Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měsíční záře - část 1

02.03.2009 (09:59) • katessa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5662×

„Teda... Bello, fakt promiň, ale smrdíš hrozně." zamračil se Jacob a rychle se ode mě snažil odtáhnout. Nepočítal ale s tím, že jsem ještě pořád silnější, takže jsem po chvilce zápasení ucítila jak se zahanbeně jeho ruce vzdávají, než jsem se od něho odtáhla.

„Ježiš, snad to nebude věčnost ne?" zašklebil se a pokusil se o uvolněný výraz. Stejně jsem ale tušila, že se mu bude stýskat - i když ne po mě - stejně jako mě.

„Jasně." přikývla jsem „Budeme s Reneesme jezdit na návštěvu." ujistila jsem ho.

„Každej víkend!"

„Každý druhý víkend, Jacobe.  Budu se potřebovat učit do školy." zaprotestovala jsem.

„Jo a mezitím ještě bude muset utíkat v jednom kuse před nějakou pohromou." ozval se za mnou Emmet se svým hřmotným smíchem který se začal rozléhat po celém lese.

Vlci stojící na mýtině se nepatrně naježili a Paul si neodpustil tiché zavrčení. Ze všech vlkodlaků si na upíry zvykl nejmíň a pořád mu dělalo problémy zůstat v jejich blízkosti v klidu.

„Tak se měj, a dávej na sebe bacha." usmál se na mě přátelsky Jacob „To myslím vážně!" dodal s lehce povytaženým obočím.

Zamračeně jsem do něho šťouchla a se zadostiučiněním jsem se zašklebila když lehce zavrávoral a musel udělat krok dozadu, aby nespadl. Bylo skoro až neuvěřitelné, že byly časy, kdy jsem si o něho dokázala zlomit ruku.

Pak Jacob natáhl svoje obrovské teplé ruce a vzal do nich Reneesme, aby se s ní rozloučil.

Něco jí zašeptal a pak ji ochranitelsky se šibalským úsměvem postavil zpátky na zem.

„Na to ani nepomysli, vlku!" zavrčel za mnou varovně Edward sametovým hlasem.

„Jasně, jasně." protočil oči v sloup.

Zamračila jsem se, ale nechtěla jsem pokazit poslední chvilku s mým vlkodlačím přítelem, než budu muset odjet do nového domova nedaleko Darmouthu. Edward mi nechtěl prozradit kde je, takže jsem vůbec netušila jak to tam bude vypadat. Stejně jako Alice asi chtěl vidět můj překvapený obličej, i když jsem se ho snažila přesvědčit, že bych to dokázala docela dobře zahrát. Jenže když Alice viděla Edwarda ve své vizi jak mi vyzrazuje to tajemství, rychle tomu zabránila a pohrozila Edwardovi, že mu rozbije jeho nablýskané volvo.

Otočila jsem se a ladným pohybem jsem zamířila ke svému autu, které jsem dostala jako dárek ke své nesmrtelnosti. Ještě jsem pohlédla na smečku. Jacob stál uprostřed a jenom se usmíval. Seth stál vedle něho a byl už skoro stejně vysoký jako on. Bylo to, jako by mu z oka vypadl, měl jen na kratší vlasy a postrádal ten zvláštní úsměv Jacoba. Mával nám všem svojí obrovitou dlaní.

Nastartovala jsem auto, když jsem si všimla, že vedle mě sedí Edward.

„Ty nepojedeš svým autem?" zeptala jsem se ho.

„Ne, půjčil jsem ho Carslieovi." odpověděl a upřel na mě svoje medově zlaté oči.

„Když se na mě budeš takhle dívat, tak narazíme do stromu." zašklebila jsem se, i když jsem věděla, že teď se svými upířími smysly bych dokázala řídit i se zavřenýma očima a dojela bych klidně z Forks až do Mexika.

Samolibě se usmál, ale díval se na mě pořád. Pak jsem si najednou vzpomněla, že ho znepokojila jedna Jacobova myšlenka.

„Na co Jacob myslel, než jsme odjeli?"

„Vymýšlel plán, jak to udělat, aby tady mohla Reneesme zůstat. Dokonce nás chtěl požádat, aby tady mohla zůstat jenom ona se smečkou."

„Drzý vlk." zavrčela jsem a sešlápla pedál plynu trochu víc než jsem chtěla, takže jsem se až polekala, když se najednou auto rozjelo dvouset kilometrovou rychlostí. Ještě jsem stačila přibrzdit, abych nenarazila do Emmetova jeepu, který jel hned přede mnou, jenom narozdíl ode mě věděl, kam jede. I když, jak jsem tak přemýšlela, by si to za to, jak si ze mě pořád utahoval, zasloužil.

Najednou jsem viděla jak zabočil. Pořád jsem se nechala unášet myšlenkou, že bych mu udělala nějakou tu výchovnou prohlubeň v nárazníku a tak jsem prudce stočila volant a málem sjela do příkopu vedle cesty. Z dálky jsem slyšela Emmetův těžce zadržovaná smích.

„Páni Bello, řídíš ještě hůře než se svým starým dobrým náklaďáčkem." neodpustil si Edward.

„No ještě ty si začínej." vrhla jsem na něho vražedný pohled.

Natáhla svou křídově bílou ruku a lehce mě s ní pohladil po tváři „Vždyť víš, že jsem to tak nemyslel." Pak se natáhl a lehce mě svými mramorovými rty políbil do vlasů a vzal mě za ruku, kterou jsem měla položenou na řadící páce.

„a teď se snažíš, abych fakt sjela do toho přikopu?" zeptala jsem se „Jde ti to vážně dobře, víš." usmála jsem se.

Mezi stromy se začal objevovat náš nový domov. Západní strana byla tvořená zdí ve kterém byla normální okna i když jsem tušila, že ta východní, skrytá ve větvích smrků bude prosklená stejně jako dům ve Forks. Plynule jsem zajela do garáže, kde už ke mě přiskotačila Alice a zakryla mi oči svou chladnou dlaní.

„Tak, Bello, připravená na svůj nový domov?" zeptala se mě nadšeně.

Ani nečekala na odpověď a lehce mě postrčila dopředu. Vedla mě do domu po kamenných schodech a pak mě zastavila. Kolem sebe jsem cítila jenom jemnou vůni lilií a smrkového dřeva.

„Tak, můžeš otevřít oči!"

„Jako bych si je neuměla zavřít sama." zaprotestovala jsem, ale pak jsem oněměla úžasem. Byla jsem v obrovském pokoji s krémově bílými stěnami, jen zeď naproti byla tvořená velkým sklem, ze kterého byl výhled na krásné údolí lemované po stranách hustým lesem.

„Páni, krásný výhled!" vysoukala jsem ze sebe úžasem a pomalu - na upíra - jsem přistoupila ke sklu a zahleděla se do krajiny kolem.

„Počkej, ještě ti musím ukázat, kde máte pokoj s Edwardem." zamračila se Alice a nesmlouvavě mě zase chytla za ruku a odtáhla do prvního patra.

„Tadá." zatrylkovala a slavnostně otevřela dveře. Za nimi byl prostorný pokoj se stejným zařízením, které bylo v Edwardově bývalém pokoji - jenom bez té obrovské postele, kterou kvůli mě koupil - spolu s některými věcmi z našeho domku, který nám postavila Esme. Všechno krásně sladěné. Protější stěna byla stejně prosklená jako dole, se stejně krásným výhledem. Ucítila jsem, jak mě vzal Edward za ruku.

„Tak tohle je naše nové království." zašeptal.

Autor: katessa, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Měsíční záře - část 1: