Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manipulující mrcha - 7. kapitola

06.07.2013 (07:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1986×

7. kapitola – Vlna nenávisti

Koukla jsem se na ni a myslela jsem, že vybouchnu. Už teď jsem ji nenáviděla. Nebyla namalovaná, měla na sobě obnošený svetr, který nebyl ani pořádně vypraný a byl cítit po levném prášku. Měla legíny, které byly na koleni roztrhané. Socka a on se s ní zahazuje? Chtělo se mi zvracet, ale nežárlila jsem. To, co jsem měla s Edwardem, už skončilo. Když jsem tak nad tím tak přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že ani nic nezačalo. Známe se teprve týden a já nemám ráda kluky jeho typu.

Podívala jsem se po ostatních. Ti naštěstí byli oblečení už lépe. Bloncka měla černé šaty, které obepínaly její postavu. Neměla ji úplně dokonalou, ale tomu svalovci to asi nevadí, jak je tak vidět. Musím uznat, že má pěkné svaly, ale to je tak všechno. Určitě má mozek velikosti ořechu a je ještě v pubertě. Pak se můj zrak přesměroval na rodiče. Žena měla hnědou sukni a žluté volánové tričko. Perfektně jí to ladilo s jejíma očima, které měla do zlatohněda, jako všichni vegetariáni tady, a její manžel měl hnědý svetr a béžové kalhoty. Taky pěkný fešák. Když už mluvíme o fešácích, zpozorovala jsem kluka, který stál vedle holky, která měla účes na kluka. Byl fakt pěkný, ten by stál za hřích.

„O něm si můžeš nechat zdát, ten je můj,“ řekla dívka a přišla ke mně. „Jsem Alice a ty?“ Byla jsem překvapená, ale to bylo všechno. Kluk se jen usmál a posadil se k Jacobovi na pohovku.

„Kristie, jmenuji se Kristie,“ řekla jsem mile, ale vůbec jsem to tak nemyslela. Alice se usmála a protočila oči.

„No nic, jestli se se mnou bavit nechceš, tak to chápu,“ řekla a sedla si ke klukovi.

„Já jsem Carlisle, tohle je moje žena Esmé, moje dcery, Rosalie a Alice, a moji synové, Jasper, Emmett a Edwarda už jistě znáš. Když mluvíme o Edwardovi, kdepak je?“ zeptal se překvapeně.

„Stojí venku za to, jakej je to blbec,“ vysvětlila jsem mu a usmála se.

„Aha,“ řekl Carlisle a sedl si zpátky k Esmé. Chvilku jsem tam tak blbě stála, ale pak mě to přestalo bavit. Nikdo nic neříkal, jen tam všichni seděli a koukali na mě. Kouknula jsem se na Rileyho, kterému to taky začalo být divný.

„Nechci se přetvařovat,“ usmála jsem se, „takže když mě omluvíte, tak si půjdu po svých.“

„Nikam nepůjdeš!“ řekla Alice.

„Co prosím?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Slyšela jsi. Bella je v nebezpečí a my potřebujeme tvoji a Rileyho pomoc, abychom dostali Victorii. Takže to překousni, protože s námi budeš trávit spoustu času,“ usmála se ironicky a mrkla na mě.

„Dávej si bacha na jazyk!“ zakřičela jsem a Jasper zavrčel. Riley se ke mně postavil.

„Asi to bereme za špatný konec. Co kdybychom se všichni uklidnili a posadili se na to,“ navrhl Carlisle.

„Já chci jen zabít Victorii, jinak ten váš člověk je mi u zadku. Vlastně technicky… můžeme ji použít jako návnadu,“ navrhla jsem.

„Tak to v žádném případě,“ zakřičela Esmé.

„Bože, snad jsem toho tolik neřekla. Vy jste vážně suchaři.“ Zakroutila jsem hlavou a vyšla pryč z domu. Nikdo mě ani nezastavoval, což bylo dobře. Vyběhla jsem k řece a tam ji přeskočila. Běžela jsem tak dlouho, až jsem narazila na moře. Sedla jsem si na pláž a sundala si roztrhané oblečení. Hodila jsem ho na zem a skočila do moře. Začala jsem plavat, když jsem najednou cítila nějaký pohyb pode mnou. Chvilku jsem plavala na místě, když najednou z hlubin vyskočil Riley.

„Ty jsi idiot. Víš, jak jsem se lekla?“ vykřikla jsem vesele.

„Promiň, to jsem nechtěl.“

„Lháři, udělal jsi to schválně.“ Vyplázla jsem jazyk a dál plavala na místě. On připlaval ke mně blíž a dotkl se mojí tváře.

„Chyběl jsem ti?“ zeptal se.

„Hádej!“ usmála jsem se.

„Já hádám, že…“ Chvilku se rozmýšlel... „Ano.“

„Tak v tom případě hádáš správně.“ Cvrnkla jsem ho do nosu a on se usmál.

„Konkrétně tenhle úsměv,“ řekla jsem a naklonila vlasy dozadu, abych si je díky vodě trochu upravila.

„Kristie?“

„Ano?“ řekla jsem.

„Taky se mnou manipuluješ jako s ostatníma?“ zeptal se. Tahle otázka mě zarazila. Stáhla jsem se zase do sebe. Touhle otázkou mě naštval. Jakoby ta holka, co do něho kdysi byla zamilovaná, zase někam zmizela. Celý to pokazil.

„Ty mi nemáš co nabídnout, takže s tebou manipulovat nepotřebuju,“ řekla jsem s kamenným výrazem.

„Už je zase tady ta Kristie, kterou znám.“ Urazila jsem se a plavala zpátky.

„Kristie, počkej!“ Plaval hned za mnou. Vylezla jsem z vody a otočila se na něj.

„Ty mě neznáš,“ vykřikla jsem, „nikdy si mě neznal.“ Otočila jsem se a šla dál. Vzala oblečení ze země a slyšela, jak jde ke mně.

„Znám tě moc dobře. Jsi manipulativní mrcha, co se jen stará o sebe,“ vykřikl na mě. Krev ve mně začala bublat. Otočila jsem se a šla až úplně k němu. Natáhla jsem ruku a chtěla mu dát facku. Díval se na mě a čekal, až ho udeřím. Jenže já to neudělala. Vydechla jsem a jen se na něj dívala. Nikdo z nás nic neřekl.

„Prašť mě, třeba se ti uleví. Ale nic jiného se nestane. To, čím jsi, se tím nezmění,“ řekl s kamenným výrazem ve tváři.

„Jsi idiot!“

„Tohle je všechno, na co se zmůžeš?“ zeptal se.

„Ne. Jsi idiot, protože…“ Nedořekla jsem to a hledala slova, i když jsem je už stejně měla na jazyku.

„Protože?“ zeptal se.

„Protože tě miluju.“ Tohle nečekal. Koukal se na mě překvapeným výrazem a nevěděl, co má na to říct, tak jsem pokračovala.

„Vždycky jsem tě milovala a to, že jsi zmizel, mi udělalo díru do hrudi. To, jak jsem se chovala, byla jenom zástěrka. Truchlila jsem. Všichni tvrdili, že je nejspíš po tobě, a já tomu stále nemohla uvěřit. Možná jsem manipulativní mrcha, ale jen protože jsem si toho hodně prožila. A tvoje zmizení mi ublížilo nejvíc,“ zašeptala jsem poslední větu a zavřela oči.

„To jsem nevěděl,“ řekl a objal mě kolem boků. Tím si mě přisunul blíž. Já ale měla stále zavřené oči. Cítila jsem jeho pach.

„Teď už to víš,“ pošeptala jsem.

„Promiň,“ pošeptal mi do ucha a vzal moji bradu. Otevřela jsem oči a podívala se do těch jeho.

„Už tě nikdy neopustím,“ slíbil. Přikývla jsem.

„Je mi líto, jak jsem se chovala, ale nejsem bezcitná.“

„Teď už to vím,“ pověděl a políbil mě.

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manipulující mrcha - 7. kapitola: