Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Liam, moje záchrana - 4. kapitola

Kristen a Rob jsou spolu


Liam, moje záchrana - 4. kapitolaA máme tu 4. kapitolu. Objeví se dvě nové postavy, tak snad se vám budou líbit. Kajushqa1

Bella

Ráno mi Naomi oznámila, že jedeme nakupovat dárky k Vánocům.

„To už je prosinec?!“ zeptala jsem se udiveně.

„Ano, Bello, proč tě to tak překvapilo?“

„Protože jsem zjistila, že jsem se dva měsíce trápila kvůli někomu, kdo se ani neobtěžoval se se mnou slušně rozloučit,“ odpověděla jsem jí.

„Aha, no každopádně teď už je ti líp, ne?“

„Jasně, Naomi, a to jen díky vám.“

Naomi mě objala.

V nákupním středisku jsme byli poměrně brzy, Liam a Damien nám nosili tašky a já a Naomi jsme nakupovaly. Po čtyřech hodinách nám připadalo, že máme dárky pro všechny, a tak jsme si sedli v jedné kavárně a já si objednala to nejsilnější kafe, co tam měli, byla jsem ztrhaná a unavená.

Po půl hodině v kavárně jsme se vydali na parkoviště a odjeli jsme k Warnerovým domů. Když Liam otevřel dveře, objevili se za nimi dvě osoby.

„Adriano, Ethane?“ zašeptal Liam.

Naomi vyrazila kupředu a objala tu upírku co jmenovala Adriana. Najednou je objímali všichni a já nějak nechápala, o co tady jde.

„Co tady děláte, mysleli jsme, že jste v Evropě?“ zeptala se Naomi.

„Hrozně jste nám chyběli, a tak jsme se vrátili,“ řekl Ethan.

„Bello, tohle jsou Adriana a Ethan, naši sourozenci,“ představil mi Liam ty dva upíry.

„Adriano, Ethane, to je Bella naše lidská kamarádka, co ví o upírech, už nějakou dobu.“

„Rádi tě poznáváme, Bello,“ řekla mi Adriana.

„Já vás také, nevěděla jsem, že Warnerovy mají další dva členy.“

„No, řekněme, že jsme se na chvíli od  této rodiny odpojili a cestovali sami, ale hrozně moc nám chyběli, a tak jsme se rozhodli vrátit,“ řekl Ethan.

Pak přišli i rodiče Warnerových a vítání začalo nanovo, najednou jsem se tam cítila jako páté kolo u vozu, a tak jsem chtěla odejít.

„Bello, kam odcházíš?“ zeptala se mě Naomi.

„No, já vám nechci rušit rodinný kolektiv,“ odpověděla jsem jí.

„To je nesmysl, už tě bereme jako člena naší rodiny, takže se hezky posaď na pohovku a zůstaň tu s námi,“ řekla Naomi.

„Dobře,“ řekla jsem a sedla si.

Adriana s Ethanem vyprávěli o svých cestách a zaujalo mě to, procestovali snad celou Evropu, navíc se jim po cestě přihodily docela vtipné příhody. Když dovyprávěli, musela jsem už jet domů, a tak jsem si sbalila věci a sešla dolů. Domů mě vezl Liam.

.

„Víš to, co řekla Naomi, je pravda, opravdu tě bereme jako člena rodiny.“

„Ani nevíš, jak moc si toho vážím, Liame.“

Liam se usmál a pak mi vyprávěl o nějaké historky o Adrianě a Ethanovi. Když jsme dojeli před dům, Liam mi vzal tašku a šel se mnou ke dveřím.

„Měj se, Bello, ráno tě vyzvednu,“ řekl Liam.

„Děkuji moc, za všechno,“ řekla jsem mu vděčně.

Objali jsme se, ale nebylo to klasické kamarádské objetí. A navíc jsem vůbec nechtěla, aby mě pustil. Když jsme se po minutě od sebe odtrhli, slyšela jsem jak mi srdce tluče ostošest. Liam se usmál, pohladil mě po rameni a odešel. Zazvonila jsem a Charlie mi přišel otevřít.

„Tak jak ses tam měla, Bello,“ zeptal se mě, když mi nesl tašku s věcmi nahoru do mého pokoje.

„Bylo to super a dneska už jsem koupila dárky na Vánoce,“ odpověděla jsem mu nadšeně.

„Tak to jsem rád, že se ti tam líbilo, Warnerovy jsou moc fajn a vypadá to, že ten Liam je moc dobrej kluk, Bello,“ řekl Charlie.

„Jo, to je,“ řekla jsem si spíše pro sebe a Charlie odešel z pokoje.

Druhý den ve škole se všichni bavili o nových sourozencích Warnerových, kteří se právě vrátili z internátní školy. Jenom já a Warnerovy, jsme věděli pravdu.

„Bello, mamka řekla, že tebe a tvého taťku máme pozvat na vánoční večírek, je to tuhle sobotu, takže to vyřiď i svému otci,“ řekla Naomi.

„Jo, vyřídím,“ odpověděla jsem jí.

S Adrianou a Ethanem jsem se celkem rychle skamarádila, takže jsem nakonec koupila dárky i jim.

V sobotu jsme já a taťka jeli k Wranerovým na ten vánoční večírek, ale bylo z toho spíše rodinné setkání, protože kromě nás už  tam byli jen Warnerovy. Byla to zábava a já si domů odnášela dárky, které si rozbalím, až zítra ráno. S Liamem jsem se rozloučila tak, že jsem ho objala, ale tentokrát jsme to, bohužel, nemohli protahovat, protože na mě čekal Charlie.

Druhý den ráno jsem si nedočkavě rozbalila dárky. Od všech Warnerových kromě Liama jsem dostala hrozně drahé oblečení, takže jsem byla ráda, že mi ho dali dohromady a ne každý zvlášť. Dárek od Liama měl podivný tvar, s nedočkavostí jsem ho rozbalila nemohla uvěřit svým očím, on mi namaloval obraz. Byli jsme na něm, já, Liam, Naomi, Damien, Ethan a Adriana. Byl tak skvěle namalovaný, každý detail, každá maličkost, tam byla namalována. Zazvonil mi mobil, volala mi Adriana.

„Ahoj, Bello, nechceš jít s námi bruslit,“ zeptala se mě mile.

„Jo, jasně, půjdu moc ráda,“ odpověděla jsem jí nadšeně.

„Dobře, Liam tě vyzvedne v deset, těším se.“

„Já taky,“ řekla jsem a začala se připravovat.

Přesně v deset zastavil před naším domem Liam a já vyběhla ven.

„Veselé Vánoce, Bello,“ řekl Liam a objal mě.

„Veselé Vánoce,“ zašeptala jsem mu.

Objímali jsme se tam snad minutu, zase. Když jsme nasedli do auta, hned jsem začala chválit ten jeho obraz a Liam se na mě usmíval. Když jsme dojeli na místo, Naomi mi málem otevřela dveře od auta. Zakřičela Veselé Vánoce a pevně mě objala. Zasmála jsem se tomu a šla si obout brusle. Když jsem je měla obuté, šla jsem se všemi Warnerovými na led, Liam mi slíbil, že mě chytne, kdybych padala. Naštěstí to nebylo potřeba a já jsem po pár minutách jezdila skoro stejně dobře jako on. Naomi s sebou zase měla foťák a fotila jako divá. Najednou začalo sněžit, a protože to byla odkrytá hala, tak sníh padal i na nás. S Liamem jsme se na sebe usmáli a chytli se za ruce, v tu chvíli mi to přišlo naprosto přirozené, že se držím za ruku s kamarádem. Najednou mi na Liama definice kamarád nějak neseděla, teď mi na Liama seděla spíš definice, kluk, do kterého jsem zamilovaná, s největší pravděpodobností. Když jsem tak přemýšlela, tak jsem najednou na Liama spadla, ten to nečekal, a tak ležel na zemi a já ležela na něm. Usmál se a já měla chuť ho políbit, naše rty se pomalu přibližovaly, když najednou přijel Ethan a chtěl nám pomoci na nohy. V duchu jsem zaklela a s Ethanovou pomocí jsem vstala.

Po bruslení jsme šli do cukrárny a já si objednala horkou čokoládu. Když jsem ji vypila, všichni se zasmáli a já pochopila, že mám asi pusu od čokolády. Když jsem nastoupila do auta, teď už s utřenou pusou, mohli jsme jet k Warnerovým.

„Bello, tento týden bude svítit slunce, takže odjíždíme pryč na lov,“ řekl mi Liam.

„Aha, tak to nevím, co si bez vás počnu,“ řekla jsem smutně.

„No, já se vrátím už v úterý, takže jestli chceš, můžeš za mnou zajít,“ řekl Liam mile.

„Jo, přijdu moc ráda,“ řekla jsem nadšeně.

„Dobře, budu se těšit,“ řekl mile a pak už jsme v autě nemluvili.

Když jsme zastavili před mým domem, pomohl mi Liam s taškou s věcmi na brusle a donesl mi ji až ke dveřím. Objali jsme se a on odjel. Tentokrát jsem s sebou měla klíče, a tak jsem si otevřela sama. Charlie mě hned přivítal a vyptával se mě na spousty věcí. Odpovídala jsem mu krátce a šla dělat oběd.  Přemýšlela jsem o Liamovi. Jsem do něj očividně zamilovaná, až po uši. Byla jsem rozhodnutá mu to říct, i za cenu toho, že by mě nechtěl. Jak on sám řekl, občas musíme riskovat.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Liam, moje záchrana - 4. kapitola:

 1
19.02.2012 [14:24]

frenie12 Emoticon Emoticon Emoticon

2. Kačka
02.09.2011 [20:32]

Emoticon Emoticon Emoticon

1. Petronela webmaster
17.07.2011 [11:28]

PetronelaTak to jo, Bella na svou lásku k Edwardovi zapomněla celkem rychle... ale asi to tak má být, Liam se zdá být moc fajn, takže by mi vůbec nevadilo, kdyby spolu zůstali Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!