Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Man´s world - 6.

16.09.2011 (07:00) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1479×

6.

Tanya. Zvláštní jméno, nebylo klasické americké, jako Connie, Jessica nebo… Anne.

„Těší mě, George,“ představil se lehce ironicky, „ale já se neptal na jméno. Myslel jsem, že ti to došlo.“

„Došlo, ale naznačila jsem ti tím, že se to nedozvíš,“ usadila ho tak lehce, jako by si to nacvičovala.

„Ale já -“

„Lepší bude se neptat,“ přerušila ho takovým tónem, že poslušně sklapl pusu a ani se neurazil. „Díky,“ ocenila to. Jenže pak nastalo trapné ticho. George se snažil vzpamatovat z toho, že je uprostřed lesa s cizí blondýnou, která vypadá jako by právě vyšla z módního salonu. Co víc, nejbližší takový salón byl určitě až na pevnině, a to je pěkný kus cesty.

„Ehm, co že tu vlastně děláš?“ zeptal se jako by nic. Pohodila hlavou, aby jí ve výhledu na něj nezacláněly její dlouhé vlasy.

„Řekněme, že mám zálibu v outdoorových činnostech, jako je turistika a lov,“ blýskla dokonalým bílým chrupem. George to neocenil, byla zvláštní. Měl z ní mrazení a zároveň pocit, že by mu chyběla, kdyby odešla, a to bylo víc než nežádoucí. Oboje. Chtěl odejít, ale zarazila ho otázkou.

„Co s ní máš?“ zeptala se a kývla hlavou k jeho zafačované ruce.

„Nehoda,“ zabručel.

„To já vím, ale co přesně ti to lano udělalo?“ Zíral. Lepší a výstižnější slovo pro to nebylo.

„Jak sakra -“ Zarazil ho její pohled. „Jo, fajn, já vím. Neptat se,“ vrčel vztekle. Neurazila se, pořád se na něj vyčkávavě dívala. Unaveně vydechl.

„Zlámalo mi to tři prsty a naštíplo vřetení kost,“ sdělil neochotně.

„Celé prsty?“ trochu se zděsila.

„Ne, jen – jak tomu, kruci, říkají,“ přemýšlel nad tím, co mu doktor říkal. „Metakarpální cosi,“ řekl nakonec, když si jakž takž něco vybavil.

„Aha, záprstní kůstky,“ pokývala hlavou. „To máš vlastně docela štěstí. Mohl jsi dopadnout mnohem hůř,“ řekla a vážně zněla, jakože ví, o čem mluví. Povytáhl obočí.

„Doktorka?“ zeptal se.

„Ne, ale příbuzný je.“

„Proč jsi tady?“ zeptal se z ničeho nic.

„Myslela jsem, že -“

„Jo, žádné otázky ohledně tvé podstaty ať jsi, co jsi – já mimochodem stále trvám na tom andělovi - ale tohle je o něčem jiném. Můžeš být kdekoliv, tak proč jsi tady? Na téhle kládě? Se mnou?“ George to ze sebe vysypal a pak se na ni vyčkávavě díval. Nevypadala zaskočeně ani odmítavě. Vlastně nevypadala nijak. Dívala se na něj, jako by ho neviděla a on měl pocit, že zase mizí hluboko pod hladinou.

„Máš pravdu, neměla bych tu být. Odejdu. Udělej mi laskavost a zkus na tohle setkání zapomenout, ano?“ poprosila ho bezbarvě a pohledem se mu vyhnula. Když vstala, měl pocit, že by bylo správné stáhnout ji zpět, ale ani se nehnul. Tohle vlastně vůbec nebyla jeho starost a on nemá co jí bránit v odchodu. A ta její prosba? Nebyla zase tak zvláštní vzhledem k okolnostem.

Zvedl pohled, aby se s ní alespoň rozloučil, ale nikde nebyla. Neměl chuť jít už zpátky, ale okolnosti se spikly proti němu. Vlasy mu máčel déšť, který se snášel z nebe, a prodíral se větvemi jako cedníkem. Ruce vlhko rozhodně nedělalo dobře, a navíc ho pořád bolela. Ke všemu si naprosto nelogicky připadal jako zrádce, a to už bylo i na něj moc. Nejlepší by bylo pomalu se smiřovat s chorým mozkem. Vždyť on se naprosto klidně smířil s existencí anděla, a ještě ke všemu si ho posadil vedle sebe doprostřed lesa na zpola ztrouchnivělou kládu.

„Magor. Úplnej magor,“ bručel si pod vousy a co nejrychleji se vracel do relativního tepla chajdy.

♣♣♣

„Georgi, netvař se jako boží umučení. Nebo by sis šel radši lehnout?“ rýpnul si Tim s hlavou lesklou od tuny gelu, kterou si na ni napatlal, a hřebenem v ruce. George už ho dvacet minut pozoroval, jak se snaží si na hlavě vytvořit něco zdánlivě frajerského a tvářil se víc a víc zničeně, protože mu došlo, jak moc se pletl. Tohle nebude jen tak nějaké posezení nad zázvorovou limčou. Tim se chystá sbalit nějakou kovbojku a George si byl naprosto jistý, že líbit se mu to nebude.

Když o hodinu později vcházeli do zdejšího baru, byl si už víc než jistý, že za dnešní večer mu zaručeně přibude několik šedivých vlasů a nejspíš i pár let. Hogan se jen shovívavě usmíval Timovu potlačovanému nadšení a Georgově neskrývanému skučení.

„Bolí tě ruka?“ utahoval si z něj.

„Kéž by,“ zamumlal George a snažil se nevnímat rotující discokouli u stropu, stejně jako vtíravou hudbu, která se nesla místností a dosahovala i do temných zákoutí, kde se dělo bůhvíco. George rozhodně nechtěl vědět co, měl i tak dobrou představu a radši by se bez ní obešel. Než se pořádně rozkoukal, Tim už stepoval u baru a culil se na brunetku sedící po jeho pravici.

„Ten fakt neztrácí čas,“ poznamenal rozesmátý Alan. Raději zamířili k volnému stolu dost daleko od křepčícího parketu, který tanečníky zrovna neoplýval. Možná to bylo tím, že v celém baru bylo několik postarších chlápků sedících nad svými půllitry s pivem. Sem tam nějaké to něžné pohlaví ve věkovém rozsahu od středoškolaček až po metuzalém. Z temných koutů občas vykoukla nějaká ta část těla, a tak se ukázalo, že je tu i pár mladších ročníků od obojího. Došla k nim servírka a převalujíc v puse růžovou žvýkačku se jich zeptala: „Co si daj?“

„Pivo,“ zahlásila většina. Jen Alan si řekl o skotskou a zívající Derek o kafe. Servírka se vyčkávavě podívala na George, a dokonce se usmála, zatímco vypínala hruď.

„Colu,“ zabručel, aniž by si jí nějak všímal. Když odešla, začalo to.

„Jsi slepej? Ta se ti přímo nabízela!“ vypálil jako první Derek. George pokrčil rameny.

„Nevšiml sem si.“

„Jo, je slepej. Nebo ta rána od lana? Nemohlo mu to poškodit mozek?“ ptal se Alan. Hogan jen potřásl hlavou nad jejich kecama.

„Nevšímej si jich. Jsou moc mladý a moc blbý,“ doporučil Georgovi. Ten to ale nepotřeboval, stejně je skoro nevnímal. Kurt se zasmál a prohlásil, že když G nemá zájem, tak on se jí s radostí ujme.

(hudba – I wanna sex you up)

„Posluž si,“ mávnul George rukou kamsi k baru. Jenže než mu stihl někdo odpovědět, vytřeštil oči na ten kus volného prostoru, kterému tu asi říkali parket. „To si děláte prdel,“ vydechl, a upoutal tak pozornost ostatních.

„Bože, vypíchněte mi někdo oči, tohle vidět nechci!“ zaskučel Alan, ale nespouštěl oči z Tima, který se točil okolo té brunetky od baru. Ta teď stála uprostřed parketu se stydlivým úsměvem a červenými tvářemi, zatímco on se tam pokoušel… O co proboha?! Ty pozice vyrazily dech většině z nich, a to byly povětšinou protřelí chlapáci. O to větší šok byl, že ona na to vážně brala.

„Po tomhle s ním mám bydlet?“ skučel George a skoro hystericky si schovával hlavu do dlaní.

„Moje oči!“ skučel vedle něj Hogan.

„Ten se nezdá,“ tlemil se pro změnu Kurt a jako jediný se věnoval servírce, která přinesla objednávku.

„Ten patří k vám?“ zeptala se, se zájmem.

„Ne!“ ozvalo se sborově, jen Kurt se na ní usmál.

„Staráme se o něj. Jednou za čas mu povolí vycházky, tak ať si je chudáček trochu užije,“ řekl tak, až se na něj servírka dojatě zadívala.

„To je od vás moc hezké,“ usmívala se na Kurta, jakoby neseděl u plného stolu s partou dalších dřevařů. Ten na ni mrknul a ona odnesla sebe i tác zpět za bar. Rozhodně ale pořád pomrkávala k jejich stolu a na Kurta se usmívala.

„Je to doma,“ protáhl se Kurt spokojeně. Ostatní mu neodpověděli, pořád se tlumeně dusili. Hned se jim na Tima koukalo líp, protože všichni do jednoho věděli, že mu to nikdo dlouho neodpáře. Od teď bude už jen „ten na vycházce“.

„Tohle ti jen tak neodpustí,“ zubil se Hogan, který ale nevypadal, že by mu zesměšnění kamaráda vadilo. Pravda, že se vlastně zesměšnil už sám, a tohle možná trochu zmírní mínění těch, co se na to museli dívat, že je naprostý magor. George se natáhl pro colu, ale nechtěně se přitom opřel o poraněnou ruku. Ovládl se a nevydal ani píp, ale Hogan si všiml, jak zblednul.

„Možná jsme tě měli nechat ještě v posteli,“ utrousil tiše jen k němu.

„Jestli postel uvidím dřív jak za pět hodin tak se zblázním, to ti přísahám. Za ten poslední týden už jí mám tak akorát plný zuby,“ vrčel George, ale nechal si colu podat. Otočil se, aby se přesvědčil, jak Tim pokročil ve svém svádějícím pokusu, ale hříva blonďatých vlasů upoutala jeho pozornost. Bezděčně se na ni zarazil a natáhl krk. Když si uvědomil, co dělá, ztuhnul. A ještě víc se zhrozil, když si uvědomil, že to nebyla Anne, koho vyhlížel. Nechal colu colou a vstal. Hogan se ho nejspíš chtěl zeptat, kam jde, tak kývnul hlavou k záchodům. Tím se zbavil jakékoliv jejich pozornosti. Měl kliku, že hajzlíky byly hned vedle východu, takže si nikdo ani nevšiml, když zamířil do jiných dveří, než měl.

Venku se zhluboka nadechl a pak radši ještě jednou. Vážně se snažil. Za celý týden si na ni vzpomněl… dobře to není správné slovo, myslel na ni asi jen šestkrát. Vzpomněl si na ni pokaždé, když se podíval k lesu, a to ho štvalo. Ne protože by snad neplnil, o co ho požádala. Neměla nárok po něm cokoliv chtít, ale protože mu prostě vadilo myslet na jakoukoliv jinou ženu než je Anne. Vlastně Anne a jeho matku. Kéž by tu byla. Mohl by si s ní sednout a promluvit si tak jako tolikrát, když se nevyznal v sobě nebo ve světě. Jenže ani ona už tu nebyla. Ona, otec, Anne, Jeremy… všichni byli pryč a zůstal tu jen on sám. A on nechtěl být sám. Ničilo ho to, chtěl s někým mluvit. S někým, kdo by mu opravdu naslouchal, kdo by mu rozuměl. Samota byla něco, čeho se děsil víc než smrti. Protože pak by nebyl sám, byl by se všemi a šťastný. Určitě by to tak bylo.

„Ahoj,“ ozvalo se za ním. Polekaně se otočil. Nejprve si všimnul blond vlasů, ale pak i modrých očí. Zklamání, které pocítil, ho naštvalo.

„Nazdar,“ zabručel.

„Nechceš si se mnou dát něco k pití?“ zeptala se ta žena a zamrkala na něj. Byl znechucený.

„Ne, díky, vevnitř už něco mám,“ odbyl ji. Trochu se zarazila, ale očividně ji to neodradilo.

„Jsi si jistý, že by sis nedal něco trochu jiného?“ zašeptala a přiblížila se k němu. Obklopil ho žvýkačkově sladký parfém s příměsí vodky. Zvedl se mu žaludek a rychle uhnul před jejím dotykem.

„Ne, díky,“ procedil už vážně naštvaně. Zarazila se a nafoukla tváře.

„Jak chceš,“ odfrkla si a odešla zpět do baru. Ulevilo se mu, až když vyvanul i ten její vtíravý odér, který po sobě zanechala. Byl troska a věděl to. Todd si možná myslel, že mu změna pomůže, když mu navrhoval, aby jel na Aljašku, ale nepomohla. Samotná změna totiž nestačí, chce to i snahu. Rozhodně to neznamenalo, že se teď rozběhne za tou cuchtou z baru, ale mohl si přiznat, že chce, aby se objevila Tanya. Protože Anne už se neobjeví, to věděl stoprocentně.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Man´s world - 6.: