Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Liam, moje záchrana - 3. kapitola

31.08.2010 (11:15) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4893×

„Mohla bys mi teď prosím říct, co se ti vlastně přihodilo?“

Chvíli jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsem si uvědomila, že mu to říct chci.

„Dobře, ale je to dlouhý příběh.“

„Já mám času dost,“ odpověděl rozhodně Liam.

Nadechla jsem se a začala mluvit.

„Když jsem se tě předtím ptala na Cullenovy, mělo to opodstatněný důvod. Byli to vegetariáni, stejně jako ty a tvoje rodina. S jedním z nich jsem chodila, milovala jsem ho a myslela jsem, že i on mě. Po pár měsících, se začal chovat zvláštně, sice mi občas řekl, že mě miluje, ale nebylo to jako dřív, myslela jsem, že je to tím, že už jsme spolu dlouho a trochu se nudíme, jenže jednoho dne mě prostě vzal na procházku a řekl mi, že už ho to nebaví a, že potřebuje volnost. Tři měsíce jsem byla jako chodící mrtvola, nic jsem nevnímala a ani jsem nechtěla. A pak jsi přijel ty a tvoje rodina, díky vám se cítím lépe.“

Když jsem dokončila svoje vypravování, slzy mi tekly proudem. Liam mi je setřel palci a povzbudivě se usmál. Vzal mě kolem ramen a já se k němu přitiskla, cítila jsem se s ním bezpečně.

„Teď ti něco slíbím, Bello. Nikdy ti neudělám to co on, nikdy tě neopustím, leda, když mě o to sama požádáš.“

„Děkuju,“ řekla jsem mu vděčně.

Přitiskl si mě víc a já se k němu choulila. Bylo to tak uklidňující, být v jeho náruči. Ozvalo se bouchnutí, podívala jsem se na oblohu, byl ohňostroj.

„To dělají naši pokaždé,“ poznamenal Liam.

„Je to krásné," řekla jsem ohromeně.

„Ještě si neviděla konec.“

Koukala jsem na to představení. Na konci se střetlo několik barev a udělal dohromady složitý obrazec.

„Páni.“

„Jo, asi tak,“ přitakal Liam.

Usmála jsem se na něj a zvedla se, podala jsem mu ruku na znamení, aby šel se mnou. Chytl mě za ni a ruku v ruce jsme šli k domu. Měla jsem u nich dnes přespat, to si vydupala Naomi. Těžko jí její názor vyvrátit. Liam mě zavedl k pokoji pro hosty, byl nádherný, myslím ten pokoj, ne Liama, i když. Zatřepala jsem hlavou. Tašky už jsem měla vevnitř.

„Ten pokoj je úžasný,“ vydechla jsem.

„Jsem rád, že se ti líbí,“ řekl Liam.

Objevila se Naomi s Damienem.

„Jsme rádi, že se ti líbí Bello,“ řekla Naomi.

„A teď padejte kluci,“ řekla Naomi a tlačila Damiena s Liamem ven ze dveří.

„Takže Bello, až se převlečeš půjdeme se dívat na horory.“

„Nemůžu zůstat v tomhle?“ zeptala jsem se, ale věděla jsem, že to bude k ničemu.

„Ani náhodou,“ řekla Naomi a hodila mi pyžamo které se skládalo z krátkých kraťásků a tílka, oboje dvoje bylo světle modré.

Když jsem si oblékla to rádoby pyžamo, Naomi mě vytáhla z pokoje a šly jsme se dolů dívat na horory. Když jsem došla dolů, došlo mi, že Naomi má podobné pyžamo, ale v zelené. Kluci otevřeli pusy, ale rychle je zas zaklapli, když po nich Naomi hodila pohledem, kterým říkala, že horor zažijou oni, pokud budou takhle zírat. Po pětiminutovém dohadování jsme si pustili S.A.W 1 a usadili se na nachystané matrace a polštářky, mě ještě dali popcorn a colu, no jo, to se mám, že jsem člověk. Asi v půlce druhého hororu jsem začala usínat. Poslední věc co si pamatuji byly dvě studené ruce, které mě vzaly do náruče, zanesly do postele a pohladily po tváři, usmála jsem se a přála si, aby to byl Liam.

(…)

Ráno jsem vstala a vydala se do kuchyně. Hlad jsem měla pořádný a to jsem včera v noci snědla minimálně dvě obrovské mísy popcornu. U dveří do kuchyně jsem zachytila vůni palačinek, vešla jsem do kuchyně a spatřila Liama dělajícího palačinky. Roztomilé. Jakmile Liamovi došlo, že jsem v kuchyni otočil se na mě a usmál se.

