s ní nebavila, ani neměla možnost, ale bála se, že i ona jí bude, stejně jako Edward, dávat za vinu odchod Alice.

„Co tu děláte?“ vyjekla a zkontrolovala, jestli je celá pod dekou. V noci se totiž už nějak nestihla obléct do pyžama.

„Jasper odjel, a tak…“ Bella jí skočila do řeči.

„Cože? Odjel? Kam a na jak dlouho? Proč mi nedal vědět?“ mumlala rozhořčeně a sáhla po mobilu. Ulevilo se jí, když si přečetla, že jen na víkend. Stejně ale pořád nechápala, co tu dělá Esmé.

„Jasper odjel, a tak jsem pro tebe přijela. Zůstaneš u nás přes noc. S tvým otcem jsem to domluvila.“ Udělala pár kroků k posteli a trošku nadzvedla koutky. Vlastně jí Bella přišla jako docela milé děvče, ale copak se k ní mohla chovat jinak?

„Aha,“ řekla Bella zaraženě.

„Asi… Počkám v autě.“ Sjela pohledem přes její tělo pod dekou. Dokázala si vše domyslet…

Bella se začervenala, počkala, až Esmé opustí pokoj, a rychle se začala oblékat. Během pár minut byla i s věcmi na další den nachystaná. Nastoupila k Esmé do auta a v tichosti dojely až k domu.

Bella přede dveřmi nervózně přešlápla a bázlivě se podívala na Esmé. Ta ji lehkým úsměvem podpořila a společně vstoupily do obývacího pokoje, kde se Bellu zkoumavě dívala celá rodina. Bella ani neměla čas obdivovat krásy domu, měla co dělat, aby se před nimi nesložila.

„Vítej u nás, Bello,“ pozdravil Carlisle zdvořile.

„Dobrý den, pane Cullene,“ kuňkla Bella.

„Ukážu ti pokoj,“ prolomila trapné ticho Esmé a chytla ji za ruku. Normálně by Bella ucukla, ale od Jaspera byla již zvyklá na ledový dotyk.

Zbytek dne trávila Bella v pokoji pro hosty. Věděla, že je tu navíc, že ji tam nikdo nechce a taky, že ji tu trpí jen proto, že je o to pořádal Jazz. Najednou ji začaly slzy tlačit v očích a ona se složila na postel. Nedokázala odhadnout, jak dlouho tam leží, ale když se podívala z okna, byla už tma. Vtom někdo zaklepal. 

Počet komentářů se stále snižuje, což nás dost mrzí. Prosíme proto o jakýkoliv názor, písmenko či smaila. :) Díky. ♥

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), Sharken, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Milostná ruleta - 7. kapitola: