Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi vlky 10. kapitola

Jacobek


Mezi vlky 10. kapitolaBella jede s Charliem na kontrolu do nemocnice, kde se setkává s Carlislem. Potká se zde však i s někým, komu by se nejraději vyhla - Mikovi, který začíná být nepříjemně dotěrný. Jacob se to rozhodne vyřešit po svém.

10. kapitola

 

Charlie se cítil čím dál líp. Dalo se to poznat převážně podle jeho skuhrání. Nesnášel jen tak bezmocně někde sedět. Snažili jsme se ho všichni přemlouvat, ať ještě chvíli zůstane, ale trval si na svém. Nakonec jsme to vzdali.

„OK, ale musí ti to schválit doktor.“

Nelíbilo se mi, že chce zase bydlet sám a jít do práce, ale viděla jsem jak se užírá nudou. Tajně jsem i doufala, že mu to ještě doktor nedovolí.

Další den jsme s Jacobem, Jaredem a Embrym vyrazili do nemocnice.

Kluci čekali na parkovišti zatím co já s Charliem jsme šli dovnitř. Čekali jsme jen chvilku, než se otevřely dveře a dovnitř vešel Carlisle. Ani jsem netušila, že má právě službu.

Jeho úsměv mi připomněl naše první setkání, kdy jsem na lehátku seděla já a Charlie vyváděl kolem mě. Byl to hodně zvláštní pocit, vidět to teď z jiného úhlu.

Carlisle přistoupil k Charliemu a začal mu měřit tlak, zároveň jsem cítila, jak každou chvíli zvědavě nakoukl mým směrem. Seděla jsem až na opačné straně místnosti, takže to až tak nenápadné nebylo a pomalu mě to začínalo znervózňovat.

Nakonec jsem tu napjatou atmosféru v pokoji nevydržela.

„Nevěděla jsem, že tu zas pracuješ.“

Carlisle se ke mě konečně otočil čelem a usmál se.

„Měl jsem štěstí, že mě chtěli ještě zpátky.“

Štěstí? O něho by se nemocnice klidně i popraly, a sestřičky obzvlášť. Pomyslela jsem si pobaveně. Stále se na mě zvědavě koukal a já téměř cítila jak se třese pod náporem svých otázek. Držel se ale dobře, trvalo mu to celé tři vteřiny.

„Máš jinou barvu očí.“

„Jo, to bude asi tím, že piju jinou krev.“odpověděla jsem mu nevzrušeně.

Carlisle přimhouřil oči a já téměř mohla slyšet, jak mu kolečka v hlavě jedou na plné obrátky.

„Jinou, jak jinou?“

„Chodíme spolu na ryby.“ ozval se konečně Charlie, kterého už nebavilo tu jen tak sedět s páskou tlakoměru na paži. Spokojeně se na Carlisla usmál, sice ho měl rád ale cítil určitě taky zadostiučinění, že se mu podařilo ho tak hezky vytočit.

Carlisle těkal pohledem z jednoho na druhého, jako by se vážně chtěl ujistit, že já jsem jedna z nich a on je pořád člověk.

„Ty lovíš, když je u toho Charlie?“

„Jo, ale ty úlovky stojí za prd. Bella mi všechny ryby vyplaší nebo zakousne.“ protočil Charlie jakoby zoufale oči.

„Stejně už jer nemáš kam dávat.“ ohradila jsem se. Tenhle rozhovor se mi přestával líbit. Podívala jsem se na Carlisla, kterého to konečně probralo. Zkontroloval ještě srdeční ozvy a kývl na Charlieho.

„Vypadá to dobře, už můžeš i do práce, ale žádné rozčilování.“

Charlie se zaradoval a trpělivě poslouchal pár dalších rad, než nás konečně Carlisle pustil.

Podmračeně jsem šla vedle Charlieho. Už jsem neměla žádnou výmluvu ho dál držet u Blacků. Právě jsem vedle něj šla po parkovišti, když se za mými zády ozvalo mé jméno.

Poznala jsem ten hlas, ale schválně dělala že neslyším. Brzy se rozezněl znovu a přes celé parkoviště nemocnice. Sakra, tohle jsem už ignorovat nemohla. Pomalu jsem se otočila a s neutrálním výrazem pohlédla na Mika.

Evidentně byl taky na kontrole, protože s čerstvě převázanou nohou mířil přímo ke mě.

„Tak já už raději půjdu. “ ozval se Charlie vedle mě.

„Odvezu tě.“ nabídla jsem se nadějně, podařilo by se mi tak skvěle se vyhnout Mikovi.

„Ne ne, ten kousek dojdu a doktor mi procházky nařídil.“ ohradil se radostně.

Měla jsem podezření, že v jeho hlase zazněla i trocha škodolibé radosti. Věděl jak jsem neohrabaná v těhle věcech a využil to jako malou pomstičku za můj ustavičný dozor.

Naštvaně jsem hleděla jak se vzdaluje. Otočila jsem se zpátky k Mikovi. Konečně dokulhal až ke mě a zářivě se na mě usmíval.

„Ahoj Bello. “

„Čau. “ jestli si všiml otráveného tónu mého hlasu, tak to na sobě nedal poznat.

„Měli jsme o tebe strach. “

„Jo, už jsem ale v pořádku. “

Mike se zadíval do země a přikývl. Chvíli tam ještě stál beze slova. Měla jsem chuť se konečně otočit a zmizet. Sotva jsem se však pohnula, vrhl na mě opět svůj váhavý pohled.

„No, víš, napadlo mě, že bychom mohli někam zajít. “ vypadlo z něj.

Zůstala jsem na něj překvapeně koukat. Tak to si snad dělá srandu. Kde je sakra ten pověstný pud sebezáchovy, který je má držet co nejdál od nás?

No jo ty máš sama co povídat. Napadlo mě.

„Já nemyslím, že je to dobrý nápad. “

Taktně jsem se ho snažila zbavit. V tomhle jsem opravdu neuměla chodit.

Zkoumavě se na mě podíval.

„S Cullenem ale nechodíš. “

Nevěděla jsem co mu na to říct, tak jsem jen zavrtěla hlavou. Takže už ve Forks věděli o jejich návratu. Skvělý, takže zas vytáhnou všechno co se předtím stalo.

Mikovi se znatelně ulevilo a zkoušel to dál.

„Mohli bysme zajít třeba do kina nebo na pizzu. “

„Ne Miku. “

Ze strany ke mě zavál Jacobův pach. Téměř jsem na ně zapomněla. To mě však už udržel Jacob kolem pasu a probodával Mika naštvaným pohledem.

„Myslím, že ti to už řekla jasně ne? “

Nemusela jsem se ani otáčet do jeho obličeje, aby si dokázala představit jeho naštvanou grimasu. Mike však postrádal svůj pud sebezáchovy úplně, protože se nehodlal tak snadno vzdát a odejít.

„Tobě do toho nic není Blacku. “

„To si piš že je, když otravuješ moji holku Newtone. “

Mike na něj zůstal šokovaně zírat. Nedivila jsem se mu, i mě to dalo dost práce tvářit se normálně. V první chvíli jsem málem zůstala s otevřenou pusou zírat na Jacobův navenek naštvaný obličej. Podle jeho očí mi však bylo hned jasné, že se náramně baví. Jen mě opustilo to prvotní překvapení, měla jsem chuť ho chytit pod krkem a pořádně přiškrtit. Nechápala jsem co tím sleduje, ale už teď se mi to nelíbilo.

„Tak tohle si schytáš Jacobe. “ zašeptala jsem, že to Mike neměl šanci slyšet.

Mike střídavě zíral na mě a pak nahoru na Jacoba. Doufala jsem, že tohle už mu konečně stačí a odejde, on se však k odchodu stále neměl.

Ruka kolem mého pasu zesílila stisk a já se ocitla přímo na Jacobově hrudi. Na tváři mu hrál potměšilý úsměv. Než jsem však stačila cokoliv říct, ucítila jsem jeho rty na svých.

Tentokrát jsem už nebyla tak překvapená a dokázala jsem ovládnout své reflexy, abych jej opět neodhodila.

Jeho horké rty přejížděly po mých ledových a já jen vzdáleně vnímala jak se konečně Mike otočit a chvatně kulhá pryč. Většinu mé mysli však zaměstnával jen Jacob. Jehož jazyk mi zkoumavě pronikl mezi rty.

 

<< Předchozí kapitola      Další kapitola >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mezi vlky 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!