Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Maličká - 2. kapitola


Maličká - 2. kapitolaStopla jsem si taxi a nasměrovala ho dva bloky od místa, kde má ten Edward Cullen ordinaci. Připadala jsem si jako nějaký uprchlý vězeň, co utíká před zákonem. Kdyby se Jack dozvěděl, že jsem i přes jeho zákaz šla k tomu psychologovi, udělal by ze mě dva malé. Dalo by se říct, že utíkám před zákonem. Cokoliv totiž Jack řekne je pro mě něco jako písmo svaté. Musím ho poslechnout, ať chci nebo ne.

Každou, každičkou noc mi můj pud sebezáchovy neustále opakoval, ať odejdu. Jenže Jack by si mě našel. Jemu neuteču. Pokud jde o něco, na čem mu záleží, jde přes mrtvoly a já si jsem naprosto jistá, že mu na mně záleží. Jsem jediný člověk v jeho životě, který s ním prožil všechno. Byla jsem tady, když zemřel jeho otec, se kterým si byl tak blízký. Byla jsem jediná, kdo ho viděl plakat. Jack je idiot, ale i přesto dokáže milovat. A on mě miluje. O tom není pochyb.

„Bylo to moc hezké,“ řekla jsem, když jsme spolu s Jackem vycházeli ze sálu, abychom si mohli trochu zkrátit čas čekání.

„Viděl jsem už lepší.“ Vysoké jehlové podpatky klapaly na ledové mramorové podlaze divadla. Zavěsila jsem se o Jackovo nabízené rámě a rozdávala úsměvy na všechny strany. Nebylo možné poznat mé skutečné pocity.

„Kritizuješ Bizeta, Jacku?“ zeptala jsem se a hrála si na dokonalou přítelkyni. Lidé na nás vzhlíželi jako na dokonalý příklad dokonalého páru. Nebylo to dokonalé. Ani náhodou.

„Ne, libí se mi to, jen říkám, že jsem viděl i hezčí opery.“

„Například?“

„Mozartův Don Giovanni.“

„Mozart je skutečný mistr, ale já si stále stojím za svým názorem. Carmen je veledílo!“ Jack pokrčil rameny.

„Já ti do toho mluvit nebudu.“ Jack se sklonil pro jeden letmý polibek a pak mě zanechal samotnou, aby nám došel pro pití.


(…)


Pátek. Poslední pracovní den. Škoda, že nepracuju, mohla bych se radovat, že zítra budu mít volno. Jenže k čemu pracovat, když vám váš movitý přítel koupí všechno, co vám vidí na očích? Pravou rukou jsem zašmátrala vedle sebe a hledala Jacka. Po chvíli jsem nahmatala malý hladký předmět. Vzkaz.

Musel jsem dnes dřív do práce. Uvidíme se večer. Hezky se obleč.

To mě zase bere na nějakou nudnou večeři do nejdražší restaurace na Manhattanu? Proč to dělá? Poslední tři dny jsme byli pořád někde venku. Tohle jsme nikdy nedělali. Jack vždycky chtěl být doma, aby nás nikdo moc neviděl, protože nesnášel, když se jeho obličej objevoval na titulních stranách bulvárních plátků. Upřímně… Bylo mu to k ničemu.

S povzdechem jsem seskočila z postele a zamířila do kuchyně, kde mi už Maria  - naše mexická komorná - chystala snídani.

„Dobré ráno, slečno,“ přivítala mě hned, jak zmerčila můj obličej. Přikývla jsem a posadila se na barovou židli u pultu, kde okamžitě položila talíř s mými oblíbenými francouzskými toasty.

„Mario, dnes mi zajdete o půl třetí do čistírny,“ řekla jsem, zatímco jsem do sebe cpala jeden toast za druhým. Takový hlad jsem už neměla dlouho.

„Jistě, slečno,“ přitakala a podala mi skleničku čerstvého pomerančového džusu. S pohárkem v ruce jsem se vydala do obývacího pokoje. Za chvíli začínají Upíří deníky.


(…)


O půl třetí jsem, v obyčejných černých riflích, tmavě modrém topu a semišových lodičkách stejné barvy, vyrazila do ulic New Yorku. Samozřejmě jsem nezapomněla na sluneční brýle, které mi zakrývaly polovinu obličeje a velkou kabelku, kam se mi vlezly všechny potřebné věci.

Stopla jsem si taxi a nasměrovala ho dva bloky od místa, kde má ten Edward Cullen ordinaci. Připadala jsem si jako nějaký uprchlý vězeň, co utíká před zákonem. Kdyby se Jack dozvěděl, že jsem i přes jeho zákaz šla k tomu psychologovi, udělal by ze mě dva malé. Dalo by se říct, že utíkám před zákonem. Cokoliv totiž Jack řekne, je pro mě něco jako písmo svaté. Musím ho poslechnout, ať chci nebo ne.

Taxikáři jsem strčila stovku a se skloněnou hlavou vystoupila na rohu šesté a dvanácté. Nechápu, proč všechno důležité musí sídlit na páté? Proč ne na Upper East Side? Tam je to taky dobrý.

S pohledem zapíchnutým do chodníku, který byl najednou strašně zajímavý, jsem se nějak dostala až k výškové budově, kde měl ten Cullen ordinaci. Vycupitala jsem schody a zamířila přímo k mladé recepční, která stála za pultem.

„Dobrý den, mohu vám nějak pomoct?“ zeptala se.

„Ano, hledám pana Edwarda Cullena.“

„Třicáté patro,“ řekla jen. Přikývla jsem a spěšně zamířila k řadě výtahů.

Netrpělivě jsem přešlapovala sem a tam a očima hypnotizovala display nad dveřmi. Dvacet pět, dvacet šest, dvacet sedm, dvacet osm, dvacet devět a konečně třicet. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a vyšla ven. V rohu velké místnosti stál velký dřevěný stůl, za nímž seděla hubená a na první pohled malá dívka s černými vlasy rozježenými do všech stran. Její oči se zvedly a pohlédly na mě rentgenujícím pohledem. Trochu jsem pod jejím zlatým pohledem znejistěla. Po krátkém zaváhání jsem se k ní rozešla.

„Dobrý den, jsem Isabella Swanová,“ představila jsem se a mile se usmála. Dívka přikývla a úsměv mi oplatila.

„Pan Cullen už na vás čeká, slečno.“ Čeká? To jdu pozdě? Letmo jsem pohlédla na hodinky na mém zapěstí. Dobře, jdu pozdě, ale o tolik zase ne. Mám zpoždění jen patnáct minut. To není nic hrozného, ne?

Dívka se zvedla ze svého místa a obešla stůl. Mohla mít maximálně sto padesát centimetrů. Byla o hlavu menší než já. A to už bylo co říct. Vždycky jsem platila za největšího prcka. Je dobré vědět, že je někdo menší. Malá tmavovláska otevřela dveře ordinace, aniž by zaklepala, a posunky mi naznačila, abych ji následovala.

Váhavě jsem vešla do prostorné místnosti provedené v tmavých barvách. Všude po zdech byly obrazy a knihy. Nábytek z pravého dřeva byl moderní a černé kožené sofa stálo naproti pohodlnému křeslu ve stejné barvě. Bylo to stejně jako v těch amerických filmech. Za kvalitním ebenovým stolem seděl psycholog Edward Cullen, který zvednul hlavu od nějakých složek. Při pohledu do jeho tváře jsem věděla, že mé srdce vynechalo minimálně jeden úder. Bronzové vlasy byly neposedně rozcuchané a tvořily tak s jeho dokonalým obličejem dechberoucí exemplář. Oči barvy tekutého zlata na mě shlížely s jistou nepochopitelnou oddaností a plné rudé rty vybízely k vášnivému polibku. Edward Cullen se pokřiveně usmál – další klopýtnutí mého srdce - a vstal z té pohodlné kancelářské židle.

„Jsem Edward Cullen, vy musíte být Isabella Swanová.“

<<< >>>

 


 

První setkání Edwarda a Belly máme za sebou. Doufám, že se líbilo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Maličká - 2. kapitola:

9. kati
22.01.2012 [16:43]

Moc pěkné. Těším se na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

8. šmudla
22.01.2012 [15:26]

hm... Bella je docela najivní, když si myslí, že jí Jack miluje a přitom jí znásilnil... moc pěkná kapitola, těším se na další Emoticon Emoticon

7. jully211
22.01.2012 [13:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Roel
22.01.2012 [11:52]

Jupi Edward Emoticon Emoticon Emoticon

22.01.2012 [10:41]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
skvelá kapitolka... Emoticon
už sa strašne teším na pokračovanie... Emoticon

22.01.2012 [10:32]

jerrdaúžasné! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon doufám, že se co nejdříve dočkáme další kapitoly! :)) ;) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.01.2012 [10:16]

RossallieeHonem dalsi.... :-D

2. CherryBella
22.01.2012 [9:53]

honem pokračování :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.01.2012 [9:53]

TonQa Emoticon Emoticon Emoticon super kapitola,som zvedava na ich rozhovor,dufam ze na to Jack nepride!!! Emoticon Emoticon Emoticon rychloo dalsiu Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!