Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi vlky 12. kapitola

03.11.2009 (14:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 9634×

12. kapitola

Nevím, jak dlouho jsem ležela v Edwardově objetí. Ani jeden z nás nepromluvil a jen jsme si užívali blízkosti toho druhého. Věděla jsem však, že budu muset jít. Chvíli jsem se musela přemlouvat, než jsem se od něj konečně odtrhla.

Omluvně jsem se na něj podívala a v momentě jsem byla pryč. Nebyla jsem si sama sebou jistá. Nejraději bych zůstala v jeho objetí a na všechno ostatní zapomněla. Za zády jsem uslyšela jak zlomeně zašeptal moje jméno.

Z domu jsem cítila známou vůni. Vběhla jsem dovnitř a zářivě se usmála na Billa, Jacoba i Charlieho. Nebyl to vůbec problém, protože jsem měla chuť smát se na všechny. Charlie tak dobrou náladu neměl.

„Kde jsi probůh tak dlouho byla?“

Jacob nakrčil nos a pak se se škodolibým úsměvem nenápadně plížil pryč.

„Srabe.“ zašeptala jsem na něj tak, aby to Billy s Charliem nemohli slyšet.

Pak jsem se znovu otočila k Charliemu.

„S Edwardem.“ odpověděla jsem poslušně s pohledem upřeným na své nohy. Věděla jsem co bude následovat. Charlie začal mírně rudnout a Billy raději opustil válečnou zónu po vzoru Jacoba.

„Po tom všem co ti udělal?“ začal se rozčilovat Charlie.

„Co udělal?“ podívala jsem se opět na něj. „Opustil mě, myslel, že to tak bude lepší. Jo byla to volovina, ale vrátil se.“

Seděl a díval se na mě. Nevěděl co mi říct, jen mě lítostivě pozoroval. Klekla jsem si před něj a položila ruku na tu jeho.

„Když jsem si tenkrát uvědomila co se děje hrozně to bolelo. Ne ta přeměna, ale to, že jsem všechny ztratila. Culleny ještě když jsem byla člověk a tebe a Jacoba, když se ze mě stalo to co jsem teď.“

Jeho oči se zamžili při těch vzpomínkách. Nechtěl na to vzpomínat, ale já potřebovala, aby mě pochopil.

„Když o všechno přijdeš, pak už je ti jedno co kdo kdysi udělal, jen se snažíš bojovat o to, na čem ti nejvíc záleží. Víš, že tě mám moc ráda i Jacoba a ostatní, na tom se už nikdy nic nemůže změnit. Zůstanu pořád stejná i to co cítím se nikdy nezmění. A nikdy taky nepřestanu milovat Edwarda.“

Charlie mi pevně chytil ruku do svých a i přes tu lítost v očích se na mě pokusil usmát.

„Jestli ti ale zase něco provede, našiju do něj celý zásobník.“

Šťastně jsem se na něj usmála.

„Klidně, když ti to pomůže.“

Políbila jsem ho na tvář. Nechala jsem ho raději ještě trochu strávit můj návrat k Edwardovi. Během chvilky jsem už byla venku a mířila zase k domu Cullenů. Kousek od něj jsem se zhluboka nadechla. U Edwarda to nebyl problém, ale až se na mě sesypou i ostatní, nevím jak to rozdýchám. Pomalým krokem jsem se začala blížit a snažila se v sobě nasbírat trochu odvahy.

Náhle mě do nosu uhodila povědomá vůně. Neměla jsem čas ani heknout a ocitla jsem se ve vzduchu. Kolem mého pasu se omotaly ruce, do břicha mě tlačilo něčí rameno.

Opřela jsem se rukama o záda toho dotyčného a viděla jak se les už vzdaluje. Zadkem napřed jsem mířila přímo k domu. Zkoušela jsem kopat nohama, ale bylo to marné.

„Našel jsem Belluuuuu.“ zahalekal kousek nade mnou Emmettův hlas.

„Okamžitě mě pusť na zem!“ zavřískala jsem naštvaně.

Emmett byl však jiného názoru. Bezmocně jsem se snažila alespoň chytit rámu, když se mnou proběhl dveřmi dovnitř. V rukou mi však zůstal jen kus dřeva. Nedaleko jsem zaslechla Esmin povzdech.

Náhle Emmett prudce změnil směr.

„Hned ji pusť.“ zahřímal kousek od nás Edward.

„Ne! Já ji našel první.“ zaskučel dotčeně Emmett.

Bezmocně jsem mu mlátila pěstmi do zad. Ozývaly se jen tupé rány, ale účinek žádný. V nestřežené chvíli se mi podařilo vysmeknout jednu nohu z jeho sevření a nakopnout do do stehna. To už zaskučel a jelikož to vůbec nečekal. Spadl i se mnou na zem.

Konečně se mi podařilo vyhrabat se na nohy. Vykašlala jsem se na nějaké překračování a stoupla si mu přímo na hrudník. Hlavou mi probleskl nápad ještě párkrát si pro radost poskočit, ale to jsem už zahlídla Rosaliin vražedný výraz, který na Emmetta pod mýma nohama upírala.

Vydala jsem se tedy k Edwardovi.

„To není fér.“ zastěžoval si Emmett.

To už jsem však byla uvězněna v Edwardově objetí. Tohle mi vůbec nevadilo. Spokojeně jsem se zavrtěla a sledovala přes jeho rameno zbytek rodiny. Edward mě ale neubránil na dlouho, během chvilky jsem putovala z jedné náruče do druhé.

Emmett se nenápadně postavil taky do řady. Než mě však jeho paže opět stačily uchvátit, strhl mě Edward opět k sobě a probodl ho naštvaným pohledem.

„Škrte.“ zamumlal si tedy pod vousy a začal se sápat aspoň po Rosalii.

„To má tedy pravdu.“ zašeptal mi do ucha a už mě táhl pryč od ostatních. Zastavil se až u našeho známého jezírka. Objal mě kolem pasu.

„Chtěl jsem pokračovat, tam kde jsme posledně skončili.“ zašeptal mi omluvně na můj únos.

Zamračila jsem se nesouhlasně na něj. Zaraženě se podíval na můj odmítavý výraz. Cítila jsem jak úplně ztuhl.

Já však nechtěla jen ležet v jeho objetí.

Kousek jsem od něj ustoupila. Ve tváři se mu zračilo zděšení. To jsem se však už odrazila a srazila ho přímo do vody. Vzpamatoval se docela rychle. Než jsem se vynořila nad hladinu, držel mě kolem pasu.

U břehu se postavil a vyčítavě se na mě díval, zatím co si mě pevně držel v náručí.

„Tohle mi už nikdy nedělej.“ zaprosil.

Bez jediného slova jsem mu odhrnula mokré vlasy z čela a přitáhla si jeho tvář k sobě. Nenechal se dlouho pobízet a začal mě líbat. Rukama jsem sjela na jeho hrudník, kde pod mokrou látkou rýsovaly jeho svaly. Nechala jsem se naprosto unášet tím co se se mnou dělo.

Netrvalo dlouho a mé ruce už bloudily po jeho holé kůži. Pod ústy jsem cítila jeho pobavený úsměv.

„Nikdy tě už nenechám odejít.“

„Jsi si opravdu jistý.“ zeptala jsem se ho laškovně. „Upírka s vlčí smečkou za zadkem a tatínkem který má doma brokovnici, kterou je odhodlán na tebe použít při první možné příležitosti?“

S pohledem upřeným do mých očí jen přikývl.

Snad se Vám povídka líbila a udělala radost. Také děkuji za všechny komentáře a Romíškovi, která mě zásobuje nápady a pohružkami pobízí v psaní ;o)