Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love in Volterra 19. kapitola

Určitě si pamatujete, že Cristina a Aro se zasnoubili, ale nevzali... Ne, dnes nás nečeká svatba, ale oslava roku od zasnoubení. Kapitola sice přišla o něco déle, no, ne o něco déle, o dost déle, ale zato je delší než jindy.

Cristin 

Aro mě dnes chce vzít poprvé ven, abych si zkusila pravý lov. Už se tak hrozně moc těším! Zároveň si nejsem jistá, jestli by správná a zodpovědná matka měla nechávat své děti bez dozoru, ale Heidi se mi nabídla, že je pohlídá. Jelikož Beatris má už teď, údajně, větší vkus na líčidla než já. A až Jane přemluví, jestli jí mohou proměnit vizáž potřebují Salvatora, aby jim, jakožto budoucí muž, řekl svůj názor.

„Madam.“ Uklonil se mi jeden z gardistů, když jsem kolem něj procházela.

„Počkej! Neviděls Ara?“ Zastavila jsem ho.

„Ano, v zahradě i s vašimi dětmi.“

„Díky!“

„Nemáte zač!“ Znovu se uklonil a odkráčel.

První, co jsem viděla mezi perfekně zastřiženými keři, byl Salvator přikrčený za jedním z nich, okamžitě jsem se vydala za ním.

„Copak tady děláš, co?“ Usmála jsem se na něj.

„Hrajeme si s tatínkem!“ pošeptal mi.

„Na schovávanou?“

„Jo! Viď, že mu neřekneš, kde jsem.“

„To víš, že ne!“ Usmála jsem se a pohladila ho po vlasech. Zvedla jsem se a zamířila za Arem, který se rozhlížel na všechny strany.

„Nemůžeš je najít?“ šeptla jsem mu do ucha.

„Ne, asi mě dostali.“ Schválně zvýšil hlas, aby ho naše malá dvojčata slyšela, mně bylo jasné že musí vědět, kde jsou. Náhle za námi vyběhla ze svého úkrytu Beatris a skočila Arovi na záda.

„Mám tě, tati!“ vypískla.

„Mám tě, princezno!“ řekl, když si ji přetočil do náruče.

„Sal je za tamtím keřem,“ pošeptala Arovi a někam ukázala.

„Opravdu?“ podivil se na oko.

„Ty žalovníčku!“ vykřikl Salvator, když se hrabal ven ze své schovávačky.

„Ať na mě není takový!“ Urazila se naše dcera. Aro jí jen dal pusu do vlasů a položil ji na zem.

„Běžte za tetou, určitě už vás hledá.“ Usmála jsem se na ně a oba dva je pohladila po vlasech.

„Za tetou Heidi?“ vyptávala se Tris, ona se vyptává pořád, tu zvědavost má určitě od Ara, no ode mě těžko!

„Ano, za tetou Heidi!“ odpověděl jí Aro sametovým hlasem.

„Bezva! Jdeme!“ zavelel Salvator, chytl svou sestru za ruku a už utíkali někam pryč. Tyto jeho vůdčí ambice jsou další vlastností, kterou naše děti zdědily po svém otci... Jsou vůbec alespoň trochu po mně?

„Neběhejte tak rychle! Zakopnete!“ napomínala jsem je ještě, ale očividně to nebrali vážně, jelikož běželi dál, už jsem se chtěla vydat za nimi, ale zastavily mě Arovy paže, jež se obmotaly okolo mého pasu.

„Vše nejlepší k našemu výročí!“ pošeptal mi a lehce mi skousl ušní lalůček. Otočila jsem se na něj a podívala se mu hluboce do očí.

„Tys nezapomněl?“ zašeptala jsem potěšeně.

„Jak bych mohl?“ Jemně se zamračil nad tím, že jsem se vůbec opovážila myslet si, že by toho byl schopen.

„To bych ti asi měla něco dát.“

„Ne, ty mi toho dáváš každým okamžikem tolik, že už do konce věčnosti nechci víc!“

„Strašně moc tě miluju, můj vládce!“ Přitiskla jsem se k němu.

„Má nejdražší, nejkrásnější královno!“ zašeptal a pevněji mě objal asi pět minut jsme nedělali nic jiného, než že jsme se k sobě bez přestání tiskli a vzájemně se hladili.

„Naše děti nás sledují,“ upozornila jsem ho. 

„Já vím a Heidi je ochotně doprovází.“ Smál se.

„Tomu se říká hlídání za všechny peníze!“ Odtáhla jsem se od Ara a mávla na Heidi aby koukala zmizet, ta jen s blbým úsměvem chytla za ruku Salvatora i Beatris a konečně odkráčela.

„Mohu tě večer pozvat na malou oslavu našeho výročí?“

„Ale ovšem že můžeš! Copak bude na programu?“

„Ale to ti neřeknu!“ Smál se a políbil mě.

 

...

 

„Takže, čím začneme?“ Byla jsem totálně odvařená z tohohle večera a celkově ze všeho.

„Možná to není ten nejromantičtější začátek, ale už dlouho mluvíš o tom, že si chceš jít normálně zalovit.“ Ježíši, on mě snad vážně chce vzít na normální lov!

„Jo! Už dost dlouho! A mluvíš je slabé slovo, já o tom doslova pořád dokola melu!“ Na tohle se začal smát.

„Ano, to ano. A proto jsem si položil otázku: co bys asi řekla na to, že bychom se po někom k zakousnutí podívali v Římě!“ pronesl potěšeně a zjevně si vychutnával můj výraz, musela jsem vypadat jak idiot.

„Hmmm... řekla bych: jak se vůbec můžeš ptát?! Musíš vědět, jak strašně jsem nadšená!“ Skoro jsem na něj skočila a objala ho.

„Přeje si madam jet limuzínou nebo se jen tak proběhnout?“

„Proběhnout! Proběhnout! Proběhnout!“ vypískla jsem. Občas jsem dětinštější než malá Beatris nebo Salvator, tomu se říká reprezentace.

„Jak si přeješ!“ Bez toho, že by bral na vědomí mé protesty, mě vzal do náruče a odnesl až za hranice Volterry a ještě kousek dál.

„Kudy?“ Rozhlížela jsem se.

„Stále rovně.“

„Schválně kdo tam bude dřív!“ Nečekala jsem na jeho odpověď a rozběhla. Během chvilky byl kousek za mnou, rozhodla jsem se, že ho nenechám jen tak vyhrát a vyplatilo se, prostě jsem rychlejší. Zastavili jsme se těsně před městem.

„Ale bylo to těsné!“

„To víš, že jo! Necháme tě v tom bludu!“ Smála jsem se, ano, bylo to opravdu jen o chlup, ale tohle mě tak baví! On byl v mžiku u mě a umlčel mě polibkem.

„Jsou i jiné způsoby, jak mi říct, abych byla zticha.“

„Tenhle se mi líbí nejvíc!“

 

...

 

„Máš vybráno?“ zeptal se mě Aro po chvilce, kdy jsem se rozhlížela, napoprvé jsem nechtěla, aby to byl nějaký obtloustlý opilec... vlastně jsem vůbec nechtěla, aby to někdy byl nějaký obtloustlý opilec.

„Asi ano,“ prohlásila jsem po chvíli, co jsem sledovala jednoho muže, který už delší dobu sledoval jednu slečnu a díky svému nadpřirozeně dobrému zraku jsem si nemohla nevšimnout, jakým nechutným a úlisným pohledem se na ni dívá. Škoda, takový docela hezký chlap a takový hajzl.

„Tamhleten.“ A kývla jsem směrem ke své oběti.

„Dobrý výběr! Možná nakonec začnu žárlit!“ Usmál se a přitáhl si mě k sobě.

„Pokud chceš, abych tě přitlačila ke stěně, přisála se ti na krk a ve vteřině zabila, tak...“ Smála jsem se.

„Až na tu část se zabíjením bych se nebránil.“ Políbil mě.

„Uteče mi večeře!“ zakňourala jsem.

„Jistě, běž!“ 

„Buď blízko, abys mě včas zadržel, kdybych se neovládla.“ Podívala jsem se mu do očí.

„Neměj strach, Cristin!“ utěšoval mě šeptem. Povzbudivě se na mě usmál a já vyrazila za svou obětí, která pronásledovala tu ženu až do jedné postranní uličky, což se mi velice hodilo, určitě jsem ho tam nechtěla lákat na svůj upírský šarm. 

Ženu jsem nechala popojít za roh a pak se na něj vrhla, spíš jsem po něm skočila. Nenechala jsem ho vykřiknout, přikryla jsem mu ústa rukou a zakousla se mu do krční tepny. Chvíli jsem myslela na to, že bych mu zlomila vaz, ale nechci mrtvou krev, živá je daleko, daleko lepší.

„Skvělá práce, má drahá!“ ozvalo se za mnou, když jsem skončila.

„Nemáš žízeň ty?“ zeptala jsem se Ara.

„Ne, nemám.“ Usmál se na mě, ale jeho černé oči říkaly něco jiného.

„Promiň, kdybych to věděla, tak bych to s ním tak rychle neskončila a nechala ti,“ omlouvala jsem se mu, zatímco jsme si vzájemě propletli prsty na rukou.

„Ujišťuji tě, že to nebylo vůbec třeba,“ uklidňoval mě.

Za večer jsme zabili ještě jednu ženu, ale tentokrát společně, Aro jí na mou žádost sál krev z krční tepny a já ze zápěstí.

Procházeli jsme se po městě, byl to můj vlastní nápad. Chtěla jsem vidět památky. Aro znal Řím jako své boty, já chtěla vidět Konstantinův oblouk a Aro mě prováděl jednou ze svých zkratek. Představovalo to tu uličku, ve které jsem zabila toho muže.

Procházeli jsme uličkou, já zaklesnutá do Ara a hlavu opřenou o jeho rameno.

„Cris?“ ozvalo se za mnou velice, velice slabé zašeptání, kdybych nebyla upír, určitě bych to neslyšela. Otočila jsem se.

„Grace?!“ vydechla jsem. Má nejlepší kamarádka byla celá od krve, sotva dýchala a v břiše... proboha! V břiše měla zabodnutý nůž. Rozběhla jsem se k ní.

„Gracey! Proboha kdo ti to udělal?!“

„P-Paolo!“ vykoktala slabě.

„Je mi to tak líto! Grace!“ Přikryla jsem si ústa rukou, abych nevzlykla a také aby se pach její krve nedostal k mému nosu.

„To-to je dobrý! N-Nědělej si starosti! Jen, m-mohla bys mi to, prosím, vyndat.“ Kývla směrem k noži ve svém břiše. Pomalu jsem uchopila rukojeť a rychle nůž vytáhla, Grace nekřičela, ale bylo vidět, že má co dělat. Její pohled utkvěl na Arovi a pak na mém snubním prstenu. Usmála se.

„Přeju ti to! Buď, šťastná,“ šeptla z posledních sil.

„Ne, Grace! Neumřeš! Pomůžu ti! Neboj!“ uklidňovala jsem ji. Otočila jsem se na Ara.

„Kdyžtak mě zastav!“ požádala jsem ho a on kývl. Otočila jsem se zpět ke Grace a zakousla jsem se jí do krku.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Love in Volterra 19. kapitola:

 1 2 3   Další »
29.05.2016 [15:59]

PrinceznaVolturi<3

29.05.2016 [13:51]

slecnaVolturiovaděkuju moc za podporu, díky Vám všem mám konečně chuť pokračovat Emoticon

28.05.2016 [21:40]

PrinceznaVolturiPáni Emoticon Opravdu krásný Emoticon Moc se mi to líbí. Emoticon. Už se těším na další kapitolku Emoticon

21. NATY
23.05.2016 [18:47]

BEEEEE Emoticon Emoticon ať už to jeee Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.05.2016 [20:29]

slecnaVolturiovahele nejsi jediná, kdo se dívá ne denně, ale každou půl hodinu Emoticon mě taky leze na nervy, že když už se odhodlám něco napsat a ono to nevychází, nebo když jsem taky blbá a mám tam chyby Emoticon

19. NATY
22.05.2016 [13:47]

Normálně se každý den dívám jestli už to není opravené Emoticon. Fakt jsem nedočkavá Emoticon Emoticon Snad to bude brzo Emoticon Emoticon

18. anet
19.05.2016 [21:58]

já už se tesim

17. NATY
16.05.2016 [19:15]

Aha Emoticon tak snad to bude co nejdřív Emoticon už se těším Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.05.2016 [14:14]

slecnaVolturiovapokáčko už mám dávno napsané, bohužel admini mají spoustu práce a na opravu mojí kapitoly se zatím nedostalo Emoticon

15. NATY
15.05.2016 [22:03]

Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!