Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Live and never look back - 11. kapitola

Bella & Edward


Live and never look back - 11. kapitolaTady se stručně dovíte příběh Edwarda, jak se spojil s vlky..:) Příde mi to jako blbost, tak mi to prosím i podle toho zkritizujte. :) Jinak, tenhle dílek (i když bych řekla, že nepovedenej) je věnován všem stálým čtenářům, ale hlavně Natty, protože byla přijata na školu, a já mám děsnou radost!:D :) Vaše Danca95

„Edwarde, můžeš mi tohle nějak vysvětlit?“ ptala se Alice, stále vrčíc na smečku. V myšlenkách byla velmi zmatená a už promýšlela strategii. Až najednou, měla strach.

„Co se to děje? Já nic nevidím, sakra, nic nevidím!“ vyjekla. Opravdu, její vize byly mlžené až prázdné.

„Alice, uklidni se. Ethane, přeměň se aspoň ty, abychom jí to vysvětlili,“ kývnul jsem na největšího vlka.

Jsi si tím jistý, Edwarde? Moc dlouho ji patrně neznáš, nerad bych, aby ublížila mé smečce a už vůbec ne, té od Milese, vymlouval mi to v mysli Ethane.

Sám jsem nevěděl, proč téhle malé upíří dívce věřím, ale cítil jsem potřebu jí důvěřovat a být s ní. Každopádně, ona o mě věděla snad všechno, což nechápu jak se dověděla. Z jejích myšlenek jsem se dověděl jen to, že žila s Volturiovými a byla vyslána, aby mě našla. Což měla stejně sama v plánu. Byla také zamilována do jistého Jaspera, který se někde potuloval světem a hledal sám sebe. Cítil jsem k ní jakési souznění a pocit malého štěstí, že je se mnou. Ten pocit byl opravdu malý, protože všechno ostatní přebíjela bolest, bolest z toho, že jsem ještě nenašel svou láskou, že jsem nenašel to jediné, co mě drželo při životě, v co jsem doufal a zoufal. Nešlo mi do hlavy, kam by se Bells mohla takhle ztratit. Když jsem párkrát našel stopu, či jsem něco zaslechl, nikdy jsem ji neviděl.

Jelikož Alice začala couvat a v mysli začínala mít strach, když koukala na 9 vlků tyčící se po mém boku, odsunul jsem ztěžka svou bolest do ústraní. Byla to celkem i úleva. Po dlouhé době nemyslet jen na to, že jsem naprosto neschopný a nepropadat touze spatřit své světlo života, bylo příjemné.

„Alice, nemusíš se ničeho bát. Ethane, prosím,“ otočil jsem se na něj.

Ethane, nemyslím, že je to dobrý nápad, radil Jamie, který mě neměl rád už od začátku, ale trpěl to tady semnou, protože mu to alfa nařídil.

Klidně se přeměním já, jestli je to nutné. Já Edwardovi plně důvěřuji, prohlásil skálopevně Chris. Ten jediný se mnou mluvil snad jako rovný s rovným. Snad proto, že jeho vyvolená ho odmítla a on už patrně navždy bude sám.

To není nutné, já mu taky důvěřuji. Ty se Jamie uklidni, Marcu, pomoz mu konečně překonat ten jeho vztek, prohlásil Ethan a začal s přeměnou zpět.

Edwarde, co se děje? Kdo je ta cizinka? Ozval se Milese. Ano, byl jsem se dvěmi smečkami. Nevím, jak se stalo, že se mezi nimi uzavřelo přátelství, přesto jako vlci se nemohli slyšet.

„Vše je v pořádku, Milesi. Všechno uslyšíte, stejně tak Alice. Je neškodná,“ otočil jsem se na ni a maličko se pousmál. Byl jsem rád, že mě někdo objevil, i když jsem se sám stranil jakýchkoli lidí či upírů.

Alice se zatím uklidnila, ale stále byla ve střehu. Bylo pro ni dost divné, že nevidí své vize, spoléhala na ně a teď bez nich, byla jako bez čichu. Sledoval jsem ji a ona se maličko rozpačitě odvrátila, když se Ethan přeměnil. Byl nahý. Jinak to ani nešlo, oblečení si tahali připevněné k jejich lýtku.

„Za tohle se omlouvám, jinak to nejde,“ prohlásil stydlivě Ethane a já viděl i menší ruměnec.

Bodejť by ne, každý ví, že já mám nejhezčí tělo, ozval se mi v mysli Chris pobaveně. Otočil jsem se na něj a usmívajíc zakroutil hlavou. Okamžitě se na něj všichni z jeho smečky obořili

Dovol, jsi nejmladší, jak můžeš mít nejhezčí tělo? Atakoval na něj Jamie.

Myslím, že seš ještě prcek, Chrisi, přidal se Marc.

„Tak dost, chlapci. Tohle si vyřiďte mezi sebou. Teď je na řadě Alice," otočil jsem se zpět k ní. Po mém boku se postavil Ethan. Dal pokyn ostatním, že mužou odejít. Teď tu nebyli potřeba. Ethana jsem tu potřeboval, protože jsem nedokázal o své minulosti mluvit. Každá vzpomínka, každé slovo o ní mi působilo bolest. A přece jsem si za všechno mohl sám. Jen proto, že jsem ji nedokázal najít. Teď už jí bude něco okolo třiceti, přesto jsem ji stále miloval a věděl jsem, že ji budu milovat, i když jí bude třeba 100 let, ale toho se ona nedožije. Opět mnou projela bolest, když jsem pomyslel, že jednou umře. Nebo už umřela? Ubíjelo mě to zaživa.

„Edwarde? Co se děje?" všimla si okamžitě mé bolesti.

„Nic, v pořádku. Tady Ethan ti vysvětlí mou situaci," odvrátil jsem rychle pohled.

Bože, ten tak trpí. Ani si nedokážu představit, jak moc... povzdychla si v duchu smutně Alice.

„Nevím, jestli jsem ten pravý k vyprávění tvého příběhu, Edwarde, ale ty to sám patrně nedokážeš. Proto to vezmu raději stručně. Alice, jmenuješ se tak, že? Rád bych se ti představil. Jsem Ethan a jsem vůdce Ruské smečky vlkodlaků.

Před dvěma desítky lety jsme narazili tady na Edwarda. Měli jsme v plánu ho zabít, přesto jsme to neudělali. Cosi mi říkalo, že on nemá zemřít. Když jsem se přes prostesty všech před ním přeměnil, vysvětlil mi, že hledá Bellu,“ trhl jsem sebou, když vyslovil její jméno. „Nechápal jsem ho. Nikdy jsem nepotkal upíra, který by se mohl chovat takhle. Byl naprosto zoufalý, smutný. Během našeho rozhovoru, nás napadla skupinka šesti novorozených upírů. Nebýt Edwarda a jeho daru, patrně bychom zemřeli. Tehdy jsme se s ním spojili a slíbili mu,že mu pomůžeme najít jeho lásku. Po světě jsme běhali rozděleně a každý měsíc jsme se scházeli tady. Nikdo jsme nic nenašel, snad jako by se opravdu Isabella propadla do země. A tehdy se tady objevil Miles se svou smečkou. Byla početnější o jednoho vlka, proto jsme se rozhodli před nimi utéct. Nepřišli, ale bojovat. Měli zprávu o Belle. Nikdo neví, jak se dověděli o tom, že ji hledáme, ale už s námi zůstali.

Jeden z jejich smečky, Russel, viděl údajně Bellu v Itálii. Slyšel, jak na ni někdo pokřikoval. Známe rodinu Volturiových, proto odtamtud rychle utekl-“

„Moment, v Itálii?“ přerušila ho Alice.

„Ano v Itálii. Vlastně, to je celý příběh. Nechci zabíhat zbytečně do detailů,“ ukončil Ethan a pohlédl na mě.

Nemusím říkat, že ses několikrát snažil zabít, že? dodal v duchu.

„Ale já v Itálii byla. Sice jsem ji nevyhledávala, přesto jsem ji tam nikdy nepotkala. Kdy to bylo?“ ozvala se Alice zamyšleně.

„Něco před 5 nebo 6 lety,“ ozval jsem se tiše. Promítal jsem si svůj život. Jsem troska. Troska, která by potřebovala trochu nového kamení a malty, aby se slepila opět dohromady. Žádný člověk,  nikdo, kromě jedné jedinné osoby na světě, mi nemůže pomoct. Jen ona mě může zachránit.

Třeba na tebe zapomněla, dloubal ve mě červíček. Třeba má svou rodinu, byli jste mladí, proč by na tebe měla čekat. A ty si tak neschopný a nedokážeš ji najít. Bože, už nemám sílu.

A to bylo teprve pitomých 20 let. Já mám před sebou věčnost. Věčnost prázdnoty a samoty.

„Edwarde,“ vydechla Alice přiškrceně. Viděl jsem její vizi. Stál jsem před obrovským městem jménem Volterra, a měl v plánu si tam pěkně zařádit. Chtěl jsem vyprovokovat Volturiovi.

„Nevzdávej to. Ne teď. Najdeme ji, neboj. Teď pojď na lov, potřebuješ to. Edwarde, prosím, nevzdávej to,“ byla u mě najednou Alice a zase mě objímala. Plakala. Bolelo ji to taky, i když sama nevěděla proč. Neustále přemýšlela nad tím, proč ji to ke mně tolik táhlo.

„Mám jinou možnost?“ zašeptal jsem.

 

10.kapitola Shrnutí povídek 12.kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Live and never look back - 11. kapitola:

 1
2. kikuska
10.06.2011 [19:52]

len nech ho Alice drží pri živote a už aby našiel Bellu ... nech už sú spolu a šťastní prosím Emoticon Emoticon zase nádherná kapitolka idem rýchlo na dalšiu Emoticon Emoticon Emoticon

02.06.2011 [17:56]

MatikEsmeCullenNo je to kraaaasne ... dúfam že už ju najdu a budu spolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!