„Dobré ráno, ospalče,“ řekl s úsměvem.

„Dobré,“ popřála jsem mu na oplátku.

„Udělal jsem ti palačinky, budeš potřebovat sílu na dnešní program.“

„Jaký program?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„No, ten program…,“ začal říkat, ale přerušila ho Naomi, která vrazila do místnosti.

„Nic jí neříkej, je to překvapení,“ řekla mu výhružně.

„Nemám ráda překvapení,“ ozvala jsem se trochu nabručeně.

„Promiň, Bello, ale tohle ti musí zůstat utajené,“ řekl Damien co se objevil za námi ve dveřích kuchyně.

Povzdechla jsem si, ale Liam už začal servírovat palačinky, a tak jsem to neřešila a šla se najíst. Naomi s Damienem se šli převléct na ten program a Liam semnou zůstal v jídelně. Usmívali jsme se na sebe. Zvláštní, že ho neznám ani jeden týden. Naomi s Damienem se vrátili zpátky i s nějakým hrozně, draze vypadajícím foťákem. Naomi hned začala fotit mě jak jím, pak fotila Liama a sebe s Damienem.

„Chci dnešní den zdokumentovat celý,“ řekla nám nevinně, když jsme na ní všichni tři zírali.

Když jsem se najedla, šla jsem se umýt, vyčistit si zuby a převléct se do oblečení, které mi tam nechala Naomi. Když jsem se vrátila dolů do jejich obýváku, čekali tam na mě. Nasedli jsme do auta, které tam měli pro celou rodinu, na otázku, kde mají rodiče mi odpověděli, pryč. Damien řídil a Naomi byla na sedadle spolujezdce, já a Liam jsme byli vzadu. Naomi všechno samozřejmě fotila. Rozhodla se, že pro všechny fotky z tohohle dne vyhradí album stejně tak pro fotky, které udělala včera, když jsem se nedívala, ta holka, pardon,  upírka je fotografickej fanatik. Když jsme byli asi v půli cesty, dali mi i přes všechny mé protesty, šátek přes oči.

Když po čtvrt hodině auto zastavilo, vůbec jsem nevěděla kde jsme, dovedli mě na nějaké místo a sundali šátek, přede mnou byla ohrada a v ní koně.

„Fajn, jeli jsme se podívat na koně?“ zeptala jsem sem zvědavě.

„Ne, jeli jsme sem, abychom na nich jezdili,“ odpověděl Liam a dal mi na hlavu nějaký směšný kovbojský klobouk, to si snad dělají srandu, já a kůň?

„Já neumím jezdit na koni,“ řekla jsem už mírně vyděšeně.

„Neboj, to tě naučíme,“ řekla Naomi při focení.

„Fajn,“ řekla jsem odevzdaně.

Po třech hodinách už jsem byla schopná udržet se na koni natolik, abych mohla klusat, Naomi všechno fotila a já litovala firmu, která bude muset ty fotky vyvolat. Nemohla jsem popřít, že mě to bavilo, i když zezačátku jsem si přála umřít, spadla jsem nejmíň desetkrát.

Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se vrátili k Warnerovým domů, cestou jsme se ještě stavili někde, kde Naomi vyvolají fotky  a koupili fotoalbum. Doma u Warnerových jsem dostala pořádný pozdní oběd a pak jsme se všichni svalili na pohovku a povídali si.

Liam

Od té chvíle co jsem Bellu poznal, mě k ní něco táhlo. To co jí udělal její bývalý kluk jsem nechápal, kdo by byl schopen opustit někoho tak úžasného jako je ona. Když zrovna spala bavil jsem o ní s Naomi a Damienem.

„Liame, ty ses do ní zamiloval,“ vyhrkla Naomi.

„Naomi má pravdu Liame, pokaždé když řekne někdo její jméno, když ji vidíš, nebo když o ní mluvíš, tak se usmíváš, tak šťastného jsem tě ještě neviděl, ty ses do ní fakt zamiloval.“

Může to být pravda? Jo. Zamiloval jsem se do Belly, do někoho, kdo o mě nikdy stát nebude.

„Nemám šanci. Přál bych si, abych měl, ale nemám.“

„Máš šanci, Belle je s tebou líp a pochybuju, že se takhle chová k normálním přátelům,“ odvětila Naomi.

Mám šanci? Snad. Ale Bella teď potřebuje kamaráda, ne kluka, budu pro ni čímkoliv, jen ať je aspoň trochu šťastná.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Liam, moje záchrana - 3. kapitola: