Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 27. kapitola

17.06.2014 (20:00) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1963×

27. kapitola

Prolétla jsem otevřeným oknem a narazila do kmenu, který se začal vyvracet.

Seskočila jsem dolů a strhla ho zpět. Byl to krásný strom, nechtěla jsem, aby se vyvrátil i s kořeny a spadl. Naštěstí jsem ho zachytila dřív, než se tak stalo, a pomalu jsem ho začala vracet na místo. Kořeny brzy zase zakoření. Teda snad.

Někdo se mi smál.

„Co je?“ vyjela jsem.

„Nevěděl jsem, že se Volturiovi starají o záchranu planety, jako nějací Green peace,“ řekl Jacob.

„No, haha. Moc vtipné, Jacobe Blacku. Co by potom ti tví pejskové ochcávali,“ prskla jsem po něm a dál si ho nevšímala.

***

Šel za mnou až do kuchyně. Aspoň, že mu sklaplo. 

„Smím vědět, co se sakra stalo?“ Složila jsem si dlaně na prsou a nechápavě pozorovala celou Cullenovic rodinu. Byli v pohotovosti, kolem malé Nessie, která byla u Belly v náručí.

„Spálila jsem se,“ řekla Ness zahanbeně. 

„Aha, říkala jsem, že je to horké,“ zamračila jsem se. „Kdo z vás mě vyhodil z okna?“ zeptala jsem se. 

„Bella,“ napráskal ji Emmett a ta po něm vrhla zlostný pohled.

„Proč?“ zeptala jsem se a směřovala svou otázku přímo k Belle. 

Když se neměla k odpovědi, spustila jsem na ni.

„Jednu chvíli si povídám s Edwardem, malá se popálí a mimochodem, říkala jsem, ať si to vyfouká. A v další chvíli letím z okna. Omlouvám se, že si Nessie spálila pusu, ale proboha! Je to dítě. To se stává. Nemůžeš hned každého vyhazovat z okna!?“ křičela jsem na ni. 

„Ona myslela, že mluvíš na ni,“ promluvil Edward.

„Cože?“ nechápala jsem.

„No, že už je to dobrý,“ dodal. 

„Takhle jsem to neřekla. Navíc jsem mluvila na tebe, ale dobře, fajn. Byl to omyl. Nessie, omlouvám se. Nikdy bych nechtěla, aby ses spálila schválně.“

„Já vím, ale když ta omáčka byla tak dobrá. Chtěla jsem ochutnat i ten zbytek a byla jsem nedočkavá,“ řekla Nessie smutně. 

Všichni vrhli po Belle významný pohled. Nejspíš čekali, že se mi omluví. No, nestalo se tak. Nemusí se omlouvat za to, že brání své dítě. Podle jejího umanutého výrazu si nejspíš myslela to samé.

„Tak snad raději, abych šla,“ pronesla jsem připravená vycouvat.

Teď se pohledy všech přesunuly na mě.

„Ty odcházíš?“ vypískla Nessie. 

„Přeci nebudu zaclánět, když máte návštěvu,“ mrkla jsem na ni a hodila významný pohled k Jacobovi, který věnoval pozornost pouze Nessie.

Zvláštní, povytáhla jsem obočí a otočila se k odchodu.

„Půjdu s tebou,“ ozval se za mými zády Edward.

Zavrčela jsem na něj, protože jsem chtěla, aby se vrátil zpět ke své rodině.

Dělal, že to neslyšel, chopil se mé ruky a odtáhl mě ze dveří.

***

„Co to děláš?“ zavrčela jsem na něj, když jsme byli z doslechu.

„Jen ti chci říct, jak oceňuji, že jsi z Belly neudělala kaši,“ řekl.

„Cože? To mě ani nenapadlo,“ hájila jsem se.

„Měla se ti alespoň omluvit,“ pronesl smutně.

„Vždyť to je správné, že matka brání své dítě. Za to se nikdy omlouvat nemusí.“

„To myslíš vážně? Vyhodila tě z okna,“ divil se.

„No a? Jsem upír. Nic se mi nestalo.“

„Právě, jsi upír. Měla bys mít chuť ji zabít,“ řekl.

„Proč?“ nechápala jsem.

„Protože upíři na lidské krvi nejsou schopni vztahu na takové úrovni jako my. Je to mnohem víc o instinktech,“ chrlil ze sebe.

„Co to meleš? Taky máš rudé oči,“ připomněla jsem mu.

„Ale to je kvůli tvé krvi, ne lidské,“ ohradil se.

„A kde si myslíš, že se ve mně ta krev vzala?“

„Hm. No, dobře…“ vykoktal Edward.

„Edwarde, urážíš mě. Víš o tom? Já jsem schopná normálně uvažovat. Neovládají mě instinkty. Jsem to prostě furt já. Jen ze žuly. Chápeš? Já dokážu milovat a mít skutečné vztahy. Jako třeba s Rollandem. Miluji ho, jako kdyby to byl můj skutečný otec. Mám matku i nejlepší přítelkyni a mám tebe. Takže mi tu nevykládej o tom, že nedokážu cítit něco tak jako ty a tvá rodina. Protože dokážu. Uznávám, že instinkty jsou silná věc a včera měly trochu navrch, ale jsem to pořád já. Mercerová nebo Volturiová, to je fuk. Chápeš? Myslela jsem, že to vidíš, ale asi jsem se spletla. A víš co? Vykládej mi tu o rodině. Místo, abys byl s Bellou, tak mi tu promlouváš do duše a říkáš mi, jak nejsem schopná vytvářet si vztahy na takové úrovni jako vy? Zkus mi vysvětlit, jaký přesně instinkt mě dokopal k tomu obrátit se proti Volturiovým? Pověz, jaký? Bez ohledu na mé vztahy s nimi, který upír řídící se instinkty víc než city, by šel proti nim? Žádný, Edwarde. Kromě vás, ale vy máte city, protože máte zlaté oči. Uvědomuješ si, co mi tu říkáš? Jestliže jsem jen nějaká rudooká zrůda, kterou tvá rodina nikdy nepřijme, tak mi to pověz. Já prostě odejdu. Chtěla jsem odejít z Volterry. Chtěla jsem ti pomoct a poznat tvou rodinu. Stalo se. Můžu odejít. Nic mi nedlužíš, Edwarde,“ křičela jsem.

„Nechci, abys odešla,“ dostal ze sebe do té doby tichý Edward.

„To už stačí. Zůstanu, ale měl by ses vrátit ke své rodině. Máte přece návštěvu,“ usmála jsem se a dloubla ho do ramene.

„Co takhle nejdřív nějakou tu pumu?“ zeptal se.

„Vážně?“

„Vážně a pak se vrátíš se mnou,“ dohadoval se.

„Ne,“ odmítla jsem rázně.

„Ale ano,“ řekl také pevně rozhodnutý.

Našpulila jsem pusu. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“

***

Samozřejmě mě ale asi po hodině ukecal.

Skolila jsem pumu, která se zrovna chystala zaútočit na bezbrannou laň. Měla jsem ze sebe dobrý pocit, že tentokrát, jsem možná opravdu zachránila Bambimu mámu, jenže pak tu laň dostal Edward. Taky musí jíst, ale přišlo mi, že to udělal schválně.

***

Blížili jsme se k domu v naprosté tichosti, takže nás obyvatelé domu ještě nestihli zaregistrovat. A taky jsme pořád nebyli vyloženě blízko, ale slyšeli jsme jejich rozhovor.

Mluvili o mně.

Edward se zastavil a poslouchal několik metrů ode mě. Napodobila jsem ho a naklonila hlavu ke straně.

Jacob se na mě právě ptal.

„Tak jaká je? Ta nová.“

„Moc milá,“ řekla Esme. „Vlastně ti dneska uvařila to dobré jídlo, cos tu před chvílí vynášel do nebes.“

„Tak ta Volturijská pijavice umí vařit?“ podivil se Jacob.

„Je to skvělé,“ poznamenala Nessie. „A ani trochu jsem jí nepomáhala.“

„Ne?“ řekl pochybovačně Jacob.

„Ne, zvládla to úplně sama,“ řekla Nessie sladkým hláskem.

„Čmajzla nám schopnosti,“ odvedla řeč jinam Bella opovržlivě.

Zahanbeně jsem se přikrčila.

„To jako, že už je nemáte?“ zavrčel Jacob.

„Ne, máme je, ale ona taky,“ vysvětlila mu Rosalie.

„Aspoň to tak říkal Edward,“ dodala Alice.

„Je to její dar. Přejímá dary od ostatních,“ řekl Carlisle.

„Vzhledem k tomu, že je Volturiová, je nebezpečná. Bůh ví, kolik dalších darů má,“ postěžovala si Rosalie. 

„A já kvůli ní nic nevidím,“ přidala se ke stěžování Alice. 

„Nepoužívá je,“ zdůraznil Jasper.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Jacob. 

„Prostě to vím,“ odvětil Jasper. „Věřím jí.

„Vážně?“ zarazila se Bella.

„Ano,“ potvrdil jí to. „Její emoce už ovládat nemůžu, ale stále je cítím. Je upřímná.“

„Teď si je ale může kontrolovat sama,“ zoufal si Carlisle.

„To bych cítil,“ setřel ho Jasper. „Dneska mě porazila v šachách a měla z toho upřímnou radost. Stejně, jako když to nandala Emmettovi.“

„Hele, já furt nejsem přesvědčený, že nepodváděla,“ řekl Emmett.

Někdo zavrčel. Tipovala jsem Rosalie.

„Vím jistě, že ne. Kdyby ano, nebyla by nervózní nebo překvapená z některých tvých chvatů, které nečekala. Prostě ti to nandala,“ vysvětloval mu Jasper.

„Nesouhlasím,“ zavrčel Emmett.

„Já jsem byl rozhodčí, pamatuješ?“ trval si na svém Jasper.

„No jo, no,“ zamrmlal.

„Takže, ty jí vážně věříš?“ optal se Jacob překvapeně.

„Už jsem říkal, že ano. Dokonce mi přiznala, že má nějaké tajemství, které nezná ani Edward a požádala mě, abych mu o tom neříkal. Je jako ty, bez ohledu na stravu. Řekl bych, že má úžasné sebeovládání. Za to, jak si ji vyhodila z okna, by tě normální upírka roztrhala na kusy, ale ona nebyla ani tak naštvaná, jako tě spíš chápala.“

„Jo a chtěla zachránit ten strom,“ přerušil ho Jacob.

„Ano, to je další věc. Navíc, co dokážu z jejich pocitů i z jejího chování vyčíst, je, že nás má ráda a chce, abychom my měli rádi ji,“ dokončil svou přednášku Jasper.

„Tak to nezačala zrovna nejlíp,“ konstatovala Bella.

„Za ten včerejšek nemohla. Cítil jsem to. Byla úplně mimo. Jako by bojovala se svými instinkty. Naštěstí ten boj ,zdá se, vyhrála,“ prohlásil Jasper. 

„To, že si teď přidávám, neznamená, že jí fandím. Na mě tedy neudělala nejlepší dojem,“ řekl Jacob za doprovodu cinkání nádobí.

„Jestli je opravdu tak moc talentovaná, tak z tebe a i z té tvé party čoklů mohla nadělat sekanou. A to ve vteřině,“ řekla Rosalie. 

„Ale neudělala to,“ poznamenala Alice.

„Vy už taky?“ pronesla otráveně Bella. 

„Něco na tom je,“ přiznala Rosalie.

„Nechce, abych se jí dotýkala,“ vstoupila do toho Nessie.

„Mně se taky vyhýbá,“ řekla Alice.

„Což by mělo smysl jenom tehdy, pokud by nechtěla vaše dary. Když ho na ni Nessie použije, bude ho mít taky. Když Alice, bude mít v její přítomnosti vizi, bude mít tu schopnost taky,“ promluvil Carlisle.

„Neumím si představit někoho z Volterry, kdo by mou schopnost nechtěl,“ uvažovala nahlas Alice.

„Správně,“ poznamenal Jasper.

„To nedává smysl. Proč by vůbec utíkala z Volterry? Odtamtud nikdo neutíká a už vůbec se tam nestará o vězně,“ přemýšlel Carlisle bezradně.

„Na to nám může odpovědět jen ona,“ řekla Esme.

„Myslím, že to udělala hlavně kvůli Edwardovi,“ řekla Alice.  

Bella zavrčela. Teda, kdo jiný by to byl? Tutově Bella.

„Promiň, Bells, ale to jediné dává smysl,“ kuňkla Alice.

Tak přece jen Bella...

„Je na něj hodně upnutá a on na ni taky,“ konstatoval Jasper.

Bella znovu zavrčela.

„Takže přece jenom nová přítelkyně?“ zeptal se udiveně Jacob.

„Tak bych to nedefinoval. Co se týče Edwarda, myslím, že by pro něj dokázala udělat cokoliv. Ale motiv mi uniká. Možná ho ani ona sama zatím neví,“ řekl Jasper.

„A on?“ zeptala se Bella přidušeným hlasem.

Ve mně hrklo.

„U něj je to dost podobné. Visí na ní. Cítí vděčnost a zvláštní potřebu být jí nablízku. Má ji opravdu rád,“ řekl Jasper zvláštním hlasem.

„No, řekla bych, že máme novou dceru,“ usmála se Esme.

Když mě tak hezky nazvala, zahřálo mě to u mého mrtvého srdce...

„Také bych to tak viděl,“ zašeptal Carlisle neutrálním hlasem.

„Co to její tajemství?“ zeptala se Bella.

„Netuším,“ přiznal Jasper.

„Co by to mohlo být?“ zeptala se Rosalie.

„Říkala, že to není nic, co by nám mohlo ublížit, že je to možná dokonce naopak, ale bojí se to říct. Myslí si, že bychom jí nikdy nepřijali,“ papouškoval po mně Jasper.

„Říkala, že o tom neví ani Edward?“ zeptala se Alice.

„Takže ti v podstatě řekla, že existuje důvod, zřejmě závažný důvod, proč jí nevěřit. Nazvala to tajemstvím a požádala tě, abys ho respektoval. Načež ty to necháš jen tak plavat,“ dělala si v tom jasno Bella.

„A po nás chceš to samé?“ přidala se k ní Rosalie s jasnou nelibostí v hlase.

„Ano,“ přitakal Jasper.

„Tak to se mi nelíbí. Co by to mohlo být?“ řekl Jacob.

„Zavání to podrazem,“ řekla Rosalie.

„Zatracenej lilek,“ zanadával Emmett.

„Lilek?“ zarazila se Esme.

„Její nová přezdívka,“ odvětil.

„Tak ona už má i přezdívku?“ zachechtal se Jacob.

„Jo. Přišel jsem na to podle jejího jména. Navíc je v tom skrytej podtext. My si říkáme vegetariáni a ona je mezi námi jako zelenina. Chápeš?“ vysvětloval bujaře Emmett.

„Jako, že ji chcete sníst?“ podivil se Jacob.

„Tak nějak,“ potvrdil mu jeho domněnku Emmett.

Po mém boku se objevil Edward, který ke mně přistoupil blíž. Taky poslouchal.

„Myslel jsem, že to považuješ za nezdvořilé,“ dobíral si mě.

„Myslela jsem myšlenky. Slova už musíš myslet vážně, když je říkáš.“

Usmál se.

„Mluvíš s někým, kdo moc dobře ví, že to není pravda.“

Ušklíbla jsem se.

Pohladil mě po tváři a tázavě se na mě zahleděl.

„Řekla jsi Jasperovi, že máš tajemství.“ Nebyla to otázka, ale já přesto přikývla.

„Proč mi ho nechceš říct?“ zeptal se.

„Dřív jsem ti ho neřekla, protože bys se mnou nikdy nezačal mluvit.“

„A teď?“ optal se.

„Bojím se, že bys se mnou mluvit přestal a že mě vy všichni zavrhnete za něco, za co nemůžu. Vím, že bys to měl vědět, protože je to důvod toho, proč jsem se ocitla ve Volteře a proč jsem se stala jednou z nich, ale prostě nemůžu. Promiň.“

Podezřívavě si mě změřil, ale nakonec to nechal být. Věděl, že to ze mě nedostane, ale pochopitelně byl zvědavý. To jsem na něm dokázala poznat. 

„Všimli jste si, že Edward je cítit jinak?“ zeptala se Bella.

Tak to je načase na to šlápnout. Oba jsme to slyšeli. Oba jsme sebou trhli ve stejnou chvíli, když nám došlo, co ta otázka znamenala, a rozběhli jsme se k nim.

„Je cítit jako ona,“ říkala zrovna Bella.

Všichni víme, jak se taková vůně chytá. Nikdy předtím jsem si to neuvědomila, ale ano. Od té doby, co pil moji krev, byl opravdu cítit jako já.

Obvykle je k tomu zapotřebí sex, ale ten jsme my spolu nikdy neměli a Bella si nesmí myslet, že ano.

„Jsme zpátky,“ zahalekala jsem celá napjatá, ale myslela jsem, že bude lepší, když jim o tom dám vědět. Jako by se to snad dalo přeslechnout...

Doufala jsem však, že to přeruší proud jejich myšlenek na téma Edwardova vůně.

Takže opět všem moc děkuji za komentáře a případné doopravy. Všeho si moc cením.

Jo a jsme za půlkou, takže jaké jsou vaše dojmy???

Vaše chloe. xoxoxo

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 27. kapitola: